Chceme žít s dětmi po svém - každý říká "to nejde"
Ahoj holky,
to co teď budu psát, tak bych normálně nepovažovala za jakýkoliv problém, zasmála se tomu, hodila to za hlavu. Ale asi se ve mně nějak rozvířily těhotenské hormony :D
Čekáme s manželem první dítě - nějaký čas jsme na něj čekali, moc se těšíme. Oba jsme tak trochu dobrodruzi, každou chvíli se pouštíme do nějakých šíleností, milujeme výzvy a překážky. Jsme zvyklí neustále slyšet "to nejde", "takhle se to nedělá", "to nedáte".... No vždycky to jde a vždycky to dáme :D Tyhle řeči jsme slyšeli když jsme si koupili stařičký karavan a plánovali s ním projet jižní Evropu (bez problému 🙂 ), když jsme se rozhodli postavit dům, když jsme se rozhodli vylézt na Jebel Toubkal.... Když jsme si na začátku mého těhotenství rezervovali dovolenou v Nízkých Tatrách - opět tu bylo "a co tam budete dělat, ve 26 tt už to na žádné túry není" - dovolenou máme za sebou a zvládla jsem to na jedničku 🙂
Většinou se všem protestům smějeme a házíme to za hlavu a děláme si vše po svém.
A teď k tomu, co mě včera totálně semlelo. Byli jsme na krátké návštěvě u známých, jsou to fakt spíš známí, vídáme se párkrát do roka, manžel s nimi dříve více kamarádil, ale jejich cesty se dost rozešly. Mají dvě malé děti. A celou návštěvu jsme od nich poslouchali řeči, co nás všechno čeká, až se mrňous narodí. "No to si nemyslete, žádné dovolené a výlety, s dítětem je to nemožné", "kupte si pořádné auto, víte kolik věcí dítě potřebuje?" "no však vy začnete žít jinak, ony vás děti naučí..."
Proč mě to semlelo? My nikoho jiného s malými dětmi neznáme, nemáme žádné jiné známé, natož kamarády, kteří by měli děti, respektive my nejsme tak úplně společenští a navíc podnikáme takové věci, které by v našem okolí nikdo dělat nechtěl, takže to děláme stejně sami.
Život s dítětem (potažmo pak s dvěma dětmi) - já vím, že plno věcí bude jinak, ale já si prostě nemyslím, že to je něco, co nás musí navždy uvěznit doma, zavalit náš dům kravinama a žít jen chozením na hříště a nákupy v supermarketu.
Vyrostla jsem v rodině, kde víceméně děti nebyly omezením - naši nás odmala vláčeli všude možně - na hory, na kolo, na lyže, na koncerty.... a se ségrou jsme měli krásné dětství...
Když jsem večer v posteli říkala manželovi, jak mě ta návštěva uvrhla do stavu zoufalství, koukal na mě jako na blázna, že oni jsou přece úplně jiní než my, že můžu být v klidu, my si uděláme všechno tak, aby to vyhovovalo nám. Vím že to tak je, ale přesto - tím, jak o dětech nic nevím, tak mě občas provází taková nejistota, co a jak bude, jak to zvládneme atd.
Když to tak po sobě čtu, uvědomuju si, že je to blbost, prostě my jsme my a nedá se to s nikým srovnávat, ale stejně asi potřebuju utěšit :D
@michaela_2 takže jistá naděje pro mě a moji holčičku tu je 😀 😀 díky! 😉
@michaela_2 Hahá, skodolibou vetu,, pockej az" taky znam😁 U nas se take nikdy nic nevyplnilo. A ditko spinka jak sipkova Ruzenka celou noc a x hodin po obede uz 2,5 roku... Zloutenka nezloutenka, prdy neprdy, zuby nezuby😂
Určitě se tím nenech rozhodit!!Každý rodič a každé dítě je jiné.Tvému dítěti bude vyhovovat,že je s mámou a tátou a pokud budete někde na túře nebo budete jezdit v karavanu,nebo dělat cokoliv máte rádi,tak nejdůležitější je že bude s vámi.Dítě je dost přizpůsobivé..kor když s vaším stylem života ho seznámíte už od malička.
My máme dost kočovný život a syn to zvládá výborně!! A trochu si zvykej,že pokud nejedeš dle "normálnu" podle ostatních,tak ti budou dávat "cenné" rady😂..
@malinkaelinka Ahoj, necitala som všetky komentáre, ale pred narodením deti sme viedli podobne akčný život. Ked som otehotnela, tak začali "dobre mienené rany", katastrofické scenáre, čo bude po pôrode. Narodili sa nám dvojicky - prvé tri mesiace boli vazne dosť adrenalínové, muž mal zlomenú ruku, ja po cisárskom, malicki mali reflux a koliky. Po troch mesiacoch sa to zlepšilo, mozeme bez problémov cestovat a žiť. Akurát sme trošku zmenili program na výletoch. Život sa narodením deti nekončí, nevšímaj si takýchto mudrlantov
@lery92 No, původně jsem sem nechtěla nic psát, holky tu dobře vystihly podstatu věci (každý rodič má jiný životní styl - někdo nedá pěší tůru ani bez dítěte - a navíc neovlivníš, jaké dítě se ti narodí, jestli pohodář, nebo "nepohodář"). Ale ráda bych reagovala na tuhle část tvojí zprávy:
“…do stylu výchovy si kecat nenechám .Naposled sem viděla fakana co kopal do mámy a lehl si na zem rudej jak rajče a kousal ji do rukou když ho chudák máma tahala ze země na nohy . Bio matky , Tamara Klusova etc.Tma. V tu chvíli bych přeskočila zeď , v zubech to dítě a rozsekala bych mu ten zadek před celým kramem , parchantovi."
Tak ta máma, o které píšeš, to jsem mohla být i já. Můj syn první 3 roky nespal téměř vůbec, a já taky ne. Máme diagnostikovanou částečnou perceptivní poruchu (nerozumí všemu, co mu říkám nebo co po něm chci), a také vývojovou disfázii (v něčem je hodně napřed, ale v něčem hodně pozadu). Nevyzrálost mozku způsobuje, že je hodně “dráždivý” a často propadne těmhle hysterickým stavům. A dát mu na zadek opravdu, ale opravdu nepomáhá. A být s ním zavřená doma do jeho 18 let, kdy už se bude umět vždy chovat perfektně, jsem opravdu nechtěla, tak se holt někdy těmhle scénám na veřejnosti nevyhneme. Navíc blbý je, že většina těhle poruch jde diagnostikovat až po 3. roce věku, do té doby jen tušíš, že je něco špatně, ale zatím nevíš, jak s tím pracovat.
Samozřejmě ti přeju klidné a zdravé dítě, ale trochu pokory by opravdu neškodilo.
Ja to hodne vidim jako ty 😊 dovolenou a vylety neplanuju pro sebe,ale pro ty deti. Ja bych hned letela na maledivy,aleze deti nebavi se rachat v mori,oni chteji radsi hriste a kolo, stejne tak ty festaky - my dame deti k babicce a, jedeme na Colours of Ostrava. Tam bych si to s detmi neuzila zase ja a co si budeme rikat, ikdyz to dite vypada mnohdy spokojene,videt pit mamu nemusi...
Hmm, my si takto uzili "dovolenou" vloni. Pry,jedte do chorvatska, tam to bude deti bavit a domluvite se cesky...tyden hruzy na zemi. Tak jsme si rekli,ze si udelame doma kasicku a radsi to projezdime behem celeho leta. Jaky si to udelas,takovy to mas - jsem nikdy nepochopila 😀 dite jsem prisi vyrobe netvorila tak,aby mi vyhovovalo. To bych spis pochopila mineno jako psa.
@malinkaelinka řekni jim, že nestojís o rady, a až nějakou budeš chtít, zeptáš se.
Oni jen chtějí být zajímaví, chtějí upoutat na sebe pozornost, protože teď jsi středem pozornosti ty a miminko. A tak melou tady ty kecy, aby vypadali důležitě.... Nikdo neví, jaké miminko bude. Náš první syn od malička jezdil s námi, bez řečí spal od miminka na všech ubytovanich, bez problémů se nechal od každého cizího pochovat. Akorát krosnu jsme nikdy nevyužili, do 1,5 roku blil...
A náš druhý, to je pravý opak. Usnul jedině doma, a do dvou let na něj tatínek nesměl sáhnout. Problém byl i když mu venku cizí babky cumely do kočárku...
@malinkaelinka Ahoj. Budeš si muset na chytrý řeči zvyknout. Je to na prd, ale vždycky jsou všichni tak chytrý.... já nevím kde se to v nich bere. Máme dceru, jsou ji tři. Už s s námi byla, Thajsko, Vietnam, Bali... Evropu vypisovat nebudu ;) chodí s námi všude. Vernisáže, koncerty, kino, divadlo... je šťastné komunikativní hravé dítě. Teď čekáme druhé, a vůbec se nebojím, že bychom se už nikam nepodivali. Je to náš život. Těším se na další dobrodružství a naše dcera taky. Nepodlouchej žádný pochybovače, věř sobě a svému muži. Těš se na výlety s detatkem a nic se neboj. Teď jsem si ještě vzpomela ze jsme poprvé s dcerou stanovali, když ji byli tři měsíce a letěla k moři v peti měsících. Není čeho se bát, budete dělat to na co budete mít chuť.
Nejsem stejný dobrodruh jako vy, ale i mě provází ,,dobré" rady co všechno si budu muset odepřít až se malý narodí...také čekám první a také jsme si na něj museli počkat...začalo to psem, kdy mi neustále bylo předhazováno, že bude na malého žárlit, že se s ním neszije apod, jsem milovník květin, pokojových (těch mám všude doma), venkovních a zahrady, takže neustále poslouchám jak mi malý květiny bude ničit apod...stále slysim, že nebudu mít čas pro sebe apod...není to stejný případ jako u vás, ale je to hodně podobné, také mě to čas od času semele a jsem ráda, že v tomto pocitu nejsem sama, přesto se pořád snažím říkat si, že dítě bude mé a manželovo a že bude jen na nás záleží co a jak si uděláme, že okolí nám může být úplně jedno...proto pokud budete chtít s prckem jet do Afriky(trochu nadsázka), jeďte, je to jenom vaše volba 🙂
Nečetla jsem všechny odpovědi.Mám děti dvě,starší má 2,5 roku a mladší bude mít za nedlouho 3 měsíce.Jako jo,s mimčem je to omezující v tom,že musíš přebalovat,kojit,ne furt spí,musím furt myslet,jestli budu mít kde ho rozbalit....Nejsem kočárková,jen nosím.To má obrovskou výhodu,můžu jít kam chci a dělat co chci.Dítě (děti) omezující jsou,ale rozhodně ne v tom smyslu,že musíš zůstat doma na zadku,čumět na televizi a jednou za den se vyvalit na hřiště.Jsem aktivní člověk,miluju přírodu a sedět doma mě ubíjí.S dětma couráme po venku,jezdíme na výlety a přizpůsobuju vybavení tak,aby mohli být venku co nejdéle.A mimochodem,jediný co mimčo potřebuje,je matka,plínky a pár kousků oblečení.Na první měsíce života,zcela dostačující.
@krisatko Tak to máš nenáročné dítě, gratuluji, dát do kočáru pod strom a jít něco dělat, u nás neexistovalo. Bude jaké si ho uděláme..no částečně ano, ale v první řadě je to osobnost, která je od narození individualita a má vlastnosti které se nezmění. Pokud vyžaduje být neustále s matkou, má být s matkou, pokud mu nevadí spát samo v postýlce, ať spí samo v postýlce.
Bud v klidu. Manžel má pravdu. To jste vy. Podnikate věci do kterých bych nešla ale protože ke mě to nesedí, každý jsme nějaký.. Ale když jste na tento způsob života zvyklí nevidím důvod proč by narození miminka měl být problém. Jasně že se některé věci změní a v něčem se budete muset přizpůsobit dítěti, ale a teď se opakuji když jste takový akční lidi není to důvod s tím přestat. Naopak to dítě si zvykne a bude to brát jako normální způsob života. Hlavně to chce hodit se do pohody, věci jako že něco nezvládneš si vůbec nepripouštet a užívat si miminka i s manželem. A na negativisty se z vysoka vykašlat
Nečetla jsem komentáře, jen píšu svůj názor
Necetla jsem vse, myslim, ze tu uz vsechno zaznelo az na jednu vec. Taky jsem se dostala do tohodle kolotoce "pockej az..." nejak jsem si z toho moc nedelala, ale troufam si tvrdit, ze to byl jeden z impulsu pro me dost silne poporodni blues hranicici s poporodni deresi. Mela jsem vyvolavany porod ukonceny akutni sekci, hormony se silene rozbourily a ja se nepoznavala. Prvni mesic si prakticky nepamatuju. Jen jsem brecela, mela desne uzkosti a moje myslenky se ubiraly smerem: co jsem to proboha udelala, jak me mohlo napadnout poridit si dite??, zivot skoncil, nic uz nebude jako driv, vezmete nekdo to dite a odneste ho do babyboxu, nechci ho uz nikdy videt.... Kdo nezazil nepochopi... Po mesici se to srovnalo, meli jsme stesti na nejhodnejsi dite pod sluncem, ktery asi nejak vycitilo, ze to nedavam a chtelo mi pomoct. V 7 tydnech jsme zmakli celodenni turu v Krkonosich, ve ctyrech mesicich prodlouzeny vikend na Morave vcetne prechodu Palavy a degustace ve sklipku - lidi byli uplne odvareny, kdyz ve Valtickem podzemi videli mimino v manduce mezi lahvemi vina 😀, v roce jsme byli na dovolene na Madeire - treky, botanicke zahrady, koupani, v roce a 3 mesicich 10 dnu v Chorvatsku, ve 2 letech cestovatelska dovolena v severni Italii... Jen jsem chtela rict, nenech se tim semlit, je to tvuj zivot!
Nečetla jsem přechodzí komentáře. Ale podle mě záleží na vás a na dítěti. Ano, budete muset myslet jinak, ale jde to. Pokud budete mít náročné uplakané nespavé dítě ( a takové v rodině bylo, takže vím, o čem mluvím), ani si neprdnete než z toho vyroste a budete tak vyčerpaní, že budete rádi za klidnou noc. Nebo budete mít spavého pohodáře a obrajzujete s ním v půl roce troje pohoří. Takže uvidíte. Každopádně spokojenost prcka by měla být priorita, pokud cestování nebude snášet dobře, holt pár let počkáte a pak vyrazíte znova.
Zatím to neres. Můžeš se na to připravovat jak chceš, a všechno může byt jinak.
Můžete s dítětem podnikat všechno, nebo se roli taky po porodu splasi hormony a budeš chtít byt doma 🙂 to prostě nikdo nikdy nevi.
My podnikame hodně věcí, třeba jsme si jednou na druhy straně ČR řekli, ze se nám ještě nechce domu (máme 2 maličký děti), a tak jsme koupili zubní kartáčky a prespali na Moravě. Letos už planujeme stanování. Letime do Řecka. Furt se někam stehujeme.
Prostě ted ty starosti hod za hlavu, stejně to neovlivnis a trapis se zbytečně 🙂
@michaela_2 tak s tímto názorem se naprosto ztotožňují. Ne jaký si to uděláš takový to máš ale jaké dítě máš takový to máš. Ono dráždivý nepřizpůsobivý dítko udělá z plánu peknej gulas, a nic s tím dělat nejde.
@felinegrace u nás to také nešlo od začátku ale po troškách jsem ji to prostě naučila...
Ted jsem v praci, vecer ti napisu, ze to jde i dvojcaty. 😀 a jak v klidu.
já tahám děcko všude možně od mimina :D muzea, zámky, hrady, hřiště, k našim přes celou republiku a čim je starší, tím míň věcí tahám (učím se) a jemu většinou stačí bláto, stromy, klacky a když je nejhůř, nějakej leták z hračkářství a fixka :D aby mě nechal nakoupit... je to podle mě v hlavě... osobně si s ním netroufám letět, ale to je proto, že já sama nerada lítám a nechci, abych to na něj přenesla + na dovolenou u moře nejsme s mužem ani jeden... ale pravda je, že výlety přizpůsobuju oběma dvěma světům, dospelýmu i dětskýmu, když zámek, tak ať je poblíž hřiště a podobně, ale pravdou je, že nás to obohacuje všechny 🙂 a je to skvělý, náročný, ale skvělý
buď v klidu 🙂 my jezdíme po Evropě se čtyřmi od 7 let do 1 roku dodávku upravenou na spaní a je to bájo 🙂 samozřejmě jiný, než kdybychom byli sami, ale i v Barceloně jsou hezká hřiště 🙂) Když s mužem držíte spolu a jste na vše dva, tak to jde a jde si to i užít. A děti to milují stejně jak my.
Ostatni neres. Je to o tom, co chces ty a mimino. A hlavne pokud je v klidu matka, je v klidu i dite a to je svata pravda. Sama vycitis co je dobre a co ne. Okoli ti muze polibit sos. Manzel ma v praci kolegu, ktery s ditetem byl nejdal na lipne, pac co kdyby se mu tam nahodou prestalo libit. Nas bobek (ted 2 roky) byl ve trech mesicich s nama v alpach, v 7mi mesicich cestovat v Omanu a tak bych mohla pokracovat. Dle meho nazoru je miminum naprosto sumak kde jsou, hlavne ze jsou s mamou, ktera v pripade potreby naplni jejich potreby, kterych popravdě ze zacatku ani moc neni. Jedine co se s miminem stalo jinak bylo, ze cestovani a aktivity dostaly jiny rozmer, ale rozhodne si nemyslim, ze je to omezeni. Proste dite ma h!ad, tak zastavis na ture driv, kdyz potrebuje prebalit tak na 5min zastavis a odbavis ho (prebalovala jsem i na prechodu na sneznicich na snehu a žádnou ujmu snad nemel). Jen samozrejme treba pocitat ze na vylety pribude par veci navic plus dopravni prostredek ditete (kocarek, satek, nositko, krosnicka, croozer...). Takze no stress.
Ahojky, nečetla jsem všechny komentáře, ale napsala bych k tomu asi tohle. Ty to nejspíš dáš. Ty poté, co přežiješ porod, x nocí bez spánku, péči 24/7, různé nemoci dítěte i tvé a další "libůstky", co k tomu mateřství patří, přežiješ už nejspíš všechno. Rozhodně jakoukoli túru, cestu, výšlap nebo koncert, a to i s dítětem na zádech. Dítě to nejspíš dá taky a možná mu ani nic jiného nezbyde, když mu nedáš na výběr a prostě ho tam vezmeš. Ale napadlo tě, že to nedá právě to okolí, které tě teď straší? Že to porodem nekončí, ale teprve začíná?
Teď jsi, když to tak řeknu, "ta blbá, co si to představuje všechno strašně jednoduše a vůbec neví, co je to mít dítě." Naštve to, rozhodí to, chápu..... Jenže pak s dítětem budeš třeba "ta krkavčí matka, co si neodpustí ani ten blbý koncert (výšlap, dovolenou, cokoli) a týrá to svoje ubohé dítě". Nebo "ta sobecká kráva, co s tím svým uřvaným fakanem obtěžuje celé letadlo (nákupák, zámek, koncertní sál, restauraci...)". Upřímně řečeno, to taky rozhodí a plno věcí si pak odpustíš třeba jen proto, že ti tyhle řeči ten zážitek naprosto zkazí. A ještě jedna věc, dost možná ani nebudeš mít příležitost ukázat, že s dítětem plno akcí zvládneš....... protože tě na ně ani nikdo nepozve. Jak máš dítě první z okolí, můžeš být sebeakčnější, ale většinou je to o tom, že kamarádi najednou "nemůžou," ne ty......
Holky díky všem za příspěvky, byla jsem na dovolené, tak jsem nereagovala 🙂 Už mě to celé dávno přešlo, byl to takový jedno až dvoudenní záchvat obav :D Ale už jsem zase v klidu a dělám si vše po svém. Jsem 30 tt a na dovče jsem denně chodila 20-25 km - booože to bylo keců ze strany babičky, která tam byla s námi... Ale mě to prostě dělá dobře 🙂 Ještě zkusím naházet pár stručných odpovědí na některé příspěvky od vás 🙂
@mysicka_lb Tak že mě nikdo nikam nepozve, tak to je naprosto v klidu, mě nikdo nikam nezve ani teď ani nikdy :D Jak jsem psala v úvodu, my moc vyloženě kamarádů nemáme, spíš známé a většinu věcí děláme sami ve dvou. Uřvaným fakanem nikoho obtěžovat nehodlám, sama to nesnáším a jsou místa, kam bych právě proto dítě nevzala, pokud by to nebylo nezbytné.... a jestli budu pro někoho krkavčí matka... tak to rozhodně budu, protože se chci brzo vrátit do pracovního procesu a budeme se v péči střídat s manželem :D
@arwene Super, tak nějak si to představuju 🙂
@oliik Díky moc za tenhle příspěvek 🙂 Když jsem tuhle diskuzi zakládala, ponořila jsem se do fakt blbé nálady, která už přecházela do stavu "Já to dítě radši nechci, dám ho do babyboxu a budu dělat, že jsem žádný nečekala"... Být nad věcí a udržovat se v dobré náladě, to je teď moje priorita...
@suzyz a tak tak to třeba vůbec nevidím... S dítětem do 3 let pro mě bylo vše jednoduché _ 1 taška v ní pliny věci na převlečení hračky a šlo se kamkoliv... Prso bylo taky vždy po ruce...
Teď se 4 leták Em už je to bolí mě nohy nechci tuhle mikinu nechci jít domů chci ještě jednou na lanovku...
Podle mě jsou mimina úplně bez komplikací... Hlavně když to rodiče nehrotí...
Od jeho 10.dne výlety procházky restaurace...
Od 4m jsem s ním jezdila sama vlakem 10 h
V 9mesicich letecká dovca...
Často i spaní mimo domov...
Vše super... Co jsem akorát nedávala bylo vstávání X krát za noc... I třeba 15x 😅... To jsem pak přes den spala s ním a ladovala se sladkým...
Jinak buď v klidu dítě bude taky a uvidíš z toho co píšeš spíš naopak budeš si všechno užívat o to víc ptz budete na zážitky a krásné momenty 3 🥳😍
Zbyla zpráva je pro autorku
@malinkaelinka
@mysicka_lb nikdy jsem nepocitila že někoho svým dítětem obtěžuji... 😆...
@malinkaelinka za mne - zavisi to na dvou vecech, a to na tobe (vas) a na tom, jaky bude prcek. A troufam si rict, ze v tomto poradi. Jde o to, zda vam to cestovani apod. bude za to stat, i kdyz to bude komplikovanejsi (a o kolik, to prave zavisi na tom, jake bude dite). Treba za mne - ja jsem si vzdy rikala, jak to dite nebude omezeni, jaky si to udelas, takovy to mas atd... No a zjistila jsem, ze celou tou rezii kolem maleho ditete (mluvim o diteti do tri let), tahani vsech tech kramu, reseni horka, zimy, extra jidla, vecne hlidani aby nekam nespadlo, neco nesnedlo, neco neznicilo v cizim prostredi a neschopnost dokoncit jakoukoli vetu v komunikaci s kymkoli protoze prcek rve, neco potrebuje, neco rika.... pro mne dovolena (lyze a more - my teda nejsme dobrodruzi 🙂 trochu ztraci na vyznamu a vracim se vic vyrizena, nez jsem tam jela. Pak me mrzi, ze to byly vyhozene penize a cas... Takze jsme od toho trochu upustili a s batolaty ty akce omezujeme na vylety do okoli, chaty, zahrady, babicky a tesime se, az trochu povyrostou, ze navazeme kde jsme prestali. Ale presne tohle ma kazdy jinak. Vim o spouste rodin, kde rodice alespon vypadaji, ze jim to nejak nevadi a tu dovolenou si i tak uzivaji 🙂