Chceme žít s dětmi po svém - každý říká "to nejde"

@malinkaelinka bude to takove, jake si to udelate. Samozrejme predem Ti nikdo nerekne, zda budete mit pohodove ditko, anebo uplakanka 😉 ale tu chvili, kdy je dite malicke proste se nejak prizpusobite, omezite, kdyz nebude zbyti. My s kocarkem trajdali po horach. Ale je jasne, ze kdyz je mimi male, tak je treba vybirat asfaltky, aby to s nim nedrncalo moc. Pokud mas silne zada, satek a nositko taky pomohou k tomu, abyste mohli delat skoro cokoli

@malinkaelinka To jsem ráda 🙂 na téma rad v kontextu "Počkej až..." bych mohla napsat knihu. Celé šestinedělí jsme s manželem čekali kdy že to teda přijde. A ono to nepřišlo. A víš co? Rady "počkejaž" poslouchám dál - až poleze, až zuby, až bude jíst, až bude chodit... pořád mě někdo straší, že když se netrápíme teď, jednou budem určitě. Ale už se tomu směju a lidi na mě pak blbě koukaj proč se směju jak pitomá. Fakt klid.
Jinak si nemyslím, že je třeba tě upozorňovat na to, že děti kadí, řvou, nespí a že s nima nejde lézt na Everest 😃 Prostě uvidíte. Je pravda, že většina maminek, které mě předem poučovaly jak co bude, jsou jiného ražení než jsme my.
Nejvíc mě chtě nechtě pobaví maminky tady na koníku, které si stěžují, že od doby co mají děti si nevypijou ani teplé kafe. Zvláštní, že čas na vyplkávání na koni si vždycky najdou a paradox je, že si najdou čas aby to na ten internet napsaly, to mě vždycky strašně baví. A tak to je se vším... je to o prioritách - já si radši vypiju to teplý kafe/čaj, než abych to datlovala na koně. Neboj se toho dopředu. Věřím, že když pozitivně přemýšlíš už od začátku, tak je velká šance, že to půjde 🙂

@malinkaelinka Já si myslím, že tyhle věci se vůbec nedají naplánovat dopředu podle někoho jiného ;) Taky jsem slyšela kdeco, nakonec jsem se s těmi lidmi, kteří přesně vědí, jaké to s mým dítětem bude, co s ním budu dělat a co se pro mě změní, prostě přestala hádat. Vzájemně jedni druhé nepřesvědčíte a takové diskuze jsou jen ztráta času a škoda nervů. My třeba s malým podnikáme o moc víc, než jsem v těhotenství doufala, že by se podnikat dalo. Na druhou stranu mám kamarádku, jejíž manžel už roky plánuje, že na první vandr s přesávačkou vezmou miminko ve dvou měsících. Teď v šestinedělí už to vidí jinak, narodila se jim extrémně náročná holčička a jsou rádi, když se občas na pár hodin vyspí. (Zatím se jim to moc nedaří.) Já osobně jsem hodně háklivá na dobré rady z okolí. "Ty ještě kojíš? Musíš přestat!" "Ty ho nosíš? To snad ne, zničíš si záda!" No a nejlepší je samozřejmě následné zhodnocení situace během prvních pár vteřin, kdy přijedeme na návštěvu. "To dítě brečí? No a máš to! Je moc rozmazlenej! To máš z toho, že ho nosíš - já jsem ti to říkala!" Dělejte si to podle sebe, a ne podle ostatních ;) Možná z něčeho budete muset nakonec přeci jen ustoupit, možná právě naopak zjistíte, že toho zvládáte ještě daleko víc. Ale předpovědět vám to nikdo nemůže.

@malinkaelinka Teď ti skončí prázdniny , holčičko ...Jo to už nebude žádný žehlení vlasů ... Jeďte v srpnu k tomu moři , protože teď se tam minimálně 3 roky nedostanete ...no tvůj manžel si koupil nový Volvo ?To není zrovna ,,rodinný auto"...

A mohla bych pokračovat , to jsem na konci 15 týdne .Babičky , dědečkové , kamarádky v práci , i mimo ni , všichni mě přepinaj do módu ,,v listopadu umře celý tvůj dosavadní život " Je to bezvadný, soucítím s tebou a chápu , že tě to znervoznelo.Ale takhle : kde je vůle , je i cesta .
Strasne moc se těším , že si ,, porodim" nejlepšího kamaráda / ku, parťáka / partacku a že už nebudem jen já a muž , že budem tým .Že se do našich zálib ( aspoň než se dostane do puberty a začneme ho prudit) začlení novej tymovej hráč , živá bytost se kterou nemusím nutné sdílet jen pokakaný plenky a poblinkany bodicka.Absultne mě irituje nejmenovaná stránka na FB jedné dámy , která pomocí svých kreseb dělá z kojících matek lůzu , dudlík pro děti , které všude na obrázku brečí a do toho všeho všude na obrázcích vidíte ,,strhaný" zombie - matky bez špetky sebeúcty a jakékoliv snahy o seberealizaci ... + Kolem mě ti negativisti z klanů ,,dítě te psychicky a fyzicky zlikviduje " ... Ser na to .Svět se v prdel obrací a dítě není invalidita ...

Ahojky! Buď naprosto v klidu, vše záleží jen na Vás! Mám dvě děti (3 a 1 rok), život se nám změnil a dost,nebudu tvrdit, že ne...ale všechno jde! Jen to chce hledat řešení jak to udělat a nehledat výmluvy proč to nejde...😉 klidně napiš souk.zprávu...😉

@malinkaelinka nestiham docitat prispevky, ale tak jeste trochu z toho jinyho pohledu...ono je fajn ze dite nektery vyubec neomezuje, ale treba ja kdyz jsem videla napr.na festaku matky s detma v nositkach, hudba rve, vedro atd.atd.tak bych jim pleskla....takze za me bych rekla ze dite omezuje samozrejme, nejen s ohledem.na vylety a akce, ale to.je to posledni co resim, spis je ma clovek furt za zadkem 😀 a fura veci se prehodnoti v zajmu deti...je to na kazdym jak to resi

My to poslouchali u prvniho, ted za par tydnu cekame druhe, poslouchame zase. Jak nekdo psal, zalezi na diteti. Dceru taky bereme vsude s sebou, ono to s prarodici daleko, jinak asi ani nejde, co je vetsi, snazime se prizpusobit program i ji. Nastesti byla a je bezproblemove dite, ktere miluje spolecnost. A taky je sova jako my, co je taky fajn.
Ale treba dlouhe vyslapy, ktere jsme meli radi, uz nejdou. Nevydrzi ve voziku, v krosne, satku, nositku.... Tak chodime tak do 15km, ktere s ni casovo zvladame.
Me ted pobavila moje mamka, dcera neni moc spaci, takze ted ve 20mesicich uz pres den skoro nespi, tak pry si mam to druhy dite naucit spat. Az mi doda fungujici navod, budu ihned sdilet tady na Konikovi 🙂.
A tak nejak obecne, rady zacinajici slovy ‘pockej, uvidis..., jednym uchem dnu, druhym ven, i kdyz to nekdy neni lehke.

@malinkaelinka Podivej , jestli ty sama jsi nenarocna, tak takove pravdepodobne bude i tve ditko, protoze nic jineho nepozna. Kazde mimco je ale jine, takze uvidis, kolik toho zvladnete spolecne absolvovat, dopredu je to jen vesteni z koule. Kuprikladu muj prvni syn nesnasel kocarek a prakticky nespal- daly se s nim teda absolvovat horske tury v nositku, ktere byly omezene jen tim, jak daleko jsem byla schopna dojit ja s desetikilovym zavazim (manzel moc nosit nechtel), ponocovani u taboraku taktéž no problem. Dcera ale naopak nema rada nositko a miluje kocar....Jezdime na tabory, jak v tehotenstvi, tak s mimcem, ted uz s druhym.
Co je ale zasadni-to ze nocnicek, zidlicku a postylku nepotrebujes ty, neznamena, ze ho nebude potrebovat tve ditko - napr syn byl od svych deviti mesicu do tri let zavisly na svem nocniku, nikam jinam (ani do plenky) se proste nevykakal. Nosila jsem ho sebou fakt i na vylet do zoo🙂 Znam deti, co neusnou s rodici v posteli, takze zas tahaji postylku, (to tedy delame i my, protoze 14 dni na tabore bez možnosti dat dite do postylky si fakt moc neumim predstavit) kamaradi meli loni na tabore pro sveho maleho zrouta i tu zidlicku. To jsou ale ve finale jenom prkotiny. Protoze kdyz budes doopravdy chtit neco podniknout a nekam jet, tak se to da vzdycky zaridit tak, aby byli vsichni spokojeni, i vy s manzelem, i miminko. Jen je asi fajn se pripravit na to, ze nejenze bude potreba se mimcu trochu prizpusobit, ale taky pravdepodobne ty jako mamka se budes CHTIT trochu prizpusobit a udelat tu dovolenou hezkou i pro drobecka. Protoze chlapi to obcas berou trochu jinak a spousta veci jim nedochazi a maji pocit, ze prizpusobit se ma jen to dite a ne rodice.

Jo a jeste bych dodala, ze jinak je to s jednim ditetem, jinak se dvema, jinak.s miminem, jinak s behacim.malym "torpedem" atd.atd. proste vyvoj....ja uprimne si fakt rozmyslim co s nima delam, aby to bavilo hlavne je a ja tim padem byla v klidu ze nebudou hned protivny a nebo abych je nemusela furt nekde nahanet a usmernovat (mam deti 3r a 1,5r a kolikrat jen zajistit aby sly stejnym smerem je nadlidsky vykon 🙈😂)...jo a udrz si co nejdyl ten pozitivni pristup, protoze treba u me ty roky bez spanku uz delaji fakt svoje 😂

Asi nejsme takoví dobrodruzi, jako vy, ale podnikáme spoustu věcí. V létě spíme pod stanem, chodíme po horách, jezdíme na výlety vlakem, autobusem. Od malička jezdíme na festivaly, A často mi někdo říká: ,,počkej, až se narodí druhý, to už se nikam nepodíváte, a ještě si zajděte do restaurace, tam se tak rok nenajíte!" Mně prostě přijde mnohem lepší do tý restaurace jít i když to není uplně v klidu, než sedět doma a brečet, že se nikam nedostanu. Občas nám někdo řekne, že by si netroufl na to a to... já nad tím nepřemýšlím, pro mě je lepší sebrat se a zkusit jít někdy za hranice svýho pohodlí, většinou to pak za to stojí. Někdy se to uplně nepovede, ale to k tomu patří. Jaký si to uděláte, takový to budete mít. Nebojte se toho, náš syn je normální dítě, co se někdy přizpůsobí a někdy ne a na cestách je uplně nejhodnější 🙂

Tak všechno je to v hlavě a o člověku a o tom co chceš ty, co zvládneš ty a tvůj přítel, kdyz někdo bude sedět na prdeli a říkat, že to nejde, tak je jasné, že to nepůjde a nebude se dít nic...navíc 90% Čechů jsou jen fnukny, co si neumí všechno rozvrhnout, takže se nenechat vtáhnout do světa fnuken a žij na plno i s dětmi...

No nechci být jako tví známí, ale záleží především na dítěti a na vaší schopnosti přizpůsobit se. Taky jsem dobrodruh, asi ne takový jak ty, ale děti mě teda pořádně usadily a momentálně jsem ráda, pokud dokážeme dojít do toho blbého supermarketu. 😝 Naše děti jsou obě zhruba od 3. měsíce jako pytel blech, neustále se hýbou, něco strkají do pusy a běda, jak je v tom někdo omezuje, takže 100% pozornosti, aby někdo nespadl, nesnědl něco nebezpečného, později aby šel tvým směrem atd. Nevydrží ani chvíli být potichu, v cizím prostředí prakticky nespí, nevydrží dýl než půlhodinu ani v nosítku, ani v kočáře a jen tak koukat okolo, to né, kdepak. Takže pokud byste s manželem byli ochotní pořád bavit mimino/batole, přizpůsobovat se jeho tempu, vyhovovat jeho požadavkům, jinak poslouchat jekot, proč ne. My už na to nemáme nervy, resp. já nemám nervy pořád sledovat manželův znechucený obličej, že ZASE zastavujeme a proč zase ječí atd. 😔 Takže mi zbývá buď táhnout oba někam sama a risknout to, že si holt možná pokřičí (z takových akcí ovšem mám jen nervy) nebo čekat až povyrostou a třeba budou použitelnější. Ale třeba budete mít klidný, poslouchající dítě a klidně s ním procestujete půl světa, chce to vyzkoušet. Dej vědět časem, jak jste na tom s dítkem, docela by mě zajímaly podrobnosti. 🙂

dcera s pritelem/ted uz manzele/taky byli nesmirne akcni kola hory lyze snowboard cestovani.Pred 2,5 lety se jim narodila holcicka se svalovou hypotonii a centralni koordinacni poruchou a ac si vse planovali jinak,tak osud jim to naserviroval taky jinak.Cviceni Vojtovka nekolikrat denne dosud, hipotrapie jina rhb lazne atd atd.24 hod pece o malou.A zamestnal je to naplno oba.Nyni uz pomalu zas zacinaji "zit" ale zdaleka ne tak jak si pred narozenim male mysleli.Ale mala je jejich laska zlaticko a ani v koutku duse nelituji.Holt clovek mini osud meni.Nikdy v rodine nasi ani manzela dcery zadne onemocneni ditete nebylo vsechny testy v tehotenstvi v pořádku a i genetika kterou si po narozeni male nechali udelat/ male i jim obema/ v poradku.Proste nejaka blba nahoda.Drzim palce at Vy máte štěstí na zdraveho prcka a muzete si dal plnit sve sny

Tohle nema smysl resit dopredu, protoze nikdy nevis jak na tom budes po porodu a hlavne jake budes mit dite. Jo, taky jsem mela plany, jak budu s dcerou chodit po turach, vyletech atd. vzdyt ji prece dam do satku a vyrazime, no ne? Hmmm, nakonec jsem prvni rok v podstate nevytahla paty z domu krom nutnych nakupu, Dr., prochazek a navstev. Byla hodne uplakana, pul roku jsem dokrmovala po kojeni jeste umelym mlikem, nakonec se prislo na zdr. problem, ktery jsme vyresili ve 3/4 roce, ale dodnes je citliva a uplakana a hodne mima rozhozeni rezimu 23 mes.). v kocare spala jen v hlubokem, a to jeste ne vzdy usnula.

@lery92 Můžu ti říct, že ty kecy okolí mě stejně jako tebe vytáčely. A teď se dvěma malými dětmi ty rady sice neudílím, ale musím se strašně smát takovým naivním natěšeným "těhulkám" (brr, to slovo). Samozřejmě, všechno uděláš i s dítětem, i na Everest bys s ním vylezla. Akorát za cenu toho, že ti neustále do toho bude malej tvor křičet a mít svý požadavky. Aspoň v prvních pár letech s ním nebude žádná domluva a ty se budeš muset pořád ohlížet na to, kdy jedl, co jedl, proč nespí, proč řve, jestli se mu něco nestane, jestli tam aspoň chvíli vydrží nebrečet - když si teď půjdu žehlit vlasy, on mi mezitím obrátí byt vzhůru nohama nebo si bude u mé nohy stoupat a praští se atd...K moři si samozřejmě zajedete kdykoliv, ale teď se vyvalíš na pláži a no stress, s dítětem už budeš řešit jak zvládne cestu, jak zvládne horka, bude se třeba bát moře, bude ti pořád utíkat, nebude nic chtít jíst, spát, nebude ho to tam bavit atd. Možná ne, ale většinou takové děti jsou, chtějí všechno po svém a hned, neberou ohled na to, že maminka něco chce jinak. Oni ti lidi fakt mají svým způsobem pravdu!

@prejeta_zaba 100% souhlas 😀

Jak píšou holky, záleží na dítěti Moje dcera od narození nesnášela změnu prostředí. Stacila návštěva u prarodičů a prořvala mi celou noc. V autě vydržel deset minut a pak spustila rev a nepřestala, dokud jsme nezastavili. Přes den spala už jako kojenec maximálně 2x půl hodiny, v noci se budila i po půl hodine, do toho reflux, desetkrát denně poblite vše kolem ní, čtyřikrát denně jsme cvičili Vojtovku, musela jsem odsavat mléko,... Takže s takovým dítětem jsem na cestování neměla ani pomýšleni. Kdo nezažil, nepochopí. Ale nechci tě nijak strašit. Porodem se změní hodně věcí a určitě není dobré plánovat si něco dopředu. Prostě nějak bude ;)

Tak my mame dvouleté dite. A od te doby, co je na svete, jsme byli: autem v Chorvatsku, na kolech na Lipne, na Morave, v Beskydech, lyzovat v Alpach, letecky v Recku a v Turecku. Tot k tomu, ze s ditetem se uz neda cestovat 😂 A na babicky chodí pravidelne mrakoty😁Jasne, na spani pod sirakem, nebo na vyslap do Nepalu to s miminem neni, ale nejak jsem si nestacila vsimnout, ze bysme s jeho narozenim prestali zit. Prave naopak. Dostaly nase aktivity jeste jiny rozmer. Ve dvou by nas to uz ani nebavilo😉 Na svoje okoli se z vysoka vyprdni...

Vsechno jde jen male deti se uci chodit. 😂 Teda no muj zivot se hodne omezil starsim synem, ktery je postizeny, takze jine dovolene nez ve jmenu rehabilitace neznam. Ale verim, ze az ten mladsi trochu vic dostane rozum, tak to nejak sladime a zase zacneme zit aktivneji. 😁

@prejeta_zaba Jo a pak prskneš mimino manželovi, že si dopřeješ alespoň jeden koktejl v klidu u hotelového bazénu, a nakonec na ně celou dobu zíráš do dáli, jak jim to spolu jde, a koktejl vyskrneš málem na stojáka. Žádný meditativní pohledy do moře a do palmovýho listí :D A místo pomalého natírání pleti opalovákem svištíš otírat podlahu od hovínek, protože manžel přebaloval moc pomalu a syn využil situace :D Dovolené s dětmi mají opravdu jiný rozměr.

Ja myslim ze to teď špatně vnímáš ty řeči kvůli těhotenství a hormonum. Asi kazdej si maluje jaký to bude, ale doopravdy se na to připravit nejde a ovlivnit taky všechno nejde. Je to změna, je to omezení, ale dá se to přizpůsobit. My jsme byli od začátku v lese s kočárem, na dovolené i pár túr s nositkem šlo, nejsem moc typ na hernicky a kavárny, radši jdu ven se psem. Myslím že uplne měnit styl života není třeba a ze s nejakyma upravama jde všechno. Těch řeči jak uvidíš jak nic nepůjde... Toho ještě bude, kazdej je chytrej jak rádio 😄

Já teda nemám tu zkušenost, nejsme s manželem dobrodruzi. Ale myslím si, že tyhle řeči vedou lidi, co na to nemají koule. Lidově řečeno samozřejmě. 😉 Jak psaly holky výš... Jaký si to uděláte, takový to budete mít. A třeba vychováte dalšího dobrodruha. 😉

@cikitkapb jo asi tak, my sme si taky poslechli že sme blázni že chceme před prvním porodem zrekonstruovat celej barak... Sice se to stihlo tak tak, ještě má začátku 9 měsíce jsem malovala a kuchyň se opozdila o tři týdny po porodu, ale zas mám teď klid a neumím si představit bydlet na staveništi s malým deckem. Ono je dost lidí i moc pohodlných vystoupit z komfortní zóny a něco dělat..

Osobne jsem na vetu "jake si to udelas, takove to mas", ktera tu zaznela tak v polovine prispevku, uplne alergicka. Clovek muze byt sebevetsi pohodar a dobrodruh -- a pak se mu narodi dite, ktery ho sakra vyvede z jeho predstav o tom, jak to bude. Kazde dite je jine a s tim souvisi, ze jina je kazda materska zkusenost -- zkuste to o tom, ze jaky si to udelala, takovy to ma, treba matce nedonosenyho ditete s cetnymi zdravotnimi potizemi, nekolikrat denne vojtovkou, matce s velmi narocnym ditetem s obracenym rezimem, ditetem, ktere spatne snasi zmeny, ditetem, ktere nenavidi cestovani v aute,... Jasne, jsou deti, ktere ve ctyrech mesicich zvladnou let na Seychelly, kde si to pak cela rodina totalne uzije a je to skvely, ale jsou deti, se kteryma se ve ctyrech mesicich neda vyrazit ani do ZOO -- a neznamena to, ze ta druha matka je horsi nez ta prvni, proste si jen v loterii vylosovala narocnejsi dite.

Takze ja bych v tomto pripade proste poradila takovy to "doufej v nejlepsi, pocitej s nejhorsim." S ditetem zivot nekonci, to v zadnem pripade, pri trose dobre vule se vetsinou da delat opravdu temer cokoliv, akorat se ty plany musi proste prizpusobit, aby to bylo zvladnutelne i pro deti, takze se urcite nenech vycukat pesimistickyma recma lidi okolo sebe, ale zase si od toho neslibuj, ze proste porodis a vsechno bude stejny akorat plus dite, at pak pripadne nejsi nemile prekvapena. Bude to jiny, v necem narocnejsi, v necem lepsi, ale rozhodne jiny.

Ony se taky ty priority, i co se cestovani tyce, zmeni. Lonsky rok jsme zili v USA -- muz tam byl pracovne, prestehovali jsme se tam se dvema kufry a detmi ve veku 1 a 3 roky, za ten rok jsme podnikli nekolik pomerne narocnych vyletu pres pulku USA, bylo to skvele, ale obcas to bylo sakra narocne a rikali jsme si, jestli nam to za to stoji. Cestovani s detma je jine, clovek travi mnohem vic casu na detskych hristich a v detskych muzeich a restaurace si vybira podle detskych koutku (nekde vys v teto diskuzi kdosi psal, ze se dite prizpusobuje jim -- to do urciteho veku jde, ale pak je to cim dal tezsi. Navic i chces, aby to ty deti bavilo, ze jo, takze radsi nez do galerie vytvarneho umeni je vezmes do ZOO. A pokud do galerie, tak na detsky program.) Letos jsme chteli jet na road trip po Balkanu, i s detma, ale nakonec jsme se rozhodli to odlozit, prestoze kluci by tam byli stastni a spokojeni, protoze cestuji radi, ale stejne tak si to uziji na chalupe a navic usetrime spoustu penez, desitky hodin v aute, jidla na benzinkach a spani v motelech. Jen to teda nebude vypadat jak sexy na Instagramu a socialnich sitich 😃

Kazdopadne proste nestahuj kalhoty, dokud je brod daleko a hlavne -- nejhur se resi problemy, ktere jeste nenastaly. Uvidite sami, az se vam miminko narodi, jak to vsechno bude a co vam vsem bude nejvic vyhovovat.

Mám dvě děti od sebe 1,5 roku a také jsem (hlavně od rodiny) poslouchala jak to nezvládnu že to bude zahul atd. A ejhle nic tak strašného to nebylo, nejsem matka co musí na hřišti pořád lítat za dítětem aby náhodou neupadlo na zadek . Stačila jsem i zhubnout a pak když jsem s nimi zůstala sama jsem to také zvládla levou zadní (neříkám že to bylo pořád růžové ale žádný horor také ne) Někdy se sama v sobě smeju maminkám které se na hřišti nezastaví. Děti už jsou větší a i samostatnejsi. Teď čekám třetí a těším se až spolu všichni budeme chodit na výlety 🙂 Musíš se dívat na věci s nadhledem a hned se nehroutit z každé prkotiny 🙂 Takže se na všechny vykaslete a dělejte si to jak VY uznáte za vhodné 😉

@malinkaelinka já bych řekla, že to všecko závisí na to dítěti. Může být spáč a pohodar, žádný problém a nic se pro vás nezmění.nebo může mít nějaký problém a pak se mění vše.my už máme děti větší, přesto jsme si ještě nemohli dovolit jet k moři.syn trpí na febrilní křeče a jet s ním mimo Čechy a riskovat hospitalizaci prostě nechceme, tak letos zkusíme na pár dní Polsko, kde doufáme, že nebude vedro...když byli oba malý, lítala jsem s nimi po neurologii a taky se nedalo moc dělat si co chceme a měla jsem všeho plný kecky.dneska jsem ráda, že s náma odslapnou alespoň Český Švýcarsko, nebo že já si můžu odjet na víkend na závody a manžel pohlídá děti doma. Prostě vše jsme podřídili zdravotnímu stavu děti. A to je věc, kterou prostě nenaplanujes. Ale závidím rodinám, kde tohle všecko jde bez problémů a pokud to situace dovolí, tak si myslím, že je fajn děti učit žít zajímavý život...

Delame vsecho co chceme s detmi i bez. Hlidani mame, pokud ne tak zaplatime chuvu. Jdeme na vino, chodim cvicit, letecky na 3 dny po mestech - Budapest, Milano, Benatky. Mame ted 3,5r a 2m mimino. V zari letim vsichni do Budapeste opet. V lete tyden Krkonose, normalni tury a prochazky kocar+nositko. Hele deti nas fakt neomezuji, mozna jen travim u ohrady s kozama 3x vice casu nez bych chtela ale to je tak cely.

Holky a jaké nejvtipnejsi “strašíci” hlášky jste slyšely? 😃
U mě : první těhotenství : no ty jsi se asi zblaznila! Tak brzy? Toho budeš jednou litovat.....ta sama osoba po mem porodu, ještě v sestinedeli na miminko : tak kdypak ti už pořídí toho brášku co?
😂😂 na jedno dítě evidentně strašně mladá, na dvě ne 👌

Další : jen počkej, jak ti pak vlasy vypadají , tahle dlouhý si už po dětech neuzijes haha
(No, nevypadaly - haha 😃)

Nebo: vy jste třetí chtěli? A proč, když mate kluka i holku?
(...no asi chceme zkusit, jestli to tentokrat nebude třeba slůně ..😃)

@prejeta_zaba : tak dojde mi už dle názvu ,,jiný stav " , že asi bude jiný .A kontinuálně ...Lidi mají vždycky pravdu , jen ji každý prostě upraví podle svých zkušeností ( zahořklí rodiče , které výchova hyperaktivního potomka naprosto ,,vysála" tomu dodají ještě tu správnou barvu ) . Tím na nikoho , prosím pěkně , nemirim.Ja prostě už teď uvažuji tak , že pokud moje dítě bude speciálně náročné ( a je to možný , já to nezavrhuju tu možnost ) , tak prostě už žádný jiný dítě nebude ...Protože já nebudu otrokem svého dítěte , nikoliv ..
Já si ty vlasy vyzehlim úplně v kliďánku , mám v druhé půlce baráku babičku , též mám manžela a taky předpokládám že i dítě musí třeba spinkat . Řvát bude asi i kdybych udělala kotoul vzad .S tím holt nikdo nic neudělá .Ale je nutný ( ve vši úctě k vám zkušeným mámám - já oproti vám nemám žádný zkušenosti ) dítě formovat . Jasný , asi těžko mu vyšupeš prdel , když bude mít koliku či mu porostou zuby , na druhou stranu fakanci co řinčí jak smyslu zbavený když nedostanou lízátko v krámu , prostě zformuješ .Párkrát šupec přes zadek a on už bude vědět , že nesmí .A taky bude vědět , že když si stoupne a spadne na prdítko ( a neměl si tam stoupat ) že máma prostě nepoběží a nepolituje ho ..( taky mi tvrdili , že kamna pálí a já jim to nevěřila , máma se otočila k bráchovi a já si priskvarila pracky, mimochodem ještě sem dostala na zadek a dobře mi tak.Ty puchýře jak meruňky staly taky za to 😁)
Do určitého věku dítě může chtít hned a vše po svém , od určitého věku si musí zvyknout že hned se ani pes nevykadi a že máma není na pérku.
A je to též lidská bytost s nějakými potřebami .A pokud se mi nenarodí těžce postižené dítě , odmítám ho kralovat do pozice malého diktátora , který zadupe zbytek mé soudnosti a sebeúcty ( pokud mi něco zbyde po porodu 😂) do země .
Chci se vzdělávat , chci bejt čistá a aspoň v rámci možností pečovat o sebe , chci být m.j krom matky i partnerka pro svého muže .Chci být dál něčí kamarádka , chci mít radost ze života a ve vší úctě ke všem maminkám , odmítám dát své potřeby až na 158. místo v žebříčku ...
Znova píšu , kde je vůle je i cesta . Přijdou špatný dny , budou dobrý , prima to je ok , to je fér .Ale když budou převažovat ty blbý dny , je asi někde chyba ( v zavedeným režimu , apod..) , ale to je přece stav , co lze změnit 😊
Možná ale , že vám sem v listopadu vysmeknu hlubokou omluvu ,páč mě ten ,,kraken " zcela zdevastuje a já fakt přijdu o svůj krásnej život ... Třeba .

Ale hlášky , co pausalizují rodičové na nevedome nerodiče , to je bulshit , zlozvyk a ohavnost...vůbec nechápu ten motiv , vyděsit mě ještě víc ?To nestačí že sem mrtvá strachy z testu na cukrovku , před tím z genetiky , teď z váhy a nakonec z porodu ?😁