Chceme žít s dětmi po svém - každý říká "to nejde"
Ahoj holky,
to co teď budu psát, tak bych normálně nepovažovala za jakýkoliv problém, zasmála se tomu, hodila to za hlavu. Ale asi se ve mně nějak rozvířily těhotenské hormony :D
Čekáme s manželem první dítě - nějaký čas jsme na něj čekali, moc se těšíme. Oba jsme tak trochu dobrodruzi, každou chvíli se pouštíme do nějakých šíleností, milujeme výzvy a překážky. Jsme zvyklí neustále slyšet "to nejde", "takhle se to nedělá", "to nedáte".... No vždycky to jde a vždycky to dáme :D Tyhle řeči jsme slyšeli když jsme si koupili stařičký karavan a plánovali s ním projet jižní Evropu (bez problému 🙂 ), když jsme se rozhodli postavit dům, když jsme se rozhodli vylézt na Jebel Toubkal.... Když jsme si na začátku mého těhotenství rezervovali dovolenou v Nízkých Tatrách - opět tu bylo "a co tam budete dělat, ve 26 tt už to na žádné túry není" - dovolenou máme za sebou a zvládla jsem to na jedničku 🙂
Většinou se všem protestům smějeme a házíme to za hlavu a děláme si vše po svém.
A teď k tomu, co mě včera totálně semlelo. Byli jsme na krátké návštěvě u známých, jsou to fakt spíš známí, vídáme se párkrát do roka, manžel s nimi dříve více kamarádil, ale jejich cesty se dost rozešly. Mají dvě malé děti. A celou návštěvu jsme od nich poslouchali řeči, co nás všechno čeká, až se mrňous narodí. "No to si nemyslete, žádné dovolené a výlety, s dítětem je to nemožné", "kupte si pořádné auto, víte kolik věcí dítě potřebuje?" "no však vy začnete žít jinak, ony vás děti naučí..."
Proč mě to semlelo? My nikoho jiného s malými dětmi neznáme, nemáme žádné jiné známé, natož kamarády, kteří by měli děti, respektive my nejsme tak úplně společenští a navíc podnikáme takové věci, které by v našem okolí nikdo dělat nechtěl, takže to děláme stejně sami.
Život s dítětem (potažmo pak s dvěma dětmi) - já vím, že plno věcí bude jinak, ale já si prostě nemyslím, že to je něco, co nás musí navždy uvěznit doma, zavalit náš dům kravinama a žít jen chozením na hříště a nákupy v supermarketu.
Vyrostla jsem v rodině, kde víceméně děti nebyly omezením - naši nás odmala vláčeli všude možně - na hory, na kolo, na lyže, na koncerty.... a se ségrou jsme měli krásné dětství...
Když jsem večer v posteli říkala manželovi, jak mě ta návštěva uvrhla do stavu zoufalství, koukal na mě jako na blázna, že oni jsou přece úplně jiní než my, že můžu být v klidu, my si uděláme všechno tak, aby to vyhovovalo nám. Vím že to tak je, ale přesto - tím, jak o dětech nic nevím, tak mě občas provází taková nejistota, co a jak bude, jak to zvládneme atd.
Když to tak po sobě čtu, uvědomuju si, že je to blbost, prostě my jsme my a nedá se to s nikým srovnávat, ale stejně asi potřebuju utěšit :D
Stručné shrnutí
- Cestovat a žít aktivně s malým dítětem je možné, ale vyžaduje plánování, přizpůsobení se povaze dítěte a použití pomůcek jako šátek, ergonomické nosítko nebo kočárek.
- Výrazná část rodičů v diskusi zastává motto „jaký si to uděláte, takový to budete mít“, zatímco jiní upozorňují, že zdravotní komplikace dítěte (reflux, vývojové potíže, hypotonie) mohou volný režim výrazně omezit.
- Praktická doporučení zahrnují volbu většího auta (kombík), brát s sebou jen nezbytné vybavení (pár plen, náhradní oblečení, flaška, případně Sunar), plánovat trasy vhodné pro kočárek nebo nosítko a využít metody péče zmíněné v diskusi (Vojtova metoda, rehabilitace) podle potřeby.
Nejčastější otázky
Q: Jak cestovat s malým dítětem?
A: Používejte šátek nebo ergonomické nosítko pro pohodlné nošení a plánujte cíle přizpůsobené věku dítěte; rodiče v diskuzi zmiňovali výlety v 4 měsících (Harrachov), 8 měsících v chatkách a dovolenou v 9 měsících v Chorvatsku.
Q: Co si vzít na dovolenou s miminkem?
A: Základně „pár plen, náhradní oblečení, flašku a Sunar při dokrmování“, nosítko/šátek nebo kočárek a případně skládací postýlku, židličku a nočník podle místa pobytu; někteří rodiče radí brát jen nejnutnější věci.
Q: Kdy je vhodné vyrazit na lyže nebo túry s dítětem?
A: Záleží na kondici a věku dítěte; v diskusi rodiče zmínili lyžařskou dovolenou v Harrachově už ve 4 měsících, ale pro náročné výstupy (např. Jebel Toubkal) se doporučuje počkat a volit trasy vhodné pro kočárek nebo nosítko.
Q: Jak vybavit auto pro cestování s dětmi?
A: Doporučuje se větší auto nebo kombík pro skladování vybavení, povinná autosedačka a prostor pro kočárek/šátek; v diskuzi byla zmíněna i značka Volvo jako příklad vozu diskutovaného v kontextu rodinného provozu.
Q: Co dělat při zdravotních potížích dítěte (reflux, opožděný vývoj) při plánování cest?
A: Zdravotní potíže (reflux trvající „až skoro do roka“, vývojové potíže, hypotonie) často omezí cestování; rodiče doporučují kratší přesuny, plánovat místa s lepší infrastrukturou a pravidelně cvičit (zmíněna Vojtova metoda / „Vojtovka“ a rehabilitace).
Q: Jak se psychicky připravit na změny po narození dítěte?
A: Diskuse doporučuje pozitivní přístup („jaký si to uděláte, takový to budete mít“), nepodléhat strašení „počkej až…“, a spoléhat na podporu partnera při rozdělení péče a plánování aktivit.
Závěry z diskuze
Shoda
- Cestovat a vést aktivní život s dětmi jde, pokud se plánuje a přizpůsobí se potřeby dítěte.
- Povaha dítěte zásadně ovlivňuje, co bude možné (některé děti jsou přizpůsobivé, jiné náročné).
- Praktické pomůcky jako šátek, ergonomické nosítko a vhodné auto (kombík) usnadňují mobilitu.
Sporné názory
- Někteří rodiče tvrdí, že děti nejsou omezení a život zůstane víceméně stejný; jiní uvádějí, že děti výrazně omezí volný režim, zvlášť při zdravotních potížích, a doporučují více kočírovat doma.
- Někteří preferují nošení v šátku/nosítku; jiní raději kočárek a delší pobyty v klidu.
Otevřené otázky
- Jak přesně se projeví temperament konkrétního dítěte při delších přesunech a cizím prostředí?
- Jak sladit dobrodružný životní styl s dlouhodobou péčí o dítě s chronickými problémy (reflux, hypotonie)?
- Kdy a v jaké míře přizpůsobit rodinný režim dítěti versus očekávaným rodičovským aktivitám?
Zmíněné značky a firmy
Sunar, Volvo, Modrý koník
Zmíněné produkty a metody
šátek, ergonomická nosítka, nosítko, kočárek, krosnička/krosna, autosedačka, kombík, karavan, Sunar, Vojtova metoda (Vojtovka), ortéza, skládací postýlka, židlička, nočník, batoh/baťák
Místa a osoby
Jebel Toubkal, Nízké Tatry, Harrachov, Chorvatsko, Maledivy, Holandsko, Jeseníky, Krkonoše, Sněžka, Alpy, Kavkaz, Bali, Bosna, Čierna Hora, Řecko, Turecko, Lipno, Beskydy, Morava, Korfu, Františkovy Lázně, Polsko, České středohoří
Jo a z vlastní zkušenosti: mám doma tři mrňata, nejstarší pět, nejmladší rok a půl a co se týče výletů a aktivit, jsme furt v luftě, musíme mít pořád program. Ale upřímně je to nutnost a ne něco, čím bych potřebovala naplnit pocit pozice aktivního moderního rodiče s mnoha zájmy. Děti potřebuju zabavit, zaměstnat jejich pozornost, proto pro mě je snazší vzít je do prostředí, kde mají nové podněty a péče o ně pak vyžaduje méně mentálního vypětí (při praktikování činností pro ně vhodných), ale pravda více toho fyzického (hlídat je, aby si neublížily nebo něco nezničily). Nicméně si nemyslím, že je to nutné a že by to byl vhodný model pro každého. Každá by si měla umět vyhovět a při svém životním stylu (a s ohledem na potřeby dítěte) žít svůj život bez ohledu na tlak a představy okolí (včetně představ o sobě samé a "ideálním modelu rodičovství")
Já si vždycky vzpomenu na případ pár měsíčního miminka, které rodiče vzali na nějaký festival, spali v autě a to dítě umřelo... to je asi to, že rodiče si splňují vlastní sny a své zájmy a dítě z toho "zakuká"..... takže pokud mé zájmy neohrožují život dítěte, tak všechno jde.
@paladinka a co rodiče, kterým umře miminko na náhle úmrtí kojence v dobu, kdy se třeba večer dívají vedle v obýváku na zprávy? Tam se podle této teorie nic nezanedbalo jen proto, že se to stalo doma a ne někde venku? 😧
@niki1107 Hehe, já bych to řekla tak, že není mateřská jako mateřská stejně jako není práce jako práce. Nejde srovnávat kancelářské osmihodinovky s fáráním v dole aneb dítě "jednou za tři hodiny nakojim a uložím" a dítě "už brečí dvanáct hodin v kuse, čas a den a noc se stírají, možná se zítra najím!??". Já se díky velmi náročnému prvnímu dítěti naučila pokoře. Byla jsem totiž dost arogantní těhotná, přesvědčená o tom, jak to budu mít na háku, co věřila, že náročné mateřství si dělají matky samy svou nedůvtipností a vlastní neorganizovaností😀 Za relativně klidné třetí dítko už jsem pak byla vděčná osudu