Chceme žít s dětmi po svém - každý říká "to nejde"

@aneta15 jsem si uz parkrat pripadala jako socka a krkavci matka, protoze jsem s sebou netahali na prochazky a vylety sterilizator dudliku, ohrivac flasek, prevalovaci pult i s prislusenstvim, desinfekcni gel na ruce, patery kalhoty kazde holce a podobne. Razim heslo, ze co nemam, nepotrebuji. A vzdycky to dobre dopadne. A kdyz ne, tak z toho je pak vtipna historka pro ostatni 🙂 Ale holky to snaseji dobre 😀

Asi bych vás odkázala na fb stránku "Saša jede". Tam uvidíte, jak cestování s dětma "není možné" 😉 Každý podle svého. Lidi neposlouchat! 🙂

@sudylichozrout přesně to takhle má, v létě jsme byli u řeky bylo asi 40 ve stínu a ona měla batoh větší než ona a měla svetr, bundu, pláštěnku a dalších x nesmyslných věcí, té druhé kamosce zblunknul kluk do vody tak ho vyzdimala a říká to uschne a ta druhá začala vyndavat milion oblečku, čekala jsem i lyžařskou kuklu ale tu měla asi vespod 😂😂😂😂

@sudylichozrout jako já ji mám ráda ale občas to nedávám. Neskutečně si komplikuje zivot...ale ona je fakt extrém

Ono je to nekde mezi... Pristup rodicu urcite dokaze spoustu veci ovlivnit, ale primarne je to proste o diteti a jeho povaze. A jak vsechny vime (byt matky klidnych a pohodovych deti tomu neveri a mysli si, ze je to jejich zasluha😀), kazde dite je jine a s kazdym se daji delat jine veci — a to i v ramci sourozencu. Muj starsi byl velmi klidne batole, co byl v roce zdatny kavarnovy partak, sedel a “cetl” si, v roce a pul byla jeho nejoblibenejsi aktivita Montesorri dilnicka. A mladsi? Vrtule v zadku, sekundu neposedel a presne v tomto veku se systematicky pokousel zabit padem z kuchynske linky, trimetrove skluzavky nebo se snazil vyrvat ze zdi umyvadlo. Na druhou stranu ted ve trech letech je zdatny chodec, takze uz se da chodit na “tury”, to s jeho bratrem moc neslo — na nositko uz byl tezky a sam usel velke kulove. A pokracovat bych mohla donekonecna...
Je skvely, kdyz vsechno klape, rodina je sehrana a spokojena, ale docela mi tu vadi ten skryty podtext nekterych prispevku “my jsme hrozne bozi a v klidu, a tak mame hrozne bozi a v klidu deti, a kdo to tak nema, ten to dela blbe”, protoze tak to proste neni — je to jen maly kousek skladacky.

@malinkaelinka

Zabka mi vzala slova. Nas druhy syn byl do 9m pohodar taky, ja jen,aby sis nemalovala to tak,ze jae mimino,takove batole. To neni straseni,to je realita. Ja pak byla dost i vytocena tim,ze on nikde neposedi,jak ten starsi klidas, kde je to hodne dite v satku a kocarku....uzivej si,ze to jde zatim hladce,ale bud nohama na zemi.

@malinkaelinka

Ja jsem plno kamaradek "vse je problem" ztratila. Ony silely,ze jen dudlik umyju a dam zpet diteti,ze nakojim v parku, ze jezdim metrem ....ze se proste nebojim jet i do dalsiho mesta . Sama s detmi za kulturou. Ja jsem akcni prave moc,proto pisu to,co pisu. Byt doma, tak nic neresim a jsem hrda na sve dite,kteremu staci auto a bagr 😀 ale me to doma prave nebavi a obcas me mrzi,ze nasi kluci jsou ja noc a den a co se da a jednim,druheho nebavi a i moje zaliby jdou bokem. Ja jsem matka salamistka, nejaka boule, rev (taky rikam "pojd,pujdeme za mamou") me nerozhodi a jak kouka okoli,je mi celkem jedno,bo sve deti znam....

@malinkaelinka poučky s časovou osou jsou super, se můžeš sázet, jestli se to vyplní... 😁 Jojo počkej až mu bude rok, to bude jiná, až mu budou 2,to už tady bude řvát a běhat kolem stolu, nebude tě poslouchat, počkej až mu budou 4 to taky bude házet věcma a zlobit. To jsou oblíbené poučky. No a zatím se nic nesplnilo, protože já narozdil od autora keců, své dítě výchovávám. Mám takový nemoderní názor, že dítě poslouchá rodiče a ne naopak. 😆 Fandím ti, kdo chce a nebojí se toho, dokáže. ;) Za nás čím starší dítě tím víc easy. Už jenom třeba proto, že to nevstává 10x za noc. A hlavně se s tím dítětem dá domluvit.

Každé dítě je jiné, každí rodiče jsou jiní.

Taky už jsem alergická na věty začínající "počkej až..."

Pro mě je důležité brát ohled na aktuální stav, úroveň vývoje a potřeby dcery. Když je tohle naplněné, jde vše v pohodě a s úsměvem.
Jasně, že batole, které si začíná uvědomovat vládní já, chce dělat věci po svém, vždyť je to tak v pořádku. Taky bych chytla nerva, kdyby se ke mě někdo choval tak, jak někteří rodiče ke svým dětem.

Musim povedat ze niektore tieto nazory mi pridu take "sme skvele, mame poslusne decka a je to nasa zasluha". Ja napriklad tiez razim nazor ze dieta treba vychovavat ako napriklad @kacenka115 a ma ma pocuvat a myslim, ze na to ze syn ma 1 a 1/4 roka tak aj celkom pocuva, ale je to neriadena strela, lozi od 5m, chodi od 9m, nezastavi sa jak je den dlhy, je to strasny nervak (a po nas to rozhodne nema!), co sa hadze o zem a ked nie je hned po jeho, tak sa rozculi. Ty jo, to som asi urobila ale vychovnych chyb ze moje rocne dieta nie je a nikdy nebol samalista co? A to som matka, co nic nehroti, uzkostliva tiez nie som, nechodim ovesena vecami, v zivote som nemala nahradne oblecenie, neraz som zabudla aj plienky, takze mi nezostalo nic ine jak decko v 10m odplienkovat. Jedlo sa mi nosit nechcelo, syn sa odmietal kojit, tak hold je od 10m to co my, v restike mu normalne objednavam to co nam, funguje spolu ako rovnocenny. A aj tak je nervak a nezastavitelny.
A viete co? Ale aj s nim sa da cestovat ked sa chce. Aj s nim sa da pracovat a studovat a to mi do 3 mesiacov nespal cez den ani v noci. Ja som aktivna az az a proste priznavam ze doma by som pokapala na materskej od nudy, tak som sa zariadila tak, aby sa vsetko dalo. Cestovali sme vzdy a cestovat budeme. Syn neznasa auto, jaci jak ho vidi, tak autom cestujeme len v noci, ked zaspi. Momentalne vela cestujeme vlakom, kde mi dieta za 4 hodiny nesadne, pobehuje po vlaku, musim mu nonstop vymyslat aktivity, ale mne to za to stoji, lebo predsa nebudem sediet doma. Syn okrem v noci v aute nezaspi nikde inde ako v postielke a v krosne, tak hladame ubytka kde postielka je a vsade tahame krosnu, ktoru ma rad lebo kocar a nositko neznasa. Leteli sme s nim prvykrat ked mal 5 mesiacov do Marseille a odvtedy nalietal 10 tisice kilometrov a presli sme mnozstvo krajin. Ja sa prisposobim dietatu, on trochu mne. Chcem hodit do kaviarni a restik, tak viem, ze nejaku dobu vydrzi v detskej stolicke ak je normalne jedlo a moze sa sam krmit (joo to bolo zlosti ked som ho krmila sama), tak kym nevedel jest poriadne priborom proste sme mali so sebou 4 latkove pleny a on jedol sam a pod nim pohroma, ktoru som hold utrela. Co sa ja budem trapit kto si co mysli. V zivote mi na to nikto nic nepovedal. Robim veci, co "chce on", trebars chodime v kruhoch po sidlisku, nechavam mu 3-4 hodiny denne na spanok v postielke a podobne, ale potom ked raz za cas potrebujem aby spal len hodinu v krosne, tak hold to tak bude. Deti su do istej miery elasticke a castokrat sa prisposobia, len clovek musi prisposobit rezim aj im. Ja mam nekontaktneho, netrpezlivejo spaveho nervaka a aj tak nemam pocit ze ma obmedzuje. Ale pridu mi vtipne nazory ze mam decko take, "ake si ho vychovam" a to hlasenie maminiek, ze oni maju "perfektne" mimina svojou zasluhou mi pride jak honenie si ega nad niecim, co nejde nijak vyrazne ovplyvnit. Ja som tiez urobila vsetko preto aby sa mi nenarodilo dieta co do 3m len vrieskalo a take som "dostala" no 😂 to priznavam ze sme ani necestovali, ja som bola rada ze zvladam skolu a pracu.. chodili sme len po cesku a max 2x vylet domov na slovensko

Měla jsem pohodové dítě, co toho do roka zvládlo se mnou i s námi docela dost. Teď mám šílenou tryskomyš, co nelze spustit na vteřinu z dohledu. Do roka se uměla zabavit sama, teď chce zabavovat. Do roka spala v noci jako andělíček, teď už nespí. Stejně, jako jsem si před měsícem nemyslela, že moje zlaté dítě je moje zásluha, tak si teď nemyslím, že jsem si ji rozmazlila/pokazila. Prostě jiná vývojová fáze.
Ano, jistě, že když se sejde povahově pohodová máma, pohodový táta a pohodové dítě, je všechno snažší a dá se cokoliv. Ano, taky pozoruju, že “náročné” děti mají kamarádky, u kterých bych to tipla ještě dávno před otěhotněním, ale asi nemám dost vrozené arogance, abych jasně věděla, že náročné dítě je vždycky jen neschopnost a chyba rodičů a málo výchovy a kdesi cosi.
Taky nepovažuju dítě za kouli na noze a rodičovství za nikdy nekončící sebeobětování. A vždycky jsem matky, co s dítětem nezvládly pracovat, za trochu neschopné. Po půl roce práce defakto na půl úvazku už si to nemyslím. Jde to, ale je k tomu třeba aspoň trochu pomoc zvnějšku a je to fakt náročný (a to jsem opravdu mimořádná tryskomyš a vždycky jsem uměla organizovat (si) práci), takže už chápu, že to někomu prostě nestojí za to, že to nezvládne/nestihne/nezorganizuje. A podobný je to s tím cestováním. Někomu nevadí táhnout v batohu ranec plín a přebalovat na mezi, já to jsem ochotná dělat, ale ne vždy a za každých okolností. Takže v zimě prostě chodíme jen po českým středohoří, protože moje dítě nesnáší mít vystrčenej zadeček v zimě.

Me uz prijde autorka spis arogantni k opacnym nazorum. Takze asi stejne zadne zkusenosti slyset nechce 😉

@kacenka115 Nechci být zlá, ale v jiné diskuzi jsi psala, že se tvoje dítě rozbrečelo, když si s ním stejně staré dítě chtělo hrát, akorát ne podle jeho představ. Já bych tuto situaci rozhodně nechala vyřešit moje dítě samotné, tys do toho zasahovala, což je podle mě špatně, ale to je můj názor. Podle tebe je zase špatně, že si moje dítě dovolí oběhnout stůl nebo projevit nesouhlasný názor, ale já si prostě myslím, že děcko není pes.

@dora13 Tak to je klasická lidská vlastnost, když něco funguje, člověk si sám rád dělá zásluhy na úkor těch co jim to nefunguje - moje dítě dobře spí, protože jsme nastavili režim, moje dítě není nemocné, protože chodí 4x denně ven, moje dítě je v pohodě, protože my jsme úžasně v pohodě, moje dítě dobře jí, protože ho tak vedeme... atd. Ano někdy je to pravda, ale často je to jen naše zásluha + naše obrovská klika, že si to zrovna v tomto ohledu sedlo.
(a ano i já mám někdy tendence si to v některých ohledech o svém přístupu myslet a myslet si o jiných, že to dělají špatně - a pak si vzpomenu na naše slabší místa 🙂 a mlčím)

@eviicka ja taky, to je proste vrozena lidska jesitnost😀 v tomhle pro me byla velka skola druhe dite, ktere mi ukazalo, jak malo toho ve skutecnosti ovlivnuju ja😀

Mně třeba nikdo nic neříkal, ničím nestrašil, sama jsem si všímala vždy jen toho pozitivního, takže ta realita mě fat dost sebrala...hned na začátku, vstávání ve dne v noci, bolest. A to nejsem žádná fňukna, ale i tak. Prostě šok a kolikrát i zklamání...a ten strach o malého tvorečka, něco neskutečného, až mi bylo opravdu fyzicky špatně. Ale musím říct, že mám náročné děti, to první s diagnózou PAS, takže něco jako ,,normální" život šlo na pár let stranou. Ale nelituji, dokonce jsem vděčná, že jsem si to takhle ,,prožila". Dělat s dětma jde všechno, ale chce to dobrou logistiku, pevné nervy a hodně velkou flexibilitu. Věřím, že jsou i takové hodné děti, kam je položíte, tam je najdete, jí, spí, nevztekají se..ale já si přece jen víc souzním s těmi, kteří každý den bojují a vzájemně si radíme vychytávky. Taky, na druhou stranu, některé činnosti jsem prostě od začátku považovala za zbytečné s miminkem absolvovat. Plkání v obchoďáku, cesty do exotických zemí, apod.

Celá tahle diskuze moc krásně vystihuje to, o co v úvodním příspěvku jde... počkej až... a když si problémy v budoucnu nepřipouštíš, tak jsi arogantní a naivní. Ach jo. Není snad lepší se všeho nebát předem? A i kdyby byla tak co?
Samozřejmě, že každé dítě je jiné, ale já věřím a nikdo mi to nevymluví, že chování dítěte dost ovlivňuje chování rodičů (neříkám že ze 100%). A pokud se někdo bojí s dětmi vystrčit i nos z domu, tak se to na chování dítěte odrazí. Myslím, že nikdo nikdo neřekl, že s dětmi jde vše líp a snáz. Jen prostě jinak. Možná ne hned teď, ale časem určitě.

@ah1234 netvrdím že mám dokonalé dítě, ani že jsem dokonalá matka. Syn je ve spoustě věcí hodně náročný, ale takový je stav, ale prostě kvůli tomu nepřestanu žít. ;) Jinak syn taky umí lítat jak pako, vztekne se, atd. ale jsou věci přes které nejede vlak. Prostě u oběda bude sedět a jíst, ne nesebere ze stolu předmět a nehodí s ním o zem, atd. Tyto věci nejsou o povaze, ale o výchově. Takže když přijede nejmenovaná návštěva a vykládá jak náš kluk se změní v toho jejich, tak jako určitě....
@pathan syn neumí komunikovat s dětmi, které nemluví, nedivím se mu. Taky mi třeba chvilku trvá než na to přijdu. On to řeší pláčem nebo odchodem, já mu ukazuji, že to jde i jinak. Ne, názor vyřešte si to a porubejte se tu sami, fakt nevyznávám. Neříkám, že dítě nemůže běhat kolem stolu během dne, ale u jídla na to nejsem zvědavá. Při rozdílných názorech se buď domluvíme na kompromisu nebo je po mém, ne naopak. Když jsme venku a moc nevnímá, utíká kousek přede mnou, tak tlesknu a on ví, že má reagovat. Je to prostě praktické, protože slova občas neslyší. Ukážu mu prstem před sebe a ví, že má jít ke mě a nemusím na něj řvát jak pošuk, aby mi rozumněl.

@kacenka115 Tak to jsem už taky zažila, že mi kamarádi tvrdili, že jednou se naše dítě bude chovat stejně jako to jejich. Jenže jejich dítě je rozmazlený sprateček, který neumí pozdravit, poděkovat, poprosit, všechno dává rodičům příkazem a ti plní co si hekne, absolutně se neumí chovat, vůbec není vychovávaný. Vždy když je vidíme, tak se s manželem ošíváme jak nám je takové dítě nepříjemné, oni to ví, ale smějí se nám, že naše bude právě takové. Pro mě je vždy velkou motivací je vidět, udělám maximum, aby náš syn nedopadl takto. Svým způsobem je mi jejich syna i líto, nemůže za to, jen využívá možnosti které mu rodiče dávají/nedávají, ale takto fakt ne.

@journals přesně tak, člověk když takové dítě vidí a oka koukne na chování rodičů, tak si řekne, že to dítě není fakan, ale chudák. Aby 4 letý děcko kouslo rodiče do ruky a mělo z toho srandu? A rodič řekne pianissimem: Ale broučku, to se nedělá, to mě bolí, podívej, mám to celé červené a s otisky. To jako fakt? Aby celá rodina (třeba 10 lidí) čekala 20 minut jestli se milostpan uráčí přijít k obědu, když ho tatínek tak hezky prosí (nepřišel), tak to taky nepotřebuji. 🙄

@dora13 "byt matky klidnych a pohodovych deti tomu neveri a mysli si, ze je to jejich zasluha😀"... Souhlasím s celým příspěvkem ! Já mám sice (zatím) jedno dítě, je druhému sbírám odvahu 😃, ale stačí mi moje kamarádka, která má teď třetí dítě. A to dítě ji nespí přes den, nespí v noci, celkově je to takové nonstop nespokojené 4měsíční miminko. Plánovala si, jak prakticky hned po porodu půjde na ples, na drink, protože s mladšíma dvěma klukama mohla kamkoliv, kluci spali jako zabití nebo hlídala babička a její třetí syn řve a řve a chce mámu, přes den je neodložitelný, vadí mu kravál. A ona je v šoku s tím, jestli není náhodou nemocnej?!!! 😂😂😂 A že si myslela, že takový děti "vznikají" rozmazleností rodičů a ji najednou nefunguje to, co u mladších dětí?!! Denně skleslá, vyřízená a chodí s tím, že ji to ten malej dělá určitě naschvál 😃. Říkám, vítej v (nejen) mojí realitě. Nakonec sama uznala, že takový to "jaký si to uděláš..." platí do určité míry a nebudu lhát, mám z toho trošku radost. Protože v době, kdy mě malá furt řvala, nespala a já hledala všemožnou cestu, jak ji udělat spokojenější, mi říkala, že asi vysílám špatné signály a musím si ji nějak naučit hned po narození, protože ona si kluky vycvičila fajnově 😃. A já, prvomatka, jsem si hodněkrát posteskla, proč já mám takový dítě a že asi něco dělám špatně, když některé děti spí celou noc a v postýlce!!!/nepláčou 24h denně/rádi jezdí v kočárku a mohla bych pokračovat..., naštěstí jsme si cestu našly a já vím, že to není jen o mně a že jsou zkrátka věci, které člověk neovlivní a situaci pomůže nejvíc tak, že se přizpůsobí. Ale to jsem se rozepsala. Mimochodem - ten skrytý podtext cítím stejně a hned jde vidět, kdo má jaké děti 😉😊.

@niki1107 no kdo má jaké děti, já jsem třeba naznala, že je vlastně jedno kde nespí/řve. Ale já měla květnové miminko, takže bylo snažší, vzhledem k počasí, někam vyrazit. ;) Neodložitelné dítě jsme neodkládali a vlastně si tak ušetřili spoustu starostí. Kočárek a postýlku nepoužili a vlastně nám to nevadilo. ;) Ale chápu, že někoho uplakánek odradí, a že ne každý je ochotný dítě nonstop nosit.

@kacenka115 My měli říjnové, ale i tak jsem byla s dcerou denně venku, jinak by mi hráblo 😊. A jak píšeš, já jsem s malou taky přestala bojovat, když jsem zjistila, že v kočárku ani v postýlce být nechce a najednou jsme byli všichni v klidu ! 😊 (hlavně to třeba za dva týdny bylo zase jinak, klasika). Ale každý to tak nemá - někdo to bere jako oběť.

@niki1107 přesně tak. My měli právě to náročné miminko. Musela jsem dokrmovat stříkačkou, do kočárku ani nápad, reakce na vigantol, prakticky neodložitelný (jsem si ho přece rozmazlila), těžko atopák.... Mohla bych si stěžovat, ale radši jsem si užívala života i tak. S manželem jsme super tým, se vším pomůže, podpoří každý můj výmysl. ;)

@kacenka115 To máme stejně s tím manželem. Pamatuju si, že když jsem přišla s tím, že si musím koupit šátek na nošení nebo to nepřežije malá nebo já (😂), tak se na mě podíval trošku jak na blázna, ale řekl mi, že koupíme cokoliv, co by mi - nebo spíš nám - mohlo pomoct. A zanedlouho nosil taky. Podpora v rodině je nesmírně důležitá, máme štěstí 😊.

@niki1107 to jo já si strategicky koupila šátek už před porodem. Jsem z velké rodiny, o své malé sourozence jsem se starala jak o vlastní děti, takže takové ty iluze pohody na mateřské mě minuly. :D Chalapa mám zlatýho. Zvládl šátek, látkovky, ohřát v noci mlíko do stříkačky.

@kacenka115 No já (jedináček) se dětem vždy vyhýbala obloukem a víceméně mé kamarádky mají děti dospělé, takže pro mě bylo vše nové. Proti šátku jsem nic neměla, ale ani jsem rozhodně neplánovala nosit...no jo, člověk míní, život mění 😃.

@niki1107 no já šátek plánovala jen do terénu a těšila na kočárek. A že mi to vyšlo. 🤣

Podle mně je to o dítěti. S dcerou jsme se poprvé odhodlali letět až v jejích 4 letech, dřív by to fakt nešlo, teda šlo, ale neužil by si to nikdo. Se synem jsem jela rovnou z porodnice na prodloužený víkend na jižní Moravu (jen jsme se stavili domů sbalit) :D ten je pohodář doteď, odmala zvládá letadlo, spát kdekoliv, kdukoliv. Dcera byla taková, že pokud se jí naboural režim, byl konec.