Chladný přítel. Co dělat?

Jenže přesto problém mám a nevím, zda to náhodou nepřeháním a nevytvářím si ten problém sama ve své hlavě, a to naprosto zbytečně. Vadí mi, že v našem vztahu chybí láska, blízkost, sounáležitost, skutečná podpora a péče (např. poraním se, tak se starám, zda jsem v pořádku). Přítel mi neřekne, že mě miluje, nepošle mi nějakou „hezkou“ smsku, neřekne mi, že mu chybím, že se mu líbím, že se na mě těší, nechytí mě za ruku, když vedle sebe jdeme, nezažárlí, neudělá žádné gesto, nedává mu tu pozornost, co by každá holka alespoň trochu ve vztahu chtěla. Zkrátka mi ničím nedokazuje svou lásku. Přijde mi, že se mu líbí spíš náš vztah, protože je takhle pohodový, ale že mu nejde vyloženě o mě, že nejsem jeho „princezna“, kterou by nechal odejít, že by vlastně na mým místě, pokud by se takhle chovala kterákoliv holka, mohla být jiná a bude mu to jedno…Chová se na můj vkus chladně, i když mě někdy pozlobí a občas se „pomazlíme“. Tenhle problém jsem s ním opakovaně řešila, upozorňovala jsem ho na to, že se nic nelepší, i když to třeba při předchozím rozhovoru slíbil. Vyslechne mě, co říkám, a i když třeba i u toho brečím, tak nereaguje vůbec citlivě, nepřijde ke mně, neobejme mě a neřekne mi třeba něco ve stylu „vím, že ti nedávám city moc najevo, ale opravdu tě miluji a blá blá blá“. Prostě jen stojí/sedí, kouká, nic neříká nebo pokud něco říká, tak je to naprosto „kontrolovaný, mechanický“ nebo jak to říct. Jsem přesvědčená, že já ho mám ráda víc než on mě. Respektive, že já ho miluji, ale on mě ne, že mě má „jen rád“. Vůbec se nechce bavit o našem vztahu, nikdy sám nezačne a i se snaží vyhýbat tomuhle tématu. Doteď ho neustále omlouvám tím, že takový prostě není, nemá to v povaze a je pravdou, že na v průběhu vztahu včetně začátku to bylo jen o něco málo lepší než teď. Mame dceru které jsou 2 roky. A ja uz nevím co dělat. Pořád se kvůli tomu hadame.