• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Mateřské vyhoření 4 měsíce po porodu

Jsem čtyři měsíce po porodu a nějak na mě dolehla nějaká opožděná poporodní krize. Nikdy jsem nebyla moc domácký typ, spíš taková lvice salónů :slight_smile: Ale mateřství a manželství mě úplně změnilo. Byla jsem na sebe hrozně pyšná, jak jsem bezproblémů a výkyvů nálad zvládla těhotenství, porod, šestinedělí.... Nikdy jsem nedržela v ruce miminko a všechno mi šlo samo, neměla jsem žádné splíny, byla jsem silná, pozitivní, plně kojím..... Ale naše holčička je dost náročná. Panbůh zaplať, že je zdravá, vím, že to mají lidé mnohem těžší, ale i tak už mi nějak docházejí síly. Pořád se nás drží silné větry a bolení bříška, silný ekzém, který malou hodně svědí, takže je neustále do krve rozdrápaná, hemangiomy, které budeme muset léčit v nemocnici dost drsnými léky, protože jsou na blbých místech a často krvácí. Do toho (a nebo možná proto) je mrně velký nespavec. V noci spí asi 6 - 8 hodin, kolem třetí se začíná kroutit a do rána už pořádně nezabere. Přes den nespí vůbec, jen v kočárku, ale už taky tolik ne, jak objevuje okolí. A samozřejmě se nezabaví sama, takže jí od rána do večera dělám šaška, abych vyloudila na tom věčně slzavém ksichtíku úsměv :grinning: Takže po čtyřech měsících těžkého spánkového deficitu jsem vymačkaná jak citrón, jsem vzteklá na manžela, nervní, že nemám uklizeno, jak jsem byla zvyklá. Mám možnost pracovat z domova a chci ji využít, protože peněz je málo, musím si dodělat poslední semestr na VŠ a už teď mám hrůzu, jak to budu zvládat, když teď mám na práci jen jí a jsem z toho vyřízená. Malou miluju a mrzí mě, že už mi dochází šťáva, chci být zase veselá a věnovat se jí s nadšením a energií a ne se těšit až si jí někdo vezme ven a já budu mít chvilku klid. Babičky si berou často kočárek, ale kojím po dvou hodinách a navíc často pláče a máma ani tchýně ji neumí uklidnit, protože krom těch jejích zdravotních trápení je to i celkem vztekloun a fouňa :slight_smile: Nečekám radu, jen jsem se chtěla vypsat a třeba slyšet, že to má někdo podobně.
12. črc 2013 ve 21:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ tyf Bude líp. Já byla v podobném stavu v šestinedělí. Jo, vykecat se z toho pomáhá :wink: . Drž se. Jak se začnou sami přesunovat, začíná ta pravá zábava :grinning:
12. črc 2013 ve 21:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@tyf Opravdu bude lépe, jen musíš vydržet. Já to měla hodně podobné, skončila jsem 4 měsíce po porodu na kapačkách - totální kolaps, únava. Syn byl hrozný nespavec, uřvánek a sám se také nezabavil. Brečet přestal cca v 8 měsících, za to teď ve 4 letech je to zlatíčko :slight_smile: , vrací se mi ty probdělé noce :slight_smile: .
12. črc 2013 ve 22:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
S oběma dětma jsem kolem čtvrtého měsíce měla hroznou krizi a jak je obvyklé, začalo se to projevovat padáním vlasů. Neboj, vše se zklidní. Jen zkus zvážit, jestli na sebe nejsi moc náročná. Mimi samo o sobě je záhul a ještě, když není zdravotně úplně v pohodě :unamused: , k tomu ještě práce a škola, vždyt nejsi superman, ale máma :wink: U obou dětí pomohl fyzický kontakt, aby dobře spaly, šátek, spaní u mě v posteli a chování kdykoliv atd. Držím palce a přeji krásné mateřství :slight_smile:
12. črc 2013 ve 23:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@tyf nepodceňuj to ..tenhle stav není ok,vím o čem mluvím...........
12. črc 2013 ve 23:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tyf to znám.. mám to taky ted.... máte je 6 měsíců.. do toho mala puberťačka desetiletá.. mimi ma problém s hnisá vím okem od narozeni a mala je taky nespavec... budi se po 2 či po1 hodine.. a pokad nedám prso tak pláče... a to začalo ve 4 měsíci... jinak před tím se budila po3 hodinách .. to šlo.. ted do ono zánět šlach pes mesimpc.. doma porád bordel.. manzel muze ale už ho to přestává bavit asi a utíká mi ďost často někam.. pry do hospody.. ted jsem trochu víc smutna.. já po porodu porád něco.. blokády pater.4 krát zánět v prsu.. padají vlasy.. ňo mám si to aterstvi užívat a jsem k.o...úplne tě chapu :wink: :confounded:
12. črc 2013 ve 23:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tyf a to lezu od3 tydnu dítěte občas o práce.. vse se fakt neda stíhat na100prcent.
12. črc 2013 ve 23:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Miminko Tě potřebuje a bude Tě potřebovat. Mě to trošku připadá, že je to směska všeho dohromady. Tvoje hormony, se kterými se tělo musí poprat po porodu. Pokud kojíš co 2 hodiny a malá Ti pláče, zkus ji dokrmit umělým mlékem. Zkus to a uvidíš. Třeba budeš mít najednou to nejhodnější miminko na světě. Spousta žen si řekne - jen kojit, kojit, ale někdy to miminku nemusí stačit a je třeba přikrmovat. Pokud ji trápí větry a má ekzémy, to může ovlivnit to, co jíš a piješ Ty, pokud ji kojíš. Mám 8. měsíční holčičku a když jsem ještě kojila, malá chytla ekzém z toho, že jsem jedla čokoládu, měla na tváři a po těle ekzém a taky se škrábala. Pomohlo jen, když jsem čokoládu přestala jíst a upravila jsem si jídelníček. Může to mít z jiné potraviny, která se dostává do mateřského mléka. Zatím se netrap, že nemáš moc času, nebudeš ho mít ani později, až Ti začne lozit. Ale nebude to trvat věčně :slight_smile: Když Ti babičky vezmou kočárek s malou, co jdeš dělat? Snad nejdeš uklízet... Měla by sis udělat čas pro sebe a třeba si jen sednout s kafem a pustit si hudbu a třeba zavřít oči a třeba i půl hodinku odpočívat, relaxovat a zkusit hodit všechny starosti na chvilku za hlavu. Hlavě vypnout, aspoň a chvíli. Drž se a hlavně, ať to zvládáš. Tvoje holčička Tě potřebuje :wink:
12. črc 2013 ve 23:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@alma13277 Jo, to jsem zapomněla dodat - vlasy :slight_smile: Už mám úplné kouty, musela jsem jít na krátko. Naložila jsem si toho moc, ale nějak jsem čekala, že budu mít klidné, bezproblémové dítě :slight_smile: Tu práci musím vzít, protože bychom s rodičákem a manželovým příjmem nevyšli. Jsme z prahy, platíme 13 500 za podnájem, 3 500 za auto, telefony, internet, no znáte to. Navíc to není tak náročná práce, jen by stačilo, aby se naučila malá alespoň dvě hodky denně spát, nebo si sama hrát. A nebo alespoň nekřičet - je to telefonování :grinning: A škola...... měla jsem jí mít hotovou už letos, ale rodila jsem, takže jsem si to musela posunout o rok. A doufám, že až jí bude rok, bude už vše ok :slight_smile: Koupila jsem šátek, vak i manducu, ale to se jí nelíbí. Spí s námi v posteli, ale zdá se mi, že jí poslední dobou spíš rušíme. Dneska v noci jsem ji zkusila dát do postýlky na celou noc a spala lépe.
13. črc 2013 v 10:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@smima Když si babičky vezmou kočárek, tak stojím v bytě a přemýšlím, co mám najednou dělat. Jestli mám uklidit, lehnout si, nebo dělat něco do školy. UM jsem zkoušela, ale nechtěla ho. Přibírá hezky, ale myslím, že jí možná dávám prso i když nemá hlad, ale tím, že brečí tak často, tak bohužel nepoznám, kdy je to z hladu, nebo má jiné trápení. Byla jsem pryč a přichystala jsem tchýní lahvičku s odstříkaným mlékem, ale nechtěla z ní pít a vydržela bez nářku 6 hodin nejíst, z čehož jsem byla v šoku.
13. črc 2013 v 10:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tyf Tento poznatek jsem taky jednou zjistila, nebo i dvakrát, doma kojení co 2 hodiny, ale když ji manžel vzal pryč k rodičům, vydržela najednou bez kojení i 3.5hod..Jak je u mě, vždy chtěla prso častěj..
13. črc 2013 v 10:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
souhlasím s holkama....u nás ten stav bezmoci, vyčerpání, únavy, krnění mozku atd...trval asi do 6 měs. To jsme řešili kyčle- měli jsme frejkovu peřinku, kojení nestálo za nic, před sebou měl operaci odstranění nadpočetného palce na ruce a patologického útvaru v puse...byly to nervy, starosti....Do té doby jsem se nemohla v klidu ani najíst, uvařit, uklidit, nic. Pak se to samo otočilo, s malým začla být legrace, takže jsem nedělala šaška jen já jemu, ale už i on mně a začlo to být veselé. Pošli párkrát manžela s malou ven, ať si užiješ jeden den úklid a druhý den relax, ono to hodně pomůže...držím pěsti a buď v klidu, bude líp a i čas na školu
13. črc 2013 v 10:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, nejsi na tom taklhe sama. Já byla úplně hotová celé šestinedělí. Jsem docela nervák a když jsem nervní, tak nespím. Takže za 6denní pobyt v porodnici jsem spala celkem 10 hodin. Po návrata domů jsme oba s malým dostali chřipku, takže jsem byla úplně vyřízená. Nikdy jsem se o miminko nestaral, takže strach, jestli děláme vše dobře atd. Rýma vydržela malému 3 měsíce, byla to hrůza. Do toho věčně rozpraskané bradavky od kojení, malý skoro nespal (to mu vydrželo :grinning: ), prdíky. Po třech měsících se to zklidnilo. Dost pomohl manžel, nebylo to u nás jako jinde, že vstává jen maminka. My se střídali, samozřejmě já jsem nakojila. Ale malý to měl stylem 45 kojení, hodina řev, hodina spánku a znova. V noci jsme jeli na směny, jeden do půlnoci, jeden od půlnoci. Po šestinedělí to bylo lepší a od půl roku ještě lepší.

Školu Ti jen a jen doporučuji. Já jsem měla teda VŠ hotovou, ale chtěla jsem si dodělat ještě jeden obor, jsem učitelka. Tak jsem se od půlroku malého učila na přijímačky a teď mám hotový druhák. Od roku malého jsem i 2x týdně cca 3 hodiny pracovala, byl to super relax, dostat se mezi lidi. No a teď mi zbývá rok školy a od září nastupuju do práce, malý do školky. Samo mám zase nervy, ale doufám, že to zvládnem.

Jinak my jsme jeli vše bez pomoci, bez babiček či jiného hlídání (babičku máme jednu - neschopnou). Hodně záleží na manželovi.

A bordel doma neřeš, já už jsem si zvykla, když jsou závěje prachu příliš vysoké, naženu manžela :grinning: Okna se neumývala ani nepamatuju, ale hlavně že je základní hygiena (WC, koupelna a kuchyň) čisté a máme uvařen a vypráno. Nějaké serepetičky neřeším, radši si odpočinu, když si tu chvilku najdu.
13. črc 2013 v 10:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tyf vlasy po porodu padají asi každé mamince, ale také se to upraví, mě padají trošku méně asi po 6. měsících po porodu, ale je to individuální. Je toho na Tebe najednou hodně...A manžel by nepomohl? Pohrát si s malou doma, jít ji povozit v kočárku, sám by ji i dokázal nakrmit odstříkaným mlékem nebo třeba pomoct s úklidem? Vždyť i on je v domácnosti a nemůže nechat všechno jenom na Tobě a ještě do toho příprava do školy. Taky jsem mému muži dala malou, ať si s ní hraje a stalo se to pro něj zábavou a je strašně rád, když s ní může blbnout a utužuje se tím i vztah a Tobě by to přidalo čas navíc. A nakonec ho ještě pochválit, jak je šikovným tatínkem, který to zvládá a dokáže se o dceru postarat, pohladit jeho ego, to mají muži rádi :grinning: :grinning:
13. črc 2013 v 11:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Na mě takovejhle spleen padnul už v šestinedělí, Po prvních pár týdnech jsem zjištila, že prostě nemám šťávu. Že jsem vyřízená, nevyspalá, nervozní, protitvná...Chtěla jsem si co nejvíc užívat malou, ale ta únava mi brala veškerou náladu. Naštěstí u nás funguje 100% manžel a moje mamka a s jejich pomocí se nakonec všechno zvládlo. Potřebuješ převelet nějaký povinnosti na někoho jinýho, mít možnost si udělat čas i pro sebe a dobít baterky...
13. črc 2013 ve 12:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@tyf pockej, co budes rikat po 9 mesicich spankoveho deficitu :wink: to uz Ti bude vse sumak a zjistis, ze napr uklizena domacnost neni az tak tolik podstatna, jako 20min spanku k dobru :grinning: podotykam, ze ja si strihla s miminkem statnice a malem jsem zesedivela, jak nervama, tak nespanim :wink: mas vyhodu, ze Ti hlidaji babicky, me nehlida nikdo a byt Tebou tak ten cas vyuziji bud ke spanku a nebo bez s nekym na "kafe". Myslim to vazne, musis se venovat i sobe, protoze spokojena maminka = spokojene miminko a maminky by nemeli prestat myslet na sebe. A kdyz s miminkem chodis na prochazku, najdi si nejakou maminku a chodte spolu. Je to daleko lepsi. Pokecas si, odreagujes, neni to jen takove bloumani sama po ulicich.
13. črc 2013 ve 12:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Nemyslím si,že by se jednalo v tomto případě o Mateřské vyhoření,ale spíš o celkovou vyčerpanost.Po 1.porodu na mě dohlehla ke konci šestinedělí,kdy jsem v čekárně na gyndě pokukovala po těhulkách a v duchu si říkala,jaká to byla v těhotenství pohoda :grinning: Do(psychické i fyzické)formy jsem se dostala až půl roku po porodu,protože kromě miminka jsem musela řešit neustálé neshody s vlastními rodiči.Po 2.porodu jsem musela být ve formě hned po návratu z porodnice,protože na mě doma kromě manžela,čekal 3.letý synek.Ovšem ta pravá vyčerpanost se dostavila mezi 3. a 4.měsíce po porodu,kdy už jsem málému s MM nestačila a do 5,5.měsíce mi dr. nechtěla povolit kaši na noc.Bylo jí jedno,že v noci kojí po hodině,padám kvůli tomu den co den na hubu-hlavně,že prospívalo dítě :grinning:
Jakmile jsme najeli na příkrmy,bylo to se spaním v noc lepší,ale lépe mi začal spát až ve 2,5 letech.Oba kluky mám zdravé(pokud pominu klasické virózy a nemoce získané v kolektivu),ale ten starší se naučil normálně spát až ve 4.letech.Takže musím vydržet něco málo přes rok a konečeně se po nec. 7.letech v noci pořádně vyspím :grinning:
@tyf ,.....................hlavu vzhůru,časem bude určitě lépe.Buď ráda za hlídací babičky-já je nikdy neměla,nemám a nikdy mít nebudu a také to musím zvládat.Člověk časem tak nějak otupí(co se týče úklidu v domácnosti,své vizáže :sweat_smile: ,náladovosti vůdči manželovi apd.)a jistou setrvačností to dokáže.Držím palce,ať Tě ty chmury brzy přejdou a ať se moc často nevrací :slight_smile:
13. črc 2013 ve 12:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tyf tak co, jak to nakonec dopadlo? Docela by mne to zajímalo :slight_smile:. Snad dobře - jsi statečná a šikovná, ale nenakládej toho na sebe moc!!!
Já po porodu byla taky strašně vyčerpaná. Porod tedy v 33 tt císařem (preeklampsie), takže pak týden v porodnici, pak 2 týdny doma a každý den dojíždění do porodnice u toho zařizování výbavičky (fakt jsme nebyli ready), odsávání mléka přes den i v noci, pak týden na intermediáru a v době, kdy jsem tak měla začít chodit do porodnice na předporodní prohlídky (ani netuším, jak se tomu vlasně říká) jsem měla najednou doma měsíční mimino 2,5 kg.
Naštěstí manžel fakt pomáhal, já se dopovala vitamínama od Mamavitu a dělala jen a jen věci kolem malého.
První 3 neděle jsem žila o jídle, co mi přivezla navařené a zamražené mamka. Uklízel manžel.
Babičky bohužel daleko, na druhou stranu mám na starosti "pouze" malého a domácnost. Nedovedu si představit, že bych ještě chodila do práce.
9. únor 2014 ve 22:28  •  2 děti - čeká miminko, termín má v prosinci 2016  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@tyf Ahojky, také by mne zajímalo, jak a kdy se to u vás uklidnilo...Jako bys mi totiž mluvila z duše. Malý má teda 2,5měsíce, ale taktéž neustále řve kvůli bolavému břichu, nespí, neustále má nějaké ekzémy a pupínky a do toho také hemangiom na rtu, který se teda docela rychle zvětšuje. Jsem taky naprosto vyčerpaná a i když malého miluji, nechci se o něj už vůbec starat...Opravdu řve FURT! Vydrží být hodný a klidný cca 20 minut za celý den! Jsem z toho už strašně frustrovaná a bojím se každého dalšího dne. :frowning2:
25. dub 2014 ve 12:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@mokysa S naší Sárinkou to začalo být v pohodě kolem 4-5měsíce. Do této doby docela děs skrz to, že pokud nespala, tak vyžadovala poroznost. Jak byla starší, tak si už sama docela vyhrála a vydrží v židličce koukat na tv nebo v ohrádce, kde si hraje.
Je fakt, že jsem jí kojila cca do 7 týdne, pak jsem musela do nemocnice a kojení jsem ukončila. Od té doby je plně na nutrilonu a bolení bříška skončilo jako když utne. Do té doby proplakala klidně celé odpoledne a já jsem nebyla schopna jí uklidnit, takže jsem klidně i celý den nic nesnědla, max nějaký suchý rohlík. Nemluvě o tom, že při každém kojení dostala espumisan. Bez něj by jsme to nedali. Po zavedení UM jsme jej už nikdy nepoužili :slight_smile:

Ted když má už 9 měsíců je to o mnoho lepší, takže neboj vše se urovná :slight_smile:
6. kvě 2014 ve 12:22  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v únoru 2018 (10. tt)  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@mokysa ... zažila jsem to samé kočko, jako bys mi mluvila z duše, první vůbec nespal, budil se třeba 5x za noc každý den, dokázala mě naštvat každá chlubící se maminka, jak jí dítě spí od večera do rána. Dokonce jsem kvůli tomu začala přikrmovat Sunarem, protože jsem si myslela, že má mého málo - nic naplat budil se stejně - pak asi 2 měsíce v kuse nechtěl večer nic jen řvát a řvát...psychika v pr... usínala jsem i v sedě s malým na klíně, ale dočkala jsem se se, jak popisuje zuzana_ka od 9 měsíce se to začalo zlepšovat, už si vyhrál sám a zabavil se a teď už je mu 11 a je zlatý, všechno to krásné mi vrací a já jsem se do toho pustila letos znovu :grinning: znovu budu vstávat, kojit, běhat a "trpět" :grinning: takže to přejde, hrozné se zapomene a bude líp, věř tomu bude líp, uteče to jako voda. Taky teď naivně doufám, že se mi konečně narodí nějaký "spáč" :grinning:
6. kvě 2014 ve 12:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Příspěvek byl smazaný adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Porušoval pravidlo "Neodbočuj od původního tématu". Důvod: “spam”
20. lis 2016 v 11:22 • martinavlk
@tyf obnovuji téma, ano, dopadlo to i na mne a to má malá teprv 2 měsíce, kdy se to u vás zlepšilo? děkuji
2. pro 2016 v 15:20  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
4m a jsem grogy, po ochrnuti licniho nervy po porodu mam porad neco a desnou unavu, kojim v noci i 4-5x, po ockovani jsme se nevyspaly. Manzel druhy tyden na sluzebce, tchyne v zahranici a maminka pracuje... tretak s kaslem... padaji mi vlasy atd.
27. led ve 02:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, nejste v tom samy. Já aktuálně bojuju s vyhřezlou plotýnkou, záda bolí jak čert, bojím se, že mi nohy vypoví službu. Syn má 7 měsíců a jak bylo napsáno výše u holčičky - je úžasnej, ale rozhodně náročnej a ukřičenej. Čím je starší, tím je sice lepší. Ale i tak, kojím po 2 hodinách, v noci 5-10x vstávačka, krmení ..... Ono se to těm ostatním maminám směje, když je nic nebolí. Poporodní depresi jsem měla zhruba 4 měsíce, pak se malej začal usmívat, povídat.... a já si asi i zvykla. Navíc mám báječnýho chlapa. Bez něj už bych dávno chcípla.
Holt jsme se daly na vojnu a musíme bojovat. Mě nejvíc pomohlo to, že jsem si přečetla pár psychologickejch knížek. Uvědomte si samy sebe na pozici toho malého - nikoho neznáte, nerozumíte, nikdo okolo nerozumí vám, nevládnete vlastním tělem..... jak jinak se dorozumět? A je tam jen ta jediná bytost, která s vámi má něco společnýho, ta, co dá najíst, ta, co je tam jen pro vás.... a to je MÁMA.
Začala jsem vlastního syna vidět jako návštěvníka z jiné země a sebe jako průvodce v tomhle ošklivém cizím světě. Začala jsem na něj mluvit potišejc, klidnějc.....on za to přeci nemůže. Když padám na hubu, veme ho chlap na 2 hoďky k rodičům, dospím se, najím se, slupnu čokoládu...... zase bude líp. Navíc, je to JEN období.
Včera nám začal drobeček poprvé plazit po koberci, poprvé se dostal z pokoje do kuchyně. Ta obrovská radost v jeho očích (už nejsem bezmocná vánočka, hurá) ...... a co bylo předtím špatné, je zapomenuto :D Držím vám i sobě palce - to dáme:slight_smile:
31. led v 16:09  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tvůj příspěvek