Neumím být hospodyňka
Ahoj, mám spíš takový námět na diskuzi, než vyloženě problém. Je mi 29 let, mám dvě děti (3,5 a 1,5) a jsem vdaná 4 roky. Myslím si, že jsem dobrá máma, soudím to podle toho, že moje děti jsou hodné, slušné, šťastné a spokojené. Hodně se dětem věnujeme, prostě dělám všechno co je v mých silách, aby měly krásné dětství. Z čeho mám ale pořád mindrák je, že prostě nejsem hospodyňka a neovládám ty věci kolem domácnosti. Pořád válčím s vařením, umím pár primitivních jídel, které pořád točím dokola, pořád něco kazím, i když vařím přesně podle receptu. Neuměla bych třeba osmažit kapra, nebo vykostit kuře. Nevím na co se které maso používá. Péct už vůbec neumím, jediné co jsem zvládla nepokazit je perník z krabice. Hodně využívám pomoc mamky a tchýně, které bydlí v docházkové vzdálenosti, takže mi často uvaří, mamka mi dokonce dělá i kapra a salát. A nejde jen o vaření, mám pocit, že mi chybí nějaké všeobecné povědomí, které ženy mají. Nežehlím, neumím zašívat, nebo pověsit záclony. O dalších např. rukodělných nebo tvůrčích činnostech ani nemluvím. Přitom nejsem z žádné neuspořádané rodiny, jen mamka nebyla asi moc trpělivá a k ničemu mě nikdy nepustila. Mám doma čisto, naklizeno, ale prostě pořád si nepřipadám jako 100% matka a žena 🙂 Chtěla bych mít každý den navařeno s prstem v nose, o víkendu napečeno, mít svoje zvyky a tradice na vánoce a velikonoce, mít nápady na kreativní činnosti, vést dceru a předávat jí svoje zvyklosti. Vím, že řeknete, že je to jen o té vůli a snaze se něco naučit, ale já mám pocit, že mi prostě chybí nějaká část mozku 🙂 Prostě mi tyhle věci nejdou a nejsem ani moc trpělivá, když spálím bábovku, tak jí vyhodím a už nemám chuť jí udělat znova. Jen by mě zajímalo, jestli to někdo má podobně a jestli se to časem zlepšilo 🙂
@alicie_k hodně toho "zvládat" není jen pozitivní ani pro toho daného člověka... často na to narážím ve svojí práci...
otázka je
- proč si dotyčný potřebuje zvyšovat svoji sebehodnotu tím, že někoho kritizuje?
(často někdo z rodiny kde byli rodiče workoholici a získat jejich pozornost bylo možné jen přes "dělání"...)
- proč neumí odpočívat? (možná se to ještě nenaučil, je to ale hodně důležité... někdy také vlastně nechceme odpočívat, protože se pak "slyšíme" a nabíhají nám myšlenky na to co nemáme vyřešené... s tím se často setkávám u úzkostí, vyčerpání nebo u lehkých depresí... lidé, kteří jsou navenek velmi čilí, aktivní, někdy i vysportovní a vypadají v pohodě - tam jsou často stejné, ne-li větší potíže než u ostatních, jen jsou navíc ještě potlačené)
Bez činnosti má často také takový člověk pocit, že nemá žádnou nebo nízkou sebehodnotu. Ta se ale neodvozuje od toho co "zvládneme". Nejsme přece stroje, nejsme tu, abychom něco "zvládali" a podávali "výkony"... 😉
(a už vůbec ne co se týká maminek, děti potřebují hlavně pohodu a bezpodmínečnou lásku, maminka, která "kmitá" a hodně toho stihne, velmi často nestihne to nejdůležitější - dát klidnou, laskavou pozornost dítěti... 😔)
dítě si z dětství nepamatuje jak bylo nažehleno, ale jestli mělo s maminkou blízký vztah, jestli se dotýkali, jestli se maminka usmívala, jestli tam byla důvěra, jestli cítilo, že ho maminka přijímá takového jaký je 🙂
jak psala @verusky určitě bych si s tchýňkou promluvila... je potřeba se jasně, ale klidně vymezit... co pro Vás je a co není přijatelné... případně se otevřeně domluvit na kompromisech... jinak to jsou roky stresu, naprosto zbytečně...
ono jednoho dne i ten kdo toho zvládá nejvíc na světě 😉 zestárne a role se posunou... je škoda nechat si utéct třeba i docela pěkný vztah nebo narušit si tím manželský vztah nebo vztah mezi dítětem a babičkou....
když se syn ožení, tak má novou rodinu... jeho maminka se to postupně musí naučit respektovat... pokud má syna hodně ráda, tak právě pro něj 😉 jinak nemá šanci na fungující rodinu
Holky budte rady zato, jake jste 🙂 Kazdy ma neco... nekdo umi zavarovat, varit, pect, uklizet... nekdo zase treba psat, kreslit, hrat na hudebni nastroj... nekdo umi vsechny v mistnosti rozesmat, nekdo umi hrat volejbal, nekdo zase behat, nekdo se bez problem nauci 5 jazyku... atd. ''Dokonala hospodynka'' je stejne tak ta maminka, ktera temer nikdy nevari, neuklizi... treba kamaradky maminka - Kamaradka stravila detstvi po restauracich a po kavarnach, rodice objednavali jidlo domu z pizzerky nebo kde se dalo, procestovala ale zato pulku sveta a svoje rodice zboznuje.. a rozhodne nikdy mame nevycetla, ze neochutnala domaci pastiku. Vase deti Vas miluji takove, jake jste, verim, ze Vasi muzi taky...proto s nimi snad jste... A me rict tchyne neco takoveho, tak si s ni minimalne promluvim... A asi bych ji vubec nic nezavidela, protoze pokud ma potrebu neustale se za necim honit, tak asi uplne spokojena sama se sebou nebude. Nerikam, ze cloveka nemuze bavit aerobik, spinning a vareni, to samozrejme ano, ale pokud ma potrebu tim jine lidi shazovat, tak asi neni uplne stastna. Kdyby byla, tak bere kazdyho takovyho, jaky je a nema potrebu se nad nekoho povysovat.
Ja nevim.. ja uz jsem nejaky snahy o to, byt hospodynka, uz davno vzdala... jsem takova, jaka jsem, vareni k tomu nepatri a tak to je 🙂 Zato umim poradne rozesmat svoje dite.. ted se tak chechtal, ze dostal skytavku a tekly mu slzy... a toho si cenim vic, nez kdybych mu udelala kynuty knedliky.... dokonce verim tomu, ze si toho ceni vic i on 🙂
@bachovy_esence_poradna Presne tak.. znam z blizkeho okoli nekoho, kdo se absolutne neumi zastavit,protoze pak ji pohlti tuna uzkosti... dokonce jsem ji i navrhovala Vase bachovy esence... a jeji odpoved? ''Tak je zkus ty'' :D Ona si proste neprizna, ze ma problem... klasika no.
@alicie_k Hlavne si ver, proste ji muzes v klidu rict ''Ja vim no, mame plevel, to pro me ted nebyla priorita :D'' a zasmej se.. Ja vsem rikam, ze ja nevarim, ze vari manzel, a je mi uplne jedno, co si o me kdo mysli, protoze ja jsem spokojena... cim vic si budes verit, tim vic te bude tchyne respektovat.
Za sebe můžu říct, že když mi bylo nějakých náct, vůbec mě nezajímalo nějaké vaření a kuchtění kolem domácnosti, vařit jsem neuměla, něco zašít už vůbec ne. Mamka mě k tomu ani sama nepustila, protože je na vše cymprlich, chce mít vše dokonalé a jen jsme se u toho dohádaly, protože já jsem to třeba dělala jinak :D
Všechno přišlo až s mojí rodinou. Tak nějak jsem se sama začala zajímat, chtěla jsem prostě něco dobrého uvařit, tak jsem podle receptu uvařila i ty polévky, kterých jsem se vždycky bála a říkala si, že tohle se jednou nikdy nenaučím. Neuvařím všechno, to určitě ne, ale myslím si, že jíst se to dá 😀 Zašívat neumím - pokud mám na ponožce malou díru, nějak to zašiju, ale jinak to vyhazuji. Šít prostě neumím a nehroutím se z toho. Takže prostě asi zkoušejte, a nehroutit se z toho..vždyť se snažíte, nekašlete na to a to je asi hlavní. Snažíte se jak nejlíp umíte.
@alicie_k na tchyni se VYSERTE, s prominutím. Máte do budoucna obavy, že pro ni nebudete dobrá hospodyňka nebo matka? A proč byste proboha měla být PRO NI dobrá hospodyňka nebo matka? 😀 Ne, opravdu... z tohoto si nic nedělejte...hlavně aby váš manžel nebyl mamánek a věděl, koho se zastat, to je důležité ;)
@rajecka já mám teda některé oblasti, které popisuješ dost podobně, ale na rozdíl od tebe se tím vůbec netrápím 😅 no tak holt doma nešiju a neháčkuju, nepeču každý víkend bábovku...no a? nedělala jsem to ani dřív a přesto si mě muž vybral za životní partnerku. on teda s šicím strojem umí a peče úžasně 😀 toto pro něj není priorita, kterou u ženy hledal. pokud se to budu chtít naučit, jistě potěším sebe i okolí. ale když ne...no tak ne. holt mě pečení nebaví a nejde mi, stejně jako mě nikdo nedonutí okopávat zahrádku a zavařovat kompoty! 😅 nepřipadám si o to méně jako žena. ano, jsou schopnější hospodyňky a já je za to obdivuji a jsem ráda, že mi má kdo pomoci nebo vím, kam mohu pro radu. něco třeba během života od nich poberu a přeberu, k něčemu se postupně dokopávám sama, jako třeba nějaké ty rodinné zvyky vymyslet a udržovat nebo zásadně dětem narozeninové dorty peču já, ač jinak prostě fakt nepeču. třeba se časem odhodlám naučit i jiné věci, až přijde čas, správná motivace...nevím. třeba taky ne a dál už se nevyvinu. každá jsme nějaká a žádná neumíme všechno. ono to, že budeš doma dělat vše to, co doma neděláš ti přece nezajistí lepší pocit, šťastnější děti ani spokojenějšího manžela 😉 naopak...třeba bys byla jen urvaná, že sis toho naložila moc. dej tomu čas a co má přijít, tak přijde, v klidu a postupně. já třeba hodně věcí umím nebo vím, že bych se zvládla naučit, ale prostě se mi je dělat nechce. stejně jako ty třeba nežehlím. umím to, ale přijde mi to prostě jako ztráta času. proč se zbytečně namáhat. nemám ráda zbytečnou práci 😀
@alicie_k hele, já mám taky tchýni dokonalou ženu. fakt jak ze sna. co ta vše zvládá, s jakým klidem, rychlostí, s úsměvem, nikdy si nepostěžuje...není ona robot? 😨 😕 😀 ne, vážně...v životě jí nebudu sahat ani po kotníky a ani se o to nehodlám pokoušet. stavět jsme začali v létě, hned vedle nich a tím, jak jsem vedle ní neschopná se teda odmítám užírat. já si budu ve svém žít podle svého a oni ať si o tom myslím co chtějí. já chci žít svůj život podle svého, ne podle toho jak to mají doma zavedeno ostatní. kdyby můj chlap trval na stejné ženě jako si našel jeho otec, tak by si rozhodně nevybral mě! 😀 tchýně je naštěstí milé nekonfliktní povahy, ráda pomůže, poradí. když mi něco nesedí, řeknu jí v klidu svoje, nebo si ji poslechnu, pak řeknu, že já to mám jinak a udělám si to po svém...svět se nebortí. zvládneme spolu vycházet a snad nám to vydrží. rozhodně to bude lepší až budeme ve svém a ne jako teď dočasně u nich, kdy tedy z úcty a vděčnosti za střechu nad hlavou a úsporu nákladů přizpůsobuji trošku náš styl života tomu jejich. když přežijeme tento společný rok, pak už dáme všechno 😀
@karlajasmine ono je to těžké... každý se musí rozhodnout sám jak chce naložit se svým životem, kudy chce jít a jak.... ostatní můžou jen nabídnout pomoc nebo radu pokud cítí že by mohla být užitečná... laskavě a třeba jednou, dvakrát...
pak už je míček "na druhé straně"
@bachovy_esence_poradna Děkuji 😉
Máte pravdu, že tchyně má manžela hodně ráda. Ale on rozhodně není mamánek (naštěstí). Jsme spolu 7 let a celou dobu mi připadá, že tchyně má ráda o něco více jeho než dceru. A proto si myslím, že z toho pramení její nároky na mě. Abych byla pro jejího chlapečka stejně dokonalá jako ona byla. Ještě donedávna nám říkali "osvobozená domácnost" a já jsem se tomu jen vždy pousmála, ale tou bedýnkou to vyvrcholilo.
Já jen moc nevím, jak jí to říct, aby se neurazila, ale zároveň aby to bylo jasné jednou provždy. A hlavně bych to opravdu chtěla vyřešit zavčas než bude miminko na světě...
Nechci se s ní rozhádat, svým způsobem ji mám ráda, ale neumím ty řeči přejít jen tak...
@karlajasmine
@blahova_andrea
@sedmiteckas
Děkuju holky za názory, myslela jsem si dlouho, že jsem opravdu neschopná a nepřipravená na manželství a rodinu. A vždycky, když už jsem ze sebe měla lepší pocit, tak tchyně přišla s něčím, co mě srazilo.
Budu si to s ní muset vyříkat, no zatím nevím jak na to.
Já bych to tak nehrotila. Každá jsme jiná. Pokud na sobě chceš pracovat a něco nového se naučit tak je to super, ale nesmíš to lámat přes koleno. Dej si třeba nějaký konkrétní cíl, např. naučit se péct bábovku, vyber si jeden recept a dělej ji několikrát, nakonec se ti určitě podaří. Třeba za rok, ale bude. Pak si řekni třeba že se naučíš guláš, nebo uvařit marmeládu, nebo že se naučíš žehlit trička, to je fuk, prostě něco, co ti nepřipadá odpudivé 🙂 jednu věc, ono se to postupně poddá, časem zjistíš že se ti např. nové recepty učí snáz, protože už máš zkušenosti. Hlavně se probůh nesnaž o všechno najednou. A jestli jde o to, že tě to nebaví a nechce se ti dělat nic, tak se na to vyprdni a věnuj se dětem 🙂
@karlajasmine asi tak 🙂 Cas mi hodnekrat ukazal, co za urcitymi uspechy i neuspechy stoji, nikdo neni dokonaly a nikdo nestoji za starou backoru.
Ja mam s jidlem tu potiz, ze jsem trochu jako Doubravka z Leta s kovbojem - proteinu tam mas celou konzervu, bylinky jsem ti tam nahazela a uhlohydraty si prikousnes. Z meho pohledu je chleba se syrem, maslem a zeleninou na vyssi urovni nez treba rajska s knedlikem. A system v uklizeni bych mela, ale kdyz mi v tom dela bordel nekdo dalsi, necham mu ho. Dotycny si pak stezuje, ze je doma neporadek, ale to je jeho boj 🙂
@alkuska na to pozor - dokonala zena se ji vysmeje a vysvetli jeji aktivity 😀 Spis bych proste priznala, ze ji sice obdivuju, ale ja jsem jina a umim jine veci. Nechci se nikoho dotknout, ale ucitelka je trosku diagnoza 🙂
Jakobys mi psala z duše.. Mě tyhle věci nebaví a nikdy nebavily, s dítětem jdu radši do dětského koutku a poklábosim s kamarádkou než doma něco tvořit.. Pro mě byl od puberty domov místo, kam se člověk vrací ne kde tráví spoustu času (jestli chápeš jak to myslim), takže teď s dětma je to pro mě náročný a nejvic tim trpí manželství, hodně věcí kolem domácnosti nechávám na manželovi, dokonce zvažuju, že půjdu po mateřský do práce a na rodičovskou půjde on...
@msimankova Jee tak to je presny, chleba se syrem a zeleninou je snad moje nejoblibenejsi jidlo :D O rajskou s knedlikem fakt nestojim.
@alicie_k Hlavne ver sama sobe.. materstvi je zahul, kazdej ti bude na zacatku radit, jak mas kojit, jak mas prebalovat, jak mas ci nemas dokrmovat, jak ma dite spat, jak ho mas oblikat... a v tomto se opravdu drz hesla, ze maminka jsi ty a delej to podle sebe. To, ze nekdo udela lepsi kompot, nez ty, v zadnem pripade neznamena, ze bude lepsi matka pro tvoje vlastni dite... to fakt ne... pripravenost ci nepripravenost na dite nespociva v tom, jak mas doma uklizeno nebo navareno (pokud ti doma nelezou vsi a svaby 🙂 ).
Ahoj ženy🙂, tak koukám, že je to všude podobné. Taky si připadám podobně. Je mi 23, vdaná jsem přes rok a máme 4 měsíčního chlapečka. Já tedy vařit i péct umím, žehlím, zašívám jen nutnosti, záclony apod., zkrátka vše co píše zakladatelka zvládám, na Vánoce děláme salát i kapra s manželem rádi spolu, jinak že bychom něco extra drželi to teda ne...Ale ač vše umím, tak se mi do toho kolikrát nechce. Prostě nesnáším se honit za domácími pracemi. Samozřejmě uklidit apod. ano, ale abych pekla a vařila jak divá to tedy vůbec. Taky si kvůli tomu někdy připadám blbě, ale je to tak. Malému se věnuji co nejvíce, manžel také, jinak ten taky vaří, takže klidně něco ukuchtí i sám. Na jednu stranu jsem ráda, že to u nás funguje i bez toho všeho, protože když vidím moji mamku, jak musí vařit dopředu, aby doma měli co jíst, když ona bude v práci, to mě teda bere. Samozřejmě pro děti ano, ale manžel má taky ruce ne... No ale plně chápu pocity zakladatelky 🙂
@alicie_k Dobrý den, nedá mi to nereagovat. Jsem dost jako Vaše tchyně- vařím, peču smažím, ruční práce, domácí výrobky, zahrada, pes, oprava domu, před dětmi sporty, aktivity a ještě k tomu učitelka!!! :D Teď aktuálně na mateřské dovolené s dvojčaty. Množství práce zůstalo, přibyly látkové pleny, domácí příkrmy, apod. Podotýkám, že dětem se plně věnuji, ale na druhou stranu musí vědět, že i doma se prostě musí pracovat a jídlo se samo neuvaří, prádlo do pračky nedá...
Moje tchyně je zase na domácí práce antitalent. I štrudl kupuje jako polotovar. Domácí práce- veškeré- dělá tchán- krom zapínání pračky, myčky, sušičky. Vaří také tchán. Vše platí tchán. Tchyně má výplatu jako kapesné.
A teď proč to píšu- ač pro mnohé "noční můra v dokonalosti", tchyně na mě kouká skrz prsty, jako že jsme chudáci a socky. Proč si to či ono raději nekoupíme, proč si nedopřejeme, proč šetříme. Proč chudák její syn musí věšet pleny, vysávat, vařit...
I švagrová na mě tímto stylem kouká, ač na druhou stranu neustále loudí, ať zavařím, upeču, upletu, apod.
Abych to shrnula- je jedno, jestli jste hospodyňka nebo "lenivka", prostě mi připadá, že pro tchyni není žádná, která jí odloudila synáčka, dost dobrá. Takže na to prďtě. Důležité je, abyste vy jako rodina byli šťastní.
Na druhou stranu je to babička Vašeho budoucího dítěte. A ač já nemohla tchyni před porodem vystát, po porodu jsem spoustu věcí spolkla a přestala řešit, i když to bylo někdy na vraždu. Je to babička mých dětí a má je ráda. Děti ji taky. A to je to nejdůležitější.
Ahoj holky. Pečení mě baví, je spousta rychlých a výborných receptů. Co mě ale fakt moc nebaví, je vaření. Jednu dobu jsem vařila i veganské jídla, protože jsou jednoduché. Když něco chci uvařit, nechám si poradit od mámy, no snad najdu jeste chut se doučit 🙂
Souhlasím s tím, co tu už bylo několikrát řečeno ... Každému jde něco jiného, já třeba umím slušně vařit i péct, ale jsem absolutně levá na různé tvořivé činnosti jako vyšívání, malování, pletení apod. A hlavně, co je opravdu důležité je to, že člověk si vážně nebude pamatovat, zda bylo bezchybně uklizeno, ale bude si pamatovat teplou náruč mámy a to, že se mu věnovala 🙂. Moje mamka taky není žádná extra hospodyňka, uklízení nesnáší a vaření taky, ale nikdy jsme doma neměli bordel a navařeno bylo taky, sice to byla polévka z pytlíku a kaše z prášku, ale bylo a jíst se to dalo ... Tak jsme byli zvyklí, nic jiného jsem neznala, takže jsem si nestěžovala. Péct taky nepekla a nikomu to nevadilo, no tak jsme si koupili zákusky ... Za to si ale velmi dobře pamatuji, jak si s námi hrála, každý každičký večer před spaním nám říkala pohádku a prostě jsem věděla, že kdykoliv za ní přijdu, že si chci hrát nebo chci s něčím pomoct, tak půjde 🙂. Díky tomu, jsem měla opravdu krásné dětství na které moc ráda vzpomínám. Manželova maminka je zase dokonalá hospodyňka, člověk, který neumí jen tak sedět, pořád někde poletuje, něco chystá, něco uklízí, ale co si manžel pamatuje z dětství? Jedině to, jak mu na gramofonu pustila Hurvínka a ona sama uklízela, či vařila. Nic víc nezná, kdykoliv se bavíme o našem dětství nebo se ho zeptám jestli třeba taky psali dopis Ježíškovi apod. tak řekne, že ne. A to mi přijde hodně smutné, jeho maminka je moc hodná a rozkrájela by se pro svoje děti, ale spíš v tom smyslu, že lásku jim dokazovala tím, že jim skákala kolem zadku. Chystala jídlo několikrát denně, uklízela za ně pokojíček apod. Což je úplně špatně že .. Radši jim měla důrazně nařídit, že ten pokoj si prostě uklidí, ale věnovat se jim v tom smyslu, že je něco naučí, pohraje si s nimi apod. Takže buď klidná, pokud máte co jíst, nežijete ve špíně a dětem se věnuješ, pak je všechno tak, jak má být 🙂.
@tulena Tak mně moje mamka jako nějaký extrém nepřijde, jasně, že nedělala všechno jen z pytlíku, ale občas ano, třeba jednou týdně, ale to mi přijde i tak dost, já to nepoužívám totiž vůbec. A co mám svou domácnost, tak mi samozřejmě došlo, že teda moje mamka není žádná super kuchařka a nechápu, proč raději neudělá kaši z brambor než z pytlíku, však to není taková práce, ale tehdy jsem to nějak nevnímala 😉.
@achjonetusim nenapsala bych to líp... aneb návrat do reality, delejte to, fo vás baví a co neumite a chcete umět, to se naučíte...
Mám to úplně stejně 🙂 Myslím, že mám šťastné spokojené dítě, naklizeno taky, ale vaření, kromě toho běžného a nějaké rukodělné práce, to jde mimo mě 🙂
@alicie_k takové "řeči" by ani nebylo prospěsné přecházet jako že se nic neděje 😉
zkuste jí to říct v klidu a tak jak to je...
"když mi řeknete/řekneš Lenivko, tak mě to bolí"
"kladete/kladeš na mě velké nároky a jsem z toho ve stresu"
"mám obavu, že se to bude stupňovat až se narodí miminko"
"nerada bych, aby to zhoršilo náš vztah"
"vidím, že máte/máš svého syna hodně ráda... respektuju to... prosím respektuj mě jako ženu tvého syna...... a brzo matku jeho dítěte"
Krátce, klidně, slušně.
Moc to nerozebírat, tím se spíš sníží "slyšitelnost" toho co budete říkat.
Sejít se v klidu, požádat ji o schůzku dopředu s tím, že si potřebujete o něčem promluvit. Nejlépe tam kde se cítíte Vy dobře, abyste to "ustála" - doma, v kavárně (?).
Když jedna druhé "dáte místo" a uznáte ho, tak to bude dobré pro všechny okolo...
@rajecka já bych to řekla tak - z mého pohledu - bud ráda, že máš bezva manžela a spokojené děti - a učený z nebe ještě nespadl ... že něco pokazíš, to se stane i zkušené hospodyní
a co se týče jídel - zkus si najít na netu jídla s minimální obtížnosti - dneska máš možností, které dříve nebylo ....
@verusky Děkuju, že sis ten můj román přečetla 🙂
No ono je toho víc... Na jaře začneme pravděpodobně stavět - svépomocí, takže už nejednou nám vyprávěla, jak stavěli oni, jak ona zedníkům vařila, pak házela do míchačky atd.
Já ji svým způsobem obdivuju, že tak všechno zvládá a vím, že já taková nikdy nebudu a asi nechci být. Říkám si, že to, že je učitelka má svoje výhody - hlídání dětí o prázdninách atd., když bude chtít. Ale na druhou stranu mám ze všeho strach, do čeho mi bude mluvit atd., co ode mě očekává... Její sestra je taky taková hospodyňka, ne teda až tak, ale je. A švagrová - manželova sestra - to je to samé, vaří a peče už skoro jak tchyně. Na rodinných oslavách se vždycky podává všechno zásadně doma připravené - přes zákusky, rolády, chlebíčky. Já se popravdě bojím je pozvat na oběd, protože je tu ten strach, že to nebude dokonalé. Byli u nás asi 2x a pro mě je to vždycky hrozný stres. Ráda bych si to s ní vyříkala, vždycky se snažím lehce naznačovat, že u nás to bylo jinak, ale myslím že mě neposlouchá.
Teď bydlíme v bytě 3+1 a k tomu zahrada, s malým záhonkem. Když tam přijdou, všechno obchází a radí, co máme špatně, že jsou nemocné hrozny, že máme plevel, co už jsme měli dávno udělat... manžel to pouští jedním uchem tam a druhým ven, ale já si to zas beru. Nemůžu před ní mluvit o úklidu, protože podle ní tady v bytě nemám za hodinu co uklízet...
Nejlepší je, když si dá dvě deci vína, to ji mám nejvíc ráda, tak toho možná využiju a zkusím si s ní promluvit...