Odmítá hlídání. Co mám dělat, abych se nezbláznila?

V tomto věku malá spávala kolem 2-3 hodin, tak jsem šoupla babičce kočárek a jela jsem si odpočinout na nákup. Ale dítě vzhůru bych naopak nechala jen tatínkovi. U kadeřnice jsem byla až v jejím půl roce, hlídala teta. A to se naplánovalo tak, aby většinu času prospala. Naštěstí, protože když jsem se vrátila, malá brečela a byla neutišitelná. Takže odpočinout si stopro ano, ale plánovat s ohledem na povahu a režim miminka. Já kdybych teď někam musela, tak už nechám malou jen s tatínkem, protože s ním jediným je v pohodě a jemu jedinému věřím. U vás doporucuju jak tu stokrát zaznělo, začít hlídáním když mimčo spí a podle okolností třeba prodlužovat.

Naprosto chápu tvoje pocity a měla jsem to stejně. A naopak nerozumím některým názorům zde, jsme všechny ženy a matky, nemáme se soudit, když každá cítíme něco jiného, každá jsme originál. Každá děláme pro své dítě to nejlepší a rozhodně ho nechceme trápit nebo jakkoliv ubližovat, ale za sebe tvrdím nadneseně, že matka musí být trochu sobec, matka je ta nejdůležitější a rozhodně platí spokojená matka - spokojené dítě. Jsou takové, které jsou šťastné a užívají si to, je ale nesmírně těžké mít dítě a zvlášť první, kdy jsme bez zkušeností, často bez pomoci a unavené. Poprvé jsem porodila neplánovaně o dva měsíce dříve, naprosto nepřipravená a opravdu jsem si první mateřskou neužívala tolik, zvlášť když byl syn miminko, hodně dlouho. První měsíc jo, pak na mě přišla první krize - depka ze stereotypu a samoty, protože jsem hodně společenská. U obou dětí jsem měla naštěstí podporu manžela a otec je taky rodič a je super, když se zapojuje, jde to pak vidět na jejich vztahu v budoucnu. U obou dětí jsem začala chodit ven večer od jejich asi tří měsíců, muž je uměl nakrmit, i když oba kojeni do dvou let, dcera stále ještě trochu je, postupně už to nešlo, kdy si to dítě uvědomuje maminku, odcházela jsem až po nakojení a když usnuly. Nevidím na tom nic špatného, chodila jsem občas a neskutečně mi to pomohlo a rozhodně to ze mě nedělalo horší matku. U obou jsem relativně brzy i pracovala, ale vždy postupně a nijak jsem je nešidila. Spousta maminek je třeba s dětmi neustále, i několik let, ale je těžké bez pomoci se jim stále věnovat a cítit se do toho spokojená a v pohodě. Musíme myslet i na sebe. A taky je třeba myslet na vztah, děti jednou odejdou, o vztah je třeba pečovat a nezapomínat na sebe ani s dětmi.
Jestli se tvůj manžel obává nechat dítě s maminkou, tak zapoj jeho, on si poradí, neboj a opravdu to vztah s dítětem jen posílí, nemusí vše dělat dokonale. My máme babičky daleko, tak chodíme každý sám, já asi častěji, v zimě do sauny, teď bruslit a běhat večer nebo někam posedět s kamarádkami, dopřej si ten čas, je nutný, ať má dítě měsíc nebo rok, postupně ho bude přibývat, neboj. Držím palce!