Psychické vyčerpání na rodičovské. Jak se s tím poprat?
Tak jsem si samodiagnostikovala psychické vyčerpání. Máte někdo zkušenost, jak se s tím poprat svépomocí nebo je lepší někde zajít? Já vlastně nevím, jak to popsat a jak řešit. Cítím se hrozně unavená, jakákoliv činnost mě stojí hodně sil a přemlouvání. Nakonec ji stylem na autopilota udělám. Nemám radost ani z věcí, co mě dřív těšily. Někdy si říkám, jestli by nebylo lepší nebýt, než jet každý den dokola. Vůbec v ničem nevidím smysl. Už i nejstarší dcera se ptá, proč jsem pořád taková smutná a nikdy se nezasměju. Absolutně netuším, jak jsem se až sem dostala. Jsem na třetí rodičovské s roční pauzou v práci. Hodně jsme se stěhovali, takže kamarádky mám různě po republice, v novém bydlišti zatím nikoho neznám. Nebyla příležitost se seznámit. Děsí mě, že brzo půjdu do práce, jak to pak všechno budu zvládat - domácnost/děti, když už teď mi to nejde zorganizovat. Hledám, kde zase nabrat sílu a najít cestu z toho začarovaného kruhu ven.
Taky mi to přijde spíš jako deprese, ta neschopnost prožívat radost, jdi k odborníkovi, samoléčba asi spíš ne
Ano, toto už je rozjetá deprese. Opravdu doporučuji co nejdřív vyhledat alespoň psychologa, pomůže ti najít zdroje k psychohygieně.
Jak píší holky. Dobrý psycholog by mohl být schopný vytáhnout tě z toho i bez prášků, na druhou stranu já bych si je na tvém místě asi předepsat nechala - jako krátkodobou berličku. Mohla by ses zeptat i praktické, protože termíny k psychologovi i psychiatrovi asi úplně instantní nebudou. A třeba ti trochu pomůže i změna počasí - já třeba přes zimu vyloženě trpím a jak přijde jaro a slunečné dny, tak mám pocit, jako by ze mě někdo shodil těžkou deku- najednou mám energii a cítím se pozitivně. Taky se zkus nepřetěžovat, najít si čas na něco klidného, co tě bude těšit a trochu tě zrelaxuje a zkus se dokopat k pohybu (i když je to asi to poslední, na co máš chuť). Držím palce!
Domluv si pár sezení u terapeuta. Někdy opravdu stačí třeba jen 3, 4 sezení a člověku to pomůže vidět věci z jiného úhlu, naučit se pracovat s obavami z budoucna i třeba rozvrhnout si energii...a hlavně naučit se jí nějak dobíjet, zazdrojovat se.
S čím můžeš začít teď hned je udělat si něčím dobře. Stačí si dát koupel, voňavé olejíčky, poslechnout si k tomu fajn hudbu, opečovat se kosmetikou...nebo si zajít na procházku, poslechnout si k tomu audioknihu nebo hudbu....zacvičit si jógu...Princip je zase o sebe začít pečovat a hýčkat se. Nezabere to nijak moc času, jde o to být zase chvíli " pro sebe"...
Zkusila bych doplňovat i nějaké vitamíny pro nervovou soustavu např. důležitý je hořčík (některé druhy hořčíku tě víc nakopnou a je dobré je brát ráno, některé víc uklidní a je dobré je brát večer). Vitamíny skupiny B. Za únavou může být i nedostatek železa.
Zajdi si praktickou, řekni, co máš za problém, ať ti udělá nějaké testy a nejedeš metodou pokus omyl v braní vitamínů. Vitamíny jsou samozřejmě jen část cesty jak zlepšit svůj stav. Chce to psychologa a možná bude potřeba chvíli brát i antidepresiva, aby jsi překonala krizi.
Mne pomohl polovicni uvazek a vitaminy.
Vyhledej odbornou pomoc co nejdříve. Jestli uvažuješ nad tím, jestli by nebylo lepší nebýt, tak není na co čekat.
Děkuji všem za rady. Vždycky jsem si myslela, že deprese je až když už člověk není schopný třeba ráno vstát z postele. Nicméně je pravda, že ještě ta péče a starost o děti mě drží "nad vodou", protože prostě musim. Na druhou stranu mě neskutečně vyčerpává. Chybí ten prostor pro dobití. Oni jsou všichni tři hodně nároční, já jsem spíš klidný introvert. Právě mě samotnou vyděsily vlastní myšlenky, kdy jsem začala plánovat, až opravdu nebudu moct, jak to udělám. 🤦 Jistým způsobem mě to uklidnilo. Asi jsem vážně zralá na antidepresiva. Jen si neumím představit, jak to funguje. To prostě zobnu pilulku a bude mi všechno ještě víc jedno, jen se tomu budu smát? 🤷 Vždycky jsem si myslela, že hodně snesu a nehroutím se kvůli maličkostem a teď se nepoznávám. Nejhorší je, že ta situace nemá žádný konkrétní důvod.
Ne - jednak se na efekt chvilku čeká (i když mě zabraly brzy), za druhé se berou pravidelně. A v podstatě tě to srovná, budeš se cítit normálně ne psychicky vyčerpaně. Ideální je se snažit z toho vykřesat i jinak a nespoléhat vysloveně na prášky, ale do toho začátku jsou fajn, aby se člověk sebral. Pak se zase můžou postupně vysadit.
Jsem ve stejné fázi, řeším to psychoterapií. Terapeutka říkala, že stav, že prostě nevstaneš, může přijít lusknutím prstů, proto je třeba to řešit včas a ne až v případě tak obří krize. To pak je léčba třeba na rok, než se z toho aspoň trochu dostaneš.
To jsem měla taky dlouho.... zachránila mě právě práce. Bohužel nemůžu dělat kvůli synovi co kdysi, ale mám aspoň malej úvazek. Dřív jsem měla spoustu času na vše a nic jsem paradoxně nestíhala, byla jsem unavená atp...teď prostě frčím od rána do večera, stihnu i sport a trochu poklidit domácnost, nezastavim se, ale mám o miliardu víc energie, psychická změna jak blázen....
Ale samozřejmě ne každýmu to může pomoct
@me_druhe_ja já to měla taky tak, když jsem se po RD vrátila do práce. Být jen doma mě strašně ubíjelo.
AD takhle nefunguji. To spíš Neurol apod. AD tě vrátí do toho kdo jsi byla dřív ( normální energie, pocit že věci můžeš zvládnout, zase radost z věci které ti dělali radost). Navíc to nemusí být na celý život ale jen na období a časem je lze zase postupně vysadit. Já čtu i trochu úzkost z budoucnosti i na to AD zabírají.
A taky napiš odkud jsi? Třeba si tu najdeš novou kamarádku. Já tady na MK už poznala dvě ;)
Lehká AD ti napíše i praktik. U mě AD fungují spíš jako bariéra proti dětským výlevům emocí a požadavkum. Že si to tak nebere a nejsem z toho vyčerpaná. Zkus si najít terapeuta a ideálně kamarádky. Vzpomeň si co ti dřív dělalo radost. Taky mi nakoplo, když mladší dcera začala říkat maminko ty se vůbec neusmivaš.
Ahoj, úplně ti rozumím, já mám dvouletou dceru a 4 letého syna, ten už chodí do školky. První mateřskou jsem zvládala úplně v pohodě, vysmatá, užívala jsem si herničky a tak, ale poslední cca půl roku to nějak nedávám, mám pocit, že si to neumím ani dobře naplánovat. Nic mě nebaví, furt stereotyp, navíc mám dost často doma syna ze školky kvůli nemocem. Chlap je sice v pohodě, ale moc nechápe co mi chybí, neví co by mi na to řek... Furt mu fňukam a už sem si sama protivná. Mám kamarádku, která mi poradila ať si to jdu někam řešit na terapii. Tak jsem hledala něco dostupnýho od nás a našla jsem Familyhub v Nuslích. Docela jsem koukala, že se mi tam podařilo objednat dost rychle. Maj tam hodně lidí a byla jsem tam zatím jen jednou u jedné paní, ale super. Rozmýšlím, že půjdu zas, ale musím si na to najít zase čas, což není úplně easy s dvěma dětma.. Tak zkus třeba taky někoho oslovit, mě to pomohlo se aspoň trochu vykecat někomu kdo ti i poradí🙂
Myslím, že se ti rozjíždí deprese podle popisu, nechej si pomoct, nezůstávej na to sama, buď psycholog, nebo psychiatr, který by ti dal nějaké léky.....drž se.