Už nevím jak dál.
Ahoj holky, jdu se trochu vypovídat se svým trápením.
Mám partnera už skoro 8 let. Je nám 25 a 26 let. Nyní spolu máme plánovanou roční dcerku. Nebo plánovanou, měla jsem opakované silné záněty vaječníků a jelikož už mi funguje jen jeden, bylo mi to doporučeno dr. Byli jsme spolu už dlouho, bydlení a zázemí jsme měli, tak jsme do toho šli. Těhotenství bezproblémové, na malou jsme se těšili. Ale pak přišel zlom. 14 dní po porodu praskla přítelova nevěra, trvalo to asi 7 měsíců, takže prakticky celé těhotenství a bohužel to nebylo jen o sexu. Rozjel si prostě druhý vztah, tvrdil jak mě nemá rád a chce odejít, jak se mu vše se mnou příčí a je mu nepříjemný i každý dotyk ode mě. Mě to totálně položilo. Šestinedělí, smršť hormonů a do toho tohle. Chtěla jsem ho zabít, vystěhovat a už nikdy vidět. Nicméně jsem myslela na svou dcerku s tím, že pro ni bude lepší vyrůstat v úplné rodině a odpustila mu. Teď toho zpětně lituju, ale prostě stalo se. Vím 100% že to skončilo, mám svý zdroje a holka už tu ani nebydlí.
Nicméně se to hodně podepsalo na mé psychice a nevím co dál. Už mu prostě nevěřím, celé dny trávi v práci (ano vím, že má časově dost náročnou práci. Zase vydělá pěkné peníze) ale je tam od 6ti a vrací se kolem 5-6. Chodil 2x v týdnu cvičit a vrací se tak kolem 7. Vyčítá mi, že nemá čas ani na kamarády, ale nepochopí, že ten čas nemá ani na svou rodinu. Pořád mi říká, jak jsem věčně nespokojená a pořád mám nějaký problém. Že zná jen práci a to být doma. Já když chci jít jednou za čas ke kadeřnici nebo potřebuju k dr, musím si sehnat hlidání, protože on prostě “nemůže” přijet domu dřiv.
Připadám si jako jeho otrok, denně mu vařim, uklízím, peru a ještě jsem ta špatná, která mu vyčitá, že s námi není.
Teď měl 14 dní volno, těšila jsem se jak budeme jezdit na výlety. Byly jsme na 2 výletech za celou dobu. Bylo teplo a on nesnáší ty horka a to že musí někde chodit.
Včera přišla řeč na druhé dítě, které já vím, že chci. Bohužel i za cenu toho, že s ním budu takhle nespokojená žít. Já se v malé vidím, miluju ji a už jen kvůli tomu, že jsem si ten start neužila a psychicky trpěla kvuli jeho nevěře, chci to zažít ještě jednou a užít si to. Na což on mi řekl, že jemu by malá stačila. Pak mi řekl, že už vidí jak budu tlačit na druhý. Že to bude znova prořvaný noci, nemůžeme nikam a že je rád, že je to za námi. Je mi z toho děsně smutno, chtěla jsem alespoň dvě děti. Už přemýšlím i nad variantou rozchodu a střídavé péče, ale na malé jsem závislá, nerada jí dávám i jen na odpoledne, natož na delší dobu.
Kamarádky říkají, že tohle chování je u chlapa normální a má to tak doma každá druhá. Já nevím, mě přijde, že já s ním jen žiju a není to ideální tak jako to vidím u ostatních. Ale ostatní aspoň někde cestují, uživají si spolu jako rodina. Já všude jezdím sama nebo s mamkou, kamarádkama. Do toho mám denně v hlavě to, jak mi byl nevěrný. Teď za pár dní to bude rok a doteď jsem se s tím nevyrovnala....
Proč si pořád ještě spousta ženských myslí, že je pro dítě lepší úplná rodina, která ale stojí za hovno, než rozvedená rodina, kde ale jsou všichni šťastní a spokojení? Asi proto, že ty ženský, co si tohle myslí, nemají žádnou sebeúctu a nezvládnou si samy sebe vážit. K té nevěře se vyjadřovat nebudu... to je kapitola sama pro sebe. Jen mě zajímá jiná věc... Proč si sama sebe nevážíš a jsi uvnitř sebe tak zoufalá, že si chceš pořizovat další dítě s člověkem, který nemá zájem ani o to první? Když se tady kasáš tím, že bys zvládla být s dětmi sama, tak se vyser na toho debila, kterýho máš doma, a starej se o malou sama. Uvědomuješ si vůbec, že to, jak se on chová k Tobě si odnese tvoje dítě do svých budoucích vztahů? Uděláš z ní jen stejně zoufalou osobu jako jsi Ty sama.
@cikitkapb hlavně to jsou od ní silne recicky. Moje kamarádka je s dvěma dětmi sama už nějaký ten rok, děcka otce neviděli, protože není v RL a vlastně nemusí nic, tak ten chodí po kraji a plodí další. A stejny scénář, chtěla mermomocí druhý, děcko přesto té to bylo špatný už za prvního. No tak ho má.... A je "spokojená" že si konečně dostatečně posrala život, hlavně těm dětem.....
druhe dite ano, ale s nekym jinym. ;) co presne na nem milujes? Neni to spis tak, ze nechces rozbijet rodinu a mas strach, jestli to s malou zvladnes?
Tohle chování opravdu normální není. Chlap nemá zájem o tebe, v těhotenství tě podváděl, v péči o dítě se asi taky zrovna nepřetrhne, volný čas s vámi trávit nechce. Myslíš, že takhle to má každá druhá? To jsi teda na velkém omylu. Tohle mají jen ženy, které si neváží samy sebe, ale jsou přesvědčené, že dělají to nejlepší pro rodinu. Ubližuješ nejen sama sobě, ale taky své dceři. A pořídit si další dítě s tímto chlapem? Jooo, jasně, maluj si růžové obláčky, jak si to druhé konečně užiješ, budeš v psychické pohodě, a třeba se i ten tvůj chlap stane nejlepším partnerem a tatínkem pod sluncem 🙈🙄 A nebo si prostě přiznej, že tohle nikdy fungovat nebude a uškodíš sobě i dětem...
Tohle je přesně ta tragédie, která některým ženským absolutně nedochází.... dobrovolně se zabední v totálně nefunkčním vztahu, který nazývají “úplná rodina” a vůbec jim nedocvakne, jak otřesný vzor tím dávají do života svým dětem. A co hůř, ještě fantazírují o dalším mimískovi...🤦♀️😡 bože, bože...
Holka, vždyť jsi ještě mladá, další dítě bude, ale s někým jiným. Jak hezky se o něj staráš, tak pečlivě mu sbal švestičky a pápá. Takovou nevěru bych nerozdýchala ani náhodou. Prober se, vzmuž se a nazdar, potřebuješ jít dál...Neplácej se v tom.
Z toho co pisete je jasne ze problem je ne/duvera v partnera, v to jestli az v budoucnu prijde nejake dalsi obtizne obdobi nebude oporou a proste zas nekam/k nekomu utece. Coz je podle me v zasade konec vztahu, osobne bych nemohla byt s nekym o kom pochybuju ze se o me a deti v krizovem okamziku postara (jak materialne/tak a to je podle me dulezitejsi realnou pomoci a podporou). A zasadni otazka zijete spolu nebo jen vedle sebe? Pokud je odpoved cislo dve spravna, je cas si zacit pripravovat novy zivot. Sakra holka jsi moc mlada na to takhle zazdit zivot s nekym kdo te nema rad a respekt k tobe mu moc nerika.
Ne, není to normální. Na druhé dítě si najdi nového manžela. Tento ti nic nedává jen si bere.
Teda upřímně, takového idiota bych kopla do prdele a vůbec s ním neztracela čas, na to je život moc drahocenný.
Rozejdi se s ním.
Tohle není vztah, který si časem "sedne". Chápu, a vlastně rozumím tomu všemu, co jsi napsala, ale střídavá péče je to nejmenší zlo, který tě čeká.
Píšeš, žes vlastně doteď tu nevěru nevstřebala, že to byla chyba odpustit, že mu nevěříš, že sis nemohla užít všechno to poprvé, co s miminkem přichází a že bys chtěla druhý, aby malá nebyla jedináček, on nechce druhý a ty bys co se týká zázemí na něm nebyla závislá, ALE, kde máš jistotu, že si nerozjede další nový vztah, že to tvoje druhé poprvé nebude stejné, jako první a dá se to očekávat, tohle je cesta do pekel, z mýho pohledu. Proto ten názor, že rozejít se je nejmenší zlo, pro tebe. Mysli na sebe, na malou. Automaticky přijme vzorce chování, které "nasaje" aniž bys chtěla, prostě to tak je.
Dej se dohromady, někde na tebe čeká chlap, který bude chtít žít pro rodinu, pro tebe, pro malou, pro vaše další dítě.
Ne, rozhodne to neni normalni. Rozejdi se s nim, stejne o vas nema zajem, tak nevim, jak myslis, ze male dopravas tatinka... stridavou peci by asi ani nechtel ne? Proc myslis, ze by byla stridavka? A druhe dite si porid s nekym jinym, nekym, s kym si to sestinedeli fakt uzijes. 🤦🏽♀️