3. dítě. Bojím se, že starším dětem uberu kus pozornosti
Ahoj, asi mě odsoudíte, ale utápím se v hrozné depresi. dneska jsme zjistila, že čekám třetí dítě. mám doma už 2 a čtvrt letého, a 4 letého chlapce. vždycky jsem chtěla 3 děti, ale jak mám tu nezvratnou jistotu, tak je mi hrozně, bojím se, že tím ošidím své syny, tím že jim přivedu sourozence. že miminko až se narodí převezme místo mladšího, a tomu uberu kus lásky..ještě několik věcí..prakticky stejné pocity jsem měla u druhého těhotenství, trvalo to až do porodu, skoro nenávist, která se ihned po porodu změnila v neskutečnou lásku. Jenže když na to koukám zpětně, tak moc jsem se malému snažila vynahradit to odmítání, že jsem asi staršího až moc odšoupla..a bojím se že to teď čeká mladšího, který je pro mě vším(stejně jako starší, ale bude naprosto upřímná, mladšího mám o chlup radši ☹ strašně se to ve mě celé zmítá, ještě podstatná informace-jsem opičí matka, která se bez dětí nehne na krok..zejména bez mladšího.)to je asi hlavní problém u mě) Starší chodí na dopoledne, asi 3 h do školky, a to už půl roku zvládám, ale bez mladšího nedokážu být dýl jak 1,5h..opravdu hodně trpím, když nejsem se svýma dětma, nepotřebuju od nich odpočinek ☹ a teď strach, že budu muset ležet v nemocnici, to bych nezvládla, strach že ze 3 dětí bude z větší pravděpodobností občas některé nemocné, že bude potřebovat do nemocnice..a co já, když tak zoufale chci být se všema svýma dětma ☹ synové jsou moje všechno, miminko až do porodu budu vnímat jako vetřelce,jak to bylo s mladším. já jsem tak zoufalá...už jsem si na internetu hledala psychologické poradny, doufám že mi konzultace pomůže ☹ vím že po porodu bude dobře, jako bylo po druhém porodu, ale do té doby se budu moc trápit ☹ podívám se na syny, jak se smějí, a brečím s myšlenkou, že jim zase uberu kus pozornosti ☹ omlouvám se za zmatený text, muselo to ven, jsem opravdu na dně ☹
Stručné shrnutí
- Těhotenství při péči o děti ve věku 4 let a 2,25 roku může vyvolat intenzivní úzkost z „ubytí pozornosti“ starších dětí, strach z odloučení během hospitalizace a obavy z častějších onemocnění kojence (v textu zmíněno, že mladší trpí laryngitidami a matka plánuje monitor dechu).
- Doporučené intervence zahrnují včasné vyhledání psychologické poradny nebo psychiatra, zvážení ambulantního porodu pokud je fyziologicky možný (možnost návratu domů „za pár hodin“) a postupné trénování odloučení s podporou partnera a prarodičů.
- Praktická řešení pro domácí logistiku zahrnují dočasné umístění novorozence do postýlky u postele s monitorem dechu, přidání třetí matrace nebo matrace na zem pro spaní všech tří dětí a využití babičky na odpolední hlídání či kroužky; interrupce (UPT) byla zmíněna jako právní možnost, ale zdůrazňuje se odborné psychologické posouzení před impulzivním rozhodnutím.
Nejčastější otázky
Q: Jak řešit úzkost z příchodu třetího dítěte a obavy, že ošidím starší sourozence?
A: Vyhledejte psychologickou poradnu nebo psychiatra co nejdříve; odborník může nabídnout krizové strategie a psychoterapii a pomoci zvážit možnosti včetně podpory rodiny či dalších intervencí.
Q: Je ambulantní porod možností, aby se matka minimalizovala pobyt v nemocnici?
A: Ambulantní porod (porod ambulantně) je uveden jako možnost při fyziologickém průběhu porodu; při bezproblémovém porodu se matka a novorozenec mohou vrátit domů „za pár hodin“ a vyhnout se delšímu hospitalizování.
Q: Jak postupně zvykat malé dítě na delší odloučení od matky?
A: Doporučuje se postupné prodlužování doby odloučení a nenásilné „trénování“ s postupným navyšováním času bez matky; praktické opory zahrnují zapojení partnera a prarodičů a docházku do školky (ve vlákně starší dítě chodilo dopoledne cca 3 hodiny).
Q: Jak technicky vyřešit spaní tří dětí v jedné ložnici?
A: Možná řešení zahrnují přidání třetí matrace vedle postele nebo položení matrace na zem, případné přistavení roštu na bočnici postele, a pro novorozence užití postýlky u postele prvních měsíců s monitorem dechu.
Q: Je interrupce (UPT) vhodná reakce na těhotenství provázené silnou úzkostí?
A: UPT je právní možnost, ale před impulzivním rozhodnutím se doporučuje psychologické nebo psychiatrické vyšetření, protože u některých žen se těhotenská averze výrazně změní po porodu.
Q: Co dělat, když kojence opakovaně trápí laryngitidy a matka se bojí, že ho neuslyší v noci?
A: V textu jsou konkrétně zmiňovány podpůrné kroky typu použití monitoru dechu a plánování záložní péče (partner, prarodiče) pro případ hospitalizace; konkrétní pediatrická doporučení v textu chybí, proto se doporučuje konzultace s odborníkem.
Závěry z diskuze
Shoda
- V případě intenzivních úzkostí a fyzické bolesti při odloučení je doporučeno vyhledat odbornou psychologickou nebo psychiatrickou pomoc.
- Mnohé ženy popisují, že averze k nenarozenému dítěti může po porodu přejít v silnou lásku, takže akutní těhotenská úzkost nemusí přetrvat po porodu.
- Praktická podpora partnera a prarodičů (např. odpolední hlídání, kroužky) je považována za klíčovou pro zvládnutí péče o více dětí.
Sporné názory
- Porod doma versus porod v nemocnici: některé ženy popisují pozitivní zkušenosti s porodem doma a ambulantním porodem, jiné tvrdí, že porod doma ohrožuje matku i dítě.
- Interrupce (UPT) jako řešení proti úzkosti: jedna možnost je UPT; jiný názor je, že u osob s intenzivní těhotenskou úzkostí je vhodnější nejprve odborné psychologické posouzení.
- Délka kojení a „instinktivní“ chování: někteří tvrdí, že v mnoha kulturách je průměrná délka kojení přes 4 roky, jiní to považují za neobvyklé v současné společnosti (tento fakt je v textu sporný a neověřený).
Otevřené otázky
- Jak dlouho a jakým způsobem bezpečně prodlužovat dobu odloučení malého dítěte, aby nedošlo k traumatizaci?
- Kdy je ambulantní porod bezpečnou volbou versus kdy je nutná hospitalizace?
- Jak ideálně zařídit spaní tří dětí v malé ložnici bez snížení bezpečnosti novorozence?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
UPT (interrupce), porod ambulantně, porod doma, monitor dechu, třetí matrace (matrace na zem), bylinkový čaj na nervy, psychologická poradna, psychiatrie, kojení, laryngytida, využití prarodičovské péče, školka (dopolední docházka cca 3 hodiny)
Místa a osoby
Praha
@markyzka84 no vidíš. A mě a syna zase při prvním porodu málem zabili doktoři. Každá na to máme svůj názor. Já si rozhodně nemyslím, že je to jediná správná volba pro všechny.
@sabulili tak já si myslím, že pokud je to jen o tom, že se ti po dětech stýská, tak to není nic vyloženě chorého, jiné by to bylo, pokud bys panikařila, že bez tebe nepřežijou. Ale taky bych řekla, že je fajn, když je dítě i jenoms tatínkem nebo babičkou, potom když začne chodit do školky, taky potřebuje poznat jiné členy rodiny a kolektiv. Ale u 2 letého dítěte je podle mě na prvním místě být s rodiči a sourozenci, pže je ještě poměrně malé.
@petrah78 pokud bych neměla v těhotenství problémy, které by představovaly komplikaci u porodu, všechno bylo ok a cítila jsem se na to, pak ano. Ale nerada bych tu vyvolávaka diskuzi o porodech doma, která sem fakticky ani nepatří 😉
@hehena tak ale my máme ložnici malou, máme tam dvojpostel, a vedle postýlku(tu chci mít prvních pár měsíců, kde chci mít aspoň několik hodin v noci miminko na monitoru dechu. kolem postýlky se taktak protáhneme na balkon. a z druhý strany postele je prostor asi metr, ale pak dnes máme skříně s veškerým oblečením..tak třetí postel fakt nenarveme 😒
@enalga no tak cítit trochu jinak lásku, to bych chápala, zvláště pro ten rozdílý věk, i povahy.. u tebe i pohlaví. já to teď taky cítím jinak (ale určitě né tak, že bych jednoho měla radši), i proto, že mladší syn ještě nemluví, ještě teprve příde to pravé poznávání toho, jaký je... 🙂 ... jednoduše mi to příde drsný, to takhle říct... ale možná jsi to myslela stejně, jako já a jen tu slovíčkaříme...
@sabulili - myslím, jak už tady některé maminky psaly, je čas na odbornou pomoc. I když víš, že se s láskou k miminku po narození vyrovnáš, tak to, že víceméně miminko v bříšku nesnášíš není už teď v pořádku. A tvůj vztah s klukama mi přijde dost nezdravý, nejen vůči tobě, ale i vůči nim. Teď se to tak asi neprojevuje, jsou ještě malý, ale až povyrostou, budou chtít určitou míru svojí svobody a ty jim ji třeba nebudeš schopna dát. A to bude velký problém a čím budou děti starší, tím to bude horší a horší. Opravdu radím, vyhledej odbornou pomoc hned, dokud je čas.
ahoj, zatím jsem nikam nevolala, přes den jsem byla v rámci možností v pohodě, ale v noci to na mě zase padá, zítra zkusím pár obvolat
@helcenka až povyrostou, tak to určitě zvládnu, jak jsem psala, postupně jsme schopná to uvolňovat, u č letého mi to nepřijde nijak tragické, 4 h týdně s babičkou, a cca 3 jen s tatínkem(po kratčích chvílích). navíc od září jde do školky, zatím na dopoledne.a jde tam, protože tam chce jít, být to na mě, nechám si ho ještě doma. takže te´d po mě vlastně poprvé chtěl určitou míru svobody, a tu mu zvládám dát, jsme sířená s tím, že tam bude chodit, nevnímám to jako hrozbu, tu školku.a 2letý je ještě malý, tne tu socializaci zatím nepotřebuje, a troufám si říct, že se mnou je nejspokojenější
@hehena že mám mladšího radši, nevím, pomalu se to stydím napsat, ale asi to tak je, možná to je věkem, já nevím..když se na ně podívám, jak spinkají, při pohledu na každého z nich mě zaplaví obrovská vlna lásky, a takový vřelý pocit na srdíčku..který je ovšem při pohledu na mladšího malinko vřelejší. to neznamená že staršího nemiluju, miluju ho, a moc, jak jsme psala, půlku noc jsem probrečela když jsem od něj na tu noc byla separovaná..láska tam je obrovská, ale u mladšího, nevím jak to popsat, nechci aby to bylo špatně pochopeno,asi jsem na něj víc naladěná, nevím, je to o malinko silnější. ovšem tyto pocity prožívám jen uvnitř, ke klukům se snažím chovat naprosto spravedlivě, věnovat jim stejné množství času, stejně mazlení, a tak..věřím, že si toho nevšimli, ani nevšimnou, že to před nimi navždy skryju.
Ahoj, taky jsem prožívala něco podobného, když jsem zjistila, že jsem neplánovaně otěhotněla. Tři měsíce předtím, jsem byla na potratu, protože jsem si myslela, že další dítě neutáhneme. Ale když jsem pak otěhotněla za ty tři měsíce znovu, řekla jsem si " a co?" Asi je to můj osud, že mám mít tři děti, tak je mít budu. Zpočátku jsem se taky bála, že budu holky ošizovat na lásce i přepychu, ale dnes s postupem času zjišťuji, že to tak není. Všichni tři se mají strašně rádi, a neumí bez sebe být. Je potřeba je vést k tomu, že jsou to sourozenci, kteří si musí ve všem pomáhat, dělit se o hračky i o mámu. Doma, když se děti třeba hádají, což je běžné snad všude, máme takový trik. S partnerem (není jejich bio otcem) si je všechny vezmeme k sobě, pěkně se přitulíme a "děláme partu". Prostě se všichni obejmeme a pusinkujeme se. Děti tak cítí, že je máme moc rádi. Taky mám nejmladšího syna raději než holky ( je to asi dané tím, že je nejmladší a navíc je to kluk, takže ho hodně chráním jako matka), ale když zlobí, dostanou všichni rovným dílem, když jsou hodní, taky je podělím stejně, třeba čokoškou. Být tebou, nechám si i to třetí děťátko. Přinese vám všem do života víc lásky a ty se budeš cítit moc bohatá 🙂 věř mi, je to má vlastní zkušenost 🙂