Jak zvýšit sebevědomí u prvorodičky?
Kde jste ženy braly sebevědomí jako matky ve vašem prvním mateřství rodičovství. Příjde mi, že jej prostě nemám. U mrtě věcí nevím co dělat a jen googlím a googlím, u něčeho tuším...Mám za to, že sebevědomí se buduje na základě pozitivní zkušenosti, případně může vyběrat z intuice. Prostě dělat to podle toho jak to intuitivně cítím a 100% tomu věřit. A nebo odchovat x détí. Ale nechápu všechny ty ostatní maminy prvorodičky, které jsou prostě sebevědomé. Na základě čeho, když vše dělají poprvé? Prostě ne, nejde mi to :/ Když třeba nosím miminko v šátku, v nosítku, furt to kontroluju, jestli to nemám blbě. Neumím se sebevědomě nést. A takhle je to ve všem. Nemá moc plochou hlavu? Drží správně hkavičku? Jak ho mám obkéct na ven? Co dělám blbě že má seboreu? V noci se budí co 2 hkdiny, je to normální? Držím ho správně? A tak dále do nekonečna. Neustále pochybuju, jestli je to tak správně. S druhým dítkem to bude už asi jiné. Člověk odchoval už jedno dítě, tak se má od čeho odrazit. Ale u prvního mi to prostě nejde:/. Kamarádka třeba je prvorodička, nula zkušeností a natáčí a instagramuje o rodičovství. Naprosto sebevědomě. Něco takového by u mě nebylo absolutně možný 🙄. Všude se na mě hrnou podobný videa na internetu, kde mi prvorodičky říkají že to a to je normální a to a to není. Jak jste to měly s prvním dítkem vy? A zlepší se to časem?
@anonym_autor Neres to. U deti je to vzdycky proste best effort taktika. Je uzasny bejt strasne schopna a vsechno delat spravne, ale taky je normalni to maslit a placat se v tom. Plno veci vubec neovlivnis a stejne zalezi jen na tom, co z toho jednou vyroste jako celek 😀 Delej to tak, abys TY SAMA z toho byla co nejvic vpohode.
Kolik má miminko? Přišlo to časem, až bude v nosítku po padesáté, už pochybovat nebudeš a i když budou jiné věci s miminkem, už si budeš jistější.
Jeje, jak ja brecela u druhorozene. To bylo peklo, nez jsem prisla jak na ni. Zklidni tu kontrolu a neni na skodu se zeptat okoli. Za to se stydet nemusis.
Pracovala jsem jako aupair u miminka, v odrostlejším dětství jsem hlídávala bratrance a sestřenice. Věřila jsem, že to zvládnu. Poslouchala jsem tety (mají hodně dětí a vždy jely výchovu s pravidly, ale v rámci možností by se dnes asi dalo použít slovo respektující), babičky, mamku. Samozřejmě jsem si něco dělala po svém, ale pokud někdo měl sám 5 nebo 7 dětí, daly se od něj taky dobře načerpat některé zkušenosti. A možná i tím, že jsem byla celkem mladá, jsem vše tolik neřešila😉
Hlavně bych asi omezila googlení, protože ta dnešní přeinformovanost naprosto upozaďuje ten vnitřní hlas intuice, která se málokdy mýlí.
Přestaň googlit, přestaň sledovat dokonale matky na instanci, za většinou dokonalých videí je nějaká špína a ani jedna není dokonalá. Zkus nad věcmi tolik nepřemýšlet. A nech dítě žít trochu v diskomfortu, jednou se ti to vrátí. Když budeš řešit každou maličkost budeš úplně to semele a pochybuju, že si nějaké druhé pořídis.
Já myslím, že je to hodně o povaze i zkušenostech. Já jsem hodně nejistá, bojím se neznámého, mám pocit, že se blbě (pomalu nebo vůbec) učím. A neměla jsem naprosto žádné zkušenosti s dětmi, myslím, že jsem nikdy ani žádné nedržela v náručí. Zároveň nejsem nějaký instinktový nebo mateřský typ. Samotné mi nenaskočilo naprosto nic. A je úplně jedno, jestli tyhle moje pocity jsou racionální nebo ne. Prostě se takto cítím a to mě v tom hodně zablokovalo. Úplně chápu, jak se cítíš. Musela jsem se v porodnici a pak doma, všechno hodně pracně naučit. Jak zvedat, jak držet, jak převléct, přebalit, umýt a tak dále. Kojení nešlo vůbec a ani se v tomto rozpoložení nedivím, ale byly tam fyzické důvody. Byla jsem v šíleném stresu několik měsíců, tak půl roku. Pak asi pomalu nastupovala nějaká radost a pak teprve láska. Netlač na sebe, prostě se pomalu všechno naučíš. Jestli Tě uklidňuje si o tom číst, tak si čti, hledej, ale měla bys mít i nějaké jiné možnosti trávení volných chvilek, pro zdravý balanc. S druhým už to bylo snadnější, tam už mi naskočily zkušenosti s první. Nemyslím, že to všechny máme v sobě, někdo se to prostě musí naučit.
Každé dítě je jiné, každá jsme jiná. Primárně bych se zaměřila na vás oba, vnímala svoje dítě. Každá jsme nějak startovaly s novorozencem v náručí 🙂
Nic nehledej, nesleduj, dej na svoji intuici. Ono to pomalu přijde. Kolem dítěte není třeba skákat. Mám ho blbě v šátku, no holt pro jednou se nic nestane. Příště ho navážu líp.
Moje první byla uřvan. Bolelo ji bříško, kolika, noční řevy ... když si vybavím, jela jsem na automat v zombie módu, protože fakt 2 hodiny kouskovaného spánku mi nic nedalo. Postupně si to sedlo, zvykly jsme si na sebe a já jela podle ní.
@anonym_autor Věř si a spoléhej aspoň trochu na intuici. Moje dcera se před dvěma týdny stala maminkou a já úplně koukám jak to krásně zvládá. Jak je napojena na miminko a přesně ví co potřebuje. Kdyz jsem mela námitky jestli neni miminku zima,jiste mi odpověděla neni 😃