Agresivní sklony manžela
ahoj holky,
předem mého příspěvku bych ráda poprosila o diskrétnost, nechtěla jsem kvůli tomu zakládat anonymní nick, většina lidí mě tu nezná osobně snad až na 2-3 holky, které prosím o to, aby si to nechaly pro sebe. Manžel je velmi háklivý na to, když o něm někde něco zmiňuju, urazí se i při celkem nevinném fórku, tak prosím, ať mi to ještě neztížíte 😉.
Poslední dobou mám trochu pochybnosti o mém vztahu s manželem. Seznámili jsme se před 5 lety a vybrala jsem si ho proto, že to byl usměvavý člověk a zároveň i dost impulzivní, což mi vyhovovalo, že např. znenadání přijel. Žel ta impulzivita má i své stinné stránky. Když jsme se rozhodovali, zda si pořídit děti, pořídili jsme si zprvu andulky, abychom viděli, jak budeme zvládat péči o někoho dalšího a situace, které se nedají úplně ovlivnit (např. andulka kříčí). V posledních 2 letech začal mít agresivní projevy. Přijde mi, že je to poslední dobou i o něco horší. Jenže ve vztahu si člověk neuvědomí, jak často se to děje, protože přirozenost velí to vytěsnit, až když jsem se nad tím reálně zamyslela, tak mi pomalu dochází, že to asi moc dobré není. Napíšu reálné situace, které se staly, abych to nějak ilustrovala.
1. Situace: Byla jsem zrovna v práci a manžel volal, že se něco stalo jedné andulce. Zjistila jsem, že andulka pípala, tak se manžel naštval, a chytil ji a asi nějak nešťastně, že jí praskly cévky v očíčku (podle mě ho asi zmáčnkul). Andulka musela k veterináři na vyšetření a já byla celý den v práci vykolejená, protože jsem se o anduláčka bála. Tyto situace (andulka pípá nebo nějak zlobí) a on se na ni rozlítí a mimimálně ji prožene po kleci se stávají celkem často, cca 3x do týdne. Vím, že je to "jen blbá andulka", ale jak bude zvládat reálné situace, kdy dostane jednoleťák hysterický záchvat? Seřeže ho jak koně? Já s tímto nesouhlasím, pro mě je maximum malé plácnutí přes zadek nebo přes ruku, hrozně mě bolí když těm zvířatům ubližuje a jelikož nemůžu mít děti přirozenou cestou a dítě je pro mě zázrak, nedokážu si představit, že bych manžela nechala, aby dítěti jakkoli ublížil.
2. Situace: Trochu staršího data, ale pořád si to pamatuju, podstupovali jsme IUI, takže manžel musel odevzdat "svůj vzorek" a byl po tom hodně rozčílený, že toto musí podstupovat, že takhle dítě nechce a že "on děti mít může." Tahle slova mě ranila hodně ☹ (neplodná jsem jenom já)
3. situace: Se stala zrovna dneska, díky které jsem už měla fakt chuť odejít zpátky k rodičům. Měla jsem jet na svatbu (jako dodavatel) a na tramvajové trase došlo k mimořádné události, takže přestaly jezdit tramvaje. Volala jsem mu tedy, aby pro mě přijel a dovezl mě na místo, protože se jinak na svatbu nedostanu včas. Souhlasil. Čekala jsem asi 15 minut, za tu dobu by už z mých zkušeností měl být dávno u mě, navíc tramvaje začaly jezdit, tak jsem mu psala kde je, že tramvaje už začaly jezdit, jestli nemám jet s ní. Vím ze zkušenosti, že mu věci trvají trochu dýl, tak jsem volala babičce, u které předtím byl, jestli ještě není tam. Bohužel zrovna v ten moment mi volal on, takže když pak přijel, byl hrozně naštvaný, protože mu píšu uprostřed jízdy autem a že když mi volá, tak mám obsazeno.
On na tyhle situace rychle zapomíná, ale mě to ubírá energii na dalších několik hodin. Když se takové situace stávají 3x do týdne, tak se bojím, jestli tohle budu celoživotně zvládat... A hlavně, jestli vůbec zvládne výchovu dětí, když nezvládá takové situace, nad kterými běžný člověk mávne rukou - jako třeba smska za jízdy autem. Mě samotné by fyzicky asi nikdy neublížil. Ale jeho nálady a zvraty mě dost deptají, ale dětem vím, že by ublížit dokázal, moc nechápe tu míru ani u těch andulek ☹.
Manžel tvrdí, že je to prací (má stresovější zaměstnání, ale ne nějak extrémně, reagoval takhle na jakoukoli práci, kterou měl) a těma andulkama. Já osobně si myslím, že je to spíše v tom, že nedokáže zpracovat emoce. V té práci je kvůli mě (složitější příběh), takže to často používá jako vysvětlení toho, proč se naštvává, že za to vlastně můžu já, protože musí být v téhle práci.
Samozřejmě nechci psát, že je úplně špatný, má spoustu kladných vlastností - nekouří, nepije, nechodí do hospody, nekouká po jiných, přestěhoval jsem jen kvůli mě do města, kde nikoho nezná, pokud je v pohodě, tak se i shodneme, dovedeme se spolu smát, ale tohle mě celkem sráží. Hlavně nevím, jestli je toto vůbec možné změnit, jestli mu mám dát ultimátum, aby s tím něco dělal nebo co...
Možná jsem to nepostřehla, ale kdo rozhodl, že se do domácnosti zakladatelky tématu pořídí andulky? Ona? Přijde mi, že to zapadlo. Sice píše "my", ale nevím, jestli si to mám opravdu představovat jako svobodné rozhodnutí obou?
Chápu, že soužití cholerika a flegmatika je problematické, ale věřila bych, že úplně stejně často vytáčí i ona manžela. Cholerik se prostě cholerikem narodí, nemůže za to, změnit to nejde (jen se dají omezit určité projevy), tak je to potřeba přijmout jako fakt.
Situace kolem IUI. Nepříjemné, ale z toho bych vůbec žádné závěry nevyvozovala. Byla to i pro něj krajně nepříjemná a strestující situace a myslím, že o tom by ženy, co prošly potraty, porody a další situace mohly napsat knihu. Podobnou "historku" má podle mě skoro každá, a podle mě většinou ne jednu 😀
@marcicek84 Zrovnavam to s celym IVF cyklom a teda stimulaciou, odberom vajicok, ktory je hodne bolestivy, transferom, hormonmi a liekmi na potlacenie imunity, ktore zena uziva po transfere a aj v zaciatkoch tehotenstva. Myslim, ze gynekologicka poloha je tiez nie uplne neponizujuca, len sme na nu tak zvyknute, ze nam to uz ani nepripada. Ked ma manzel raz videl na koze, tak z toho bol dost prekvapeny. Myslim, ze by som si to radsej raz urobila v cudzom prostredi, nez toto vsetko. 🙂 Ale ok, chapem, tvoju pointu, ze sa pri tom moze citit trapne a ma na to pravo sa tak citit. Jeho reakcia bola ale uplne neprimerana.
@kika_21 Jen detail, jsem nemyslela, že by ty andulky pod tím prostěradlem měly žít, samozřejmě 😁 Myslela jsem jako řešení té situace, normální reakce by podle mě byla, zavřít je vedle v pokoji, nebo přes ně něco hodit, nebo oboje, a pak manželce říct, že na jejich křik nervy nemám. Ne jí vyrvat z klece a ždímat jako citrón, aby zmlkla. To mi prostě nepřijde jako adekvátní zdravá reakce.
@marcicek84 Chapem, ako to myslis. Ale asi by som to s takym clovekom nevydrzala. Co sa povie, uz je navzdy vypovedane a je tazke to odcinit. Je samozrejme na autorke, ako to ma ona a ako sa k omu postavi.
@diva_ziva - však ano, jeho reakce těsně po IUI byla impulzivní, je to cholerik a cholerik má reakce nepřiměřené a impulzivní, jen to vyplývá z jeho povahy ne z toho, že tím chtěl někomu cíleně ublížit...
@barumat a nebo to bylo tak, že tu jednu vytáhl aby se uklidnily a jak byl rozčilený a ona mu chtěla frnknout, tak to jenom neodhadl a více ji zmáčkl a zakladatelce to mohlo připadat, že ji tak chytil a ždímal jako citron... 😀 je tolik variant, že člověk někdy neví....to ví jenom její muž, jak to bylo...
@diva_ziva nechci ti brát iluze, ale muži jsou prostě muži, mají svoje myšlení a většina z nich svojí partnerce řekne nebo udělá během života něco, čím ji zraní. Přitom taková situace nemá v životě v dlouhodobém kontextu žádnou váhu.
Šel její partner na ten odběr? Šel. Taky nemusel!
@diva_ziva Mně teda zavřít do místnosti, na který je prakticky nálepka "Tady se masturbuje", tak si tisíckrát radši poležim na koze 😉 A v euforii bych z toho taky teda nebyla, bez ohledu na účel...
@no_title to co popisujete je klasická cholerická povaha...
ze strany partnera to může být docela stres, protože partner je tak nepředvídatelný...
to jak se chová partner k domácím mazlíčkům může (i když nemusí) být ukázkou toho jak by snášel stresovou zátěž s dítětem / dětmi...
nebrala bych to úplně na lehkou váhu, protože s dětmi "na rukou" přece jen je třeba hodně síly a trpělivosti na ně a žena nemá tolik síly, aby stále hlídala co se děje, ono v životě není možné mít vše pod kontrolou...
bylo by dobré zjistit proč je tak cholerický (např. kritizovali ho často rodiče? je si nejistý? má práci, kterou nemá rád? má nějaké koníčky?)... dobré je na těchhle příčinách pracovat, ideálně v terapii, ale lze i různými kurzy... otázka ovšem je jestli si partner uvědomuje, že jsou jeho reakce neadekvátní...
bylo by dobré si sednout ke stolu a v klidu si o tom promluvit - nejlépe si rozhovor naplánovat
jinak cholerické reakce (netrpělivost, ztráta sebeovládání, neadekvátní vztek, nadměrná kritičnost apod.) lze velmi dobře korigovat Bachovými esencemi
@fallingstars Tak jasne, bolo by to hodne kuriozne. 🙂 Ale skutocne radsej mesiace na konskych davkach hormonov nez raz 10 minutovka v sukormi za zavretymi dverami?
Ale to je taky o tom, ze sexualita a veci s nou spojene su v nasej modernej spolocnosti tabu. Na druhu stranu lekarske casto extremne intimne a ponizujuce zakroky berieme ako standart, kor my zeny, kedze sme na to od puberty vycvicene pravidelnymi gynek. prehliadkami. Dalej porod - tak strasne intimna vec a predsa je uplne normalne, ze pri tom sa u nas zastavi x lekarov, sestier, pozru a sahnu, kam je treba (casto bez povolenia rodicky). Takze jasne, je to nastavenie spolocnosti, ale troska mi pripada mimo misu oslavovat muza, ze ide dat semeno. Inak, ak je to taky problem, samozrejme ide vzorku "vyprodukovat" i doma a zaniest do nemocnice, ak sa to casovo stiha.
@diva_ziva Tak ono to těm chlapům těma deseti minutama nekončí 😉 Se mnou teď tak mlátí hormony, že obdivuju chlapa, že to tak nějak dává. A přitom kdyby si mohl vybrat, má mě určitě takovou, jaká jsem normálně. A to vůbec nemluvim o dalších změnácch, zo, že se ty zmény odehrávají v nás ještě neznamená, že jich se to netýká. Myslim, že kdyby mohli, spoustu z nich si dítě koupí v obchodě (stejně jako ssi sooustu žen 😄) Jasně, nemusí si nic píchat, nemusí pod narkózu, nemusí se omezovat v jídle ani pití, ale zase je na nich většinou to bříme uživit rodinu a třeba i vydělat na další pokusy... Já si myslim, že každý pohlaví má svoje...
@fallingstars To urcite! A teda omnoho viac citim s muzmi v tom, ze to s nami obcas fakt nie je jednoduche. Hormony su mazec a teraz v tehotenstve to teda citim na 100%. Zabezpecenie rodiny a taka celkova financna zodpovednost (kor pocas materskej), to tiez rada prenechavam muzovi a velmi si vazim, ze sa o to postara. Takze vobec netvrdim, ze su nejake slabe pohlavie. 🙂 Len to darovanie semena mi pride ako prkotina proti tomu zvysku, ale asi by som musela byt muz, aby som to pochopila. 😀 Inak moj to nijak neprezival, spis ako dobrodruzstvo, ale to je aj od povahy.
@ivular mně to tedy irelevantní nepřijde. Dovedu si představit pocity chudáka manžela, kterému zakladatelka tématu nasadila do bytu uřvané andulky (neříkám, že to tak u nich bylo). Už samotný fakt pořídit si jako přípravu/zkoušku na miminko PTÁKA a od toho odvozovat chování k dítěti, mi přijde naprosto, ale fakt úplně mimo. Nechci se zastávat manžela, ale zakladatelka tématu na mě působí bohužel tak, že pitváním sebemenší situace se snaží vyhnípat nějaké dalekosáhlé závěry. 😢 Žije s ním ona sama, ona se musí nad tím zamyslet a věci posoudit v kontextu, ne my, když nám napíše že "zmáčkl ptáka". Třeba mu nijak ublížit nechtěl, jen ho chytil a překvapilo ho, jak je křehký, co my víme 😀
Nikde jsem nečetla, že manžel chtěl tu andulku zardousit nebo rozdrtit, četla jsem, že ji "chytil neštastně". Nevím, co si pod tím mám představit. To je situace 1. Situace 2- IUI - ano, chápu, že to zabolelo, ale nic neobvyklého, stačí si přečíst diskuse tady na MK nebo se zeptat kamarádek, které už mají nějaké zkušenosti. Situace 3 - uměle vykonstruovaný problém. Za jízdy taky hovory ani sms nepřijímám ani kvůli tomu nezastavuji.
@lenka5731 Hele, já bych to asi tak neviděla. Jasně že by byla do nebevolající hloupost, pořídit jakékoliv zvíře proti vůli partnera. A chápu jaké pocity by to v něm vyvolávalo. Ale pak je vždycky nutné si o tom promluvit a společně najít způsob, jak to řešit.
To zmáčknutí - já jsem to pochopila tak, že jej nechtěl pouze "chytit", ale že jej vědomě zmáčknul - byť ve zlosti..
@no_title Jen vy dva víte jak to u vás doma funguje nebo ne a jestli spolu chcete být. Ja osobně spíš vidím problém v komunikaci. Pod pojmem agresivní si predstavuji něco diametrálně odlišného.
ad 1) nemůžeš srovnávat andulky a děti. Můj bratranek taky nesnášel babičky papoucha a ten tak dost často končil na balkoně "na mrazu". Bratranek ma tři děti a ruku by na me nevztahl.
ad 2) Naprosto te chápu, jsou věci, které nikdy nemají být vyrceny a přesto vyrceny jsou a dotyčný si je pamatuje přinejmenším hodně dlouho. Zamysli se ovšem i nad tím, jestli můžeš opravdu s čistým svědomím říci, ze tobě se nikdy nic podobného nestalo.
ad 3) Tohle mi přijde jako vcelku běžná reakce.
Nejspíš jste si přestali rozumět nebo jste přestali spolu komunikovat. Ono žít s flegmatikem také není žádný med. Každá povaha ma svoje "pro a proti ". Jestli spolu chcete být, doporučila bych zkusit poradnu.
A už jste se někdo zkoušel vžít do cholerika, který se kvůli milované osobě samozřejmě a rád snaží se mírnit, protože jeho samotného tento obecně nepříliš oblíbený typ povahy štve, a navíc ubližuje jeho milovanému, ale když se mu momentálně nepodaří se ovládnout a upustí nějakou poznámku, drahoušek se tím pak dva měsíce užírá, a nejenže vám to dává pěkně sežrat, ale stěžuje si i na netu?
My výbušníci to taky nemáme s partnery lehké.
holky, tak jsme o tom včera mluvili, na tu situaci s IUI, kde mi řekl, že "on není neplodný" úplně zapomněl, no asi v návalu emocí něco řekl a pak o tom už nevěděl, tak se teď snaží sekat dobrotu, tak mě pozval na procházku po houbách (já ráda houbařím, jeho to moc nebaví). No, ale u mamky nějaký ten čas budu, mě jde hlavně o to, aby s tím něco začal dělat a uznal i svou chybu ne jen pokaždé "to je kvůli práci, protože tam musím kvůli tobě být" páč vím, že to prací není, že to bylo i před tou prací.
Chlap, ktery casto pouziva frazi "to k vuli Tobe" je pravdepodobne nezraly alibista. U nas prichod ditete zpusobil smrst a do te doby to s zenou byl raj.
@no_title pro agresivní sklony v partnerském životě jsou typické tři věci
- velká impulzivnost (blesková reakce bez rozmyslu)
- svalování viny na ostatní (zasloužila sis to, je to tvoje vina, je to kvůli tobě, je to kvůli šéfovi atd.)
- a často velmi šikovné omluvy/udobřování... kdy si ten kdo má tyto sklony toho druhého zase "omotá kolem prstu"
upřímně bych si opravdu důkladně rozmyslela jestli chci, aby v takové atmosféře vyrůstaly děti... ono polepšit se člověk může, ale bohužel to většinou nefunguje tak, že si to řekne a jde to...
jsou tam totiž důvody proč se takhle chová... vnitřní konflikty, tlaky, pokřivené vnímání světa nebo sebe (které vzniká často už v dětství)... a s tím je třeba pracovat, není to (bohužel) otázka toho, že se člověk zatne a jde to 😒 ... to jsou opravdu velké velké výjimky....
protože potlačovat to jde chvíli, ale ve stresu se to opět objevuje
je to na Vašem uvážení, ale byla bych obezřetná, rozhodujete se na celý život... s dětmi se pak odchází mnohem hůře, ty odchody jsou s takovou povahou velmi dramatické...
@no_title Mam pocit, ze by potreboval prevziat zodpovednost za svoje skutky. Je to jeho rozhodnutie, ze tu pracu nakoniec vzal. Je to aj jeho rozhodnutie, ze ste do IVF isli. Suhlasim s @jbouda, ze je manzel zrejme dost nevyzrety, z coho moze vyplyvat aj jeho vybusnost. Ja som este tak rok dozadu mala dost podobne problemy, vybuchy hnevu, obvinovanie okolie. Pak mi to cele v jeden moment doslo, ze sama som zodpovedna za svoj zivot a stastie a pomaly (nebolo to bez namahy a pomoci inych) sa mi podarilo odburat vacsinu znicujucich vybuchov na partnera. A to nie tym, ze by som sa nejak pekelne ovladala, spis to bol dosledok toho, ze som sa sama vnutorne dala do pohody.
Taky přispěji svou troškou do mlýna, protože moc dobře vím o čem autorka mluví. Sama mám za sebou vztah s podobným cholerikem. Jde pak už i hlavně o to, že člověk není sám sebou, svoje chování přizpůsobuje až moc partnerovi, aby náhodou nebylo zle. Po rozchodu mi i kamarádi přiznali, že když jsem byla s ním ,chovala jsem se úplně jinak, nebyla jsem sama sebou. Byla jsem věčně jen na nervy, aby něco nebylo špatně, aby na mě nemusel čekat, abych nezkazila večeři, abych neuklidila špatně atd. Pořád měl tendence jak sám tomu říkal - převychovávat mě - vštěpoval mi vzorce chování které byly podle něj správně. V podstatě se dá říct, že za těch 8 let co jsme spolu byli mě vlastně ani nepoznal, protože jsem nebyla sama sebou, byla jsem tím kým mě chtěl mít on. Ostatní si řeknou, že o nich nejde atd, ale kdo tohle nezažil vážně nemůže vědět jaké to je a hlavně čím vás má chlap jistější tím to bude horší. Já třeba věděla, že jako otec bude skvělý, ale že by pak mě pořád jen buzeroval, že není uklizeno atd a že by si ke mě začal dovolovat víc a víc a proto jsem to ukončila. Teď mám chlapa, který mě miluje i s mými chybami, nesnaží se mě změnit a jsem s ním sama sebou a jsem opravdu šťastná.
@diva_ziva - mmch on udělal co je třeba, jenom cholerik reaguje impulzivně, říká impulzivní věci, tak to pak řekl tak, jak to cítil, to už je o povaze člověka...a já ten jeho pocit chápu, ano, kdyby byl flegmatik, tak by to neřekl, ale on není, je cholerik...