Babička nehlídá
Jak se postavit k situaci, že babička nehlídá? Naposledy u nás byla LONI v červnu se svou sestrou a to ještě jeli výhradně na na nákupy a bydleli v penzionu(aby nás neotravovali). Za poslední rok byl kluk u ní v únoru na 4 dny a minulý rok v létě na víkend a to jsem se musela doslova vnutit a přemlouvat aby tam mohl zůstat, že jsem měla náročné období s dcerou(loni 1 rok) tak jsem chtěla aspoň oddych od jednoho dítěte. Sama nikdy nenabídne že si vezme kluka k sobě. Když jsem u nich, tak stojí celé dopoledne u plotny, po obědě si dá kafe a čte pitomý ženský časopisy, odpoledne většinou peče a uklízí, dětem se téměř nevěnuje, takže veškerá péče zůstává stejně na mě. Že by je třeba vzala na procházku, na zmrzku? ani jednou za 14 dní. S partnerem jsme nebyli sami ani nepamatuju. Teď čekám jak dopadne letošní léto jestli si ho vezmou na pár dní, zatím se k tomu staví dost vyhýbavě. Mají přijet o víkendu na otočku ale jen si nakoupit a domů, ani mě to nepřekvapuje i když jsem naivně myslela, že přijedou na víc dní a my se třeba někde posedíme bez dětí. Màme to k sobě 200km. Z mojí strany hlídání není žádné, takže máme jenom je. Jak se k tomu mám postavit? Smířit se stím a mít svou hrdost? Nebo se doprošovat a . Říct jim to narovinu že mě to štve a přetrhat dobré vztahy? Vím jistě, že by se urazily...
@matkacekatelka Nerozumím otázce. Jak se postavit k tomu, že prarodiče nehlídají? Chcete je žalovat? Nevěděla jsem ,že je to jejich povinnost. Snad rozhodnutí mít dítě bylo vaše a vašeho partnera. Někdo má s dětmi času víc někdo méně. Pokud opravdu padáte na hubu, zaplaťte si chůvu.
Pročetla jsem si diskuzi a je to názor od názoru. Někomu to připadá v pořádku, že babička nepohlídá jak je rok dlouhý, někdo si to bez občasné vypomoci babičky nedovede představit. Možná jsem se ze začátku špatně vyjádřila, psala jsem to dost v emocích, ale hlavně mi jde o čas strávený babi/děti. Aby s něma občas byla a žila, měli spolu zážitky. K tomu je ale potřeba aby občas přijela a ne jen 2x do roka vymetat obchody. Ano, jsem přetažená z dětí, když je máme na starosti pořád my s mužem, uvítala bych hlídání od tchýně párkrát do roka a vypnout. Hodně tomu napomohl ten bláznivý covidový rok, školka zavřená 2 měsíce, pak 5 týdnů v karanténě, s dětma sama doma, myslela jsem, že mi z toho začne hrabat. To jsem tchýni říkala, že mám depku jestli by si kluka nevzala na pár dní, odpověd byla že dělají kolem baráku a neměli by na něj čas. Asi nechám tchýni už na pokoji a smířím se se situací jaká je. Možná jí dojde o kolik zážitků se připravuje, ale může být už pozdě. Kluk by chtěl teď dokud je malej, co já vím, až mu bude 10,12 jestli bude chtít k babičce. My bychom to ocenili teď, jsme přece rodina
@vitezove nevím jak se k tomu postavit. Nevím. V mém okolí není nikdo ve stejné situaci, každý má alespoň babi/dědu/ségru kdo občas pohlídá. Mají svůj život, ale součástí jejich života jsme i my. Každý někdy potřebuje pomoc. Láme se to ve mě, smutek, zlost, naštvání, pokora, úcta k rodičům
Hrozně mě to od tchýně překvapilo, ten její přístup k dětem
@matkacekatelka Nemůžeš srovnávat dobu, kdy jsme my byli mladí, a teď. Dřív se do důchodu chodilo podstatně dřív, než teď. Navíc je to i o věku - mojí tchýni je 83 let a hlídat děti už prostě nemůže (i když by ráda), nezvládne to fyzicky (a moje 4 kousky nedá ani psychicky, když jsou všechny holky pohromadě). Moje mamka je od nás 240 km, je jí 74 a už taky nemá fyzičku, co mívala, takže sice pohlídá, ale je z toho pak k.o.
Mně jde hlavně o společně strávený čas s dětmi, neřeším, zda mi mamka pohlídá nebo ne. Je mi i rok od roku víc blbý nechávat jí všechny děti na hlídání na víc, než na půl dne, protože ve svém věku už toho má fakt dost. Kromě toho respektuju její záliby a zájmy (jo, mamka taky kouká na debilní turecký seriály, ale v životě by mě nenapadlo to nějak hodnotit - jí se to líbí, mně ne, ale to neznamená, že bych jí měla vyčítat, že se na to dívá, prostě se chce podívat, tak jí to umožním v klidu bez dětí, když je u nás).
U Tebe mi podle toho, jak píšeš, přijde, že čekáš, že tchýně dokáže z koule vyvěštit Tvá očekávání. Normálně si s ní sedni, promluv, pak uvidíš, na čem doopravdy jsi. Třeba by i pohlídala, ale čeká, že si řekneš.
@matkacekatelka ty sis udělala deti s tím, zes cekala jak každý bude nadšeně hlídat? Jistěže ne, ale tak by to člověk mohl vnímat. Prarodiče nemaj absolutne žádnou povinnost hlídat. Nejspíš ti nezbyde než se s tím smirit
Prarodiče nemají povinnost hlídat, ale vyživovací povinnost k nim je, zrovna tak se můžou soudit o styk s vnoučaty. Je to takové zvláštní. Nám tchýně taky nehlídá, byla celá žhavá, že bude babka, máme ji za rohem a je nám k nám ničemu. Většinou když chvíli hlídá, očekává náležitý revanš, jako nákup, zařízení toho či onoho. Kontaktuju ji minimálně.
U nás to funguje tak,že tchanovci vidí děti 3-4 krát v roce a ani je moc nezajímají.A naši bydlí daleko.Kdyby chtěli ,tak by šlo aby si děti na pár dní vzali.Ale to je pořád něco ....proč nemůžou.
Mne je to spíš líto ,že děti přijdou o zážitky s prarodičemi....
Doporučuji najít si chůvu jestli chcete být někdy sami.Ja už ji hledám 😂9 let jsme sami nikde nebyli....
@me_druhe_ja No hele urcite neni zlocin chtit spolecny cas jen s partnerem nebo chtit jit do prace. @drep I vzdalit se od ditete muzes. Ale jen pokud mas vyreseno "kam s nim". Kdyz neni zajem, tak nakonec je to fakt jen na rodicich a opravdu se od ditete nehnou. Samozrejme chuva je resenim. Ale ja osobne si to neumim predstavit, dat dite chuve, tam jsme zatim nedozrali, jesle ano. A to zas samozrejme neresi ty rodinne vztahy prarodice-vnouce.
U nas to teda neni tak, ze by nemeli o dite zajem. Snesli by modre z nebe, a porad uhaneji, kdy uz prijedeme (sami neprijedou, ja to beru, je to daleko). Cas travit chteji, ale ne sami s raketakem 🙂 Jezdime s mym tatou na vylety, to je super. Mama ma podobny program jako zde resena tchyne.
Ja jsem dopredu vedela, ze to tak bude. Sice moje mama slibovala hory doly, ale vim, jak funguje s ostatnimi vnoucaty. Aspon teda vim, ze to neni nic osobniho proti mne nebo memu diteti, to by me hodne zralo..
Taky jsme byli u babicek peceni vareni, takze neni to nejaky zazity rodinny model, ze by mojim rodicum nikdo s detma nepomahal, tak to ani oni nedelaji.
@matkacekatelka u nás taky babičky nehlidaji. Tchyně teda hlídá hodně ale vnoučata od dcery. Naše děti ji moc nezajímají. Už jsem si tak nějak zvykla ale štve mě to. Ne kvůli mě ale kvůli dětem.
@matkacekatelka Je to tak, jak jsem psala. Synovi je 9 a už zájem o babičku tolik nemá ( max zjištný, že si babička vykoupí svědomí Legem, v tom je náš manipulátor jednička ) Já jsem řešila vyhoření placením soukromé školky od dvou let na pár dní v týdnu a nákupem Přespávaček v našem Mateřském centru, kdy jsme měli třeba jeden večer za 3 měsíce volný pro sebe.. ale to až od 4 let.. teď jak je velký, tak občas přespí u kamarádů, nekdy kamarádi u nás, už to není tak vyčerpávající.. ale je pravdou , že je to smutné, já babičky milovala, milovala jsem trávit s nimi čas, hráli jsme Pexeso, mastili mariáš... byli na zahradě, byla to nádhera.. moc ráda na to vzpomínám a bylo super, že i přes pokročilého Alzheimera si babička na společné chvíle pamatovala, tak si to asi taky užívala...
Některý názory jsou prostě ode zdi ke zdi no. Určitě jsou aktivní prarodiče, kteří mají hromadu aktivit, jsou takoví, který ty dětský aktivity ani nebavi (bez muceni přiznám že to nebaví ani mě jako matku), pořád se tu mluví i jakési povinnosti a že děti nemáš aby ti je někdo hlidal... Ale nikdo z vás neřekl, že je mu fakt jedno, že s vasima dětma ten čas trávit nechtějí, nevadí vám že to je projev nezajmu... A já si třeba i myslím, že v rámci rodiny k sobě jakousi formu povinnosti máme, držet spolu, pomáhat si. Babičce taky zařídite bydlení, protože na to sama už nestačí ne? Ale hlavně by mě mrzelo, že to nedělají pro radost. A to o vytizenosti tak úplně není. Asi bych chtěla mít pocit že se můžu na rodinu spolehnout, a ne nejsem nějaká pijavice nebo nechci někoho omezovat 🤷 ale ten pocit že je to občasný pohlidani obtěžuje je neprijemnej
@corry21 Ale jo, může mi být líto, že jedna babička moje nejmladsi dítě viděla jen jednou, když jsme se jí skoro vecpali do bytu, můžu se cítit ukrivdene kvůli tomu, že vnoučata z druhé strany mají víc hlidani, protože bydlí blízko, zatímco my daleko, ale tak už to prostě je a ve finále je to jen můj problém, jak se cítím, mě to bude emocne vysavat a na situaci to nic nezmeni. Je těžké změnit chování jiných lidí, babička je sama zodpovědná za to, jestli ten vztah s vnoučaty mít bude, nebo ne. Mám moc jen nad sebou samou. Tak bych se zařídila nezavisle na ni, našla nějakou skolicku nebo chuvu, aby mě neuzirala nastvanost nebo pocit, že mi někdo něco dluží a nemám kde načerpat energii. A pak s chladnější hlavou se, třeba, snažila tchyni víc zapojit, a třeba by to vyšlo, třeba ne.
@felixfelicis to máš samozřejmě úplně pravdu, vidím to stejně. Mě se s tím těžko srovnává, měla jsem jiný predstavy, ale i ty jsou jen moje. Tak to je a nenadelam nic. Naštěstí máme dobrou školku, dobrou chůvu a když je potreba tak si s kamaradkama vypomuzem. Jen to není ono no, výchovná role prarodičů je důležitá. Ale co nadelame
No tak za prvé mě překvapilo, kolik se tady objevilo názorů ve stylu Co se divis, tp není povinnost prarodičů hlídat vnoučata. Ehm... ne, to opravdu není, ale měla by to být pro ně spíše radost, zajít s nimi někam ven, na hřiště, výlet, co já vím, cokoliv, na co si prarodiče troufnou, ikdyby jen přijít na návštěvu si spolu pohrát, popovídat...Tvořit si s nimi vztah, zážitky, na které budou jednou vzpomínat... to mi přijde naprosto normální a logické, když je vnouče na světě. Takže já se tazatelčině zklamání nedivím. Máme to tak půl na půl. Moje mamka, ač je 300 km daleko, chodí do práce a ještě dlouho bude, je akční, tak "obětuje" čas a jednou měsíčně dojede za námi, je zde třeba tři dny a malá ji zbožňuje. Díky bohu za to! Já třeba můžu v klidu uvařit, uklidit co je potřeba, málokdy si zajdeme někam sami s manželem, ale teď se po dlouhé době chystáme. A tchýně, která bydlí s tchanem a svagrovou 15 minut pěšky od nás, se tak nějak starají jen když my potřebujeme. No a my nepotřebujeme prakticky, ale měli by ji chtít vidět jen tak, tvořit si hezký vztah spolu... a já si teda nikdy jen tak neřeknu, abych třeba mohla jít plavat apod. Jako ten nezajem z jejich strany nechápu. Ikdyz pracují, o vikendech jezdi na vylety, ale ze by se ozvali nam, abychom někam jeli společně, to ne, to tak jednou za čtvrt roku je to napadne. Taky mi je to líto. Baru ani s nimi pak nikam nechce, kdyz se objeví jednou za měsíc a oni se ještě diví, ze dělá drahoty 😢😢
Když byly synovi dva roky, tak se na hřišti pár dětí rozběhlo s radostným křikem "Děda!" Syn si tehdy myslel, že tam jde jeho děda a přidal se knim, běžel s nimi až k tomu cizímu pánovi. Byl hrozně zklamaný a mně ho bylo líto. Pak jsem to tchánovi vyprávěla, ale nemělo to na nic vliv. Prostě smůla. Našim tchánovcům vnoučata od jejich dcery skákala na klín, naše děti by si to nedovolily, prostě ten vztah tam takový nebyl a nebude, což je mi líto. Jak jsem už psala, není to jen o vzdálenosti (v tomto případě 10 minut pěšky vs. 30 min tramvají). Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. A důvod se najde vždycky.
@matkacekatelka tak z mého pohledu - když jsem byla malá, babička z otcovi strany mě vůbec nehlidala, jen jsem k ní musela jednou za čas na povinnou návštěvu s tátou. Druhou babičku jsem viděla pouze na vánoce a pak v létě, když mě tam naší na pár dní nechali a měli tak čas na sebe. Vím, že jsem ještě nechodila do školy a tohle probíhalo a já to nesnašela. Babičky jsem neznala a ten čas s nimi pro mě byl hrozný, i když na mě nebyli zle, ale já je neznala a to jak mě tam rodiče nechávali, pro mě bylo hrozne, i když jsem nikdy nic neříkala. Věděla jsem, že si musí odpočinout (ségry bývaly v té době na táboře) - asi mi to i tak podávali, to už nevim. Takže jsem držela pusu.
Syn je zatím malý, ale nepočítám s dlouhodobym hlídáním - oboje prarodiče (všichni už v důchode) má hodinu jízdy po dálnici, a sami nejezdí, zda je bude znát a oni ho je jen na nás. Ty sama nepíšeš, jak často k prarodičům jezdíte a jak jsou stari. Navíc beru to tak, že dítě máme my, výchova je na nás a pro prarodiče je to jen bonus, ne povinnost. Takže za nimi jezdíme pravidelně my, aby je syn znal a měli vztah.
@eliska_f Jezdíme za nima my, aby je syn znal? A vy s manželem se nechcete vidat se svyma rodicema? Já jezdím k našim každý týden na návštěvu a pomoci jim s údržbou domu. Máme to 104km. Hodina cesty autem. Když některý týden vynecháme, deti ale i naši si stýskají a volají si aspoň přes watsap. Hold v každé rodině jsou ty vztahy vřelé a v některé chladné a proste není zájem. Ani z jedné strany a jezdi se jen zdvořilostně.
@matkacekatelka Mame oboje rodiče přes 100 km daleko. Neříkám, že nepohlidaji, ale snažíme se je využívat minimálně. Chceme, aby si čas s vnoučaty užili a ne, aby to brali jako povinnost, že my chceme čas pro sebe. Také nám pomáhají, jak mohou, když potřebujeme do práce a pohlídat děti. Teď jsme byli poprvé tři dny na dovolené, co máme děti. A děti máme tři. Jinak si platíme chůvu. Doporučuji. Nejlepší investice.
@j.a.n.i pro mě to jsou ale trochu spojeně nádoby. Mám dvě babičky, obě už hodně křehké, byť samostatně žijící. S jednou jsme strávili s bráchou kvanta času a máme hrozně blízký vztah. Smrt jejího muže, mého dědy oplakávám dodnes (jsou to dva roky). Druhou babičku (resp. Oba prarodiče) jsme zajímali ve chvíli, kdy se mohli pochlubit; medailí na chemické/anglické/whatever olympiádě, vysvědčením, promocí. Děda umřel před půl rokem a nijak mě to nevzalo. A já dneska sice oběma nakoupím (moje máma neřídí a táta pracuje 300km od místa, kde všichni žijeme), ale tím to hasne. S jednou babi chodíme na kafe a do parku a je s námi v létě na chatě a tak, s druhou nemám nějak chuť trávit čas, je to pro mě defakto cizí člověk. To už raději vytáhnu na kafe tchána, ten je mi mnohem bližší. Ne proto, že oko za oko nebo něco podobného, ale za 35let mého života jsem si s ní nevytvořila vztah.
@lazuli35 tak určitě je to už jen pro ty děti dost smutné. Babičky dokáží obohatit dětem životy hodně, ale jejich povinnost to prostě není. Jasně každý je za skvělou babičku vděčný i pak v dospělosti a rád na to vzpomíná. Ale pokud se prarodiče moc nezapojují, tak co jim můžete? Může vás to mrzet, můžete jim to říct, jak to cítíte, ale nařídit jim péči o vnoučata stejně nemůžete. Ani kvůli času s dětmi, ani kvůli času pro sebe. Prostě oni nejsou povinni je hlídat. To je povinnost rodiče, u prarodičů to závisí jen na dobré vůli a jejich povaze.
@cherie24 Jak které babičky, některé jsou třeba aktivní (vidím u sousedů), ale některé jen doma vnoučeti pustí telku, nacpe je sladkostmi, a konec. Takové babičky asi dítě nijak neobohatí 🤔
Když čtu podobné diskuze, jsem vděčná za naše rodiny. Naši rodiče by pro všechny svoje vnoučata dýchali, máme spolu všichni navzájem skvělé vztahy. Myslím, že naše děti budou mít jednou krásné vzpomínky na spousty zážitků s babičkami a dědečky.
Ale nechápu jednu věc - několikrát jsem tu četla věty typu "oni k nám nejezdí, tak se vidíme 1-2x za rok a to znamená, že oni nemají zájem" atd. Moji rodiče (100 km) jsou u nás průměrně 1x za rok, my u nich min. 1x měsíčně na celý víkend + všechny možné prázdniny a státní svátky. Tchánovci bydlí 10 minut pěšky, k nám přijdou asi 2x za rok, my jsme u nich každý den, když nejsme nikde pryč. Kdyby se podle frekvence návštěv prarodičů u nás měla posuzovat jejich láska a zájem, jsme na tom bídně. Ale přitom to tak vůbec není. Jen jsme přijali fakt, že některé věci nejdou dělit rovným dílem (jednou my k nim, podruhé oni k nám) a rádi je navštěvujeme u nich doma, v jejich pohodlí a jejich komfortní zóně. Vlastně i za studií jsme o víkendech pravidelně jezdili domů k rodičům a stejně tak jsme je navštěvovali v období, kdy už jsme s manželem byli spolu a bezdětní. Tím pádem se po narození dětí nic nezměnilo. Přijde mi, že vztah prarodičů k vnoučatům je jen odrazem a pokračováním vztahu, který prarodiče mají se svými dětmi, tedy námi. A to už je oboustranná záležitost - asi těžko bychom měli super vztah, kdybych se v 18 letech odstěhovala z domu na druhý konec republiky, navštívila rodiče 2x za rok, na Vánoce jim dovezla dárky a pak s velkou pompou přivezla manžela a děti a očekávala, jak budou nadšeně chtít hlídat vnoučata 🙂.
@matkacekatelka já ti napíšu ještě moji zkušenost - než jsme se s mužem vzali, tak především moji rodiče do mě neustále hučeli, ať už máme děti, že se těší na vnoučata… když se narodila první dcera, to bylo radosti a slibů, jak budou super bábi a děda, jak pomůžou, jak si budou děti brát na prázdniny,…. Realita? První dceru viděli až 9 týdnů po porodu,dřív se jim to jaksi nehodilo, sliby, že pomůžou, vzali za své. Moje vlastní matka do mě půl těhotenství hustila, jak před porodem přijede a uklidí, ona sama! Že umyje okna, abych to nemusela dělat, že se postará…. Nikdy neumyla ani kachličku, natožpak okno… ale to mi bylo jedno. Když tedy přijeli, nechali se 3 dny obskakovat, kočár mi doslova rvala z rukou a všude se chlubila, že je to její vnučka. Uběhly 2 roky a narodil se syn, opět stejné sliby, opět nic. Přitom já nikdy nikoho o pomoc neprosila, to ona se neustále vnucovala. Když měl syn necelé 2 roky, přijeli jsme k nim na týden na prázdniny. Na jejich žádost a v termínu, kdy chtěli oni. Vždycky jsme mohli jezdit jen tehdy, když oni chtěli. Po třech dnech u rodičů můj otec po asi 5 minutách strávených s vnoučkem na zahradě přišel dovnitř a prohlásil “kde má to dítě rodiče, kteří se mají starat?”. A tady začal počátek konce našich vztahů, tehdy jsme odjížděli od mých rodičů po týdnu, já dost rozčarovaná, protože po těch 3 dnech jim pak vadilo všechno. A to podotýkám, že dcera a syn v té době byli andělé, opravdu hodní a poslušní, kam je člověk posadil, tam je za pul hodiny našel …. Další roky to bylo horší a horší, neustále jim něco vadilo - jak děti sedí/nesedí, jak jedí, co jedí, jak si hrají… vyhrotilo se to minulé léto, mí rodiče se mezitím stihli ještě rozvést a matka se ukázala jako čistý narcista… opět jsme přijeli na její žádost v termínu, kdy chtěla ona a stejně bylo všecko špatně…. Skončilo to tím, že mě matka seřvala na záchodě, kolik si jako beru papíru na utření, na syna řvala, že on bude jíst to, co jí ona a nebude si vymýšlet, jaké chce máslo, na mě vyběhla a chtěla mě v 39 nafackovat a řvala na děti, že jsou spratci rozmazlení …. Tak jsem se v půl jedenácté v noci bez elektřiny a světel sbalila (vypadl tam proud kvůli bouřce) a dala se na 350km cestu domů přes celou republiku se třemi dětmi v autě, z čehož jedno mělo horečku a druhé se kvůli babičce poblilo 👌🏻 Od té chvíle s ní nemluvím, utnula jsem kontakt. Je mi moc líto, že moje děti nebudou mít stejně hezké zážitky z dětství s babičkami, jako jsem měla já. Naštěstí mají ještě babičku z manželovi strany a tam to funguje úplně jinak. Můj otec se s dětmi vídá 1x jeden den, když přijedeme na otočku, když má on čas 🙄 takže dědeček taky naprd. Je mi to líto, ale nic s tím prostě neudělám, snažím se jim dát aspoň hezčí detství, než jsem měla já 😉
A poprosila si je někdy, jestli nepohlídají? Nebo očekáváš, že si o dítě budou říkat sami? Já když potřebuji, aby nám někdo pohlídal děti, tak zavolám, poprosím a zeptám se, jestli má vůbec čas. Neočekávám, že nám automaticky pohlídají.
Píšeš, jestli přetrvat kvůli tomu vztahy, kterou jsou jinak fajn. No to mi příjde už hodně přes čáru. Musíš říct co chceš a ne hned se urážet.
@queenp Já to tak třeba mám hozene, chtěla bych být co nejvíc nezávislá a radši si pomoc zaplatila, než aby měla rodina pocit, že něco musí. Taky proto si na důchod sporime. Co já vím, jestli se mi děti neodstehuji na druhý konec republiky nebo do zahraničí. Manzel má přesně tu velkou soudrznou rodinu, o které psala tinaprofi, pro me jsou rodinné vztahy taky důležitější než cokoli ostatní, ale nejde prece předem očekávat, že část mych povinností za mě převezme někdo jiny. Jsme dospělí a měli bychom se o sebe umět postarat sami.