Babička - přecitlivělost na pláč a rozmazlování

@caverina Přečti si prosím druhý příspěvek od zakladatelky.

Píše, ze dává dítěti pozornost, kdy ona chce. Aby si dite nezvyklo, že dostane vse na požádáni. Zakladatelka pise, ze je učitelka a tak ma jiste i pedagogické vzdělaní. Proto me udivuje tento přístup, protože teorie potřeb od maslowova je základ a další veci k tomu. A kojeneckym ústavem pred X lety to dorazila. Divím se, ze nepozadovala i v porodnici přístup jako pred 30-40 lety. Protože všechny ty deti taky normálně vyrostly a jsou zdravé.

@pavlina212 Já to z toho pochopila tak, že když pláče z objektivního důvodu, jde utěšovat hned, a když si jen tak kňourá, jde později/popřípadě to dítě mezitím přejde a tudíž nejde. Nepřijde mi, že by si protiřečila. Asi není jednoduché zvládnout normálně reagovat na výkřiky typu "co jsi za matku" a "chudák dítě".

@vineta Já tedy nechápu, že když pláče 3-5 minuta nejde k ní, jak pozná, že to je rozmar a třeba není pročůraná? Kvíknutí je něco, co se děje okamžikově tj. max do 1 minuty a nesouvislý pláč. Pokud je to 3 až 5 minut, tak se fakt něco děje a je potřeba reagovat.

@viridie Stejně jako je rozdíl mezi tím přístupem, který zakladatelka popisuje, a přístupem, u kterého by se hodilo psát "chudák dítě" a "co jste to za matku". Jasně, že mimino pláče vždy z nějakého, pro něj důležitého důvodu, ale ona mu tu pozornost dává, jen ne okamžitou.
Ono chyby ve výchově se dají nadělat i tou opičí láskou, a není to nic vzácného. Prostě každý má jiný přístup a k nějakému zanedbávání má tohle opravdu daleko.

@pavlina212 fajn..ale pořád si myslim že to nemyslela úplně doslova...taky jsem syna někdy nechávala trochu vyrvat..měl jedno takové krásné období kdybych ho musela sebou brát i s prominutím když jsme si šla vyměnit vlozku

@hojda Tak předpokládám, že když zakladatelka píše, že to dělá ve chvílích, kdy to pozná, tak že to dělá ve chvílích, kdy to fakt pozná- my dvě si tu o tom můžeme samozřejmě vyprávět, ale je to vcelku bezpředmětné..

@hojda Děkuju za odkaz. Nemohla jsem ten dokument najít. Jen se obávám, jestli ho budu schopná dokoukat ☹

@vineta Ano, každá máme jiný přístup ,ale domnívám se,že některé přístupy zanedbáváním jsou. Každá to holt vidíme jinak. 😉

@pavlina212 Já pořád nechápu, že v dnešní době tohle ještě pořád někdo prosazuje. Navíc je ta ústavní péče mnohem dražší....Takže je to drahé, v důsledku to ty děti poškodí, na co😔 pak společnost doplácí zbytek jejich života......

@hojda Hledej za tím peníze..

@caverina No, nezlob se na mě, ale použít při popisování své výchovy slovo jako kojenecký ústav, mi opravdu nepřijde úplně v pořádku😔.

@kajalka Přesně, přitom sestřičky by si snadno našly práci jinde, je jich všude nedostatek a jediný, kdo by přišel o práci, jsou ty nad nimi, kteří na tom celém systému vydělávají....☹.

@caverina Takže se Lili lišky zastáváš, protože sis vyhodnotila, že to, co píše, vlastně nemyslela tak, jak napsala? A ostatní, kteří reagují na příspěvky přímo, nazýváš supermatkama a obviňuješ je ze zvrhnutí diskuze někam jinam? Tomu nějak nerozumím.

Dcera byla od začátku nekontaktní, nechtěla chovat, úplně jí stačilo ke štěstí hladit, mluvit na ní, to se smála a byla spokojená. Při bližším kontaktu se ošívala, později odtahovala. Od druhého týdne věku nesnesla ani zavinovačku, nesnáší nosítko, šátek, chce mít svůj klid, prostor. Byla jsem za to ráda, protože sama nejsem moc kontaktní a představa, že na mě dítě dvacet hodin denně visí jako klíště, mi moc lákavá nepřišla. A klasika, babička se rozhodla, že to "zlomí". Takže jakmile ji dostala, hned ji tahala jako kočka koťata, a aby se dcera nebránila, ukazovala jí pomalu i šrouby na klice u dveří. Tak to jsem několikrát udělala bengál, a byl klid, aspoň tedy když jsem byla poblíž. Nedělám si iluze, že v mé nepřítomnosti by to nebylo postaru. No a jednou jsem fakt vyjela, když dceru vzala na ruku, pomazlila se s ní, ukázala dědu, psa, ok... No a pak se se mnou začala bavit, holku furt na ruce. Začala řešit slevy, a pořád s holkou na ruce začala namáhavě listovat letákem, zvedat jinej, otevírat ho, otáčet... To už jsem nevydržela a říkám "Šmarjá, proč jí prostě nepoložíte?!" Odpověď? "No jó, ta tvoje máma to ani vidět nemůže!" No, nemůže. Protože pak vařím, uklízím, a nepotřebuju, aby někdo zvykal moje dítě na to, že ho budu mít neustále na hrbu, když to sama od sebe nevyžadovala a byla spokojená. Jinak byla zlatá, třeba jsem půl hodiny vařila, ona si hrála pod hrazdičkou, žvatlala, po té půl hodince začala být neklidná, začala pokňourávat, ok, ať pokňourává. Ve chvíli, kdy už spustila naplno, jsem odložila věci a šla k ní, byla šťastná, ukazovaly jsme ještě chvíli hračky, pusinkovaly, mazlily. Vzít do náruče, proč? A když neberu v tu chvíli do náruče, je to špatně? A to řekl kdo? Když se dceři věnuju, dávám jí něžnost, lásku, pozornost, a ona chovat nechce (od začátku nechtěla, pro jistotu to opakuju, abych nebyla nařčena, že jsem jí to prostě tak naučila), tak jí mám vláčet v náručí prostě jen tak, že se to obvykle dělá? Jinak dcera chovat taky někdy chce, málokdy, ale chce. Třeba teď, když měla rýmy a celé noci nespala, budila se po půl hodině nešťastná a vysílená s pláčem, chtěla taky na klín a chovat. Nebo když bolely zoubky. Jindy ale nechce, chvíli to strpí, a pak se drápe pryč, chce na zem, plazit se kam ona chce, zkoumat věci, které ona chce, ne kynout jako buchta v náručí. Takže já jsem v náručí jen přenášela, ne nosila.

Přijde mi, že všechny pisatelku odsuzujete, a přitom neřekla vůbec nic strašného, dceru evidentně miluje a věnuje se jí. A že argumentovala kojeneckým ústavem? Jasně, extrém je, nechat dítě vyřvávat tak dlouho, až rezignuje. Nevěřím, že by to takhle bylo automaticky ve všech kojeneckých ústavech, kdysi v 70. a 80. letech ještě možná, ale dnes určitě ne. Jediné, co tam tedy hrozí, je, že miminko ví, že za ním "teta" přijde, jen to prostě není úplně na lusknutí hned. To je taky špatně? Druhým extrémem pak je, být s dítětem nonstop a reagovat na každém prudší nadechnutí. Taky jsem nevyrazila dveře záchoda a neběžela s toaletním papírem v ruce k postýlce vždycky, když začala brečet. A hned několikrát se mi stalo, že než jsem za dvě minutky mohla k postýlce dojít, dcera už zase spokojeně spinkala, prostě se jí jen něco zdálo, nebo jí někde píchlo, a dcera zaječela z polospánku a šlus. Každý se chceme obětovat mateřství podle svých měřítek, každý pak myslí, že ta jeho cesta je správnější než ty druhé. Já každopádně zase nechápu matky, které si libují v tom, že se vlastně prvních několik let nechají dítětem naprosto ovládat a nemají v programu najednou vůbec nic jiného. Dceru miluju, ale pořád jsem tu taky já, můj manžel. Nezlomím si vaz jen proto, že se ona zrovna chtěla podívat pod stůl a šprajcla si o židli nožičku. Aspoň se naučí, že tam nemá lézt a třeba se naučí jí taky vyndat. Když ne, však si ji neulomí, jsem poblíž a samozřejmě jí pomůžu. Všechno je to podle mě o správné míře.

@hojda Jak pozná, že není třeba pročůraná? No to jste dobrá matka, když nemáte základní přehled o tom, kdy zhruba může být plína plná 😀

@pavlina212 z toho si nic nedělej..já tady taky nerozumím spoustě věcem a je mi to úplně jedno🙂

@barumat Koukni se prosím na ten dokument, zda ti to připadá s tím pláčem v ústavu ok, tam ok. A jak bylo řečeno ty děti se hodně rychle naučí, že plakat je zbytečné.

@caverina tak hlavně že máš ke všemu vždy co chytrého říct😀

@hojda No. Takových dokumentů jsem už viděla... Na všechny možný témata. Třeba byl krásnej dokument o tom, jak máme děsné porodnictví, kde sami rodiče pak porodníky bránili, že to tak nebylo, a dokument byl účelově sestříhán, aby vyzněl dramatičtěji, že...

@barumat No to máte pravdu, ony totiž mimina zásadně čůrájí (vlastně i jedí a spí ) v nějakých pevně daných intervalech a když mu vyměním plínu, tak to znamená, že dalších x-hodin bude suchá, že? Dítě se přece může počurat hned po výměně plenky. Jsem asi divná, ale nenechávala jsem dětem plínu, tak dlouho, až byla úplně pročůraná. Když jsem zjistila, že v ní něco je ,tak jsem to šla vyměnit a nečekala jsem x dalších hodin, až jí načůrá na maximum.😔 Některý dětem totiž vadí i ten pocit, že je ta plína načuraná....

@barumat Tak myslím, že když si představíš večer jednu sestřičku a x-dětí najednou (mimina plus batata, několik oddělení), tak to asi ani jinak vypadat nemůže a můžeš stříhat materiál, jak chceš.

my jsme treba doma nastolili režim alá : hlavně se z toho nepo*rat a ejhle ono to funguje a vubec si nemyslim, ze by mala mela malo lasky, nehy a doteku. Proste se nezblaznim, kdyz bekne a neletim k ni hned a taky ji hned nezvedam a netaham jak kute. Proc se to pokazdy musi takhle zvrhnout?

@hojda Vždyť právě o tom mluvím. Měním plenky pravidelně, když se probudí, než jde spát, mezitím kontroluju když mi přijde, že tlačila. Nikdy se mi nestalo, že by měla plínu jako balvan, protože prostě při pravidelné údržbě a při tom, že vím, jak pila a kolik toho doteď vyčůrala, vím, co zhruba můžu čekat. Takže mi přišla vtipná představa, jak takhle normálně uvažující matka nechá kvílet totálně pročůrané dítě v postýlce, protože jí nenapadne, že to může být plínkou...

@barumat ufff konecne žena,co.to ma v hlave srovnane...ve vsem souhlasim

Jo a taky nevim,kdo prisel s tim,ze dceru vychovavam jak v kojenaku...psala jsem jen,ze maminka tam pracovala.

@caverina tak jsi to presne napsala, ze se tu prekrucuje a jde se do extremu. Nekolik z nas napsalo, ze miminko by melo citit lasku maminky a jeji podporu, a ze se nam zda drsne nechat miminko pet minut rvat a nikdy ho nechovat a ty nam z toho udelas, ze jsme supermatky, ze dite nidime jen v satku, sislame na nej a odsuzujeme matky, ktere nemohou kojit. Ty extremy vytvaris sama. Ja o sobe kolikrat pochybuji, zda jsem dobra matka, obcas cerpam ibspiraci v knize, na diskusi. Ale mam svedomu ciste v tom, zda jsem tu pro dceru kdyz potrebuje a snazim se byt dostatecne empaticka. O drezurovanych detech se na koniku puse casto: pritel mi nerozumi; manzel me nechape; nemuzu se s rodici bsvit o... apod.

@pavlina212 ale jednu věc bych přece jenom pochopit chtěla...hypoteticky mám dítě které place z důvodu že chce být u mě...jsem samozřejmě hodná a milující maminka tak si dite vezmu do naruce a takhle třeba spolu strávíme krásnou hodinku...ale pak mi přijde domů starší dítě a já mu samozrejme budu chtit nachystat obed..a co ted?mam to mladsi ditko polozit a ono samozrejme zacne okamzite plakat anebo ho stale nosit a tomu starsimu vysvetlit ze hold si bude muset udelat obed sam?

@barumat No, když k tomu dítěti nejdeš, tak to nepoznáš, že mu třeba ta plínka protekla a leží v mokrém oblečení.....