Da se žít odděleně?
Pěkný den všem, jdu si k vám pro rady, názory, třeba i zkušenosti. Manžel dostal nabídku odjet pracovat do zahraničí. Ja ale do zahraničí jet nechci, mám tady svoji práci, rodinu, kamarády, koníčky. To samé děti, ale manžel tam chce stejně jet sám.
Vůbec nepíšeš kam a na jak dlouho, to je podle mě zásadní. Jestli to rozumně dostupná země nebo dokonce jiný kontinent? A taky ten čas. Myslím, že na celý život bych odejít nechtěla, ale na čas bydlet někde jinde vůbec nemusí být špatné. A to ani pro děti. Škola problém není, dá se požádat o individuální vzdělávání, v dnešní době je takových žáků spousta a děti chodí do školy v místě přechodného bydliště. Naučily by se docela snadno jazyk, poznali jinou kulturu. Přátelé by nějaký čas počkali, koníčky se dají provozovat asi všude. Známá takto odjela s mužem do Belgie, tuším na 1,5 roku, v práci jí odmítli dát neplacené volno, takže rozvázala prac. poměr, po návratu si našla obdobné místo jinde. Myslím, že to pro vaši rodinu může být zajímavá příležitost. Já bych s tím na čas problém neměla, i když by to samozřejmě jednoduché nebylo. Zatím vždy, když nějaká zajímavá příležitost byla, šla jsem do toho s velkými obavami, ale nikdy jsem nelitovala, vše nás obohatí.
Úplně poprvé jsme jeli celá Rodina,byl mi rok a brachovi tři,vrátili jsme se o šest let později. Když mi bylo 16tata odjel sám na půl roku. Když mi bylo 17 odjel na půl roku,pak se to protáhlo na rok,pak na neurčito. Bez mamky,bez nás. Mama odmítla jet,po předchozím pobytu musela začínat od znovu a už nechtěla to samé,navíc jiná země,jazyk,který neumí. Takže my zůstali tady. Snad se táta vrátí letos na podzim,půjde do důchodu. Když odešla mamka do důchodu,pendlovala mezi Prahou (vnoučata) a tátou. Obdivuji mámu i tátu,zažili jsme si krušné časy v čase jejich odloučení(já zdrhla z domu,brácha propad u matury a velké psychické problémy,které vyústily v sebevraždu). Ale naši to ustali. Ale muselo to být fakt těžké rozhodování,pro oba. I když ve finále ta tíže leží na bedrech matky. Ona zůstala tady,s dětmi,spolu s prací je starost a péče o domácnost na jejich bedrech,nikdo ji nepomůže,neutesi, nepohladi,neobejme,nekoupi rohlíky. Jasně,možná dostane každý měsíc slušnou sumičku na účet,ale stojí to za to? Já bych to nedala,navíc 5a 7,to jsou ještě děti malé,tátu potřebují. Tohle je rozhodnutí,které se dělá těžko,ale dle mého je třeba si sednout s mužem a probrat to. On to vidí dost zjednodušeně,navíc tohle není rozhodnutí,které si může dovolit udělat sám za sebe. Jste rodina,je třeba o tom diskutovat,přednést všechny strachy,jeho představy,Vaše představy. Ne že přijde,řekne já jedu a Ty se buď podrid nebo zůstaň (samozřejmě nevím,zda to tak bylo). Za sebe bych tuhle variantu s takto malými dětmi nezvolila. Buď všichni nebo nikdo. Ovšem pokud nikdo,je třeba se připravit na variantu,že toho manzel bude litovat a dávat za vinu Vám,takže to opět může vyústit v rozvrat.
Mám v širším okolí dva případy, kdy manžel pracuje v zahraničí a žena s dětmi zůstala doma v Čechách. Oba ty páry říkají, že to je velmi náročné pro všechny, zvlášť dokud jsou děti malé. Jedni to tak mají přes dvacet let a teď přemýšlejí, jak zvládnou společný důchod v jedné zemi, ale působí dojmem docela příkladné manželské lásky. S druhými jsem naposled mluvila dávno, myslím, že se paní zrovna chystala říct pánovi, že další jeho odjezd už si nepřeje, ale táhli to tak minimálně deset let a furt ještě byly spolu. Děti v obou rodinách zůstaly,co vím, v pořádku a normální.
Zalezi hodne na tom,kam chce jet.Konicky,praci a pratele si najdes i v cizine.Ja bych jela,vratit se muzete vzdycky.
Jinak deti bych se asi uplne v tomhle neptala,nedokazou to jeste adekvatne posoudit.
Zadne dite se nechce stehovat ze znameho prostredi a od kamaradu ale do tohohle bych si od ditete kecat nenechala.
Za mne jste sobci oba, on nechce uhnout a ty stejně tak. O tomto partnerství není a určitě ne jak to stavíš ty, že on je vlastně ten špatný..... Já kdysi dávno jela, bylo to pro mne těžké a byl to tvrdý obchod, ale dohodli jsme se a nelituji. Pak byla ještě příležitost dvakrát, ale to už jsme nikam nejeli, ale vždy to bylo naše společné rozhodnutí. Dali jsme si pro a proti, a ne že jsem se zasekla tím stylem, že já nechci....
Uz to tu padlo, tak to jen zopakuji. Vztah podle me fungovat muze, kdyby slo treba o dva roky max. Ale pro deto jsou ty dva roky bez taty hodne - to bych neudelala. Pokud by tedy treba nejezdil domu kazdy vikend a opravdu ty dva dny jste byli spolu - no ale i tak. Zkratka prijde mi, ze jste ve fazi, ze jste se oba sprajcli a ze nejaka dohoda o tom, co bude jeste prijde.
Tak mi to nedá. U nás jsem Tvůj manžel já. Já jsem top manažer v automotive, já lítám každý měsíc do zahraničí, já žila venku, už jako nactoletá.
Jako dítěti mi to dalo víc než formální vzdělání. Poznala jsem jiné kultury, naučila se jazyky, zcestovala spoustu zemí. A to jsem jezdila sama, bez rodičů, na studentské pobyty.
Pak jsem žila x let venku, zase sama. Rodina za mnou litala, procestovali díky mne spoustu zemi, ja litala domu.
Pak jsem přišla zpět a mela dítě, u toho budovala kariéru. Ano, nestíhám třídní schůzky, úkoly děláme po telefonu, když jedu z práce, když jsem v Číně, voláme si s 8h posunem. Ale kdykoli přijdu domů, že mám tu možnost, manžel řekne jeď. A jak Ti můžu pomoci.
Kdybych mohla pracovat v zahraničí, pujdem hned, pro děti super zkušenost, manžel by si vzal neplacené volno, svoje koníčky může dělat všude, navíc zbožňuje cestování. Děti bysme učili doma a v ČR by šly na srovnávací testy.
Když sis ho brala, musela jsi vědět, že dělá kariéru a ze tam možnost tu bude. Tak ho podpor a neschovavej se za děti. Ty budou spokojene vsude, kde budou spokojeni jejich rodiče. Babičky muzou přijet, nebo se zavede pravidelne volání přes Skype. Ale děti z té zkušenosti budou těžit celý život.
Promysli, co Ty potřebuješ, aby to klaplo. Podivat se tam předem? Promluvit si s někým, kdo už tam takhle odešel? Zjistit, jak tam vše funguje? Pak o to popros manzela, firmy s přesunem pomáhají, u nás takhle přišla manažerka s celou rodinou včetně psa až z Mexika. Nic není nemožné, pokud ve všem nehledas problém a od začátku se k tomu nestavís tak, že to prostě nejde.
Jestli se mohu zeptat tak na jak dlouho to je? Je to časově ohraničené nebo doba neurčitá? To by pro mě bylo dost podstatné. Muž jel takto pracovat na Mallorcu... výhledově to bylo na rok až tři. Mě se tam vůbec, ale vůbec nechtělo ( jsme tzaková pecka domácí, ráda někam jedu, ale ještě radjěi se vracím domů) . Děti jsme měli dvě a já byla těsně před porodem třetího, i proto jsem chtěla zůstat na porod tady. Muž jezdil vždy na měsíc tam a pak byl týden tady. To jsme zvládli půl roku... já nakonec s dětmi jela za ním a nelituji, byli jsme další nádherný půlrok někde, kam bychom se "běžně" na tak dlouho nedostali. Ale já měla děti školkové, takže jsem vůbec neřešila školu a pod. ( Po roce jsme se nakonec vrátili domů, z různých důvodů, hlavně protože nám tady běžela hypo a dům tu byl vlastně prázdný). Teď na ten rok moc ráda vzpomínám a kluci na dobu kdy "bydleli" u moře taky vzpomínají, ale teda náročné to bylo, hlavně ze začátku. Nám to dalo i nový impulz do vztahu, protože se nám oběma stýskalo... takže to pak bylo jak kdybychom spolu začínali znovu "chodit".
Pro mne je můj muž důležitější než prace, kamarádi a koníčky. Pro mne je domov tam kde je můj chlap a deti. Koníčky lze praktikovat vsude na světě, s kamaradama lze zůstat v kontaktu online a nove si najít a prace? To je to nejmenší...jestli by to pro meho muze bylo fakt tak důležité prislo by mi nefér nepodporit ho. Jestli ale z nějakého důvodu ty nechceš opustit CR zkusila bych se s nim domluvit ze to zkusite na nějakou dobu (například rok) a ze kdyz tam nebudeš šťastná tak se vrátíte nazpět...
Určitě bych manžela podpořila, je to skvělá zkušenost, žila jsem v zahraničí párkrát, ale vždy jen krátce a pozitiva vždy převládala, naopak lituju, že jsme nebyli déle. Ještě by byla možnost zkusit žít tedy oddělené a kdyby to nefungovalo, odjet za ním.
Vzala bych děti a jela s ním. Zvolila bych domácí vzdělávání a sama se snažila za tu dobu něco studovat. Momentálně vše stejně jede online. Nepíšeš o jakou zemi se jedná a ani na jak dlouho. Já byla vždy do světa a 3 roky jsem žila v cizině. Mě by se to líbilo i pro děti.
@fandysek_1 presne ! Me by se to taaak líbilo😀 kamarad meho muze dostal nabídku jet pracovně do USA, je programátor, takže super prachy. Jeho manželka mu ale dala na vyber bud ona nebo prace, ze ona nikam nejede (přitom mají nemluvne takze zadne překážky typu skola atd). Vybral si ji a zůstali. Muj chlap se me ptal pak doma co bych mu v takovy situaci řekla ja - a moje odpověď byla ze jsem schopná nas komplet sbalit za 3 hod tak pak klidne hned muzem vyrazit 😀
@budouci_maminka my bohužel děláme takové specifické zaměstnání, že na moc dlouho nikam nemůžeme, ale dost vážně uvažujeme nad koupí karavanu a vyjet třeba na měsíc/dva do Evropy. Teď ne, ale až bude situace uklidní. A pokud by manžel chtěl něco zkusit v cizině tak bych ho podpořila.
@fandysek_1 to je přesně můj sen, navíc mám práci, ke které potřebuji jen noťas a připojení, takže než půjde syn do školy, jezdila bych tak moc ráda. Jen musí být svět zase aspoň trochu v pořádku.
@elencze Už jsme to měli v plánu letos v prosinci a moc nás mrzí, že se nikam nedostaneme.
Znam par, kdy chlap jezdi domu jen na vikendy, pracuje sice v CR ale proste daleko, prislo mi, ze jsou spokojeni, ted uz vlastne zijou jen oni, maji deti velke, vnoucata...a prijde mi, ze on je posledni dobou nestastny, prijede domu, rozda penize a sam sebe vnima jako rusivy element...tezko rict, musel by vztah byt hodne silny ...
@fandysek_1 me by se zas líbilo mit 2-3 domovy...u more, na horách, ve velkomeste...a pendlovat dle potřeby🙂
@budouci_maminka taky by mi to nevadilo. Jsem třeba ráda, že můžu jezdit za mámou a být u ní jako na chatě. Občas s kámoškama na pronajatou chatu. Na léto jsem hledala dům u moře a víš kam jsme jeli 😁
A ještě by bylo na Tobě stále odpovídat na otázky, kdy přijede táta, táta bude v jejich očích ten nejlepší, a Ty ta, která je denně prudí. Není to dobré, přála bych Ti, aby si to manžel rozmyslel 🙂 Promluvte si o tom ještě.