Dává vám přítel/manžel peníze navíc, když jste na MD?
Ahoj, mám takový dotaz.
Chci se zeptat, jak to máte doma finančně, když jste na MD. My máme každý svůj účet, na jeho chodí výplata, na můj rodičák. Chlap platí nájem + pleny malému, občas i menší nákup, když jede z práce. Já platím velké nákupy, svůj paušál + i když je třeba malému bundička, apod. a taky asi 2 balení UM. Na jednu stranu mi přijde, že toho zas tolik neplatím, na druhou mi zbydou tak 4 stovky :-/ Jsem ten typ člověka, který si nerad říká o peníze. Vím, že bych měla asi sama ptž chlapi mají trochu jiné vedení, ale i tak, přijde mi to strašně trapné ☹ Nejsem nijak náročná, co vyloženě nutně nepotřebuju, tak nepořizuju... ale znáte to, blíží se jaro, jsou třeba nové boty, bunda apod...
Je mi blbé si o to říkat chlapovi, ale jeho to samotného nenapadne a co mě mrzí o dost víc je to, že mu vůbec nevadí, že si při MD sháním brigádu, ptž potřebuju prostě víc peněz a na doma žádnou nenajdu, takže po celém dni s malým pak večer ještě budu muset někam chodit.... Na ty ,,malé" peníze se mi zvyká hrozně těžko z toho, na co jsem byla zvyklá, nějaké mám odložené, ale ty jsou výhradně na věci pro malého... Jsem prostě zvyklá, že si něco odložím a to, že tu možnost teď nemám, i přesto, že za sebe vůbec neutrácím, mě doslova deptá ☹ Navíc jsem znechucena z faktu, že dá o prázdninách ex na syna alimenty a syn bude vlastně celý měsíc u nás - to vím, že neovlivním, ale doslova mě to štve, že ex se dají prachy pro její potřebu ten měsíc a dítě bude jinde celý měsíc a já musím pomalu žebrat o peníze navíc ☹ )
Říkali jste si o peníze samy nebo to byla u chlapa samozřejmost?
holky, když to tak čtu, tak se nedivím, že rozvedení nechtějí platit alimenty, když v podstatě neplatí, ani když s maminkou žijí, tohle bych asi nepřežila 🙂
My měli odjakživa peníze společné - i v době, kdy jsme spolu chodili.... nebyly to mé peníze nebo peníze manžela, ale byly to "naše peníze" Chodili jsem při škole na brigády a z výplaty si každý koupil co chtěl nebo potřeboval, ale pokud měl druhý "hluboko" do kapsy, tak se automaticky použily peníze druhého.... i účet jsme tehdy měli společný, spořili jsme si na něj - já tak 2tis. měsíčně (ještě jsem studovala a měla jen víkendovou brigádu) a manžel asi 8 😅, když jsme pak peníze potřebovali, neřešil, že tam naspořil 4x víc 🙂. Jsem ráda, že to tak máme nastavené, máme společné peníze tj. (rodičák, výplaty a výdělky z našeho hospodářství) a pak máme své (manžel víkendové zakázky a já si přivydělám pečením dortů a nechávám si tisícovku z hospodaření - nápad manžela) 🙂. Většinou, ale stejně peníze nechám na společném účtu, v podstatě nic nechci, nepotřebuji, ke kadeřníkovi a na kosmetiku nechodím a oblečení si kupuji jen když musím 😀
@toga25 nečetla jsem příspěvky všechny, už je jich mnoho, ale já jsem teda měla taky problém říct si o peníze, kord, když můj je škudlil. Ale z 5tisíci (rodičák do 4let) se vyjít nedá, když platím přes 2tisíce pojistky a spoření, kolem tisíce školku a 500 za telefon. Partner kupuje a platí vše krom telefonu. Já si svoje utratím většinou za maso, které kupuju výhradně já a jinak už jsem se naučila si o peníze říkat, protože mi nic jiného nezbývalo, když jsem neměla ani na autobus, abych dojela pro dceru do školky. Ale já vím, kdo má jaký plat, kolik toho platí měsíčně a tím vím, kolik mu zbývá na jeho záliby, koníčky,... A můžu říct, že je to fakt nepoměr a mě zbyde na útratu cca 1700měsíčně a jemu třeba 15tisíc. Takže já koupím za měsíc maso a nějaké blbinky a jinak všechno platí on. Jako jezdí si sám na nákupy (já bych utratila asi majlant), kupuje plenky a věci pro holky, oblečení kupuju po bazárcích a na to mi peníze dává. Zezačátku jsem se cítila trapně, teď už se mě sám zeptá, jestli chci nějaké peníze, jen se zmíním, že půjdu na rohlíky. Takže už mu to dochází samotnému, stačilo pár měsíců. Spočítej si, kolik má na útratu on a pak ti nemůže být blbé (třeba časem) říct si o peníze. 🙂
Taky nečtu všechny příspěvky, koukám na jedny z posledních a vůbec nechápu, že manželé / partneři nehospodaří společně. Co to je za blbost, že si má manželka / partnerka vystačit s rodičákem? Takového chlapa bych hnala svinským krokem.
Neříkám nemít nějaké peníze bokem na různé dárečky apod., ale stejně, ne že jeden musí u partnera o peníze "žebrat" a přemýšlet, za co nakoupí nebo jak se dostane pro dítě do školky, a druhý má jen tak 15 táců kapesného... co to jako je?
Asi žijeme s manželem v jiném světě, ale my máme nastaveno, že jsme pár, teď tedy už rodina a vše máme společně. Měla jsem tento model i u našich a vím, že to fungovalo, tak jsem to převzala taky.
Není to ale jen o rodičáku. Teď už chodím do práce, ale vydělávám nepoměrně méně, neboť mám zkrácený úvazek, manžel je v podstatě celý týden mimo domov, takže se o děti starám sama, proto upravená pracovní doba, abych stihla vodit a vyzvedávat ze školky, kroužky apod.
Takže kvůli tomu mám také menší příjem, manžel to chápe, já jsem ráda, že mám práci a zároveň takovou, která mi umožňuje péči o děti, aniž bych se nervovala, že nestihnu z práce vyzvednout děti.
A ještě mít nervy, že se honím, míň peněz a nemít přístup k příjmu manžela? Nehledě na fakt, že se starám o veškeré platby, tyhle starosti manžel nemá, neví, kdy se co platí, takže vše chodí na jeden účet, kde jsou trvalé příkazy, příp. inkaso.... a já to hlídám a platím...
@lucisa Přesně tak souhlasím, znám i holky, co jsou absolutně, s prominutím, pitomé a ještě z rodičáku ve výši 7000,- platí příteli jeho výdaje, ačkoliv on pracuje a zanedbává malé, ale to už je asi o něčem jiném. U nás doma je to podobně jako u vás. Sice máme každý svůj účet, ale v placení nákupů se střídáme a pokud jeden peníze na účtu nemá, využívá účet toho druhého. Teď protože jsem na mateřské, tak přítel pořídil ke svému účtu druhou kartu a jednu mám pro případy nákupu já a druhou on. A nedokážu si představit, že bych za ním měla jít a prosit, zda by mi nějaké peníze nedal. Je to hnus, pokud spolu lidé žijí a mají děti, měli by spolu i fungovat, ne?
@lucisa To jsi mě špatně pochopila. Já nežebrám. On ty peníze dá bez keců, navíc z toho platí nákupy, benzín,a podobně, co se kařdý měsíc mění. Jen jsem byla vždy schopná vyjít. Mít jedno dítě. Výbava nakoupená ještě z výplat a rodičák tehdy 7 600 a bylo to v pohodě(dokonce jsme našetřili na auto bez půjčky). Byla jsem zvyklá se postarat o sebe sama a peníze po něm jsem chtěla minimálně (a to mi dal kartu, ať utratím kolik chci). A najednou nic nakoupené dopředu, druhé dítě, rodičák se snížil a výdaje zvýšily o školku a věci pro mimi. On nebyl zvyklý, aby mě dotoval a já nebyla zvyklá, abych neměla finance. Na rodičáku jsme se dohodli spolu a věděl, že bude muset dávat peníze, jen moje hrdost, než jsem si zvykla si o ty peníze říct. A klidně si řeknu o peníze na holiče, dokonce mě k němu posílá sám. 🙂 Já mám z domy model společné peníze a u partnera rodiče mají každý svoje. Partner převzal ode mě naše peníze, akorát nemáme 2 karty k účtům (máme každý svůj), takže ty peníze si nemůžu vybrat, ale musím si o ně říct jemu, protože je nosí v peněžence. 🙂 Mám jednu známou, která si pujčovala, aby měla na jídlo a její muž rozhazoval prachy na kávičkách s kamarády, po barech atd. A když jsem se jí ptala, proč mu neřekne, tak měla milion výmluv a nakonec z ní vylezlo, že kdyby se na ní třeba vykašlal, tak aby nebyla zvyklá se na něj spoléhat. to jsem nepochopila.... Přece bez dluhů se začíná líp než s nimi... 😒
@shine2015 - já souhlasím, jen jak psala @toga25, že s ním o tom mluvila, říkala, mu, že potřebuje více peněz a počítali, kolik mu přibližně zbývá, a přišlo mi, že ji hodně šlo o ten společný účet. A jak pak psala, že jí bude dávat peníze, že platí pleny, tak k tomu může přidat i UM, velký nákup, nevím, jak to mají s nákupy, ale my třeba jednou za 4 až 6 týdnů jezdíme na velký nákup (nakoupí se věci jako olej, těstoviny, rýže, mouky, cukr, mléko, tablety do myčky, nějaká drogerie, prostě to, co se normálně v týdnu nekupuje) a to by jí pak ušetřilo pěknou částku. A sloučit paušály vůbec není špatný nápad, je to výdaj pravidelný a jí by to odpadlo. Jestli je on uznává, že to ona nemůže utáhnout, tak v tom nevidím problém, je to normální dohoda a není nutné ho nutit do společného účtu.
@katka_mel já nepsala o tobě, psala jsem obecně (akorát reaguju zrovna pod tvým příspěvkem 🙂 ), ale třeba i na vašem příkladu mě zaráží, že si třeba přítel neuvědomí, že dvě děti jsou o něco větší výdaje a nenapadne ho samotného automaticky dát peníze, nebo, což by bylo ještě jednodušší, nechat udělat kartu a dispoziční právo k účtu i tobě.
Znám na příkladech svých známých, že se chlap zastavil tak 10 let zpět a má pocit, že velký nákup pro 4člennou rodinu stojí stále tisícovku, přičemž chce denně maso, doma různé pamlsky, pivo atd. atd., nemá vůbec představu, kolik stojí provoz domácnosti, aniž by si žena vyhazovala z kopýtka. Člověk nakoupí pečivo, nějaký jogurt, ovoce, zeleninu a 2-3 stovky vyletí jak nic.....
Teď nemyslím nikoho konkrétního, ale z čistě praktického hlediska, protože jsme jen lidé a stát se to může. Bohužel si tím prošla jedna vzdálená příbuzná. Peníze měl manžel, ona pár tisícovek rodičáku, neměla přístup k manželově účtu a snažila se vyjít se "svým" a co jí chybělo, pokaždé požádala manžela. Stala se však tragédie, manžel zemřel a než se vyřídilo dědictví, protože v tom byly i děti, které musel projednávat soud (tam se stanovuje opatrovník či co - nezávislý, aby děti nepřišly o nějaký majetek od někoho z rodiny), holčina bylo skoro půl roku jen na rodičáku, věděla, že mají úspory, ale nedostala se k nim, kdyby byl účet společný, mohl aspoň vybrat nějakou částku na živobytí, takhle nic.
Nebo se může stát, že partner utrpí úraz a bude nějakou dobu neschopný úředních úkonů, výběrů peněz apod., a partnerka se bude s dětmi pást?
My máme každý svůj účet a manžel mi posílá každý měsíc na účet peníze. Takhle mi to vyhovuje.
U nas je to tak. Me chodi 11,5 rodicak, z toho platim 10tku na potraviny, drogerii, benzin a male veci do domacnosti, 500 na penzijko, litr mi vetsinou odejde na sporeni, a pak mi jeste manzel posila 3 tisice na mou osobni spotrebu. Kdyz kupuji neco synovi vetsiho, tak to plati on. Mam samozrejme jeste dost penez nasetrenych, a i na te rodicovske se toho za obleceni moc neutrati, takze v pohode vychazim (a na uspory nemam potrebu sahnout) 🙂
muj manžel není skoro doma, hodně pracuje, takže kdybychom neměli společené peníze, tak bych si začala pokládát otázku na co ho vlastně teda mám 🙂 🙂 🙂 ...nadsázka 🙂, ne ale vážně, my třeba máme dvě auta, protože on ho potřebuje k práci a já pro rodinu, také mám zkrácený úvazek..i když mi připadá, že tu kratší dobu stihnu víc práce než kdejakej chlap za 12 hodin 🙂, nedovedu si predstavit, že by mi třeba manžel řekl, že si mam provoz toho "svého" auta platit sama...naopak, když tam není nafta, ještě ráno letí na benzínku, abych se nezdržovala, když já musím vypravit dítě do školky...muj manžel má milion chyb, který mě denodenně vytačí, ale neštěstí je inteligentní a peníze jsou to jediné téma na které se nehádáme 🙂
Tak ještě trošku jiný model - já mám několik účtů, muž má svůj. A také máme cca čtvrtinu našeho vztahu společný. Došli jsme k němu po pár rozpravách, jak vycházet s penězi - společně jsme si sedli a spočítali průběžné roční výdaje a dohodli se, že z něj bude chodit hypotéka, pojištění apod. Oba jsme si u toho zjistili, že každý z nás táhne náklady, o kterých ten druhý neměl tušení.
Na mateřských a rodičovských jsem po muži peníze nevyžadovala - vždy jsem byla zvyklá být soběstačná. Muž jednou dorazil z práce a byl očividně v rozpacích. Že se chlapi u oběda bavili, jak nevychází s penězi, jak musí doma vyklopit kapsy a váhají, zda si dát k obědu pití. Poděkoval mi, že tohle nemusel nikdy absolvovat. Na stranu druhou jsem se až dodatečně právě při tom procházení našich výdajů dozvěděla, jak směšné kapesné muž v době mateřské měl - on platil hypotéku, vše kolem domu a auta. Já jídlo, dárky, oblečení. Když nebylo, sáhlo se do zásob. A velmi brzy jsem se vrátila do práce.
Paradoxně to nás dostávalo nějaký čas finančně dolů, protože bylo potřeba platit soukromou školku. Ale časem se nám tato investice velmi vrátila - většina mých kamarádek si po rodičáku, pokud při něm nepracovaly, nemohly či nemohou najít práci - mně se setkalo hned několik velmi zajímavých pracovních nabídek.
Nemám to tak, že když jsme manželé a máme děti, musí se o nás finančně postarat. Je to fajn, když se někomu podobně daří. Důležitější pro mne je, že v něm mám zázemí - někdo finanční, já v tom, že se o něj můžu opřít a je na něj spolehnutí.
Nejdůležitější podle mně je, aby se ani jeden necítil využívaně nebo ukřivděně. Mně se třeba model, který popsala @brunetka11 nelíbí, ale oni jsou oba spokojení, tak asi proč ne.
My máme každý svůj účet, ale když mám na účtě málo, tak mi tam manžel posle.
My mame taky kazdy svuj ucet ani me nenapadlo nikdy ze bychom to menili 🙂 ja dostavam "kapesny" od podnajemniku 🙂 a kdyz vim ze mi penize dochazi nebo potrebuji neco na vic tak mi vubec neni blby si manzelovi rict 🙂 jinak u nas manzel plati vsechno hypoteku elektriku co je potreba koupit noveho ( minuly mesic novou mycku pracku a televizi, pojistky...atd) ja posilam detem na jejich ucty po petistovce platim si sve penzijko a telefon + nakupuji jidlo a potreby do domacnosti a veci pro kluky 🙂
My máme SJM se vším všudy - tedy i jeden účet = veškeré naše finance jsou skutečně naše. Ale záleží jak komu to vyhovuje 😉
Ahoj, my máme taktéž účet společný. Vše chodí na jeden účet a vše odchází z jednoho účtu. Nemáme s tím problém. Do obálky dávám, co dostanou děti od babiček apod. k narozkám, svátkům atd. a platím z toho vybavení pokojíčků (nedávno jsme se stěhovali).
My mame s manzelem kazdy svuj vlastni ucet, ale penize mame spolecne. Ja mam na svem uctu rodicak pluc 6000 tisic od manzela a za to hlavne obstaravam obleceni a boty pro deti a pro sebe, knizky, male nakupy a tak podobne. Manzel plati vsechny fixni vydaje a taky velke nakupy jidla. Ale proste kdyz potrebuji penize, tak mi je manzel proste posle. A neprijde mi blby mu rici, vzdyt deti jsou i jeho a jsme rodina. Nikdo nema vlastni pisecek. Nechapu rodiny, kde maji finance oddelene a pak treba nejaky spolecny ucet, ze ktereho plati spolecne veci. Mam z toho takovy pocit, ze tomu druhemu asi dost neveri. Vzdyt, kdyz jste manzele, tak mate spolecne jmeni, tak proc to delit.
Jinak nevim jak to je ted ale pred lety jeden muj znamy mel nehodu a zemrel...mel s manzelkou spolecny ucet ktery jim zablokovali a manzelce dovolili pristup az po dedickem rizeni a byla celou dobu bez penez do te doby...nevim jestli to je i ted takhle mozny...ale uz i z toho duvodu neni od veci mit svuj ucet...
Teda přečetla jsem jen pár prvních stránek, je už pozdě... Ale příjde mi hrozné číst ,,manžel je tak hodný, koupí mi občas i nějaké oblečení, co se mi líbí'' Mě by toto přišlo teda dost ponižující. My máme sice dva účty (mě z mého odchází zdrav. a soc. pojišť. a platby dodavatelům za léky atd. - jsem OSVČ, chodila mi tam mateřská i rodičák - ten se mi teď skončil, nechtělo se mi tedy ten účet rušit a ty platby měnit)), ale peníze veškeré dohromady. Tím, že mi lidi platí v hotovosti, když pracuju, tak tu dávám doma do ,,kasičky'' ze které si každý bere co potřebuje. Když mi na účtu dojdou peníze, tak řeknu manželovi, ať mi tam pošle třeba 10000. Zas na nějakou dobu to na ty platby atd. stačí. Nákupy platíme hotově nebo z kteréhokoliv účtu. Manžela nezajímá, za co utrácím a kolik. Když si chci koupit kalhoty, tak vezmu 2000 a koupím si je. Možná je lepší, že nemá o mém nakupování tak velký přehled, kolik stojí třeba některé věci pro malou, co nutně nepotřebuje a já je chci, by se asi divil😀 Ale ví, že bych si nekoupila třeba kabelku za 20000, zas tak rozhazovačná nejsem🙂 Ono kdyby nám zbývalo každý měsíc před výplatou jen pár stovek, tak by to bylo asi jiné a víc by se řešilo, co koupit a bez čeho se obejdeme. Ale bydlíme v rodinném baráku, na který jsme si nemuseli půjčovat, zrekonstruovali jsme si to postupně z výplat, takže žádný nájem ani hypotéka, ani jinak nemáme žádné půjčky, takže každý měsíc i jsme schopní dost odeslat na spořící účet.
@marton Tak jestli bydlela třeba taky s rodiči, tak se sčítají ty příjmy v domácnosti a pak opravdu na přídavky a příspěvky asi nárok nebude. Co vím od známých, co jsou samy jen s dítětem a třeba v nájemním bytě, tak všem sociálka na bydlení doplácí. Dokonce třeba i nedoplatek na energie jim přispějou... Ono to chce si toto vše asi oběhat a pozjišťovat, na co vše má člověk nárok a za jakých podmínek.
@sisstin Teda klobouk dolů, že máš takovou odvahu🙂 Ještě ani společné bydlení a už miminko na cestě. držím palce, ať to tentokrát už výjde a je to lepší, než s prvním chlapem🙂
Hm, já to mám dost nestandardně. Studuju, nepracuju. Přítel je úspěšný v práci, pracovat nepotřebuju, on to ani nevyžaduje ve smyslu opravdu nás krásně uživí a preferuje když jsem víc doma a postarám se o nutné věci + své studium. Ted jsem těhule, tudíž doba mého studia a následné kariéry se odsunula na neurčito. Naštěstí nemusíme řešit mateřskou a rodičovskou (nedostanu ani korunu od státu), protože se prostě postará, a máme to nastaveno tak, že on má svůj účet + účet firmy, do toho já nijak nevidím, já svůj, kam mi chodí peníze od něj, z kterých platím např. nákup potravin a pod. Když potřebuju peníze, platím to z toho, popř. mu řeknu a on mi vybere z jeho účtu. nijak to nekontroluje, ale já to nijak nezneužívám.
Kdybych však začala pocitovat že mě penězi "Vydírá" a začíná být problém, raději půjdu do kauflandu za pár šupů, abych měla něco svýho. což samozřejmě s dětma nejde že, když jsou maličký.
jinak jsme domluveni, že já nikdy nemusím pracovat "tvrdě" a budovat kariéru, spíš abych "neměla roupy" a neseděla celé dny doma, tak až mi odrostou děti, budu se poohlížet po nějaké práci, která by mě bavila, s mým oborem snad něco relativně dobře seženu, popř. budu dělat něco pro jeho firmu...
a je mi líto maminek, co jejich partner nechápe potřebu si peníze dělit rovně, aby to měli zhruba stejně, i když maminka zrovna nevydělává....
zatím se mi nestalo, že bych si nemohla koupit např. boty (samozřejmě v rámci mezí, žádné super drahé nemám apod.) - nikdy to nekomentoval.
Mě to nedá...je to spíš reakce pro ty co se pozastavují nad tím, že manželé mají oddělené účty ale společné finance - také to takto máme - každý svůj účet + jeden společný, ze kterého platíme vše společné. Mě to takto přijde optimální, protože v rodině se nám staly dva případy, kdy se manželé rozvedli, a měli společný účet. A pokaždé člen mé rodiny z toho vyšel nejhůř, protože manžel/-ka předtím stihli všechny peníze z účtu vyvést. Moje teta se ocitla prakticky na dlažbě, zůstala jí jen jedna taška oblečení. Mému strýci zůstal byt (ale bohužel vybydlený, madam vše odstěhovala), ale jelikož peníze zmizely, nemohl si ho dál dovolit...Takže ono to není o momentální nedůvěře v partnera ale spíš o tom chránit sám sebe. Moje teta měla s exmanželem super manželství (skoro 30 let), všechno klapalo, ale jemu jednoho dne nějak ruplo v bedně a bylo. Jeden prostě nikdy neví a myslím, že v dnešní době se člověk může 100%ně spoléhat pouze sám na sebe
@im4fun Přesně tak, mně je i tak trochu proti srsti, kdybychom měli mít jen společný účet, právě, že člověk nikdy neví, co by kdyby... Takže máme každý svůj účet, partner mi na něj posílá peníze, protože on je na platby hrozný flink a já potřebuji mít jistotu, že všechny smluvené platby odchází a pak jedeme rovným dílem z toho, co zbyde na jeho účtu. Takhle to vyhovuje nám 😉
My máme každý svůj účet. Manžel platí hypotéku + poplatky kolem bytu. A menší nákupy. Já platím především jídlo ( jednou za měsíc velký nákup kolem 2500 kč), drogerii, pleny a sunar. Každý si platí svůj paušál. Manžel mi každý měsíc dává 1200 Kč - výše daňové slevy, kterou z malé má. No moc mi toho nezbyde, spíš většinu peněz dávám do malé, které kupuju oblečení, do kterýho pak doroste. U kadeřníka jsem byla naposledy v prosinci...luxus 😀
Já bych nehledala za tím kolik kdo má bankovních účtů nic víc než to kolik jich má. Nesvědčí to ani o důvěře či nedůvěře ani o tom, jestli spolu ti dva plánují budoucnost. Protože pro někoho je důvěra to, že mu druhý partner nevybere účet do nuly a u nás je to tak, že si věříme, že nevybereme každý svůj účet do nuly a případně pokud to hrozí, řekneme si o tom a situaci normálně rozebereme jako v rodině s jedním účtem. Ty peníze jsou prostě naše, jen na dvou hromádkách. Bydlíme na vesnici, takže moc příležitostí platit kartou není a tím pádem je úplně jedno z kterého bankomatu hotovost vybereme a pak ji společně utratíme. Chlap se stará vesměs o platby pojistek, hypotéky a veškerých režiíí okolo domu. Já koupím jídlo a drogérii.
A co se týče finanční závislosti na partnerovi, zatím jsem nezávislá, ale za měsíc nastoupím na MD a závislá na něm už budu a bude na to mít vli porod našeho potomka a to, že jsem se rozhodla být s ním doma a starat se o něj (my se rozhodli). V žádném případě na něm nejsem závislá z toho důvodu, že máme každý svůj účet 🙂