Dcera chce sourozence, ale další dítě neplánujeme. Co dělat?

a proč myslíš,že by jí to miminko nebavilo a ze živého by byla nadšená?já myslím,že sis odpověděla sama,podle mě by to dopadlo stejně,ani živé miminko by jí nebavilo.musí chodit víc ven s kamarády

@veronikav31 Podle mě je mimo porovnávat miminko a panenku.

Tak jsme se rozhodli, že jí pořídíme kočičku a občas někam půjdeme kde je malé dítě. Budeme doufat že to pomůže.

Na jednu stranu chce prožívat nákupy na miminko, na druhou stranu si chce mít s kým hrát. Asi bych jí vysvětlila, že když bude miminko, tak s ním si hned nebude moc hrát a bude to trvat tak 3-4 roky, než to půjde a to ona už bude velká a bude mít jiné starosti.
Jí by se spíš hodil nějaký parťák podobného věku, ale to může být problém, pokud se nechce přátelit. Tady by nepomohl ani sourozenec z náhradní rodinné péče - navíc pokud pro to nejste s manželem založení, tak to stejně nemá smysl řešit. Uvažovala bych o psovi, to dokáže být výborný kámoš.

není zkuste jí koupit panenku-miminko a vysvětlit jí co takové živé miminko obnáší, krmení, přebalování apd., existují panenky co i kakají a čurají

@lleennttiillkkaa Psa máme.

taky jsem v jejím věku hodně toužila po mladším sourozenci (staršího jsem měla, ale já chtěla miminko) taky jsem si kvůli tomu asi občas brečela. Dneska zpětně vidím jak hroznou bolest jsem mámě musela způsobovat, protože ona by možná i další dítě ještě chtěla, ale ze zdravotních důvodů by to nebylo vůbec jednoduché. Ale k věci - pak se narodili postupně několika sousedům miminka a já si je postupně všechny vzala "pod křídlo" chodila jsem je hlídat, vozit v kočárku, učila jsem je chodit, jezdit na kole a tak... od těch cca 10 do 15let jsem tam takhle "vychovala" čtyři děti, o prázdninách to u nás často vypadalo jak ve školce - mívala jsem je tam třeba i všechny najednou, hrála jsem si s nima a vodila je domů kolikrát jenom na oběd a spaní a myslím že jsem si své pečovací potřeby vybila, maminky taky byly rády že mají doma klid a teď když mám vlastní? nejradši bych je taky občas nějaký sousedce na půl dne šoupla😀 takže pokud máte nějaké kamarádky nebo příbuzné s miminkem - zkus ji k nim přesměrovat🙂

No nevim ja si nedokazu predstavit ze v 11 si jde hrat do koutku, ale samozrejme pokud je jeste takova hrava a "detska" tak ok. S tema kamaradama jsem to asi spatne pochopila, myslela jsem ze zadne moc nema...
Kazdopadne myslim ze zadna nahrazka ve stylu domaci.mazlicek atd. ji asi neuklidni, proste vysvetlit ze vy uz proste mimino nechcete a ona se s tim bude muset srovnat, uz je dost velka aby to pochopila 🙂

@kata267 Dceři je sice 11, ale je ještě taková dětská.

Zkuste si s ní znovu pořádně popovídat a vyptat se, proč ho chce. Děti někdy neumí pojmenovat, co jim chybí. Třeba velmi touží po blízké kamarádce. Třeba má opravdu velký strach z kolektivů a tímhle přáním touží uniknout ze samoty. Buďte otevřená i tomu, že navzdory tomu, že děláte vše tak, jak umíte, k jejímu pocitu samoty třeba nějak přispíváte...zkuste prostě slyšet, co je za tou prosbou, třeba je jen zástupná za něco, co neumíte pojmenovat...

Zkusíme víc chodit na návštěvy kde jsou malé děti aby o ně mohla pečovat a hrát si s nimi. Když ani to nepomůže tak jí pořídíme kočičku.

@holka_zelenooka Zkusíme si s ní ještě popovídat.

Já ji i chápu. Pamatuju si, že jsem taky měla období pár let, kdy jsem si moc přála ještě jednoho mladšího sourozence. Jednoho sice mám, ale sestra je postižená, ač jsem tedy jako jedináček nevyrůstala, partnera jsem měla jen pár let, pak už se začala dost vzdalovat a já si to dost uvědomovala. Dodnes mě to mrzí, nemám prostě nikoho k sobě. Od manžela (jeho bratra) mám neteř se synovcem, hodně pro mě znamenají, ale švagrová o nějaké velké návštěvy nestojí, má svoje sourozence a je raději s jejich dětmi. I proto jsem děti chtěla 3, prostě aby vzájemně někoho měly pokud možno na celý život, sourozenec je velký dar, i když je o hodně mladší. Jako rodiče vás taky chápu, vím, jaké to je, když se cítíte jako rodiče již naplnění a další dítě nechcete. Myslím, že vaší holčičce nezbude nic jiného než si s ní promluvit na rovinu, že už další dítě opravdu nechcete, možná přidati proč (zdraví, síly, nervy a já nevím co...) a zkusit ji opravdu zapřáhnout do občasné péče o děti kamarádek, sousedů atd. Já jako dítě dělala chůvu spoustě svých bratranců a sestřenic (většina z nich je mladších jak já a mám jich opravdu požehnaně), vyřádila jsem se i jako au-pair no a vlastně nakonec s dětma i pracuju, a když od nich mám teď chvilku klid, užívám si to maximálně🙂

@zuzkasim Je mi to moc líto že je tvoje sestra postižená. Jinak proč nechceme druhé dítě. 5 let do narození dcery jsme přišli o holčičku Sárinku. Druhé těhotenství bylo za trest. Byl to pro nás STRAŠNĚ VELKÝ stres. Strašně jsme se báli aby jsme zase nepřišli o miminko. Ten STRAŠNĚ VELKÝ stres už nechceme zažít. V 19tt jsem se stresovala nejvíc, protože jsem v 19tt potratila první miminko. A vemte si, že těhotenství trvá 9 měsíců. To by byl samý stres. V těhotenství bych vůbec nedokázala fungovat. Dcera potřebuje NORMÁLNĚ FUNGUJÍCÍ matku! A to bych v těhotenství nedokázala být. Proto nechceme druhé miminko.

tak jí to takto vysvětlete proč nechcete další dítě

@veronikav31 Myslím si, že to není dobrý nápad. Myslím si, že by z toho buď měla trauma nebo by jí to poznamenalo. Ona má teď strašně těžké období, kdy je PŘÍŠERNĚ přecitlivěla. Až bude větší tak jí to někdy řekneme.

v 11 letech to může souviset s pubertou a 1.MS...

@veronikav31 To já vím. Doufám, že ta hrozná puberta bude co nejrychleji za námi!

Jakože vaše dcera neví, že vám před tím miminko umřelo? Myslím, že tím by se mnohé vyřešilo, lépe by se jí to chápalo. Nevím, já o jedno dítě přišla, v nějakém 11 týdnu, takže klasicky první trimestr, ale děti to ví, nechci před nimi mít žádné tabu, ráda bych právě, aby měli dost času se se všemi ranami osudu vyrovnat a brát je tak, jak běží. Pokud je vaše dcera rozumná holka, myslím, že by pro ni takové vysvětlení mohlo být dostatečné. Netuším, jak by to vzala v tomto věku, naši kluci jsou celkem splachovací, těch se dotkne jedině, když někdo sáhne na jejich ego (teď je jim 12 a 14) a holčičku mám zatím malou, ale já jsem celkově zvyklá s dětma mluvit upřímně, zatím se mi to vyplatilo. Je mi líto, čím jste museli projít, ale je to součást vaší rodinné historie.

souhlasím s @zuzkasim . Tato zkušenost patří k vám a citlivým způsobem by jí měla vědět i vaše dcera,pak by lépe chápala důvod proč další dítě nechcete.
já sice v 1.trimestru přišla o dítě 8x,dcera to neví, je malinká-4 roky,ta by to nechápala, ale svým způsobem s ní o smrti mluvíme,chodíme mému dědovi na hřbitov zapalovat svíčky.přiměřeně jejímu věku s ní o tom mluvíme i když je to někdy těžké,zvlášť když se vyptává

Souhlasím s holkama výše, že by to měla vědět, ale pokud cítíš, že na to není vhodná chvíle, tak jí řekni, žes měla těžké těhotenství, měla jsi strach o zdravé miminko a tak.. ne co tomu předcházelo a že to znovu zažít nechceš.

@zuzkasim Ještě to neví. S manželem si myslíme, že je na takové věci malá.

Také bych jí tím nezatěžovala, pokud tu situaci neprožila s vámi - kdyby si o dítě přišla v době, kdy už dcera byla na světě, tak ano, ale jinak si myslím, že je na to ještě malá.

@lleennttiillkkaa Taky si myslím, že je ještě malá.

Myslím si, že by dceru nepomohlo ani kdybyste si miminko pořídili. Je to jen její "berlička" jak řešit nějaký jiný problém. Ví, že miminko nebude a drží vás v šachu.... Zvažte jestli na ni moc netlacite ohledně vrstevníků, kamarádů, krouzků..... Vy někam tlačit ji, ale ona to nechce/nezvlada/boji se.... Tak ona tlačí někam vás, jde nechcete.

To mě mrzí vše co tu pises... chapu obe strany. Jak tvou dcerku, tak tebe. Já mám o rok mladšího brachu. Když mi bylo 10 a jemu 9 mama nechtěně otěhotněla.. v ty době nebyla v módě antikoncepce, prý to byly hrozny drijaky. Nicméně když byla ve 4.mesici tak nám s tátou oznámili, ze budem mít sourozence... no bylo to rozpacite... nám bylo dobre, s bráchou jsme chtěli rodiče pro “sebe”. Nějak jsme to mamino tehu neprozivali. Ovšem stal se průšvih a miminko po 2 dnech v porodnici zemřelo. Mama se na rok uzavřela, psychicky zhroutila. Bylo nám všem děsně...... a tak jsme obrátili a moc jsme si hlavně pro rodiče prali další miminko! Aby ta nová duše uzdravila ty naše dusicky. Bolavý, smutny. Bylo to trauma. A presne rok po tom neštěstí bylo další mimco na ceste. Když se braska narodil, teprve se to trápení uzavřelo. Teď nám je 40,39,29 a je to úplně skvělý. Vídáme se často, i na Vánoce jsme teď byli všichni spolu. Rozdíl 11 let vůbec necítím. Byla jsem segra, která se ve svých 12ti letech na miminko těšila. Máme teď všichni stejne starý deti, my začali pozdě, on brzy😉))) ps: já si myslím, ze o tom přemýšlíte, sem píšete, ještě nejste rezolutně rozhodla, ze NE. Zkuste popřemýšlet, zkusit třeba odbornou pomoc, salodlouze to s partnerem rozebirat. Je skvele mít sourozence...... neházejte ještě flintu do zita💜

Nemyslím si, že je na toto 11-letá holka malá. Pracuju s dětma, když jsem byla těhotná a v prvouce jsme ve 3. třídě měli rozmnožování člověka, celkem přirozeně jsme to začali mým těhotenstvím. Celou hodinu si děti vydržely povídat, hodně se ptaly a naprosto mě šokovalo, jaká těžká témata ti třeťáci otevírali - co když žena to dítě nechce, co když se narodí dítě postižené, jestli porod bolí, adopce... vzájemně o všem diskutovali. A zrovna před Vánocema jsme s šesťákama (to je věk vaší dcery) debatovali o tom, proč některé ženy provozují sex za peníze, co je k tomu asi vede (tématem hodiny bylo získávání peněz - legální a nelegální cesty). Nechci vám brát iluze, ale děti přemýšlí o věcech, které by vás možná ani nenapadly, možná o tom pak mluví s někým, kdo je k nim upřímnější. Jak jsem psala, mám postiženou sestru, byla v dětství na nějakém pozorovacím vyšetření na psychiatrii, rodiče mi tehdy řekli, že je tam proto, že ji často bolí bříško. Až jako studentka speciální pedagogiky jsem se dověděla pravý důvod její dávné hospitalizace a nechápala jsem, proč mi rodiče lhali? Vždyť už jako malá jsem věděla, že je sestra jiná, opožděná, tak proč z toho dělat takové "tabu"? A to ke mě jinak naši bývali většinou upřímní, ale asi jim taky tehdy připadalo, že jsem na to ještě "malá". I proto, že s dětmi pracuji, vidím, že citlivě podaná pravda je pro ně lepší. Asi bych jí v době, kdy si dcera na miminko opět vzpomene, popravdě řekla, že těhotenství je pro ženu dost těžké a citlivé obodobí plné těšení a strachu, jestli vše dobře dopadne, protože spousta těhotenství (říká se, že až 1/3) jich dobře nedopadne. Že jsou stavy, kdy může být na životě ohrožená samotná maminka i miminko. Klidně bych přiznala, že jste se vy v těhotenství bála opravdu hodně a jste vděčná za to, že máte nakonec tak krásnou a šikovnou dceru. Ale ten strach a stres už prostě zažít znovu nechcete, protože i s věkem se rizika komplikací zvětšují... Možná by to napoprvé, než si troufnete říct úplně vše, stačilo. Jen popřemýšlejte.

Naprostý souhlas se @zuzkasim Děti chápou o mnoho víc, než myslíme, a vědět pravdu může hodně pomoct a osvobodit. Nepamatuji se, kolik mi bylo, když jsem se dozvěděla o tom, že jedna má sestřička zemřela druhý den po tom, co se narodila (několik let před tím, než jsem se narodila já). Jsem ale vděčná, že o ní vím, protože ona je součástí naší rodiny a vždycky bude.

@bamak Nikdy jsme dceru do ničeho netlačlili.