Jak překonat neshody ohledně druhého dítěte?
Maminky kdy jste měli nebo plánovali druhé miminko? Máme holčičku, před týdnem jí byl 1,5 roku, a já bych hrozně chtěla další, manžel si to prý nedovede představit už takhle brzy, ale mě za 2 roky bude 30let a manželovi letos 38let, chtěli jsme vždycky dvě děti krátce po sobě, ale on se teď podle mě asi rozhodl že mu stačí jedno ale já vím že čím je žena starší tak to jde hůř, a po té 30tce už mám pak taky strach, nehledě na to že manžel taky už není nejmladší. Dají se zvládnout dvě děti takhle,, brzy''? Strach bych z toho spíš měla mít já, já budu mít doma starost o naší holčičku jako je to doteď, a ještě s bříškem :roll: a kdo přišel třeba s tím, že by chtěl další, vy nebo manžel? Vůbec o tom ani nemluví, když začnu já tak se tomu i trošku brání..nevím kde je problém a bojím se aby nám neskončila jako jedináček
Mám šestiletého syna, 2,5 letou dceru a čekáme třetí mimčo. V roce a půl dětí jsme na další přírůstek neměli ani pomyšlení, taky mi to přijde brzy. Iniciátorem plození byl vždy manžel, který vycítí, že mám zrovna slabé období 😂😅.
Jinak PRVNÍ dítě se mi narodilo ve 28, tak s tím věkem neblbni 🙂.
Víc než odmítání druhého dítěte manželem by mi vadilo, pokud by to nedokázal konkrétně pojmenovat. Ok, může mu vadit, že se v noci pořádně nevyspí, že na sebe nemáte tolik času, může se bát, že to bude finančně náročné..... může mít milion důvodů. Ale něco ve stylu "necítím se na to" bych neuznala jako relevantní důvod.
@biciklissie máme to hodně podobně, pod tvoji poslední větu se podepisuji
@alianan asi nejsme vzorek s výpovídací hodnotou, ale nám s manželem plány vyšly úplně přesně. Na třetím rande ve 22 letech jsme se shodli, že chceme aspoň 4 děti a že chceme být relativně mladí rodiče, tak to musíme stihnout do mých 35 let, manžel je o půl roku mladší. V 25 letech jsme se vzali, o rok později první dítě, za necelé dva roky druhé dítě, početí třetího dítěte jsme naplánovali tak, abych rodila v září nebo říjnu (důvody vyplývající z mé práce), syn se narodil 1. října. Čtvrté dítě se nám narodilo měsíc po mých 35. narozeninách. Tohle všechno píšu, i když to tak třeba nevypadá, s velkou pokorou. Do cesty se nám nepostavila žádná velká překážka, tak jsme jeli podle plánu. Na druhou stranu, kdybychom žádný plán neměli a jen tak proplouvali životem a čekali, jak se co vyvrbí, tak jsme možná skončili u dvou dětí. Ještě teď si pamatuji, jak se nám všichni v okolí smáli, když jsme jako bezdětní někomu řekli, že máme v plánu 4 děti. Hlavně ti, co už nějaké dítě měli, se hodně bavili tím, jak prý teprve uvidíme a jak přehodnotíme naše plány, až se nám narodí první 🙂 . Myslím, že na mateřství mě nepřekvapilo vůbec nic, naopak jsem to čekala o dost horší, poučena okolím. U druhého, třetího a čtvrtého porodu jsem se vždycky bála, že teď se mi narodí to náročné mimino, které jsem znala z mnohých vyprávění - mimino, které jen brečí, nespí a nejde nikam odložit. No a protože se tak nestalo, tak jsou čtyři, jinak bychom skončili dřív. Já jsem matka, která zvládne jen nenáročné děti 🙂 .
@jajulin taky se nám lidi smáli, když jsme čekali druhé a můj manžel vždycky všem říkal, že ještě nekončíme, že budou 4. To bylo vždycky řečí o tom, jak mile rádi skočíme u dvou. Teď co máme třetí kousek si to vlastně i umím představit. Občas mi přijde, že některé lidi to až pohoršuje taková představa rodiny, která má víc jak 3 děti. 🙂
Mám šestiletého syna, 2,5 letou dceru a čekáme třetí mimčo. V roce a půl dětí jsme na další přírůstek neměli ani pomyšlení, taky mi to přijde brzy. Iniciátorem plození byl vždy manžel, který vycítí, že mám zrovna slabé období 😂😅.
Jinak PRVNÍ dítě se mi narodilo ve 28, tak s tím věkem neblbni 🙂.
@lvl16 My to mame uplne stejne, jen prvni bylo ve skoro 32 a vubec mi to neprislo pozde (az na blby kecy starsi generace).
Myslím, že ideální věkový rozdíl je do tří let, takže ještě máte chvíli čas. A určitě do druhého jděte. Já pracuji s dětmi a ač mě možná rodiče jednoho dítěte teď ukamenují... Zastávám svůj nazor. Nechtějte jedináčka. Ve většině případů je to potom dítě, které má sice vše, protože rodiče s jedním mají dostatek peněz, ale ty děti se pak neumí dělit, jsou zhýčkané, vše je nudí, protože doma mají všeho přehršel...neházim všechny do jednoho pytle, ale prostě pokud můžete, mějte dvě.
@lauriak Jasně že když druhý nekývne, není řešení to “vyřešit jemu navzdory”. Spíš jsem chtěla říct, že často vidím názor, že když jeden nechce, tak prostě nic a ten druhý nemá tlačit. Ale často je to tak, že ten, který touží, touží mnohem víc, než jak moc ten druhý nechce. A když o tom ti dva mluví, tak v láskyplném vztahu může dojít k tomu, že někdo dělá něco, co nechce, jen kvůli tomu druhému. A tvůj příspěvek mi vyzněl jako že když jeden nechce, tak nic. A s tím nesouhlasím, podle mě je dúležité o tom mluvit, protože nenaplněné touhy mohou vztah ošklivě poznamenat.
@rebe přesně tak
můj muž nechtěl ani jedno dítě, já toužila po 2, kdybych je neměla tak bych byla nešťastná, náš vztah by to neustál, dávala bych mu to za vinu. Osobně si umím představit mít víc dětí, ale vím, že by byl nešťastný manžel, a ani má touha není nijak velká. Takže jsme takhle spokojení. Ale můj muž mi mojí touhu splnil, ale já na něj tedy vůbec nemusela tlačit, on to prostě bral tak, že chci 2 děti a on chce mě (a já jeho), takže není co řešit