Jak překonat neshody ohledně druhého dítěte?
Maminky kdy jste měli nebo plánovali druhé miminko? Máme holčičku, před týdnem jí byl 1,5 roku, a já bych hrozně chtěla další, manžel si to prý nedovede představit už takhle brzy, ale mě za 2 roky bude 30let a manželovi letos 38let, chtěli jsme vždycky dvě děti krátce po sobě, ale on se teď podle mě asi rozhodl že mu stačí jedno ale já vím že čím je žena starší tak to jde hůř, a po té 30tce už mám pak taky strach, nehledě na to že manžel taky už není nejmladší. Dají se zvládnout dvě děti takhle,, brzy''? Strach bych z toho spíš měla mít já, já budu mít doma starost o naší holčičku jako je to doteď, a ještě s bříškem :roll: a kdo přišel třeba s tím, že by chtěl další, vy nebo manžel? Vůbec o tom ani nemluví, když začnu já tak se tomu i trošku brání..nevím kde je problém a bojím se aby nám neskončila jako jedináček
Mám šestiletého syna, 2,5 letou dceru a čekáme třetí mimčo. V roce a půl dětí jsme na další přírůstek neměli ani pomyšlení, taky mi to přijde brzy. Iniciátorem plození byl vždy manžel, který vycítí, že mám zrovna slabé období 😂😅.
Jinak PRVNÍ dítě se mi narodilo ve 28, tak s tím věkem neblbni 🙂.
Víc než odmítání druhého dítěte manželem by mi vadilo, pokud by to nedokázal konkrétně pojmenovat. Ok, může mu vadit, že se v noci pořádně nevyspí, že na sebe nemáte tolik času, může se bát, že to bude finančně náročné..... může mít milion důvodů. Ale něco ve stylu "necítím se na to" bych neuznala jako relevantní důvod.
@biciklissie máme to hodně podobně, pod tvoji poslední větu se podepisuji
@alianan asi nejsme vzorek s výpovídací hodnotou, ale nám s manželem plány vyšly úplně přesně. Na třetím rande ve 22 letech jsme se shodli, že chceme aspoň 4 děti a že chceme být relativně mladí rodiče, tak to musíme stihnout do mých 35 let, manžel je o půl roku mladší. V 25 letech jsme se vzali, o rok později první dítě, za necelé dva roky druhé dítě, početí třetího dítěte jsme naplánovali tak, abych rodila v září nebo říjnu (důvody vyplývající z mé práce), syn se narodil 1. října. Čtvrté dítě se nám narodilo měsíc po mých 35. narozeninách. Tohle všechno píšu, i když to tak třeba nevypadá, s velkou pokorou. Do cesty se nám nepostavila žádná velká překážka, tak jsme jeli podle plánu. Na druhou stranu, kdybychom žádný plán neměli a jen tak proplouvali životem a čekali, jak se co vyvrbí, tak jsme možná skončili u dvou dětí. Ještě teď si pamatuji, jak se nám všichni v okolí smáli, když jsme jako bezdětní někomu řekli, že máme v plánu 4 děti. Hlavně ti, co už nějaké dítě měli, se hodně bavili tím, jak prý teprve uvidíme a jak přehodnotíme naše plány, až se nám narodí první 🙂 . Myslím, že na mateřství mě nepřekvapilo vůbec nic, naopak jsem to čekala o dost horší, poučena okolím. U druhého, třetího a čtvrtého porodu jsem se vždycky bála, že teď se mi narodí to náročné mimino, které jsem znala z mnohých vyprávění - mimino, které jen brečí, nespí a nejde nikam odložit. No a protože se tak nestalo, tak jsou čtyři, jinak bychom skončili dřív. Já jsem matka, která zvládne jen nenáročné děti 🙂 .
@jajulin taky se nám lidi smáli, když jsme čekali druhé a můj manžel vždycky všem říkal, že ještě nekončíme, že budou 4. To bylo vždycky řečí o tom, jak mile rádi skočíme u dvou. Teď co máme třetí kousek si to vlastně i umím představit. Občas mi přijde, že některé lidi to až pohoršuje taková představa rodiny, která má víc jak 3 děti. 🙂
Mám šestiletého syna, 2,5 letou dceru a čekáme třetí mimčo. V roce a půl dětí jsme na další přírůstek neměli ani pomyšlení, taky mi to přijde brzy. Iniciátorem plození byl vždy manžel, který vycítí, že mám zrovna slabé období 😂😅.
Jinak PRVNÍ dítě se mi narodilo ve 28, tak s tím věkem neblbni 🙂.
@lvl16 My to mame uplne stejne, jen prvni bylo ve skoro 32 a vubec mi to neprislo pozde (az na blby kecy starsi generace).
Myslím, že ideální věkový rozdíl je do tří let, takže ještě máte chvíli čas. A určitě do druhého jděte. Já pracuji s dětmi a ač mě možná rodiče jednoho dítěte teď ukamenují... Zastávám svůj nazor. Nechtějte jedináčka. Ve většině případů je to potom dítě, které má sice vše, protože rodiče s jedním mají dostatek peněz, ale ty děti se pak neumí dělit, jsou zhýčkané, vše je nudí, protože doma mají všeho přehršel...neházim všechny do jednoho pytle, ale prostě pokud můžete, mějte dvě.
@anonym_autor Já mám děti od sebe 1 rok a 7 měsíců. V životě bych si to takto nenaplánovala. Tehdy se to tak stalo stalo. Těhotenství probíhalo, když první bylo 11-12 měsíců. Nepoužitelná matka, nemohla jsem vařit ani chodit ven. Až do porodu jsem jen zvracela. Po narození v podstatě dvě mimina, první dítě necelé 2 roky, každý ho viděl jako velkého sourozence, pŕitom bylo ještě mimi. Zpětně nechápu, jak jsem ten úvod mohla přežít. Jen díky muži! Ale přežila a teď po letech sklízíme ovoce, kdy si spolu hodiny a hodiny hrajou. Uf. Měla jsem je v 28 a 29 letech. 4 měsíce v roce jsou od sebe vlastně jen o rok, roky narození mají taky jen o rok - v první črvrtce a v poslední. Naštěstí jsme se s mužem tehdy shodli. Ale jemu proběhla v hlavě myšlenka zbavit se … bez něj by to bylo daleko těžší, kdyby mi to neulehčoval nebo kdyby to starší dítě “nevenčíl” apod. Takže to je za mě.
Myslím, že ideální věkový rozdíl je do tří let, takže ještě máte chvíli čas. A určitě do druhého jděte. Já pracuji s dětmi a ač mě možná rodiče jednoho dítěte teď ukamenují... Zastávám svůj nazor. Nechtějte jedináčka. Ve většině případů je to potom dítě, které má sice vše, protože rodiče s jedním mají dostatek peněz, ale ty děti se pak neumí dělit, jsou zhýčkané, vše je nudí, protože doma mají všeho přehršel...neházim všechny do jednoho pytle, ale prostě pokud můžete, mějte dvě.
@anonym_7f965c a tedka ti reknu muj nazor. Mam 2 holky, od sebe 3 roky a strasne se nesnasi. Hadky 24/7. Jsou schopne si vytrhat vlasy a vyskrabat oci. Nikdy si spolem nehrajou. Kazda si jede na svem pisecku. Prvni rok druhe mam v mlze a s klidem ti muzu rict, ze kdyby byla narocna hned ta prvni, mam JEDINACKA a bylo by mi ukradeny okoli, co na to rika.
Myslím, že ideální věkový rozdíl je do tří let, takže ještě máte chvíli čas. A určitě do druhého jděte. Já pracuji s dětmi a ač mě možná rodiče jednoho dítěte teď ukamenují... Zastávám svůj nazor. Nechtějte jedináčka. Ve většině případů je to potom dítě, které má sice vše, protože rodiče s jedním mají dostatek peněz, ale ty děti se pak neumí dělit, jsou zhýčkané, vše je nudí, protože doma mají všeho přehršel...neházim všechny do jednoho pytle, ale prostě pokud můžete, mějte dvě.
@anonym_7f965c Mne treba prijde strasne smutny, ze je ten jedinacek na ty rodice sam. Jak v dospelosti, tak v tom detstvi, kdyz on je tam to jediny dite na dve autority.
@anonym_7f965c Mne treba prijde strasne smutny, ze je ten jedinacek na ty rodice sam. Jak v dospelosti, tak v tom detstvi, kdyz on je tam to jediny dite na dve autority.
@anonym_7f965c když tohle jsou takové urban legendy. Můj muž nemá se svou sestrou dobrý vztah, resp. ona ho využívá, on to ví. Proto vlastně další dítě nechtěl, narozdíl ode mě, nevidí ty výhody sourozenectví. Já mám skvělého bratra, proto jsem chtěla, aby dcera zažila to “mít sourozence”.
@pilzzee Přesto že i já i můj muž máme sourozence, už dnes je prakticky jisté, že moji i jeho rodiče budou jenom naše starost, že se nezapojí ani můj brácha ani jeho ségra. Stejně jako o tátovy rodiče se nestarala/nestará jeho ségra a o máminy rodiče se její ségra taky nikdy nijak nestarala, spíš máme ještě sama nakládala.
@anonym_7f965c Mne treba prijde strasne smutny, ze je ten jedinacek na ty rodice sam. Jak v dospelosti, tak v tom detstvi, kdyz on je tam to jediny dite na dve autority.
@pilzzee s tím také souhlasím. Mně se hrozně líbí, když se ti naši dva večer v posteli povídají, přijdou spolu ze školy a jdou spolu ráno. Je to fajn.
@anonym_7f965c a tedka ti reknu muj nazor. Mam 2 holky, od sebe 3 roky a strasne se nesnasi. Hadky 24/7. Jsou schopne si vytrhat vlasy a vyskrabat oci. Nikdy si spolem nehrajou. Kazda si jede na svem pisecku. Prvni rok druhe mam v mlze a s klidem ti muzu rict, ze kdyby byla narocna hned ta prvni, mam JEDINACKA a bylo by mi ukradeny okoli, co na to rika.
@kakba takže ty vlastně lituješ toho, že máš druhé dítě?
Neznamená to, že když teď se stekaji, tak za pár let nebudou nejlepší parťáci.
@kakba takže ty vlastně lituješ toho, že máš druhé dítě?
Neznamená to, že když teď se stekaji, tak za pár let nebudou nejlepší parťáci.
@macik84 ja si myslim, ze tohle neni o nejakem litovani a ze kdo nezazije opravdu narocne a svehlave dite, na které nefunguje skoro nic, tak tohle nemuze byt schopny pochopit... sama bych neverila tomu, jak je tezke rozhodnout se pro druhe dite, kdyz jedno takhle narocne mam doma a to uz ji je 7 let
Vzdy jsme si rikali,jedno dite a dost. Narodil se syn,bylo mi 29,chvili to neslo,chteli jsme se poznat,zaridit,nasetrit, cestovat....dite mega narocny,doted,a to za chvili bude mit 4... Do jeho 3 a neco proste bude to jedináček... Ted pomalu oba premyslime o druhem..hoodne pomalu a je mi 33..i s ohledem na prvniho,aby ho to tolik ,,nezasahlo,,..je fakt komplikovany,zaroven bychom chteli zkusit i klasicke obyčejné normální dite🤣 kdyby se nepovedlo,nevadi,uz vime aspon trochu co a jak...malej je uzasnej,milujeme ho strasne moc,ale zazit si to cele jeyte jednou,a jinym přístupem,vsim ... No rikame si spis proc ne
A já si myslím, že tři/čtyři roky mezi dětmi je nejhorší rozdíl vubec. Tříleté dítě potřebuje mnoho pozornosti, už má svůj vlastní rozum, ale pořád ještě je to takové přerostlé mimino, co si usurpuje maminku a neumí pořádně ovládat emoce. A najednou přijde miminko, které mu totálně změní život.
Já mám mezi dětmi skoro 7 let, to bylo v pohodě, dva jedináčci, byl čas na obě děti, cestu k sobě našli až teď, kdy je staršímu 19 a mladší 13, předtím byl mladší prostě moc malý pro vztah s puberŤálním bratrem, ale nemyslím si , že by to něčemu vadilo.
A mezi dalšími dětmi mám 16 měsíců a zase to bylo uplně v pohodě, miminko spalo a byl čas se věnovat druhému dítěti, které sice chápalo, že do rodiny přišlo další dítě, ale ještě nedokázalo chápat, že by se příchodem miminka pro něj něco změnilo.
Já zakladatelku dokážu pochopit, že chce rychle další dítě, já měla největší touhu po dalším dítěti hned po porodu. Vedle mě spalo miminko a já chtěla další, asi hormony.
Co mě trošku zarazila, je to vědomí, že po třicítce se těhotní hůř. Takž epro ukliudnění, otěhotněla jsem na první dobrou ve čtyřiceti a moje prababička v padesáti letech, neboj to pujde.
A já si myslím, že tři/čtyři roky mezi dětmi je nejhorší rozdíl vubec. Tříleté dítě potřebuje mnoho pozornosti, už má svůj vlastní rozum, ale pořád ještě je to takové přerostlé mimino, co si usurpuje maminku a neumí pořádně ovládat emoce. A najednou přijde miminko, které mu totálně změní život.
Já mám mezi dětmi skoro 7 let, to bylo v pohodě, dva jedináčci, byl čas na obě děti, cestu k sobě našli až teď, kdy je staršímu 19 a mladší 13, předtím byl mladší prostě moc malý pro vztah s puberŤálním bratrem, ale nemyslím si , že by to něčemu vadilo.
A mezi dalšími dětmi mám 16 měsíců a zase to bylo uplně v pohodě, miminko spalo a byl čas se věnovat druhému dítěti, které sice chápalo, že do rodiny přišlo další dítě, ale ještě nedokázalo chápat, že by se příchodem miminka pro něj něco změnilo.
Já zakladatelku dokážu pochopit, že chce rychle další dítě, já měla největší touhu po dalším dítěti hned po porodu. Vedle mě spalo miminko a já chtěla další, asi hormony.
Co mě trošku zarazila, je to vědomí, že po třicítce se těhotní hůř. Takž epro ukliudnění, otěhotněla jsem na první dobrou ve čtyřiceti a moje prababička v padesáti letech, neboj to pujde.
@alianan já mám skoro 4 letý rozdíl a přijde mi to akorát. Ve třech letech už leccos pochopí (nemůžeš skákat mámě po břiše), navíc šel do školky, takže jsem měla prostor na mimi, zároveň diky tomu mohl chodit po o., ale teď jsou oba ještě dětičky a vyhrají si spolu
@anonym_7f965c když tohle jsou takové urban legendy. Můj muž nemá se svou sestrou dobrý vztah, resp. ona ho využívá, on to ví. Proto vlastně další dítě nechtěl, narozdíl ode mě, nevidí ty výhody sourozenectví. Já mám skvělého bratra, proto jsem chtěla, aby dcera zažila to “mít sourozence”.
@pilzzee Přesto že i já i můj muž máme sourozence, už dnes je prakticky jisté, že moji i jeho rodiče budou jenom naše starost, že se nezapojí ani můj brácha ani jeho ségra. Stejně jako o tátovy rodiče se nestarala/nestará jeho ségra a o máminy rodiče se její ségra taky nikdy nijak nestarala, spíš máme ještě sama nakládala.
@drep To uz pak zalezi na tom, aby ten rodic tu vychovu nepos*al, a ani pak neni nic 100% jisty. U nas i v manzelove rodine toto treba funguje normalne, sice mame sourozence starsi o 8-14 let, ale mezi sebou se bavime a o rodice se starame vsichni.
A já si myslím, že tři/čtyři roky mezi dětmi je nejhorší rozdíl vubec. Tříleté dítě potřebuje mnoho pozornosti, už má svůj vlastní rozum, ale pořád ještě je to takové přerostlé mimino, co si usurpuje maminku a neumí pořádně ovládat emoce. A najednou přijde miminko, které mu totálně změní život.
Já mám mezi dětmi skoro 7 let, to bylo v pohodě, dva jedináčci, byl čas na obě děti, cestu k sobě našli až teď, kdy je staršímu 19 a mladší 13, předtím byl mladší prostě moc malý pro vztah s puberŤálním bratrem, ale nemyslím si , že by to něčemu vadilo.
A mezi dalšími dětmi mám 16 měsíců a zase to bylo uplně v pohodě, miminko spalo a byl čas se věnovat druhému dítěti, které sice chápalo, že do rodiny přišlo další dítě, ale ještě nedokázalo chápat, že by se příchodem miminka pro něj něco změnilo.
Já zakladatelku dokážu pochopit, že chce rychle další dítě, já měla největší touhu po dalším dítěti hned po porodu. Vedle mě spalo miminko a já chtěla další, asi hormony.
Co mě trošku zarazila, je to vědomí, že po třicítce se těhotní hůř. Takž epro ukliudnění, otěhotněla jsem na první dobrou ve čtyřiceti a moje prababička v padesáti letech, neboj to pujde.
@alianan Zadnej vekovej rozdil neni dobrej ani spatnej. Mam kolem sebe plno variant a vsechny funguji vpohode. Ja osobne bych do malyho vekovyho rozdilu nesla, protoze pro me by to byl zahul. Desne jsem si uzivala, ze jak se narodila mladsi, tak jeji bracha uz chodil do skolky 😀
@drep To uz pak zalezi na tom, aby ten rodic tu vychovu nepos*al, a ani pak neni nic 100% jisty. U nas i v manzelove rodine toto treba funguje normalne, sice mame sourozence starsi o 8-14 let, ale mezi sebou se bavime a o rodice se starame vsichni.
@pilzzee nemám pocit, že by někteří rodiče v naší rodině něco posrali, ale mámy sestra je prostě 🐄, tátova sestra je morbidně obézní a neschopná skoro se postarat sama o sebe a můj bratr bydlí na druhém konci republiky a udělal velkou kariéru (což teda i já, ale bydlím přes ulici a “přece jsem holka”) a manželova sestra je člověk, který se podle mě nedal zvládnout líp, ona ke fakt mimořádně komplikovaná osobnost, zahořklá, nespokojená sama se sebou a vyčítající své životní neúspěchy všem okolo, ona se bude asi ochotná i nějak fyzicky starat, ale rozhodně se nebude spolupodílet na placení čehokoliv, co bude potřeba. Jsme naprosto normální, nepatologický rodiny, ale sourozenectví prostě není záruka ničeho a pro mě jediný opravdu správný důvod pro další dítě je “chci mít další dítě”.
@lauriak Jasně že když druhý nekývne, není řešení to “vyřešit jemu navzdory”. Spíš jsem chtěla říct, že často vidím názor, že když jeden nechce, tak prostě nic a ten druhý nemá tlačit. Ale často je to tak, že ten, který touží, touží mnohem víc, než jak moc ten druhý nechce. A když o tom ti dva mluví, tak v láskyplném vztahu může dojít k tomu, že někdo dělá něco, co nechce, jen kvůli tomu druhému. A tvůj příspěvek mi vyzněl jako že když jeden nechce, tak nic. A s tím nesouhlasím, podle mě je dúležité o tom mluvit, protože nenaplněné touhy mohou vztah ošklivě poznamenat.
@rebe přesně tak
můj muž nechtěl ani jedno dítě, já toužila po 2, kdybych je neměla tak bych byla nešťastná, náš vztah by to neustál, dávala bych mu to za vinu. Osobně si umím představit mít víc dětí, ale vím, že by byl nešťastný manžel, a ani má touha není nijak velká. Takže jsme takhle spokojení. Ale můj muž mi mojí touhu splnil, ale já na něj tedy vůbec nemusela tlačit, on to prostě bral tak, že chci 2 děti a on chce mě (a já jeho), takže není co řešit