Jak řešit konflikty s mámou po narození druhého dítěte?
ahoj ženy, řeším po narození druhého syna vztahy s mámou. Vždycky se mi snažila do všeho mluvit a já vždycky dost rebelovala, což je dodneška vykoupený pocitem méněcennosti, kterej ve mě mami dost intenzivně pěstovala, ale k věci. Naše vztahy se, co si žiju po svým dost zlepšily a její tendence mi kecat do věcí ohledně výchovy prvního syna už ustaly, ale teď je tu ten náš novej cerstvej drobek. Teď nedávno mi bylo psychicky dost blbě a tak se kolem mě shlukli nejbližší a začali pomáhat, mimo jiné mamka tím, že mi vozí obědy ze školní jidelny, kde bere i pro sebe. A teď co se začíná dít, přiveze oběd a jede "nemáš vyvetrano, zatop si, proc pes nema vodu" atd atd atd, absolutně bez šance jí utnout, vůbec neslyší, že kupříkladu zrovna vstáváme a tím pádem jsem se nestihla ani vycurat natož nachystat domacnost do stavu k jeji spokojenosti 😂 prostě jí ať s humorem nebo zcela vážně utinam jak to jen jde, ale ona nevidí neslyší, musí to říct a nejlíp tak pětkrát za tu ctvrthodinu co tu stráví ... a já nevím jestli už je to věkem, nebo jak jí utnout abych nemusela začít ječet, protože normální vymezení na ní nestačí, zároveň je to máma, která by se rozdala, ale prostě někdy fakt na zabití... 🤷♀️🤦♀️stojí mě to fakt víc a víc trpělivosti i když zaroven chápu, že její chování je nejspíš způsobeno láskou k malýmu a strachem o něj, no ale jak se v tom cejtim já, že jo.... sorry asi jen potřeba se vypsat, jak by jste to resily vy?
@holkaokomodra mám to přesně jako
@rnika, utni její pomoc
@holkaokomodra a nebo ji to s úsměvem odsouhlas a jedním uchem tam, druhým ven. Za 15 minut jde zas pryč ne? Možná to jenom vnímáš víc vyostrene, jak je ti blbě. Ale mě třeba n tom co jsi psala že říká nepřijde nic tak strasnyho. Normální buzerace matek :D možná zkus pracovat s tím že a proč tě to tak se*e
@odula jj přesně buzerace matky naší 😂 já jí mám ráda a svým zpusobem to beru, ale někdy je to fakt moc, nejvíc mě sejri, že prostě tu hranici nevidí ačkoliv byla mnohokrát nastavena 🤷♀️ nevím s čím to ve mě tak rezonuje, ale asi normálně stokrát nic... mě se právě teď honí hlavou jestli už mi prostě nesenilni, že si to neuvědomuje a nevnímá i kdyz ona byla tajfun vždycky
@holkaokomodra já už to začnu doříkávat sama - ano mami, chudáci, nemají vodu, asi tady pojdou žízní, ty misky jsem taky neumyla jak je týden dlouhý, prachu tu je všude.... a co dál, jak se máš?
@pipi_puncocha jj taky odzkoušeno, na to mi řekne, že jsem pitomá a že jde o zdraví toho dítěte 😂🤦♀️ a začne přednáška, co naplat, že už jí opakuje ten týden po čtvrtý a když jí řeknu, že už jsem to slyšela tak se dozvím, že sice slyšela ale nedbam 🙈🤦♀️ kombinace buzerace, nerespektování hranic a ještě touhy mít poslední slovo... moje nervy 😂
@rnika no mám stejný pocity 🤷♀️
Asi bych si nechala pomáhat jenom od lidí, co mě dál psychicky nevysilují.
Můžeš se nastavit tak, že to prostě nebudeš vnímat. Začneš mluvit úplně o něčem jiným, třeba o receptu na meruňkové knedlíky. Odpovíš jí na ty její průpovídky, ty věci jsem nedělala, proto, abys mě za to mohla sprdnout/abys mi připomněla mé chyby, včera jsem se cítila moc dokonale. Prostě ji trochu vytrolit. 🙂
Ideální je, aby jsi se dala tak dohromady, abys vztah s matkou zase omezila. No a trochu si zpracuj svoje bolístky. Není důvod se cítit méněcenná. Je jedno jestli si to nějak zpracuješ sama v sobě, budeš číst knížky z oblasti osobního a duchovního rozvoje, najdeš si přednášku na netu, najdeš si kouče, zkusíš psychologa, psychiatra, něco alternativního jako je regresní terapie, kineziologie. Jde o to, aby tě vztah s matkou nevysiloval a nebolel, abys jí nedávala přístup ke svým emocím.
Čtu dobře, že ti lidi začali pomáhat, protože jsi na tom nebyla psychicky dobře, a proto ti nosí obědy, aby ti trošku ulevila? Pokud to jde, tak jedině ať ti ty obědy už nenosí. Nebo si prostě opakuj v duchu, že ti nosí obědy, které potřebuješ a nauč se ty rady ignorovat.
Já už si taky zvykám, že mamka přijde, povídá cosi o bordelu, posbírá veškerý tříděný odpad a dá ho za dveře s tím, že to tam smrdí (i kdyby tam byly 2 krabice od mlíka, který jsme vyprázdnili ten den nebo je chlap vymyl, i kdyby to byly suchý papíry), pak zamete, protože tam jsou po zemi drobky (i kdyby tam byla ten den ráno umytá podlaha), že je uklizeno, to neřekne, protože to podle ní nikdy není... ale s malým si pohraje, pohlídá, lepší než tchýně, pro kterou je zatěžko málem vyjít s námi před (její) barák na hřiště.
@holkaokomodra Ahojky, my s mamkou od puberty vztahy na nože. Po narození dětí to bylo v pořádku v rámci možností. Postupem času sem taky poslouchala neustále o tom, kde všude mám prach a bordel a nebo to, že když doma není naklizeno, je to známkou psychické nepohody a depresí atd. A ráda to i říkala po příbuzných. Upřímně, s dětmi necelý rok od sebe, sem byla ráda, když sem se mohla jít o samotě a klidu vys**at. Mě na tyhle kecy pomohl až ex-manžel, když už to jednou nevydržel a řekl jí, že není rád že jezdí k nám domů, protože sem na nervy a chorobně uklizím, aby zase něco nenašla. A doma logicky nepohoda. To ji zamrzelo, došlo ji to, a od te doby je klid 😄 buď to nekomentuje, a nebo pochválí. 😇 Ale mamka je prostě od mala magor na úklid.. 😇
No, mame takovou podobnou osobu v rodine a po letech zkouseni vselijakych komunikacnich strategii, nastavovani hranic, oplaceni stejnou minci, vseho co te napadne, jsme dosli k nasledujicimu zaveru: nic nepomuze. Ten clovek takovy je, nechape/neuvedomuje si v cem je problem a nic nezmeni jeho chovani. Takze jsou dve moznosti, budto prerusit veskery kontakt a odstrihnout se. Nebo, pokud toho cloveka dal chces ve svem zivote, to poustet jednim uchem tam a druhym ven, vubec si to nepripoustet k telu a nenechat se tim zasahnout. Ano je to kurva tezky a vyzaduje to hodne srovnavani ve svy hlave (proc me to vlastne tak vytaci?) a hodne sebeovladani, ale da se to naucit. My uz si vzdy rikame, ano zase prijede, ano zase budou ty kecy, ale my si to nenechame zkazit, my budeme v pohode. Primo kdyz ty kecy ma, tak budto shodit nejakym vtipkem jak uz tu nekdo radil, nebo pokud na to neni sila, tak uplnej ignor, proste tvarit se jako by to vubec nerekla, zmenit tema. Hlavne si to nebrat osobne, vubec si to nebrat k srdci, proste jen sum v pozadi…
@merope Ježíši tobě to dělá taky 😂 my jsme si teď spíš víc volali než se vidali a to byl klid... bozskej, oni nas ty mamy budou cepovat celej zivot, trebamoji tchyni je 60 a bydlej v dome s jeji mamou... no mame o cem pkkecat 😂
@mysh_me mas pravdu, já už se tomu za normálních okolností taky zasmeju a mám svujnadled, ale zrovna teď jsem v režimu unava hormony a ještě ta psychika, tak mi to uplne nejde no 😊 diky za podporu
@holkaokomodra jo mě mamka taky někdy přijede a zeptá se, proč si aspoň neposkladam prádlo, proč tu mam takový bordel atd. Ale neřeším to, řeknu ji, ať nepindá a je to 😁 furt je to moje máma no, já se teda nad tím nepozastavují 🤷😀
@holkaokomodra jinak od mamky to beru, ale s tchýni jsem na noze 🔪😂
@alokina jo, přesně. Já jsem to dřív řešila, ale teď už to mám taky na salámu. Když už mě to jo sejri, tak ji řeknu že jestli ta věc bezprostředně neohrožuje život tak ať to laskavě nechá plavat že to není její záležitost :D brlbla, ale pak je v pohodě. ale taky jsem k tomu musela dojít, musela jsem se nejdřív "emocionálně osamostatnit" nebo jak to říct. Prostě si vyřešit ten vztah no.
Mě moje máma taky občas leze na nervy svými řečmi a činy, ale je to moje máma, tak to prostě akceptuju, přecházím, sem tam jí něco vrátím, abych jí ukázala, že to nebo ono není příjemný. Ohromně mi pomáhá, když dojde na krizi, tak vím, že se na ní můžu spolehnout. A taky vím, že jí dělá radost mi pomáhat třeba s dětmi nebo s něčím jiným. Nikdy by mě nenapadlo ji odstřihnout ve smyslu “radši mi nepomáhej, ať nemusím pak poslouchat, že tu není vyvětráno”. Myslím, že jednou budeme se slzou v oku vzpomínat na to, jak nás mámy prudily.
@lovemusicsun no to si teda piš, taky ji nechci ustrihnout, furt je to mutr 🤷♀️
@holkaokomodra Nenechávám si jakkoli pomáhat. Pokud to není vyloženě životně nutné. Raději si jedu vše ve své režii, protože mi to za ty řeči nestojí.