Jak zvládat úzkost z tchyně po porodu?
Zdravím, před porodem jsme na tchyni nedala dopustit. Byla skvělá. Od doby co jsme s malým u ní byla poprvé přes víkend, tak mi neuvěřitelně vadí, ale tak moc, že mám vážně úzkost, když tam jedeme. Začalo to tím, že kdykoliv malý brečel, tak to pro ni byli prdiky a já snědla kdo ví co (taková klasika). Pak to, že brečí, nechce mi ho dát, že ho zvládne utesit, což se jí nepodaří a dá mi ho, že já mám pak i co dělat abych ho uklidnila. Jen co přijedeme, sotva pozdraví a bere mi ho z ruky. Chápu, že to je její první vnuk, ale ona musí zase chápat, že to je moje vymodlene miminko. Furt ho tahá jak kočku, on je pak vzteky, protože chce lézt. Řeknu jí ať ho dá na zem, že chce lézt. Dá ho na zem, ale sotva 2.minuty, na to ho bere a strašně se diví, že se malý rozčiluje. Furt mě děsí tím, až tam malý bude spát. Chce si ho brát ven, ale já mám prostě problém ji malého dát. Nejhorší je, že ten problém mám jen u ní a nechci tím ranit přítele. Nevím ani co dělat do budoucna, protože vím, že ji nemůžu zakázat styk s vnukem. Ale já to vážně nedávám, mám hroznou úzkost, vždy když tam jedeme. Pak řekne hlášku jak si ho chce někam vzít sama a mě je úplně špatně. Před hodinou volala, že se v týdnu staví a mě je z toho ještě teď špatně. Vím, neměla bych to řešit tady, ale s přítelem, ale nevím jak mu to mám říct, nějak citlive je na ní hrozně pripoutany. Nechci dělat zle. Ale já prostě vím, že kdybych jí dala prcka, tak vím, že ona ho nedokáže utisit a i kdyby se měl. Ukricet, tak mi ho nedonese. Drží ho hrozně křečovitě. Mám takový pocit, že mi ho bere. Nechci být na ni hnusná. Navíc vnuk je podobný jejímu druhému synovi, který bydlí v cizině a neviděla ho, tak 5 let. Takže mi přijde, že se na vnuka až moc upoutává.Taky mě nebaví ty její rady o které nestojím, řeknu jí na neco ne, ale ona stejně se mi to snaží vnutit a vtlouc, prostě si jede pořád to svoje, takže nemá cenu nic říkat. A já už i tak mám problém rict: Ne. Takže to je pro mě vážně vysílající. Omlouvám se za sloh a že skáču od jednoho k druhému. Vím, že hodně věcí nemysli zle a snaží se mi pomoct. Ale je prostě tak hodná až to leze na nervy.
@zuzkasim jo a ještě k tomu kočárku. To začalo tím, že mi tchyně řekla, že by k nám přijela a vzala si sama malého na procházku. Já ji řekla, že půjdu s nima, protože malý v kočárku nevydrží. Vydrží, tak 20 minut a pak řve. Prostě je to akční dítě, takže nevydrží posedět. No a ona mi prostě na to řekla, že brečet nebude. Coz to je ten problém, že ví vše asi lépe než já a ví, co bude a nebo nebude prcek dělat. Přitom já s ním chodím každý den ven, tak asi vím, ne? A prostě vím, že by mi ho domů prostě nepřinesla. No a v tom případě, kdy začne v kočárku brečet, tak si ho beru do nosítka prostě. Což si nemyslím, že by tchyně sama nezvládla si ho dát do nosítka.
Mozna i proto ze je tak pecujici a hodna, absolutne nevnima miru, zrejme to v jejich ocich je to spravne. Mozna bych si pripravila nejakou rec, nejake argumenty. Abys pak nebyla zklamana a cítila se nevdecne apod. 😇 Vis jako podekovat ji za peci, ze věříš ze to mysli vse v dobrem, ale ze ty jako mama si prejes, aby to nebylo az tak, promin mi ten výraz, prepicely. 😇
@terkync jo už si to pomalu v hlavě rovnam, jak ji to říct. A přesně tka to mám v plánu, poděkovat ji za to, říct ji, že vím, že to myslí dobře, ale říct ji k tomu ty mé pocity. Ještě jednou, díky ☺️. Ona je i taková hodně na doteky. Myslí si, že silné objetí vyřeší dohady.
Reakce na kočárek a nosítko: myslím, že obě děláte velkou chybu, máte totiž dojem, že vše víte nejlépe. Asi budete muset obě trochu ustoupit a opravdu se dohodnout. Ty jí nedáš důvěru, že procházku zvládne, ona asi nedůvěřuje tvým metodám. Na to, kolik času jste spolu už strávily, je dost škoda, že jste ještě nenašly společnou řeč, abyste si mohly prcka užívat na maximum obě bez blbých pocitů. Jestli prcek vydrží v kočárku 20 minut, poprosila bych ji o 30-minutovou procházku a uvidíš. Moje kamarádky (starší paní) i teta umí dát dítě do nosítka i šátku, protože je to jejich snachy/dcery naučily. Je to jen o komunikaci a snaze vyjít si vstříc. Máte společný cíl - a to je to dítě, to je myslím slušný základ.
Myslím, že tvoje pocity jsou uplne prirozene, ale zároveň "bojujes" proti věcem, které stejně nejspíš nezmenis - třeba to, že vám tchyne bali s sebou jídlo - vím, jak to leze na nervy. My také jezdíme vždy na několik dnů a když byly děti maličké, občas jsem myslela, že už exploduju a utecu, že už tam nevydržím ani minutu. Je to něco jiného než přijet na dve hodky a zas odfrcet domu. Ale ona už je taková a nepředelas ji...bránila bych opravdu nebezpečným nebo nevhodným věcem a jinak ji nechala být. Jak se tu píše zakázat chovat, to si vůbec neumím představit, že by mi moje snacha udelala. Nikdo tě nemůže nutit dávat jim malého na noc, u nás to třeba byly jen takové řeči, jak budou vozit v kočárku atd. atd. a pak skutek utek, tak bych byla vklidu. A kdyztak prostě řekneš ne. Já už mám předškoláky a když přijedeme, tchyne se jim věnuje celý den a oni mě vůbec nepotrebujou, jsem ráda, že prarodiče maji❤ U prvního miminka si vykolikujes prostor a pak jsou babicky spíš se starším, na další děti jsem měla výrazně víc klidu a i jsem byla ráda za tu pomoc se starším sourozencem.
Hele já normálně řekla Ne. Ale my dvě máme ten vztah hodně vyhrocenej 🤣 já ji mám v bloku, jak v životě tak v telefonu.
Mám na ni takovou averzi ze jsem u ni nesla ani na wc, ani jsem se nenapila z její sklenice. Moje mladsi dcera (skoro 2) u ni ještě nebyla a ani není důvod aby tam byla 🙂
Taky jsem neměla důvěru (po konkrétní zkusenosti). Tak bych v tvém případě buď poslala na těch 20 minut, nebo šla společně, to ona nebyla ochotná přijmout, že půjdete spolu?
Holky, upřímně. Chápu, že některé tchyně to přehánějí a že je potřeba si to vzájemně vyjasnit a dát jasné hranice - ideálně by tedy měl zasáhnout manžel samozřejmě.
Ale co tady čtu, o tom zákazu sahání na kočárek třeba (pro všechny, nejen tchýně), tak to už mi přijde hodně nezdravé a pokud bych měla podobné pocity a potřeby, řešila bych to primárně u sebe nejdříve.
Chápu, že hormony umí s člověkem zamávat jako sviňucha, taky jsem si u druhého mimča prošla ledasčím, ale přeci jen, člověk chce z těch dětí vychovat normální osoby, že jo 🙂 Nepřenášet na ně od mala svoje osobní neurozy......
@aspie83 tohle je hodně silný kafe, někdy to bohužel jinak nejde, než s konkrétní osobou, ty kontakty omezit :( 🍀
Nebo lezouci ditko už můžeš nabalit softshellovou kombinezou a poslat je (jít s nimi) na hřiště...
@klokanka31 nedat ani pochovat vnouče, zákaz vožení kočáru??no možná jsi v tom cvokhausu už měla být...
Tak právě s tímhle teď taky bojuji! 😒 ta má zase říká malýmu “já tě mámě vezmu na celej den”, “ukradnu tě” a pořád si ho až moc přivlastňuje😒 mě to moc vadí.. po jídle ho taky pořád tahá a to malýmu hudou teprve 3 měsíce
Dřív to bylo mezi námi super ale teď? Pořád by k nám chodila a když malýho nevidí 1-2dny tak mi píše jak ji moc chybí a že už ho chce vidět.. ani moje mamka taková není😀
@michaela_2 Miso moje tchyně si prvorozenou vzala ve čtyřech týdnech do kočárku, byla jsem rada ze si na hodku oddechnu, umyju vlasy a tak. Z hodiny byly 4 hodiny, malá kojena po 2,5 - 3 hodinach, já už chtěla volat policajty. Nakonec přišla, malá spinava, úplně jsem ji sjela, malem jsem tchýni shodila ze schodů, a ona mi řekla ze ji koupila vanilkovyho pribinaka protože ji v obchodě rvala.
V obchodě??? V době chripek v lednu. A pribinaka?? Řekla jsem ji ze je kretenskej krypl a v životě ji nechci vidět. Pak z ni vylezlo ze s ni byla u kamosky. Jako tohle se nedělá. Je to už skoro 13 let. Od te doby jsem ji viděla asi 5x. Za tu dobu mi stihla tu holku asi v šesti letech ostříhat na krátko, takže jsem ji malem propichls nuzkama když jsem ji ostrihala taky. Já ji úplně nesnesu. Když k nám přišla podívat se na druhorozenou normálně měla venku jazyk a tekly ji sliny. Byla jak nadrzena fena, hned mě ji rvala z náruči když jsem vyšla z ložnice po kojení.
Já upřímně muzu rict, ze ji nenávidím.
@lenulacek strašný........... Tohle je úplná absence jakéhokoliv lidského rozumu (u tchýně) a jak jsem psala nahoře, někdy to jinak, než s konkrétní osobou omezit kontakty, nejde. Člověk má nervy jen jedny :-/ 4, týdennímu novorozenci pribiňáka, ty kráso 🙈
Já ten svůj příspěvek myslela spíš na takové to obecně mířené - nepřibližuj se k tomu dítěti, vůči úplně všem okolo. Nedat kočár z ruky, vůbec nikomu, to už se nedá obhájit tím, jak se chovají ti druzí, spíš bych zapracovala na tom, z čeho mám vlastně takový strach. Protože do budoucna se to může stupňovat, co si budem povídat, když se pak začnou osamostatňovat, tak člověk poznává zase další stránku toho, jaké je, bát se o ně 🙂
@michaela_2 no jasný, to uz je spis pak na hlavicku ta maminka. Jak kdyby madlo od kočárku uměla držet jen nejlíp ona, ve finále tomu miminu je jedno kdo ho vozí, stejne to prospi 🙂)
Chápu třeba u ročního který už moc v kočárku být nechce protože leze/čerstve chodí a svěřit babičce treba kvůli jejímu veku nechceš. Ale některý maminy jsou nemocný 🙈🤣
Já musím říct, že obecně mi vadí takový to přehazování miminek na pochopování a je jedno jestli jde o tchýni, matku nebo kamarádku. Vidím to hlavně na oslavách (v mém rodinném kruhu), kdy je miminko každé 3 minuty v jiném náručí. Chápu to, každý si jej chce užít, ale mě to přijde, jakoby si jej přehazovali jak horký brambor. Dítě není hračka.
@felixfelicis to já vím, že ten boj nemá cenu, taky vím, že se nezmění, že jídlo nám bude cpát furt i svoje názory. Chci s ní vycházet dobře. Ale prostě mám v sobě nějaký asi fakt blok, třeba ta promlouvá postačí, uleví se mi a tchyně se trošku stáhne. Přesně jak říkáš, návštěva na 2 hodinky by byly ideální, myslím si, že bych pak ani já nebyla proti ní tak zaujata nebo jak to říct. To se řekne nechat ji být a bránit jen nebezpečným věcem :/. Jako kdybych ji dala malého do kočárku i třeba s tím ultimátum, že mi ho za 30 minut vrátí. Tak se bojím, že by to nedodrzela a to bych byla ještě víc výtečná. A v čase kdyby byla ona s ním sama, tak já nevím co bych doma dělala, já bych byla vážně mimo svoji kůži. Byla bych děsně nervózní. Jak říkám, já mám problém už když vím, že tam jedeme, nebo že přijede. Jde na mě břicho bol, chce se mi na WC i když nepotřebuji. Prostě hrozný. Takže já vlastně chci na tom zapracovat a to jen díky tomu, že vím, že je hodná a nechci dělat zle, sama jak píšeš, mě by se taky nelíbilo, kdyby se mnou měla snacha problém. Ale prostě nevím jak na tom zapracovat aniž bych nemusela být ve stresu.
Z toho co píšeš já ale vidím problém u tebe. Dam dítě tchýni - co budu dělat?? To není její problém ale tvůj 🙂)
Kdyby dohodu nedodrzela, už by příště s kocarkem nešla. Nebo pokud nevěříš tchyni a ona se zase nechce citit hlidana, co s ní poslat na procházku někoho dalšího (nepamatuju si z diskuse, jestli jsou spolu s tchanem, nebo žije sama)?
Zrovna nedávno jsem vzpomínala na ty první roky dětí, jak jsem ty návštěvy nesnasela, ale opravdu je to čím dál tím lepší tak snad u vás taky bude, když píšeš, že jinak je hodná. My jsme se za tu dobu naučily se spolu o potenciálně konfliktnich věcech (jako je výchova treba, prostě všechno, na co máme jiný pohled a víme to o sobe) vůbec nebavit a vycházíme spolu dobře. Moje strana rodiny je rozhazena všude možně a sejdeme se jen párkrát za rok a to ještě ne všichni dohromady, takže pro mě jsou fungující rodinné vztahy strašně moc.
Jo a tchyne si mi docela často stěžuje na svoji tchyni 😀, takže ono je to fakt všude🙂, jen to nechce se tím nechat ovládat.
@felixfelicis To je fakt. Jo je s tchanem, to je fakt, že to by šlo. Jen ale aby s ní tchán šel. On je to takový generál. Takže toho popichnout jen tak nejde ať jde se ženou a vnoučkem. Je fakt, že kdyby si malého vzal sám tchán, tak s tím problém nemám a to by ho nedokázala ní prebalit, nedělal to ani u svých dětí. Jsem fakt divná. No nic, budu doufat, že to postupem času bude lepší a lepší, stejně jako u Vás ☺️. Teď Teda nevím jestli tu řeč házet abych nedělala zbytecny dusno, a nebo počkat, jestli to bude lepší časem. No ale jo musím si s ní o tom promluvit aby věděla co mi nedělá dobře.
Jo je to fakt všude, zase kdybych měla tchyni co se nezajímá, tak bych tu pak brečela zase z tohohle důvodu no.
To musíš řešit s přítelem no, jenže co já bych dala za to, aby tchyne měla aspoň nějaký zájem. Hlídání se do budoucna hodí, já jsem po operaci, čekají mě rhb a vůbec nevím jak hlídání budu řešit
@jjasmina chápu vás. Je mi jasný, že hlídání je pak i potřeba. Já mám Teda naštěstí velkou rodinu no. Ale nechci malého připravovat o druhou bábu. Jen musím odstranit ten svůj "blok".
Z nekterych nazoru je mi tady skoro zle. Taky jsem vzdycky neskakala u tchyne stestim metr vysoko, ze nechova mimino podle zasad zdraveho nošení, ze jim cpala neco nevhodneho k jidlu, ze ma nazory na výchovu z doby kamenný, nebo ze se vratili z procházky s brekem... Ale proboha, ze bych kvuli tomu chtela delat zle a omezovat navstevy? Kdyz uz se mi to zdalo prilis, tak stačilo říct, pochovej ho radeji tak, takhle bude brecet. Vyreseno. Treba vubec nevi jak na to, nebo uz to zapomněla, jak se manipuluje s miminkem.. Zase jak casto se ty tchyne dopouští skody na vasich detech? Par minut tydne? Boze, doma si to pak udelate podle sveho... Myslite, ze ty deti z toho budou mit v budoucnu nejaky trauma? Nebudou. Ale jestli jim neco z toho doopravdy uskodi, tak vysinuta matka, co jim branila travit cas s babickou kvuli blbostem. I mezigenaracni vztahy jsou pro to dite důležité a prinosne. A panbuh zehnej kazdou tchyni, která ma o vnoucata opravdovy zajem.
@malanoha že?
Já když to tady kolikrát čtu, je mi do pláče. Pak se tady člověk dočte, že tchýně na vnouče kašle, některým se člověk ani nediví. Zákaz sáhnout na kočárek, zákaz mimi pochovat, no já být tou dotyčnou babičkou, asi se uzoufám s takovéhle snachy. Jak si k ní má to dítě vybudovat vřelý vztah, když matka dělá maximum pro to, aby dítě separovala, tohle chování chce psychologa. Já babičku zbožňovala, neumím si představit, že by moje mamka byla takhle posedlá a nenechala mě si k ní vybudovat krásný vztah. Fakt je to pro život hrozně důležité.
Taky budete jednou tchýně a babičky, snad se nesetkáte s něčím podobně extrémním a sobeckým.
Jasně, určitě se tu najde dost žen, které jsou přehnaně hysterické, co se výchovy babiček týče. Nicméně, hned bych je neodsuzovala, neznáme příběh do hloubky. Protože je opravdu spousta babiček, které se ale jako babičky nechovají a mají pocit, že mohou převzít roli matky, což už prostě není správné. Pokud jste měly vy to štěstí, že máte super babičky, gratuluju, to je opravdu výhra, ale neodsuzujte ostatní, které to štěstí neměly. Ono je to totiž kolikrát fakt na palici.
@michaela_2 nám to hodně pomohlo ☺️
minule se manžela ptala jeho babička (která se s nimi také nestýká, přestože je manželův otec její jediný syn), jestli se někdy plánuje s rodiči stýkat a on jí řekl, že po tom všem ani náhodou, že je mu takto lépe...
@nikjean přesně.
Ono je lehké odsuzovat, když má někdo štěstí na normální tchýni, nebo tchýni, se kterou se dá třeba i na ledascem domluvit a vyjasnit si.. je normální mít jiné názory a zvyky, ale když bohužel nejde s dotyčným cokoli vykomunikovat, tak je to opravdu kolikrát šílený. A jestli tady někomu přijde normální, že nerespektuje tchýně matku dítěte jako matku, je schopna budit dvoutýdenní miminko pro zábavu (to byla ta moje...), brát ho rodičům a neozyvat se atd., tak to mi tedy normální nepřijde... Já se snažila s tchýni a tchánem přes rok najít nějakou společnou cestu, nějak se domluvit, kvůli malému, aby měl dvě babičky a dědy..ale opravdu ne za každou cenu. On ne každý prarodič je pro dítě přínosem. Aby moje dítě poslouchalo, jak mě a manžela ponižují a urážejí, smějí se mi, dělají naschvály a já byla psychicky vyřízená, to nevím, jak by mělo někomu prospívat...
Musíte si prostě nastavit hranice. Já třeba malou nikomu do ruky nedávala 2 měsíce, protože málokdo chápal, že je třeba držet i hlavičku a když jsem se snažila jim to vysvětliti, tak to bylo jak do dubu. Tak jsem prostě řekla, že se na nějaké dávání do rukou někoho jiného necítím a hotovo. Sice pár dotčených výrazů bylo, ale to mi bylo jedno a dneska si na to ani nevzpomenou 🙂