Jak zvládnout změny chování u osmnáctileté dcery?
Ahoj holky,
jak to máte prosím Vy s 18 letou dcerou/synem?
Já jsem už zoufalá, úderem 18.narozenin se dcera změnila stylem, že je mi 18 už nic nemusím🤦♀️
Včera umyla nádobí jen po sobě, že zbytek je náš..Tak jsem jí řekla, že jí nebudu prát a na to mi řekla, že si bude prát sama, tak jsem jí řekla ok, ale že pračka je naše, tak ať si pere kde chce..Bývá doma pouze po-čt, jinak je u přítele. Vše ji platíme, ale pro ní je problém už naprosto vše.
V pokoji který má 40m2 má doslova skládku bince, cokoliv jí upadne od ruky tak jen překročí..
Nechápu jak může v té hlavě dospělý člověk takhle myslet 😩🤦♀️
@mourovatakocka my ji urcite vyhazovat nebudeme a nemam problem zaplatit dovcu s nami🙈🙏🏾
Ty dedukce jsou fakt usmevne. Ja jen chtela vedet jak to maji ostatni 🙈🤷♀️
@l_ Pokud dítě stále řádně studuje denní studium a připravuje se tak na budoucí povolání a samo si plně nevydělává (víkendové brigády, aby si holka našetřila na tu vysněnou dovolenou s přítelem nebo "lepší" hadry či mobil, nelze počítat, to je bonus pro ni, pokud chce něco "navíc", než standard, který hradí rodiče, ale ne povinnost), tak je POVINNOSTÍ rodiče dítě živit, tedy chtít po dítěti, které ještě nedokončilo SŠ, jakýkoliv finanční příspěvek do domácnosti, je nejen podle mě nemorální, ale možná i nezákonné. A nedá se to nijak podmínit nějakým úklidem nebo společnou péčí o domácnost -toto je na domluvě, dohodě, ale podle mě nelze říct čerstvě osmnáctiletému "dítěti" (ano, stále je to dítě, byť papírově dospělé), fajn, když nechceš každý týden uklízet koupelnu a obden umývat nádobí všech, tak přispívej 1500 měsíčně na domácnost za to, že máš "mamahotel". To můžete říct v okamžiku, kdy je dítě už vystudované a nehodlá si najít práci, nechce řešit vlastní bydlení a nechává se vyživovat...
Jenže máš slušně nakročeno k radikálnímu řešení z mého pohledu už když ji říkáš, ať si pere kde chce. Naopak ses na to mohla chytit, ok - per si sama. Aspoň by viděla, že žádný Japonec Onoseto Samoseto neexistuje.
Ale je to ode mě hraběcí rada, děti mám malé a to se mi to kecá 😜 Jen to beru z pohledu, pořád jsou to naše děti a ne cizi spolubydlící.
@ninive211 Je to pravda jen z části. Pokud rodiče dají dítěti nějakou přiměřenou část financí na to, aby se osamostatnilo, tak je to taky varianta a není to nezákonné. Jestli dítě doma bydlet nechce, nemusí, náleží mu veškeré přídavky na dítě + nějaké výživné a ať si hospodaří a vše vyřizuje samo. Pokud dospělé neosamostatněné dítě hodlá využívat pouze svých práv, ale žádné povinnosti, není to v pořádku. Respekt je potřeba z obou stran.
@zuzkasim Osamostatnit se samozřejmě může, pokud chce a pokud ho rodiče nějak přiměřeně podpoří, mně šlo o ten komentář, že teda když "odmítá uklízet", tak tedy ať finančně přispívá (při stávajícím bydlení doma). Přiznám se, že si nedokážu představit, že bych v budoucnu toto po svém čerstvě osmnáctiletém teenagerovi, který ještě nedostudoval střední, požadovala...to je fakt tak akorát dobré na to, že se sekne a donutí ho to se odstěhovat, třeba k tomu příteli (nebo buhví kam). A pak už rodič nemá nad tím dítětem absolutně žádný dohled, i kdyby třeba chtěl. Takto se pak hezky bortí a kazí rodinné vztahy.
A jako co si budeme, osmnáctiletí jsou sice papírově dospělí, ale duší jsou to většinou pořád ještě citlivé děti, obzvlášť dnešní "postcovidová" generace. Neargumentujme prosím tím, že podstatná část generace boomerů měla v 70.letech ve velkém dítě v 18 (svatba po zplnoletnění), ve 20 dvě...tohle byl zase taky tak trochu extrém, kdy děti měly děti, bydleli dohromady s prarodiči a s miminem v dětském pokoji. Doba byla jiná, byla taková, jaká byla a často to mít brzy dítě byla podmínka, abyste měli jakous takous šanci v pořadníku na nějaký byt (a jiná možnost získat bydlení než na příděl anebo x let stavět svépomocí moc nebyla), antikoncepce dost pokulhávala a ty vztahy s rodiči byly taky všelijaké, jen ne obvykle respektující.
@ninive211 Nemyslím to zle, ale myslím, že zatím nemáš moc představu, jak taková domácnost s čerstvě dospělým vypadá☹️ Já mám tohle doma a věř, že takové téma už jsme též probírali z více úhlů pohledu. Je fajn mít s dětmi respektující vztah, ale ten respekt musí být opravdu z obou stran. A občas je potřeba našim teenagerům připomenout nejen jejich práva, ale i ty povinnosti. Sem tam to prostě zaskřípe i v lepších rodinách. Dvě děti mám v ohledu péče o společnou domácnost fajn, jedno se opakovaně cuká, neplní dohody, a to víš, že už jsem té mé křehké dušičce musela vysvětlit i věci, které vyplývají z pouhého dodržování zákona. Ujistila jsem miláčka, že v takovém stavu by nám spolu asi nebylo dobře, že se můžeme dohodnout na rozdělení, ale každý bude mít na starosti něco a bude za to zodpovědný, budeme se pak doma všichni cítit líp a těšit se na sebe, protože budeme mít k řešení i zajímavější věci, než jen zjišťování, kdo, co a proč nesplnil. A i v druhé domácnosti, kde trávím polovinu času, a která je o dost punkovější jak moje původní, musí určitá pravidla fungovat. Tam se občas snažíme působit i za pomoci přítelkyně, protože pokud spolu mladí chtějí být, taky spolu musí nějak fungovat... A říkáme jim, ať si všímají všeho, i toho, jak se jejich protějšek staví třeba k té domácnosti nebo jak se chová k rodičům.
Me mati rekla... Me je uplne jedno Kolik ti bude jestli se ale budes chovat jako..... Tak ti ji klidne strelim I v petatriceti 🙂)) hele, muze dojizdet puberta, muze bejt unavena, ale nikdy by nemela ztratit respekt... Bez respektu se ji v zivote spatne povede a tohle co predvadi je teda dost bez respektu...
@zuzkasim A myslíš, že jsem sama nebyla nikdy čerstvě dospělá? 🙂 Ano, souhlasím, že prostě musí být nastavena nějaká určitá pravidla, která by se měla dodržovat, měl by být nějaký respekt vůči rodičům (a rodiče by si ale ten respekt také měli zasloužit, jsou i takoví "rodiče" kteří se jako rodiče fakt nechovají a z dětí akorát dělají domácí otroky -teď nemyslím žádný konkrétní příklad, ani můj ani žádné konkrétní uživatelky MK, ale jsou i takoví mezi námi, bohužel) a že komunikace s postpuberťákem opravdu není dost často vůbec jednoduchá. Ale on celý můj kometář je primárně opravdu reakce na to, že někdo tu napsal, že by teda po svých ratolestech v případě, že by se cukaly při plnění domácích povinností (jejichž míra nastavení je opravdu věcí té které konkrétní domácnosti), požadoval nějakou finanční "kompenzaci". Což mi nepřijde správné ani morální (už z toho pohledu, že je to nevýchovné do budoucna - chlap pak své ženě bude chtít platit "kapesným" či jinak (např,. drahými dárky...), aby měl doma total fullservis, ale sám doma nemákne...ale přijde mu to zcela v pořádku, protože doma přece taky platil za to, že může mít fullservis). That´s all!
@mourovatakocka Problém je v tom, že pak otevíráš dveře zvýšeným nákladům typu 2 trička v pračce, “vařím jenom sobě” a jako bonus vyžraná lednice, vše cálují rodiče a dítě se veze.
Takže - pokud spolu bydlíme, pak se o provoz staráme společně a vzájemně o sebe pečujeme s pomáháme si.
Není zájem? V pohodě. Dítko to jako plnoleté může dělat samo a někde jinde.
A to říkám s čistým svědomím - jsem z domu od svých 14 let. 2 roky internát, pak až do současného vztahu podnájmy.
@ninive211 me taky otec neplatil alimenty, nepracovala jsem, studovala, zila sama a nikoho to nezajimalo a starej se 🤷🏻♀️ a predtim doma jsem makat musela chca nechca.. jako nejaky meze.. na prava a povinnosti jsem alergicka, uz jen z pozice matky ktera ma povinnosti a taticek ditete ma.jen prava ale nemusi absolutne nic 🤢🤮 to samy na urovni deti.. proste nebudu skakat jak dite piska, vse neco stoji - at namahu nebo penize.. s pravem i bez.. tak at jde, od rodicu dostane alimenty a muze frajerit jak nic nemusi 🤷🏻♀️
@brunetka11 Máš pravdu a v zásadě souhlasím - jsem člověk, co má doma dost pravidel. Ale - pro mě osobně je důležitější vztah, než účet za vodu, takže minimálně krátkodobě je mi milejší představa zvýšených nákladů, než nedostudovaná dcera žijící bůhví kde a bůhví s kým... A že někdo ve svých XX zvládl něco neznamená, že to zvládne někdo jiný 😊 Třeba je to opravdu jen nějaká přechodná fáze, osobní problémy, které není připravená probírat a mámou a zase se to srovná.
Tak tohle bych netolerovala ani chvilku
Asi bych si s sní sedla a v klidu ji řekla jak bych chtěla aby to fungovalo
@mourovatakocka Ale právě, že jde o vztah ,-) O rovnocenný vztah dítěte se svými rodiči - se všemi právy a závazky. Ty mají obě strany.
Včera jsme na sebe narazily se známou - psycholožkou. Vyslovila v návaznosti na aktuální přetíženost psychologů jednu věc - všichni v současné době řeší děti, umetají jim cestičky, platí jim a podporují je v plnění jejich přání. A kdo bere ohled na dospělé, kterým začínají docházet síly?
Protože až jim dojdou, potopí to všechny. Jim nemá kdo pomoci - ne generace, která je zvyklá jen brát. Ta to neumí.
@brunetka11 Na tom je něco pravdy. Havně generace X, to jsou většinou právě rodiče současných dospívajících a mladých dospělých, je taková ta dravá generace - kariéra, práce, rodina, všechno musím zvládnout. Po revoluci šílený tlak na výkon v práci, na úspěch, přesčasy jsou pomalu standard (hypotéka se neptá). Hodně lidí neumí odpočívat (spousta z nich zažila pocit vyhoření a až to je donutilo trochu zvolnit), trošku nám v tom snad paradoxně pomohl covid, že jsme začali brát více ohledy na sebe a své zdraví, méně se přechází nemoci, více trávíme čas sami pro sebe. Stačí to?
@brunetka11 Vycházím z toho, že pokud doteď bylo vše ok, tak se mohlo "něco" stát. Zjišťovat, co bylo to něco v klidu, místo balení kufrů, přece není umetání cestičky. Určitě máš pravdu, jen to asi beru z jiného pohledu 😊
@mom_of_four Naprosto souhlasím s tímto komentářem. 🙂
Nemyslím si, že direktivní způsob je vždy ideální. Naši dva se taky šprajcují, mají 10 a 6 a a hrozně mě štve ta neochota - u předpubertálního staršího více, ale jsou to pořád děcka, tak vysvětluju, že tu žijeme všichni, že se máme podílet, že je jednodušší, když má každý svůj úkol než když si každý sám pro sebe bude prát, vařit apod. A občas prostě už musím vyjet, že nejsem jejich služka.
Ale tvoje dcera má 18, vzala bych ji na kafe a popovídala si v klidu, jaké máš ty očekávání a proč a i její návrh, ale že přece v žádném vztahu nefunguje jen jeden dává, druhý bere, myslím v plnohodnotném a respektujícím a zda by to tak chtěla jednou se svojí dcerou? Ty příklady pomáhají. Nebo jiný příklad - bydlíme v bytě, já bydlela na koleji, kdo bude mýt wc, koupelnu, podlahu - jen jeden, protože druhému se nechce? Hodně toho mi došlo s vlastními dětmi, ale to jsou zkušenosti a ty děti a puberťáci je ještě nemají. Držím palce!
@lennus Mohu řáct, že ne. Bavila jsem se s mamkou, jak to měla ona jako dítě, vím, že prarodiče byli o dost ppřísnější, direktivnější, samé musíš, nesmíš, rákoska vždy připravena na skříni...tak jsem se s ní bavila na téma důvěry a zda bylo možný se jim třeba nějak svěřoavat. No tak mi na to odpověděla, že důvěru rodiče neměli žádnou a svěřovat se jim opravdu nechodila, to nešlo...prostě přehnaně vymucovanou autoritou si respekt fakt nezískáš.
Hlavně teda bavit se se svým již dospělým dítětem ve stylu, pokud mě nebudeš poslouchat, jak chci já, když bydlíš s námi, tak ti ji "střelím klidně v 35" (jak psala tinaprofi), to je už fakt hodně přes čáru. Co se tím dokáže??
@ninive211 Souhlasím a ono to jde ruku v ruce. Netvrdím, že nejsem občas autoritativní, ale ne zbytečně se říká - chovej se k ostatním tak jak ty chceš, aby se chovali k tobě. A za mě to začíná od začátku od dětství. Chápu, že někteří rodiče se to nenaučili. Já si občas říkám, když jsou děti protivné a neumí se domluvit, že já jsem přece taky občas protivná, tak jak to můžu chtít po nich, když jsou děti. A opravdu to začíná u nás - pokud na sobě pracuju a snažím se o klid, tak vidím, že i ty děti lépe fungují. Je to zatraceně těžké, protože ve výchově si zrcadlíme naše vlastní traumata. A taky tvrdím, že jakmile děti odejdou z domu, je to už jejich život, nebudu jim do toho kecat. Řeknu názor, ale už je to na nich, natož abych jim měla jednu střelit. A nikdy mi nebyla agresivní výchova blízká, my máme být vzor, děti se podle nás učí, což někdy sami neumíme.
@lennus s deckama je to jako s proutim, musi se ohejbat dokud je to mlady a jde to. Cim jsi na ne hodnejsi, Tim vic jdes proti sobe a jim vubec nepomahas. Naopak. A ze oni to nechapou - to prijde s vekem. Osmnactileta holka muze pusobit dospele, ale je to porad tele, co o zivote nevi vubec nic. A bavit se s matkou style "ty mi muzes... Me je osmnact a muzu co chci ale s vasima benefitama - to je hodne pres caru a absolutne bez respektu. Respekt musi bezet vzdycky oboustranne, vzdycky, aby fungoval. A budovani respektu neni vzdycky rozmlouvani v rozkvetlym sade, nekdy je to (kdy to musi byt) bitevni pole. Tak to proste je.
Mě padlo 18 a odstěhovala jsem se. A spoustu věcí si uvědomila.opravdu bych nastavila že bude platit “nájem” za to že u Vás bydlí a nechala bych ji at si nakoupi sama jidlo a veci na praní a podobné věci. Myslím že si rychle uvědomí. Jeto těžké to ano ale hlavní je setrvat ve Vašem rozhodnutí. Mě pěstouni řekli ze jakmile odejdu uz neni cesty návratu.- ja to ani nezkousim protoze vim jak by to dopadlo. Mozna by i tohle opravdu pomohlo.
@tinaprofi Tak ono je to především o tom, že ta holka nepochopila, že úderem 18 "nemůže, co chce", chce to sednout si (ideálně v klidu, vyčíhnout chvilku kdy je oboustranně dobré naladění a nehrozí impulzivníé emoční výbuchy z obou stran) a V KLIDU a bez emocí vysvětlit, že domácnost je všech a že jestli v 17 neměla problém umýt nádobí po večeři po celé rodině, proč najednou ten problém má...že se přece nic nezměnilo krom toho čísla v občance. Možná je holčina jen naočkovaná/ovlivněná tím přítelem (nevíme, zda bydlí sám nebo s rodiči a jak TAM funguje domácnost), tady bych viděla asi hlavní kámen úrazu, který je asi třeba řešit. Ale vše se dá přece řešit v klidu, ne že bude rodič svoje už (papírově) dospělé dítě fackovat za neúklid.
Btw. úklid jejího pokoje bych neřešila absolutně (dokud to nepochopila doteď, že je vhodné si tam udržovat jakýs takýs pořádek, pochopí to, jakmile bude mít na starost vlastní domácnost), to je prostě její království, její bordel, její vizitka...ONA se bude třeba stydět pozvat si nějakou návštěvu do toho bordelu, ne rodič.
@kristyna63737 Člověk si fakt spoustu věcí uvědomí až se svojí vlastní domácností. I já to tak měla. Já jsem duší bodrelář, doma byly třenice fakt akorát kvůli úklidu, který mě nebaví a doteď ho považuju za nutné zlo, jinak jsem byla vzorný puberťák, bez průserů, známky dobré 🙂,...jakmile jsem se přestěhovala do nájmu s přítelem (tehdy ještě bez dětí), najednou jsem uklízela o 100% více jak doma. Prostě jsem to chtěla mít hezký a cítit se tam dobře "doma". Pak když jsem přijela na návštěvu k našim či ségře, tak jsem naopak hned vnímala, kde mají jaký bordel neuklizený (samozřejmě, nijak jsem to nekomentovala, to mi nepříslušelo)
@ninive211 ano přesně tak jsem to měla i já 😊
Dedukce jsou tu úžasné. Hlavně se mi moc líbí, jak se pořád dokola mele o respektující výchově a tady to vypadá, že úderem osmnáctin se z dítěte stává dospělý především pro rodiče, kteří místo hledání příčiny, navrhují nájem, placení za pračku nebo rovnou vykopnout z bytu, hlavně neplatit za společnou dovolenou (není naopak super, že ještě má zájem a rodiči někam jet?). Zakladatelko, snad to vyřešíte rozumně a v klidu, zvlášť pokud ještě studuje. Ono nastolování pořádku i za cenu vyhození z bytu, to je nádherná věc, ale mít takový přístup, aby se dítě nebálo přijít dom, třeba když nevyjde vztah, to je z mého pohledu důležitější.