Jsem přecitlivělá, nebo jde o respekt ve vztahu?
Jdu se vypovídat a asi si poprvé přiznat, že náš vztah jde do kytek. Vnitřně už se ve mě něco zlomilo...
Například včera...V mém autě bylo benzínu na 30km. Nejbližší benzína je 10km. Běžně tankuju, když mám v nádrži jen na 20, 30km. Můj partner by něco takového absolutně nedopustil, on tankuje když má na 70km a víc a už i těch 70km je málo a je z toho nervózní ( co kdyby se něco stalo a my neměli benzín). Já naší rozdílnost vůbec neřeším. Ať si to má každý ve svým autě jak chce
On má sklony mi moralizovat a poučovat.
Ok. Včera jsme jeli na výlet mým autem. Ukazovalo to benzínu na cca 30km. Trochu ho to naprdlo, trochu moralizoval, ale bylo to ještě ok. Bez hádky. Byla dohoda že natankujeme cestou. Jenže jsme na to zapomněli a uvědomili si to až když jsme dojeli do cíle ( parčíku na procházku se psem). Cestou jsme si totiž povídali o politice. Ukazovalo to benzín na 0km 😭 ( je to přibližné, dle aktuální spotřeby). No, pes už čekal na procházku. Já to rozdýchávala, ale tak nějak jsem byla nastavená, že se to už po*** a že to nějak dopadne. Buď na benzínu dojedeme, nebo to chcípne. Nic s tím nenaděláme. A podle toho to budeme řešit.
Partner klasika šel a mlčel a nebavil se se mnou a byl nasraný. Zeptala jsem se, jestli je na mě nasraný. Dodala jsem že přece nemá smysl na někoho házet vinu, že jsme to prokecali a zapomněli zastavit na benzínu oba. Řekla jsem Pojďme to vyřešit jako tým, na něco už přijdeme. Upřímně, vůbec mě v tu chvíli ani nenapadlo řešit kdo za to může, ani to házet na něj nebo na sebe.
Jeho reakce bylo " Kdybys raději místo těhle KECŮ přemýšlela co budeme dělat 🥺
Ještě v klidu a šoku jsem se na něj dívala, zopakovala jsem "keců"? On dál nasraný pokračoval že kdybych na něj nemluvila, nepřejel by to ( povídali jsme si přitom oba dva) a že zase slovíčkařím, chytnu se jednoho slova a můžu se z toho po***.No to už mi vyhrkly slzy a křičela jsem na něj...proč má zase potřebu mě očerňovat, házet vinu na mě( takhle se totiž chová naprosto vždycky)...že jsme to prostě oba po*** shit happened a pojďme to raději řešit nějak jako tým a ne se vzájemně obviňovat...a hlavně, co si to dovoluje se mnou takhle mluvit, říkat mi že mám kecy, když jsem mu nic neudělala, nijak jsem na něj neútočila ani nebyla protivná.
Celou procházku jsme šli odděleně. V autě mlčel. Normálně jsme dojeli až na benzínu kde jsme natankovali.Doma se neomluvil. Pří další výměně názorů jsem mu řekla že se v životě věci prostě pos* rají, ale jde hlavně o to, jak člověk reaguje. A že říkat mi že mám KECY když jsem mu nic nepovedla mi nepříjde OK a nelíbí se mi to. Bolí to takový útok od něho. Pořád moralizuje jak je ve vztahu důležitý respekt a být na sebe hodní a pak ho ani nemrzí že na mě vyjel a příjde mu to ok se mnou takhle neuctivě mluvit. Jak by se mu líbilo kdyby třeba soused řekl jeho mamce že má kecy..Že se mi omlouvat nemusí, je to na něm..já si pak jen poskládám obrázek o tom co je zač...
Jeho reakce? Ty naděláš, neřekl jsem nic tak strašného( no říct někomu že má kecy je za mě dost neslušné)...no jo, jednou za tři dny vždycky musíš vyvolat hádku ( 😦wtf, copak tohle jsem vyvolala já?)...tady nejsme v romantickým filmu, abych se ti omlouval ( opět naznačuje že jsem z jiné planety nebo šáhlá).
Nevím. Už jsem z toho unavená. Bývaly doby kdy jsem vše sváděla na sebe, že jsem přecitlivělá, že bezdůvodně vybuchuju, že jsem špatná já...Ale teď už si uvědomuju že se mnou občas jedná jako s hadrem. Že ke mě vlastně nemá vůbec úctu. Že nesnese byť jen náznak toho že taky něco po***. Že není teamový hráč a neustále mě očerňuje. O neschopnosti omluvy ani nemluvě..
Máme společná 2 zmražená embrya a vnitřně vím, že už se od něj odpoutávám. Že takového člověka vedle sebe nechci a že mě to ničí. Že se chová jako buran bez špetky sebereflexe. Vím že už mi jde jen o ty embrya :/. Už mám nějaký věk a upřímně dlouhodobě nejsem ve vztahu šťastná a jsem vysosaná. Je mi dobře když jsem bez něj, když není doma atp. Neumím si představit, že bych byla schopná v brzké době nového vztahu. Dlouhodobě cítím, že chci vychovávat dítě sama. Celý den až do noci mě to hrozně bolelo. Příjde mi že jsem mu nic nepovedla. A mrzí mě že jsem s někým, kdo ke mě vlastně nemá vůbec účtu, klidně řekne že mám KECY a je mu to jedno...a ještě to obhajuje...Večer přišel, že je mu to líto...ne, nevěřím mu to už. Není mu to líto, jinak by se omluvil dřív, nebo by to neobhajoval. Už mu nevěřím..
Myslíte si že jsem přecitlivělá? Slovíčkařím? Měla jsem zareagovat nějak jinak?
A víš proč možná použil slovo kecy? Respektive ať si necháš ty svoje kecy? Protože s největší pravděpodobností dost často používáš argument "že za to můžete oba", i když je to vlastně tvoje chyba. A on už toho má taky dost. Kdyby na mě někdo vytáhnul "pojďme to vyřešit jako tým", i když za to může evidentně on, asi bych mu i jednu vrazila. Jen děti přehazují svoje chyby na druhé. Chybí ti trocha sebereflexe.
@jahodi Souhlasím, že chlap byl nasranej z gradace problému a že místo toho, aby mlčela a zpytovala svědomí nebo se omluvila, že to tankování ZASE nechala na poslední chvíli (anebo třeba aspoň ze srandy hodilo to, že přejeli benzinu na sebe - "no podivej, já tady kecám a kecám a zapoměli jsme odbočit"). Ona udělala chybu a tím "pojďme to vyřešit jako tým" se snažila část chyby přehodit na něj, tzv. se vyvinit z toho, že to vlastně její chyba nebyla...a chlapi jsou prostě stvoření ješitná a podobné KECY prostě nesnáší (s výjimkou totálních flegmatiků, které nic nerozhodí).
@jahodi No podle te casove linky on byl nas*any jeste predtim, nez ona zacala s temi kecy o tymu. A zase jo, ona mela natankovat predtim, ale tu benzinku prejel on, ne ona. Za to proste zodpovida ridic, mne to nastvani, ze se s nim bavila a on to 'kvuli ni' prejel prijde proste uhozene. A ze nema mluvit na prochazce, ale misto toho premyslet, co udelaji, kdyz nedojedou? Hele ja fakt nevim, ja v tom pribehu proste asi vidim neco jineho nez ostatni. Jako z ni by me trefilo, ale s takovym hysterakem, jako je ten chlap, bych rodinu teda nezkladala..
@ai30 jako asi proti tomu nic nemám, mám teď naprostýho kliďase ♥, předtím jsem měla takovýho, co svoji nervozitu ventiloval vzteklýma komentářema všude okolo (které prostě citlivější povaha úplně nedokázala interpretovat jinak, než že to je její chyba) a jelikož je to táta našeho dítka, tak se úplně nemůžu vyhnout komunikaci s ním a kolikrát je zvlášť vůči věcem týkajícím se dítěte fakt hysterickej (např 9leté dítě podle něj nemá a nesmí samo nést tašku s vybavením na brusle, která - dala jsem si tu práci - váží 3,2 kg). Takže jako jo, volím kliďase.
Tady na tý procházce osobně bych asi volila jiný přístup než neapelovat na to být tým, nicméně ten příspěvek je podle mě dost jednostranný, pod emocema, a nakonec to s kým chce založit rodinu si fakt musí ujasnit... a to je z toho asi to důležité - aby to bylo dřív než s dětma
@jahodi Prave, mne prijdou nejhorsi ty lidi, to tu situaci (i kdyz blbou, i kdyz zavinenou) vyhroti do uplneho maxima. 'Radeji premyslej, jak to vyresit', no jak asi. Pojedem a bud dojedem, nebo nedojedem, se mi to pripadne prodrazi, moje chyba, kdyby horsiho nebylo, bylo by dobre.
Ale ten 'tym' bych taky nedala, podle me lidi, co pouzivaji vety jako 'pojdme to vyresit jako tym' jsou presne ti, kteri maji doma vyvesene tabulky z Pepca s napisem Live, Love, Laugh a to fakt neni moje krevni skupina 😂😅
@ai30 za tohle může ten, kdo nenatankuje - zejména pokud on funguje jinak. Ona je dostala do situace, kdy jedna přejetá benzinka byla problém. A podle mě by nebyl nasr. celé dopoledne, kdyby ona mu řekla, "promiň, máš pravdu, měla jsem natankovat". Vykládat mu, jak za to můžou oba, vůbec se nedivím, že mu tím zvedla mandle. Nehledě na to, že tohle je stresová situace, ve které lidi prostě reagují výbušně, takže bych asi ani tolik nepřikládala váhu tomu, kdo co v naštvání řekne (do určité míry).
@suzanna123 Přesně tak, stresová situace, kdy lidi prostě jednají v afektu a nejsou dost často schopní zaregaovat v klidu...a když se přilévá do ohně neustálým rozebíráním situace, co kdo kdy jak, kdo za to může a kdo co řekl...tohle si měli rozebrat večer v klidu, až oba vychladli-"hele, já jsem fakt měla natankovat včas", "jo to, měla, ale promiň, já jsem asi trochu zbytečně vybuchnul, ale prostě mě to fakt naštvalo, říkám ti to pořád, aby se tankovalo včas sa tímto jsi mě dostala do stresu"
Děkuju za názory, všechno si to pročítám...
Jenom chci upřesnit, že řídil on. A oba jsme zapomněli natankovat, zakecali jsme to.
A beru i to, že každý jsme na něco citlivý. Mě třeba bolelo slyšet Kdybys místo těch keců....v situaci kdy jsem mu slušně říkala že nemá cenu svádět to jeden na druhého, raději to nějak týmově vyřešit.
Ano mrzí mě, že v situaci kdy i já jsem to mohla svádět na něj jelikož jako řidič nenatankoval, neudělala jsem to. A hlavně, obviňování je zbytečné a problém to neřeší. Raději jsem chtěla řešit co budeme dělat...Jenomže to se děje pořád, neustále mě očerňuje, nic není nikdy jeho přičiněním po***. Vždy za vše můžu já...asi proto už jsem na to háklivá. Naopak tohle svalovaní viny a handrkování se o to, že on za nic nikdy nemůže, mi příjde dětinské. Ne moje reakce a snaha řešit problém.
A ano, dítě budu mít buď teď, nebo nikdy. Nechci se připravit o rodičovství jen proto, že neumíme řešit tyhle rozdílnosti mezi námi. On bude jako táta fajn, zodpovědný. Ale zřejmě směřujeme k tomu, že nebudeme úplná rodina. Když vidím jak fungují manželé mých sester i kamarádek, tak na tom třeba naše dítě bude i líp. Máme se rádi, jen jsou tam věci v partnerském životě které nám nejdou vyřešit. Ale zlá krev mezi námi není..O dítě jsme se snažili dlouho, představa že ty embryjka zničíme je strašná a není to reálné, to prostě nezvládneme udělat :(
Anonym -chlap je asi trochu cholerik, což? S těmi je někdy těžší vyjít, dost často vybuchnou jako sopky a řeknou věci, které vlastně ani tak nemyslí. Jo, můj táta třeba...ten vybuchoval věčně furt, kvůli "kravinám". během chvilky zas dobrý a na problém "zapomněl". Já si to dusila v sobě, cítila pocit křivdy a nespravedlnosti a on to vždycky smetl mávnutím rukou, nikdy samozřejmě nepřiznal nějakou svou chybu, že by se někdy jednou jedinkrát omluvil, to snad taky ne, to vždy změnil téma, zamluvil to, bagatelizoval problém. Věděla jsem, že tento způsob "komunikace" mi absolutně nevyhovuje, vyvolává ve mě úzkosti, stresy a psychické nepohodlí a že tohle ve svém životě nechci.
Mě právě asi vadí že ano, člověk může být nasraný. Ale i v nasranosti mluvím třeba já slušně tak, abych neeskalivala konflikt. Třeba řeknu Hele já jsem teď fakt nasraná, prosím tě nech mě teď chvíli být. Nebo mu nasraně řeknu ať se mnou mluví jiným tónem, neřeknu mu nech si ty kecy atp...v tom je prostě rozdíl.
Nebudu svalovat vinu na druhého, nebudu mu říkat že má kecy atp...To jsou vše věci které eskalují konflikt. Asi mě dlouhodobě deptá že se partner prostě neumí ani trochu zklidnit, rozdýchat situaci. Reaguje hned impulsivně a ke mě s neúctou. A přitom ta situace si myslím že vůbec nestojí za tak silné reakce. Vnitřně se tomu dá i zasmát, že jsme to přejeli. Pak po dni dvou dnech příjde že ho to mrzí...ale nic s tím nedělá. Takže je to těžké.
Asi mě i štve že já sama jsem přirozeně daleko víc temperamentní než on, ale za ty roky co jsme spolu (7 let) jsem se naučila víc věci rozdýchat, nesvalovat dětinsky vše na něj, prostě jsem se sklidnila. Protože ta cena za tu impulsivnost je až moc velká a náš vztah to ničilo a ničí. On se vůbec nezměnil. Asi i to mě mrzí a je to náročné slyšet jeho výbuchy a urážení.
Ptáš se: "Myslíte si že jsem přecitlivělá? Slovíčkařím? Měla jsem zareagovat nějak jinak?" ale odpověď tě evidentně nezajímá - teda evidentně sis akorát chtěla potvrdit, že ne.
Co se dítěte týče, chápu, že se ho vzdát nechceš, ale v tom případě by ses měla aspoň pokusit ten vztah zachránit. Protože jít do toho s tím, že pořídit si ho mimo vztah je lepší než u spousty lidí, co jsou spolu - jako ano, ale lepší než když má dítě spolu funkční rodiče to není.
A tady máme jeden úhel pohledu, jednu situaci, takže těžko soudit, ale podle téhle situace i toho, jak si tvrdošíjně stojíš za svým a nejsi ochotná uznat ani minimum svojí viny nebo že jsi něco měla udělat jinak, bych určitě viděla velký prostor ke změně na tvé straně.
@ninive211 ano je, ale tak skrytě. Před lidmi se ovládá a mají ho za pohodáře, ale ve vztazích pohodář prostě není. Bohužel i můj táta je cholerik a zažívala jsem přesně co popisuješ. Teď to mám doma a skličuje mě to. Nejhorší je, že partnerův táta byl rapl šílený. On se snaží nebýt jako on, naučil se ale akorát tak schovávat pravé pocity, smetávat věci ze stolu, dělat že neexistují, vyhýbat se jim...protože jakmile má řešit konfliktní situaci nebo něčemu nepříjemnému čelit, akorát se nasere a prostě to jinak neumí..Bohužel jsem myslela že je pohodář, ale je to jen maska. Zjišťuji čím dál víc, že neumí řešit konflikty, stresové situace ho absolutně rozhodí...a já jsem vždy hromosvod. Tím neříkám že je pouze špatný. Ne, každý máme něco, I já i on. On má tohle a já s tím neumím pracovat.
@suzanna123 ale já píšu výše že děkuju za názory a že si je pročítám. To ani nejde o tom, co od vás čtu, nepřemýšlet. Je to přínosné.
Ty tohle řešíš DVA dny?!? 🫣
Ty bláho… uvědomuješ si, že s dítětem budeš krizové situace a komunikaci řešit každou chvilku? 😬
Já tankuju nejpozději ve chvíli, kdy je v nádrži polovina až čtvrtina, dělali jsme to tak na záchrance a dává mi to smysl. Takže sednout do auta, kde dojezd pár kilometrů by pro mě byl samo o sobě děsnej nekomfort a stres. A nenatankovaní mýho auta v situaci, kdy vím, že někam pojedeme je prostě moje chyba. Tečka, to není něco, za co trochu můžeme oba a teda přijít na mě muž s týmem, tak podle rozpoložení bych se buď složila smíchem (a vzpomněla si na IT crowd) nebo bych vypěnila, to jsou takový falešný kecy, který napětí rozhodně nedeeskalují, ale naopak přilévají do ohně. Slovo kecy mi taky přijde docela dehonestující, ale hodně proto, že v naší komunikací to nepoužíváme a můj muž je extrémní slušňák, kdyby nebyl, asi bych to taky neřešila. Za mě je to situace, kdy bych já sklapla patky a omluvila se. Protože jo, tu situaci jsi vytvořila ty.
Tak zase si tu nehraj na nekoho, kdo ten konflikt deeskaloval, protoze tak to fakt neni. Kdyz on je rapl, tak to fakt nevyresis tim, ze na nej zacnes kricet, at te neocernuje.
Ja bych vas nedala ani jednoho uprimne. On ze resi, co je ci vina, i kdyz je to uplne jedno. A ty, ze beres tankovani az kdyz je nadrz prazdna za soucast sve povahy. Proste ne, je to uplna blbost, nechavat to nadoraz. Tankuj, kdyz tam mas 100 a mas po problemu.
@journals no mě ani tak nevadí krizové situace. To do života patří, kor když jsou děti...Ale nevím, jestli si připustit do života partnera, který se ke mě nechová ( dle mého názoru a celkových pocitů) nějak slušně a při sebemenší krizi se hned otáčí proti mě :( Krizová situace je že se nenatankuje, dojde benzín, klekne auto, pojďme řešit co budeme dělat. Ale nevím, jestli tam nutně musí patřit i poslouchat urážky a obviňování od partnera
Než si pořídíš dítě (mimochodem doufám, že máš v plánu partnerovi vysvětlit, že jako s partnerem s ním už moc nepočítáš, ale jeho dítě chceš), zpracuj si traumata z dětství. Je vidět, že to pořešené nemáš a vnesla sis roli oběti i do svého vztahu. Takto ti nebude fungovat žádný vztah, dokonce ani ten s vlastním dítětem, které tím jen zatížíš...
@ai30 ale on neřešil, čí je to vina - on šel a nasr. mlčel. Čí je to vina začala řešit ona, když ho informovala, že obou 😀
Právě, že nejde o žádnou krizovou situaci a vy - dva dospělí lidé neumíte řešit takovou banalitu. Jak potom chcete fungovat s dítětem? Ty jo… uvědomuješ si, že i když se s ním pak jako těhotná (?) rozejdeš, pořád to bude otec tvého dítěte, dalších xx let spolu budete muset řešit leccos.
Nedostatek benzínu v autě je chyba toho kdo v autě jel naposledy a majitele vozidla. Což jsi prostě ty 🤷🏻♀️ pořád tu píšeš něco o kolektivní vině, ale vyznívá to dost jednoznačně. Hysterčíš fakt zbytečně
a on by byl ok s tím, že budete mít dítě, ale půjdete od sebe? Já z pohledu muže bych do toho nešla.
@miryp dobře, takže na jeho chování si mám zvyknout, nechat si říkat že mám kecy, poslouchat jak za 100% všeho co se po*** můžu já...
Právě že trauma z dětství už jsem si zpracovala. Proto se mi toto jeho chování nelíbí a nechci ho tolerovat. Ty časy kdy jsem si to nechávala líbit a kdy jsem přejímala jeho názor že za vše můžu já jsou pryč.
To auto je moje. Můžu so brát kolik benzínu chci a kdy chci. Chtěl s ním jet on i když tam bylo na 30 km. Remcal ale i tak ho chtěl. Mohli jsme jet jeho autem. Řídil on. On by měl být zodpovědný za natankování. Ale ok, beru to tak že oba jsme na to měli myslet. Oba jsme pak ale zapomněli. Mlíko se rozlilo a já to chtěla prostě ve dvou utřít. Ne se dohadovat kdo to rozlil a proč a nadávat mu za to.
Takže za mě se chová dětinsky spíš partner. Ne nemusela jsem pak mít hysterák. Měla jsem to ustát s noblesou. Ale abych to přešla a nechala si to líbit, to opravdu ne. Nic jsem mu neudělala. A přesto byl na mě hnusný. Ten fail je tu na jeho straně. Já jsem tu krizi ustála, nic jsem mu neorovedla, nebylo třeba na mě útočit. Vše se dalo vyřešit normálně
Ten útok je myšlena ta věta se slovem “kecy” nebo tam je ještě něco mi uniklo? To je ten útok na tvou osobu?
10 lidí ti tu napíše že jeho pohled chápe, ty si ale pořád vedeš tu svojí písničku o týmové vině a práci 🙈
@suzanna123 tím že se se mnou na výletě nebavil a ignoroval mě mi jasně ukázal, že z toho viní mě. Výlet zkažený. Nemyslím že to za to stojí, dá se to řešit jinak..
@journals asi ano. Pro mě říct někomu že má kecy prostě není slušný, doma jsme takhle nemluvili, nelíbí se mi to. Beru to jako něco co do vztahu nepatří. Uprostřed rozjeté hádky asi v pohodě, ale když tam byla jen stresová situace, myslím že to není vůbec nutné takhle s druhým člověkem mluvit.
@journals o onu tu jsou I názory že on jako řidič je zodpovědný za natankování, spíš se přikláním k tomuto názoru. Jsou tu i názory že na situaci zareagoval nepřiměřeně, I s tím souhlasím a tak to vnímám i já....můžu přemýšlet o názorech druhých a přemýšlím. Ale nemůžu souhlasit se všemi názory.
@ai30 Ano jeji problem. Ale ona ho nebere v tomhle vubec vazne, neposlouchá a jede si svoje. Takze tak trochu nerespekt vuci nemu. Takze duvod k nasrani jen co sedne do auta a sviti na nej dojezd 30 km. A cela situace je tejne vyhrocena zbytecne....mam pocit,ze tu jsou same svetice,ktere nikdy svemu chlapovi nerekly ,ze ma blbe kecy. Buh vi co mu vsechno rekla,nez pronesl to s kecama. A ze byl pul dne nastvany, no asi se nedivim, kdyz na nej jeho zena hazela obliceje kvuli kecum. 🤣 A buh vi co tam ještě bylo. Navic se chlap omluvil, ale jeho omluva mu byla ocividne vpalena do ksichtu zpet, ze nevěří. Takze tu je prostě vina vice na jeji strane.
Asi lepší jit o dum dal.
Ale tohle přece není žádná krize, pořád nechápu reakci ani jednoho z vás. S tímto pohledem na náhle vzniklé situace byste neměli být partneři ani rodiče.
@ai30 tak takhle z příběhu to není úplně jistý, že byl na****ej celé odpoledne kvůli přejetí benzínky.
Hypoteticky se to mohlo odehrát třeba takhle: ona by si posypala hlavu popelem, že nenatankovala už dřív. Možná by procházka pak byla víc v klidu. Čistě teoreticky by fakt nedojeli, pohádali by se pak. Asi by pak ta hádka i dávala smysl.
Nebo: ona by mlčela, on by nervozně a mlčky a nasraně vymýšlel plán co když nedojedou. Nakonec by dojeli, natankovali. Ona by třeba dodala, že to nebude nechávat na dojezd 30 km... Zbytek dne by byl asi bez problémů.
Tady z toho si nemyslím, že byl na****ej celé odpoledne kvůli přejetí benzínky, ale kvůli gradování problému ("buďme tým, neříkej mi "kecy" atd.)
Celkově to jestli opravdu mají hluboký problém, a kdo z nich není týmový hráč, atd., úplně z toho jednostrannýho příspěvku nepoznáme. Já mám třeba velmi splachovacího muže, někdy na něj i poněkud vyjedu, a on to bere velmi flegmaticky. Což oceňuju, ale i tahle vlastnost má svou druhou stránku, on je na můj vkus extrémně "nepovídací, nepocitový" a to já jsem rozhodně sama introvert, nevadí mi mlčet, ale tohle je někdy "moc". Ale učím se s tím vycházet, chci ve vztahu pokračovat i když má svoje drobné výzvy... Určitě není nejlepší řešit dítko ve chvíli, kdy ona s ním asi vlastně nechce být, to je asi celé co se z toho dá říct.