Jsem těhotná a rozpadá se mi manželství
Ahoj ženy, jsem v osmém měsíci a mám pocit, že na všechno budu sama. S manželem jsme měli řekla bych pohodový vztah, ale nějaké povahové rozdíly tam prostě byly vždy - ne nepřekonatelné, myslím... Jsme spolu 12 let, z toho 3 roky manželé (potkala jsem ho už v 18). Po dostudování VŠ jsem chtěla, abysme byly manželé (a myslela si, že přítel to chce taky). Dlouho se k ničemu neměl, až jsem to nevydržela a svatbu navrhla já. Vypadalo to, že se těší, ale pak přišly první problémy - začal se chovat fakt zvláštně, nic se mnou nechtěl řešit, návštěva úřadu, restaurace atp. ho strašně otravovala. Měla jsem to asi brát jako varování, ale jako vdavekchtivá žena jsem to překousla a plánovala dál. Nakonec teda svatba proběhla a ve svatební den přišel úplně jiný člověk - usměvavý a v pohodě. Svatba říkal že se mu strašně líbila a že kdyby to věděl, tak si to klidně zopakuje.
Po svatbě bylo vše OK, ale byly nějaké třenice ohledně statku mých rodičů, kam jsme jezdili o víkendech, že si tam nemůže dělat věci jak chce a tak. Mě to teda přijde logické a vždycky to u nás v rodině chodilo tak, že se musíme shodnout, že něco bude tak a tak ale přiznávám že i s našima je to někdy těžký, protože lpí na starých pořádcích. Naopak v rodině manžela mu všechno odkývou jak ovce, tchyně ho má jako Boha, protože druhý syn se neobtěžuje ani se jim ozvat a otec už nic neřeší, jen si užívá klidu v důchodu a je mu všechno jedno.
A teď se dostáváme k "jádru pudla" 😠 Já zase po rodině toužící jsem chtěla mít dítě. Dlouho jsme se dokonce snažili a nic, vypadalo to, že dítě fakt chce a nebylo to jen z mojí iniciace, dokonce šel dobrovolně i na spermio, aby se vědělo, že je to z jeho strany OK. Pak minulé léto jsem otěhotněla, vypadal strašně nadšeně, pořád jsme probírali co a jak. Bohužel to ale skončilo ZT, což pro mě bylo strašný. Měla jsem pocit, že mě vůbec nepodržel, možná to ani nějak nechápal, ale co mě nejvíc dostalo bylo, když jsem tam seděla v nemocnici před tím zákrokem a byla tam úplně sama a všichni ostatní tam někoho měli, kdo je tam podpořil. Mě teda vyzvedl a odvez aspoň večer. Pak na mě byl celkem hodnej pár dní a pak se vše vrátilo do starých kolejí.
Další dítě ale vyšlo na první pokus (tedy po dvou letech snažení), byla jsem neuvěřitelně šťastná, ale všimla jsem si z jeho strany že už je to nějaký jiný. Ano i já byla jiná a už nebrala bezproblémový průběh jako samozřejmost, ale on se zase začal chovat vyloženě divně.
Najednou měl rádoby vtipný řeči před přáteli, že uteče do lesa, že jsem ho ke všemu donutila, že on vlastně svatbu ani dítě nechtěl a poslouchala jsem to víckrát, že už si teda vůbec nejsem jistá, že je to vtip. Všem chlapům říká "hlavně se nežeň". Na vyšetření se mnou šel v podstatě z donucení, strašně se tam nudil, protože musel 15! minut čekat v čekárně, na břicho si nikdy nesáhne a ještě má řeči, že to je nechutný, že ve mě něco žije. Prej je to divný, že v tom bytě někdo bude, vždyť nám tam nic nechybí a teď nás bude někdo omezovat. Novorozenci mu prý přijdou hnusný a najednou si rozmyslel, že pohlaví nechce vědět a nemůžu z něj ani vydolovat aby se vyjádřil ke jménu. O nakupování výbavičky to ani nemluvím - absolutně ho to netankuje (což mi teda nějak neva), ale doufala jsem, že mě aspoň někam odveze něco vybrat (nemám auto). No a tohle mě teda bolí asi nejvíc.
Další věci jsou, že dřív mi celkem pomáhal v domácnosti, teď byl pořád "upracovanej" ale ikdyž neměl důvod být, tak nic. Taky jsem v zimě řešila, že se kolem něj furt motá kolegyně v práci, až jsem na něj dokonce uhodila, ale neměla jsem žádnej důkaz a prej nic. Nedávno ale říkal že si našla mladšího přítele. Tak tam snad nic není. Další co se stalo bylo za dobu mého těhu - šli jsme kamarádce na svatbu a on mě tam nechal sedět u stolu a odešel do jiné části restaurace, kde oslňoval servírky a celkově mi přijde, že má teď potřebu se hrozně líbit 😒 Přičítala jsem to krizi středního věku (je mu skoro 40). Další problém nastal nyní, u mých rodičů, kde ztropil scénu a urazil se, že tam už jezdit nebude, když mu máma na další zvířata řekla "ne" - my jsme tam jen o víkendu a starali by se o ně oni. To byla pro mě dost rána. Rodiče mám ráda, pomoc potřebují a teď mám na krku zvířata, která si chtěl pořídit manžel a musím se pokusit je rozprodat, traktor, který vůbec nevím jak dostat na technickou a louky, kterým musím sehnat sekáče. Prostě si pro to všechno vybral nejlepší vhodnou dobu...
Všechno bych ale překousla, kdyby to byl milující manžel, který by se se mnou těšil na miminko, měla bych sílu bojovat. Ale teď mi přijde, že mě ve všem nechává samotnou a upřímně vyděšenou. Přijde mi, že si dělá zadní vrátka k ústupu, aby mohl kdykoli odejít ode mě i od mimi a děsím se, že budu sama.
Abych ale napsala něco na jeho obranu - taktéž si minulý rok jeho rodiče vymysleli rekonstrukci domu, kde byl hodně času a jeho táta má nějaké vážné zdravotní problémy. Přijde mi ale, že si ho pořád jen a jen omlouvám. Např. on to co říká tak nemyslel, vždyť dítě chtěl. On se urazil, protože s našima je to těžký. Ale pořád mi chybí omluva, proč se netěší na naše miminko, na to nějak nemůžu přijít.
JO, ale co mě dostává je, že údajně k porodu jít chce. Aby viděl potomka jako první. Přijde mi, že to ale bere jako nějakou estrádu, kdy ze mě něco vyleze. No prostě nějak nevěřím, že by tam respektoval moje přání a vůbec nevím, jestli si ho tedy k porodu brát.
Omlouvám se za román, ale shrnout všechno do pár vět mi prostě nešlo.
Co mám dělat? Mám se pokusit mu vše odpustit a snažit se ve vztahu za každou cenu setrvat kvůli dceři? Je nějaká naděje, že se to po jejím narození zase srovná, jako po svatbě? Nejsem si totiž jistá, jestli mu dokážu zapomenout, jak mi těhotenství otrávil. 🙄
@xdrak102 myslim, ze delas dobre. Vidis, kdyby mu to bylo jedno, tak ani nenapise... myslim, ze na miminko se tesi. Dej tomu cas, emoce malinko opadnou, ty se budes soustredit predevsim na prcka a nastavis si v rozumne mire hranice. Hlavne prosim nemej vycitky svedomi. Ty nejsi ta, ktera podvedla a odesla. Nemas mit proc tyto vycitky. Uvidis, prijde mimi a budes mit myslenky aspon na chvili nekde jinde.
Hlavne, uzivej si to s nim! Prozivej kazdou chvilinku, kterou s nim/ni budes travit a uzivej si ji, protoze toto zazijes pouze u kazdeho ditete jenom jednou. Ono s tebou zustane, a to je tvuj hlavni plan na dalsich par let. O to vsechno se on ochuzuje a myslim, ze v tomto ti bude mit co zavidet 😉
@anelamates reaguji na to co napsala zskladatelka,ze se u nich necitila dobre ani neudelali zadny pro ni pozitivni krok. Tak si nepredstavujte sebe a vztahy ktere ksou jine....to ze vy jste normalni tchyne ktere jde o vnoucata a ma rada synovu partnerku vubec neznamena ze to ma zakladatelka stejne....
@kaja2016 @hz @shine2015 no já tedy nevím, v jakých rodinných vztazích žijete vy, vzhledem k tomu co sem píšete, ale proč by rodiče nemohli uznat chybu vlastního dítěte a pomoci snaše v těžké situaci? Proč by měli chlapa omlouvat, jen proto že je to jejich dítě? To mi přijde opravdu jako velmi pokrytecké chování a jen doufám, že zas až tak běžné není, jak tady píšete. Moji rodiče třeba nejsou žádní světci, ale když se můj brácha rozešel krátce před svatbou se svojí kočkou, tak nejen že ho neomlouvali, ale ta holčina u našich dokonce nějaký čas bydlela, než si našla bydlení nové (tím myslím že z bráchova bytu se na nějakou dobu odstěhovala k našim, nabídli jí to) ... a nám všem to přišlo naprosto normální, byl to brácha kdo se zachoval hnusně, tak jsme pomáhali té naší "skorošvagrové" aby se s rozchodem srovnala a zařídila si nový život. A to ani nebyla těhotná, ani spolu žádné dítě neměli, jen nám přišlo normální jí pomoci (chodili spolu 8 let). Podotýkám že až na tenhle rozchod jinak bráchovi není co vytknout, ale ve chvíli rozchodu jsme se všichni postavili za jeho skoronevěstu.
Když udělal synovec malér a my (jako rodina) jsme na to přišli, podpořili jsme ho všichni v tom, aby se šel sám přiznat/udat. Ani nás nenapadlo ho krýt a poskytovat mu třeba nějaké falešné "alibi". A ono by se třeba ani nepřišlo na to, že to byl on. Ale máme to takhle nastavené, takhle je to správné, každý si musí nést zodpovědnost za své chování. A já i ve svých letech pořád nějak bláhově žiju v domnění, že takhle to má nastavené většina lidí, proto mě moc zaráží, co tady píšete 😨
@kvakuska ano souhlas....ja jsem napsala jak bych se zachovala - tady reaguji na pocity ktere zakladatelka mela z navstevy ted.....me neprijde normalni ze baba nerekne ze ji to cele je lito a mrzi a ze ji pomohou apod.....a tim co jsem napsala - oni syna nezavrhnou a ani se s nim neprestanou stykat jen proto ze se zachoval blbe.....vy se taky nestykate s novou pritelkyni? Nebo jste se nestykali??? A ja bych tady nedavala konkretni pripady a situace....
@kvakuska naneštěstí nemá. ☹ u našich blízkých příbuzných dítě (dospělý) udělalo průšvih a jediný co bylo slyšet ze za to vlastně nemůže a ze do toho vlastně vmanipulovat partner. Coz byla nebetycna blbost. Ale co se probíralo byly jenom vymluvy a omluvy adorovaneho potomka. Takže - naneštěstí - nemá nastaveno. A určitě ne většina. Spíš bych rekla ze je vaše rodina čestná výjimka. To jen tak na okraj.
@kvakuska ja myslim, ze je to prave o tom, ze kazdy vychazi z toho, co ma zazite z vlastni rodiny a nebo co vidi ve svem okoli. Tezko rici, jake maji vsichni vztahy, asi vetsina holek pise o tom, co sama zazila a nebo vidi ve svem okoli.
Kazda rodina to ma nastavene jinak a bud rada za tu svoji, protoze (bohuzel) neni vyjimkou to, o cem holky pisi. Je o tom, zda se zachovam (moralne) spravne a nebo budu stat za svym ditetem (hlavne kdyz pise, ze jeden syn uz ji ignoruje). Ale k tomuto tematu jsou uz i jine diskuse.
já bych oddělovala manžela od jeho rodičů. Pokud byly vztahy dobré, není důvod na tom nic měnit. Asi bych už k nim nechodila, ale řekla bych jim, že oni můžou kdykoliv zavolat a domluvit se na návštěvě u mě doma. Pokud by babička chtěla chodit vozit a já bych jí věřila, klidně by po domluvě mohla přijít. Důležitá je domluva. K jejich synovi, ani o jejich synovi bych nemluvila a konverzaci omezila jen na věci kolem malé. Záleželo by tak na nich, jaký vztah by si s vnučkou udělali...
@xdrak102 holka tobě moc držím palce ... čtu tuhle diskuzi pravidelně, na prvních stránkách jsem několikrát přispěla a tak mne zajímá, jak se ti daří.
Přikláním se k těm kteří ti psali, že mít doma chlapa týden po návratu z porodnice je blbost a krok zpátky od toho, aby ses od něj odpoutala. Já na tvém místě bych porodila klidně i sama, nemyslím že je vyloženě nutné u porodu někoho mít. Jemu a jeho rodině bych PO PORODU napsala, že už je dítě na světě (ale klidně až druhý den, ani bych na to psaní moc nespěchala). Nechala bych na nich, zda se on nebo jeho rodiče v návštěvních hodinách příjdou podívat. Domluvila bych si s rodiči třeba na tom, že tě odvezou domů a obstarají ti třeba i opakovaně nějaký drobný nákup, možná bych i poprosila maminku, jestli by mi třeba na první dva dny něco uvařila, poprosila bych je aby mi alespoň den předem koupili pečivo (aby nebylo čerstvé - kvůli kojení) a z porodnice bych se nechala odvézt domů. Doma máš jistě pro mimčo všechno připravené, tak proč věci přetahovat někam k rodičům, doma budeš mít své pohodlí své věci ... a stejně se do toho bytu budeš muset jednou vrátit. Ano, šestinedělí je hormonální nálož, ale dá se zvládnout. Když budeš sama doma, můžeš si všechno dělat podle svého, můžeš strávit třeba celý den v noční košili, můžeš kojit kde se ti zachce, spát kdy se ti zachce, jíst kdy se ti zachce a věnovat se jen sobě a maličké. Když budeš mít chlapa doma, budeš mít stejně tendenci trochu se o něj starat, udělat třeba jídlo pro oba, převléknout se abys trochu vypadala apod. ... proč takhle plýtvat silami kvůli někomu, kdo si to vůbec nezaslouží? Na tvém místě už bych s tím chlapem nechtěla řešiit žádné své intimní věci, neustále před ním běhat na záchod, sdílet s ním jednu sprchu apod. Když bude s vámi doma, budeš si představovat jaké by to bylo mít ho tam stále, jaká jste mohli být rodina, budeš si zase tak trochu dělat iluze, že to s ním třeba pohne, bude tě žrát když uvidíš, jak si pořád s někým vypisuje, když na chvilku odejde z bytu, hned budeš přemýšlet, že šel třeba za ní ... no a nakonec tě úplně rozseká, jakmile si vezme svůj uzlíček a zase odejde. Bude to pro tebe jako nový rozchod. Tohle nemáš zapotřebí! Navíc si myslím, že si nezaslouží, abys mu dopřála ty úplně nejkrásnější chvíle s tím úplně malinkým miminkem. Buď sobecká a tyhle chvíle si urvi jen pro sebe. Chlapovi řekni ať je na telefonu, pokud budeš někam potřebovat odvézt že mu zavoláš. A pokud bude chtít přijet podívat se na maličkou, ať se předem ohlásí. Ten byt už bude soukromí tebe a tvé maličké, on se sám rozhodl jak se rozhodl a už tam nemá co dělat.
A hlavně se vůbec neboj toho, že šestinedělí sama doma s malou nezvládneš. Zvládly to jiné, zvládneš to také. Po pár dnech doma začneš pomalu chodit na procházky, počasí tomu zatím jen nahrává, a jakmile vypadneš z bytu a budeš si pyšně jezdit s kočárkem, hned se začneš cítit jako úplně jiná ženská. Tvoje dcera se stane tvojí parťačkou, stane se z tebe matka ochranářka a chlapa pomalu začneš mít na háku.
Moc na tebe myslím a držím palce, ať se rozhodneš co nejlíp a ať všechno proběhne co nejlíp. Neber ohled na druhé, dělej jen to co je nejlepší pro tebe, minimálně v tuto chvíli si můžeš dovolit být k ostatním sobecká 😉
Jednoduše si myslím, že se dobře nemohla cítit při té návštěvě ani jedna strana, to je logické. Ani jedna netuší, co bude dál, každý vlastně přemýšlí o té věci ze svého pohledu, není divu, že tam atmosféra nebyla nějak vřelá. Ty posuzuješ podle sebe - ale představ si, že třeba ti rodiče si říkají - tak, a co ted? Když k ní budeme jakože se nic nemění, tak ona si řekne, že je nám to vlastně jedno a vykašle se na nás a my neuvidíme vnouče. A ona si může říkat - proč bych měla být nějak vřelá, vždyt jejich syn je jejich syn, vykašlal se na mě a oni ho jistě budou omlouvat.
Proto říkám jedno - nikdo z nás je nezná, a tak neradím vykašlat se na ně. Však čas sám ukáže. Je jasné, že syna asi nezavrhnou, ale nikde není řečeno, že se jim musí líbit, co udělal. A proto, že on je grázl, oni mají přijít o vnouče?
Říkám, dej jim čas. Uvidíš, jak to bude dál. Neupírej jim vnouče, a nekaz vztah, který může třeba být fajn. Taky se ti mohou v budoucnu alespon snažit nahradit to, oč tě připravil jejich syn.
Jo a taky si myslím, že nejsme nějak zvláštní rodina. Znám jich hodně co to mají takto nastavené. Prostě lumpárna je lumpárna, at ji udělá kdokoliv.
@xdrak102 Teď dočítám, co se stalo po návštěvě u tchánovců.. ☹ Je mi to líto, ale ty si nic nevyčítej, ani se nestyď.. U nás to zítra budou tři měsíce, co jsme sami a až teď se s ním začínám bavit v pohodě, nevadí mi, že od nás večer odchází k ní, že je s námi a myslí na ní. Najednou je mi to jedno a dokážu se s ním úplně upřímně smát a být v pohodě. Pro tebe je to hrozně čerstvé a navíc hormony. Je dobře, že jsi pustila ventil a bouchla, dusit to v sobě by neprospělo ani tobě, ani maličké. Jen plač, s každou slzou kousek něj odchází a za chvíli ti bude lépe. A díru v hrudníku ti zacelí malá princezna, toho se nebojím 🙂
A navíc si myslím, že jak už tu někdo psal, v momentě, kdy budeš v pohodě, kdy ti začne být naprosto ukradený, tak přijde s prosíkem. Pak už snad budeš s malinkou natolik zajetá a v pohodě, že se budeš rozhodovat nejen srdcem, ale i rozumem 🙂 Drž se holka, moc na tebe myslím a opravdu vím jak ti je, ale neboj, za pár dnů, týdnů to bude lepší, mysli na miminko, posílám spoustu sil!
@xdrak102 Něco pro tebe dnes se mi na FB od Jitky Jurdinové objevilo tohle... tak něco pro tebe emoticon
http://esterdavidova.com/proste-odesel-a-tecka/
Je to ostré... ale... ,-)
P.S.
Je to zvláštní, omylem jsem to vložila do jiného fóra, kde se také řeší nevěra... ale nebylo to tam o konečné...
Asi to má prostě společnou nit...
@brunetka11 Tak to je super napsaný... 😅 Ale zatím to fakt nedokážu vidět takhle. Samozřejmě jsem přemýšlela, že jsem se mu v určitých věcech přizpůsobovala a najednou nemusím a to mi přináší kus svobody (a to je super) a vím že musím začít znovu, ale to víš, úplně se nad tím zatím povznést nedokážu a říct si "co bylo bylo" a bude lepší mi zatím úplně nejde... Protože zatím je to pro mě takový dost komplikovaný a neumím si to představit s miminkem...doufám že časem, až se zajedu v nových rituálech a budu si to už umět víc představit se posunu se na ten další level, o kterém tam píše... a vyladím se na tu správnou frekvenci 😉
Díky za článek🙂
Ahoj, měla jsem šrumec, tak jsem sem dlouho nepsala. Moje holčička je už na světě a je to takové nespavé miminko, takže se opravdu nezastavím celý den.
Porod byl dost hrozný a skončil akutním císařem, vůbec jsem se neotvírala, takže krásných 27 hodin bolesti k ničemu, pak malé padal tep a už se jelo. Začátek tedy nebyl zrovna OK a od té doby válčíme. Nejdřív se mi nespouštělo mléko, tak jí naordinovali dokrm stříkačkou, což způsobilo, že pak pro změnu už nechtěla prso, protože ze stříkačky to pěkně teče a u prsa se musela snažit. Navíc mléka jsem stále měla málo.
"Manžel" přišel do porodnice s kytkou, ale byl takový zamlklý, malou si pochoval, ale bylo vidět, že je z toho tak nějak v rozpacích, většinu návštěvy mlčel, tak jsem to moc nepochopila, asi si prostě chtěl splnit svou povinnost... Na pokoji jsem byla s holčinou, která taky není s otcem svých dětí, tak to bylo fajn, že jsem nemusela sledovat nějaký ten super šťastný pár a litovat. Návrat z porodnice pro mě byl vysvobození, život jsem trávila na odsávačce, co jsem si tam půjčila, abych vydobila z těch svých prsou aspoň tu její dávku mléka a nemusela dávat Nutrilon a nakonec se to povedlo. A před třemi dny se konečně po vší té snaze chytla prsa 🙂 Sice mě kojení dost bolí, naproti všem snahám o správnou techniku atp. ale co bych pro ní nevydržela 😉 Ty prsa se mi z toho pro změnu zbláznily a teď zase řeším aby mi to odsála všechno 😀
Taky jsem už i objevila správný dudlík, který vezme a což snížilo hlučnost našeho bytu o 90%. Vím že bych jí ho sice dávat neměla, ale ona vydrží řvát hodiny v kuse a nic nezabírá - jen být u prsa a to nejde celý den.
"Manžel" mě všude vozil a tu dovolenou si vzal, ale se mnou jí netrávil. Myslela jsem, že by tu mohl aspoň na gauči přespat ty první noci, ale to on prý ne. Takže to vypadalo tak, že dojel, třeba na dvě hodinky a udělal co bylo třeba, nebo mě někam dovezl a odjel. Celou dobu se se mnou nebyl schopný normálně bavit (jako normální nezávazná konverzace), že jsem si připadala, jak kdybych já nějak ublížila jemu a ne naopak.
Po pár dnech začala jezdit mamka a on se distancoval, že je nastydlý. Jestli je to pravda to netuším. Každopádně s mamkou jsme si to fakt užily, naši jsou z malé nadšení ten týden co tu byla byl fakt super. Navařila mi, se vším pomohla, malou brala na dvouhodinové procházky. No moc si o své dovolené neodpočinula 😀
No a manžela rodiče, ty mi poslali SMS že gratulují a od tý doby nic. Hi hi.
A co ty, co nového?
@xdrak102 Ahojky, moc moc gratuluju k maličké. I když jsou začátky těžké a je to někdy na palici (já mám ten pocit někdy doteď🙂), tak to za to stojí. Jsi moc statečná, že jsi to takhle s "manželem" zvládla. I když se choval blbě, tak jsi to ustála. Skládám poklonu a obdivuju, že i když jste měly těžký rozjezd, tak jsi zabojovala, malou si užíváš a z tvých řádků je cítit radost🙂 "Manžel" je idiot, bude vám bez něj líp....vám přeji jen to nejlepší🙂
@xdrak102 A na ty tchanovce bych ti doporucila se vykaslat. Jsou to jeho rodice a to by opravdu byli velikanskou vyjimkou, kdyby byli na tvoji strane.