Krize ve vztahu
Ahoj, příspěvek píšu už podruhé, předchozí jsem smazala jelikož byl strašně dlouhý. Tak ve zkratce pokud tuhle krizi neprekoname jak a co dělat když máme 15 měsíční dceru se kterou má krásný vztah máme hypotéku na byt kde já jsem rucitelem a další úvěr ze stavebního spoření na 18 let který se bral kvůli doplacení kupní ceny nemovitosti a rekonstrukci... On by neodešel z bytu a popravdě já bych ten byt ani sama neutahla, takže by mě čekal buď podnájem a nebo tajně doufám bydlení v bytě moji maminky, kde jsou nižší náklady na bydlení, ale pouze v případě pokud by šli bydlet s mim nevlastním otcem k babičce... Řešila jste některá tuto situaci?
@marton tak u syna s tím problém fakt mít nebudu, tak nějak počítám i s variantou voják z povolání...a ano nejspíš to bude vlivem vojny tam totiž za ty kluky nikdo nic neudělá. Nemyslím si že vojna je něco špatnýho a jsou i horší povolání.
To mi ale taky nezni, ze by to bylo vojnou. Spíš výchova. Ale zase můj manžel musel v dětství doma hodně pomáhat, na vojně byl a přesto nějakej úklid po něm chtít, nevím nevím 😀 jako snaží se pomoct, když může, ale nerad a blbě 😅
Ale je spolehlivej, pracovitej a vše zařídí, to on zas jo. Jen domácnost by nezvládl 🙂 ale on by zas někoho ukecal, ať mu chodí uklízet a prát 😅
@terorka máme asi stejnýho chlapa😎
@yelowangel počkej, ale řeč nebyla o vojácích z povolání.To je svobodná volba a chraň bůh toto povolání, jakož i jiná, nějak snižovat. Podle tebe je potřeba poslat kluky na vojnu, aby z nich byli samostatní, zodpovědní jedinci, podle mě to není potřeba. Jak jsem psala výše, preferuji např.zahraniční studium. Pokud by opravdu vojna dělala z kluků chlapy, tak by moje generace byla jeden lepší chlap než druhý.
@marton já taky nemluvím jenom o vojácích z povlání, řekla jsem jenm že s vojnou u syna problém nemám a že počítám i s tím že pak u vojáků může zůstat
@yelowangel tak to asi máte doma vojáky z povolání, že už to má malý takto naplánovany😉. Ne, to už jsme mimo diskuzi. Já jsem jen chtěla říct a za tím si stojím neb je to má zkušenost, že vojna nedělá z kluků chlapy.
@marton tak to na štěstí ne, jenom jeho dědeček byl vojenskej policajt ale taky už to řadu let nedělá. Znovu říkám že to nemá naplánovaný, nikdo ho do ničeho nutit nebude takže klidně může přijít s tím že chce být inženýr, doktor, truhlář, zedník nebo voják z povolání...prostě ta alternativa tam je a já z toho dělat vědu nebudu, když bude chtít tak s tím stejně nic neudělám. A proti tomu si myslím že vojna je úplně v pohodě. Toť pouze vyjádření k tomu jak to zvládnu když půjde můj syn na vojnu. Není to špatná zkušenost, neříkám že každej kdo si tím prošel je jako můj chlap, ale myslím si, že na ty vojně tak nějak ti kluci dospěli. A není to jenom o tom porovnání bývalýho a současnýho partnera, znám víc takových lidí. Kluci co na vojnu nešli nejsou tak zodpovědný jako ti co na ní byli. Aspoň v mým okolí.
@laurinka2016 Po přečtení tvých příspěvků - trabl je vážně ve tvém sebevědomí.
To ale neznamená, že neseš větší díl příčiny problému ve vašem vztahu. Jsi prostě s manipulátorem. Ale i s tím se dá žít, když má člověk dostatečné sebevědomí, a dokonce k oboustranné spokojenosti ,-)
Opravdu by mohl pomoci dobrý psycholog / psychoterapeut.
A po porodu je běžné, že žena najednou své hodnoty a hrdost hledá někde u kotníků...
Je hloupost, že tvůj partner očekává, že se změníš. Pokud to děláš, je jasné, že s výsledkem není šťastný. Ty jsi v tu chvíli, když jste se dali dohromady, taková přece nebyla. Přitahovala jsi ho taková, jaká jsi byla.
Tak se o to ani nesnaž. Když mu budeš stát za to, aby se sžil se tvou skutečnou povahou, pak má smysl v tom pokračovat dál. Pokud ne, pak ten vztah stejně nemá smysl.
Jde jen o sílu se tomu postavit a žít si svůj život a respektovat sama sebe. Všichni děláme chyby, ale jen blbci mají potřebu nám v tom permanentně máchat čumák.
Zkus se narovnat, opravdu začít chodit někam cvičit - nebo alespoň doma. Ponech si své zázemí v přátelích. Muž, který tě má opravdu rád, tak chce, aby jeho žena byla šťastná.
@yelowangel tak se prijd podivat k nam,at mas i jiny priklad😉.Manzel mel jit po VS na rok,ale mel herpesovou encefalitidu a nesel.O to driv jsme spolu bydleli a bydlime dodnes🙂.
@brunetka11 děkuji za názor, ale po dnešním dopolední to už začínám chápat a vidět asi tak jak je třeba... Nevydrzime to, on o to nestojí nebo spíš o mě. Chtěla jsem si v klidu promluvit po těch 3 dnech ignorace, ptala jsem se ho jestli semnou chce být a to několikrát prosila ho o odpověď, ptala se jestli mu opravdu nestojím ani za tu odpověď, jestli ke mě něco vůbec cítí. Že stačí jen prostě něco říct že můžeme zkusit poradnu, vzájemně strávit společný čas povídat si zkusit něco změnit jinak začít, třeba pochopit jeden druhého prostě cokoliv když o to bude mít zájem, dřepla jsem si před něj a ptala se jestli to chce vážně zahodit, jestli mě miluje... Jen koukal na televizi a podpiral si rukama bradu, nedala jsem to chytla ho za ty ruce a prosila ho ať to nedělá ať se na mě podívá a jeho reakce.... Vůbec žádná neřekl nic nepodíval se na mě jen mě nechal ať do držím za ty ruce, bez reakce neudržela jsem to a v okamžiku kdy mi tekly slzy jsem mu řekla že je to naposled co jsem se tak ponižila! A šla jsem do ložnice to rozdychat, on jen vypl televizi odnesl hrnek oblékl se a šel do práce... Takže tady už není moc nad čím přemýšlet
@laurinka2016 Hele, opravdu to zvaž...
Vyhledej toho poradce. I kdyby ti měl pomoci projít rozchodem, stojí to za to.
A je dost možné, že sám má krizi se sebou a prostě to filtruje přes tebe.
Když mu pro to dáváš prostor (což je pochopitelné), podvědomě využívá situace.
@brunetka11 a co mám vlastně zvažovat? Že se ponizuju, snažím se mluvit, nejecim, nestekam nic po něm vlastně nechci jen odpověď za co mu vlastně stojím, jestli semnou chce být, brečím a on je úplně chladný, ignoruje mě a vlastně ve finále já jsem ta špatná já vše zpusobuji?! Není mi lhostejný záleží mi na něm, vím že je hodně komplikovaný a že určitě řeší i sám v sobě co a jak, ale na tohle nemám, tohle mě prostě úplně sundalo a ponizilo nejvíc jak jen to bylo možné... Jak se mám vlastně chovat, kam až zajít když on nejeví o nic zájem? Jinak co se týče toho psychologa nebo toho psychoterapeuta určitě to zvážim už jen proto že bude třeba řešit hypotéku úvěr ze stavebka...
@laurinka2016 jděte do manželský poradny
@yelowangel Tak to vojnou opravdu není. Můj byl na vojně a vidím ho přesně v tom, co popisuje zakladatelka. A že by uklidil, to fakt nehrozí.
@laurinka2016 v tvém popisu vidím sebe a partnera. Nedokážu poradit, docela se v tom patlám, nechci rozbíjet rodinu, máme malý dítě. Kolikrát něco řeknu, co se mu nelíbí, a pak si vyslechnu hodně. Když držím pusu, nic po něm nechci, tak je klid.
Tak jak jsem čekala včera večer proběhla nějaká debata a samozřejmě do poradny on nepůjde ani náhodou je to podle něj blbost. Takže prostě tomu dáme nějaký čas kdy se podle domluvy budeme snažit oba chovat slušně a uvidí se jestli to někam povede...
@laurinka2016 muzes na jeden, dva tydny nekam zmiznout? ja vim, ze nebudete mit prave pohodli, ALE TED JE TO POTREBA!!! pro nej i pro Tebe. akutne.
@laurinka2016 proste, aby dnes prisel a Ty ho doma necekala. treba jen na dva dny. mas ke komu?
@verusky tohle jsem už zkoušela asi před trictvrte rokem a mělo to efekt takový že zuřil že jsem odvezla malou, byla jsem pryč 4 dny a už se mi stýskalo a říkala si že už i jemu určitě chybím a místo toho byl ještě více nasrany než předtím ☹ a to jsem tohle udělala na radu jeho mámy. I dnes jsem mu řekla že s ním nejsem chvíli a že ho znám a vím že když mu o něco opravdu jde chová se jinak a snaží se a on mi na to odpověděl že to nejde vždycky tak jsem mu řekla že tohle je naše poslední šance že nechci už měnit sebe a nechci aby se ani on měnil že buď jsme spolu proto jací jsme a nebo to nemá smysl. Na vše mi odpovídá, jak chceš, je mi to jedno, nevím, možná...
@verusky navíc malá má 15 měsíců a má nějaké svoje období kdy špatně snáší změny po té poslední hádce měla v noci úplně histericke pláče a jsem ráda ze teď po pár dnech je už celkem v pohodě ještě to není ideál,ale je to rozhodně lepší, snažím se aby byla co nejvíce v klidu a aby necítila až tolik co se děje... Navíc mohla bych tak maximálně k mámě kde pokud to nedopadne tak stejně skončím ale malá tam nemá ani postýlku... Slíbila jsem si že naposled tomu dám čas a zkusím udělat maximum proto aby malá měla kompletní rodinu, ale už nehodlám jít přes určité hranice, čekám jestli se chytne a zabere a nebo mě nechá opravdu definitivně odejít a budeme muset řešit všechny naše závazky. Tajně doufám že mě miluje a že mu za veškerou snahu stojím, jsem možná naivní ale já se musím přesvědčit... Včera když jsem mu řekla že necítím že by mě miloval, řekl mi že ani on necítí že já miluji jeho
@laurinka2016 no moznosti, co s tim , je nekolik. krize je jasna a samozrejme pri praci obou se da zvladnout. a jednou budete radi, ze jste to ustali. otazka je, co ted. jak ho primet neco cinit. ja bych dala pravidla. tim odchodem jsem myslela- hele, jedu si na tyden udelat prazdniny a chci zit jinak nez dosud. je treba, aby jsi vedela, jak a jestli je to realna predstava. at premysli (co budes pryc), jestli je ochoten s Tebou do toho jit. a pokud ne, budete resit rozchodove zalezitosti. ja bych ale rozchodem nevyhrozovala, opravdu az je to akutni. a ma zkusenost- dvakrat jsem utekla od partnera. u obou ve stejnem obdobi- starsi dite rok a pul, miminko dva mesice (je to pro me asi nejaka kriticka doba). prvni chlap se po trech mesicich pristehoval (rozesli jsem se za ctyri roky), druhy se ihned zacal o deti soudit. jeste byl loni na nejakem pobytu mezi nebem a zemi, kde mu rekli, ze jsem pretizena a ze bychom to meli dat dokupy. ale to mi jen stihl rict. a jeho reakce na ospodu, v soudnich spisech, jsou dost utocne a zranujici. chci rict, ze nevis, jak se ten chlap zachova, kazdy je jiny. ale v kazdem pripade je potreba neklesat pod svou uroven (coz radi nekdo, kdo kolem porodu zazival psychicke peklo a nechala jsem si s..t na hlavu... vidim to az ted s odstupem, mela jsem byt chladnokrevna, rikat jasne, co ano, co ne, ja ale jen plakala). mam ponauceni pro priste- zastavit emoce a resit s chladnou hlavou, znat sve hranice, pod ne nejit...
@verusky chápu to úplně přesně jak to myslíš, oba máme zkušenosti s rozchody z dlouholetých vztahu a nejsou zrovna dvakrát super a vím že každý se může zachovat úplně jinak než tak jak si myslí... Jako upřímně reálně jsem i na trictvrte smířena s tím co dělat když půjdeme od sebe, tim chci říct že by to bolelo bylo by to těžké ale nebyl by to konec světa. .. Vážím si ho za spoustu věcí ale už mě ubiji dělat ústupky a pořád něco na sobě měnit nebo mlčet aby byl klid. Jsem dost společenská ukecana a tohle je prostě pro mě za trest. Ráda bych někam vypadla s malou ale řeší se jako asi všude finance a kam vlastně... Jen prostě nechápu že mě u něj prostě něco pořád drží i přes to všechno
@verusky a hrozně moc děkuji že si děláš čas a píšeš mi tvoje rady a zkušenosti... Na zítra jsem nám vymyslela nějaký program pro nás dva bez malé tak snad to uvolní trochu atmosféru. Víš já jsem si jistá že je to dobrý člověk jen je šíleně komplikovaný a nějak cítím že jsme ztratili tu nit která nás držela po kupě kdy jsme v sobě viděli hlavně pozitiva a ne tak jak teď že vidíme hlavně ty negativa. Ve své podstatě si myslím že jsem,, jednoduchá " ženská která chce jen cítit že ji ten druhý miluje, že ji políbí, pohladí, chytne před lidmi za ruku, nestojím o bohatství a dárky nechci jezdit na luxusní dovolené chci jen aby malá v nás měla ten správný vzor rodiny a lásky.
@laurinka2016 ahoj tak dle tvého popisu já to vidím naopak blbě..je mi líto, ale podle mě s ním ztrácíš čas..jak se k tobě chová..úplně bez úcty..jako by tě měl těžce na háku..nevim proč tu furt všichni radí poradnu, když opakovaně píšeš, že tam nepůjde..to pak těžko něco naděláš..chtělo by to sebrat hrdost a uvědomit si, že ty si opravdu zasloužíš někoho lepšího!!🙂
@mialagia děkuji ti i za tento názor, víš je jednoduché si něco říct a těžší je to udělat, hrdost mám určitě na štíru i když si zase neříkám že by si nikdo o mě ani kolo neopřel... Každopádně na to přijdu časem až přesvědčim sama sebe o tom jestli to má cenu nebo ne...teď momentálně pracuji na tom abych měla čisté svědomí a řekla si s klidným srdcem že přes veškerou mou snahu to nevyšlo...
@laurinka2016 samozřejmě nikdo tu neví úplně jak to u vás je, třeba to je jinak..ale vycházím z toho cos napsala..a připomíná mi to jeden z mých dávných vztahů, až na to, že to bylo obráceně..já jsem na něm viděla stále chyby a chtěla, aby se změnil, on se snažil..to se vystupňovalo časem a čím víc on si vše nechal líbit, protože mě tak miloval, tím míň jsem si ho vážila..dnes to hodnotím tak, že on pro mě nikdy nebyl dost dobrý, jen jsem si to chvíli namlouvala a jeho jen trápila..tak to jen tak k zamyšlení..hlavně je třeba si uvědomit, že život je krátký a mladá jsi jen 1x..čisté svědomí můžeš mít už teď, mě přijde, že jsi strašně hodná a hrozně si ho idealizuješ "on je jen komplikovaný"..promiň držím ti palce👍
@mialagia není důvod se omlouvat i takto to může být s tím že,, nejsem " pro něj dost dobrá, to ví jen on sám. Uvědomuji si svůj věk a to že čas utíká ve své podstatě je asi pravda že bych měla být klidná co se týče mé snahy už teď, ale nevím proč, nejsem ještě... A že jsem tak hodná že ho idealizuju s tímhle názorem už jsem se také setkala, tak i na tom něco určitě je...
@yelowangel jasně, to je zase tvoje zkušenost😉.Jen si nejsem jista, že to co popisuješ bylo vlivem vojny. A pokud se povinná vojna vrátí, tak ti přeji ať to u syna zvládáš. Můj prostřední syn je momentálně na ročním studiu v USA.Za mě lepší zkušenost než vojna. Totéž absolvoval nejstarší syn. Manžel je ve všem soběstačný a i o děti se po všech stránkách postará nadstandartně. Toť má zkušenost🙂.