• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Manželovi se ještě nechce mít miminko. Co mám dělat?

16. května 2011 
gedren: souhlasím s tebou, aspoň co můžu soudit podle toho co mám doma, tak chlapi potřebujou mít vše dokonale a ideálně "zaopatřené" :grinning: trošku jim podle mě ale nedochází, že asi dokonalé bez problémů to nebude nikdy.. třeba my si budeme brát na bydlení hypotéku, no ale kdybychom měli čekat, až ji splatíme (nějakých 20,30 let), tak se asi miminka nedočkáme...
jo a odklady kvůli dlouhému studiu důverně znám, dočkala jsem se teprve teď v létě.. :wink:
zkusím teda změnu taktiky, místo po malých dávkách a častěji, trochu víc přitlačit a pak dát čas na oddych :grinning:

gabou: jak velký to 1+1 máte? taky asi budeme muset kvůli financím pořídit do začátku nejdříve malý byt.. myslím, že i v dvoupokojáči se to dá zvládnout, máte zahrádku?
4. led 2007 v 09:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
cauky Gabou
skutecne ty chlapy jsou vsichni stejny. U nas to melo podobny prubeh se svatbou. Kdybych cekala nez se Matin vyjadri sam, coz by me moc potesilo a bylo by to nadherny, romanticky, tak bych si asi jeste par let pockala. Nekdy me to mrzi, ze jsem ze svatbou prisla ja, martin sice souhlasil, ale citila jsem z neho, ze jen kvuli me, ze on by jeste roky cekal. Behem priprav na svatbu jsem se s martinem o tom nekolikrat bavila, ze pokud se n ato neciti odlozime to, on vzdycky rekl ze ne. A to bylo nekolikrat. Jeste mesic pred svatbou, kdyz jsme jeli na matriku s obcankama se zacal cukat,asi kdyz mu dolo z ese bude vazne zenit. no sedeli jsme v aute pred matrikou a ja to na nem videla, ze tam nechce jit, samozrejme nic nerek, to me na nem vzdycky vytaci. Neco naslibuje, aby udelal druhym radost, ale pritom sam rovnou vi z ena posledni chvili vycouva, jelikoz se mu do toho nechce. A to deal at jde uplne o cokoliv. No takze abych se vratila do auta :slight_smile: ja jsem se ho na to zeptala, kdyz jsem videla jak se mu nechce, on zacal vymyslet ze to nechame na jaro (oznameni rozdany, vsechny dulezity veci zarizeny) no nezadrzela jsem slzy, ale rekla jsem mu ze kdyz se na to neciti, ze to odlozime, ale ze na matriku at dojde sam, ze ja zacnu zase bulet a navic je to on kdo couva tak at to vyridi. A stejne tak v rodine, moji i jeho a mezi znamyma. No to se mu asi nechtelo, zkratka na matriku jsme dosli a svatba byla. Nevim jak jinak popsat moje pocity, nez ze jsem svatbu proste uz potrebovala. Chodili jsem spolu osm let a rok bydleli, takze myslim ze to nebylo nic snad uspechanyho. Nekdy si rikam ze jsem to mela vydrzet do toho jara, Martin se ted rozplyva jak je se mnou stastny a tak (ale taky mu to pravda tak dva mesice po svatbe trvalo) jenze si pak uvedomim ze jsem spokojena a tedy i on, proto ze jsem vdana, ze bych byla do jara stejne protivna ze si me nevzal, takze asi dobre ze to dopadlo tak jak dopadlo.
No a ted s mimi jsme na tom podobne. Jsme tak nejak domluveny, ze v kvetnu vysadim HA, ale presne citim, ze az skutecne si vezmu posledni prasek a MArtinovi dojde ze ten okamzik je "uz tady" tak zacne se zase vytacet.
Po svatbe se nas vztah docela zmenil, tak nejak vylepsil, mozna je to tim ze martin zjistil ze svatbou zivot nekonci, ze ani nemumrel, ani se mu nic nestalo, pivo v hodpodach toci porad :slight_smile: no tak treba to tak dopadne i s mimi, No v kvetnu uvidime
4. led 2007 v 11:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak, som tu zas. :grinning:
Gabou, možno sa faktickz rozkýve s tým bývaním až keď budete tehotní, proste potrebuje zistiť sám, že Vám bude tesno a možno prispejú aj jeho rodičia - myslím rečami, nie finančne :wink: . Aj u nás to tak bolo, navyše tu máme priateľovho otca, kt už nemože bývať sám, lebo len leží, takže sme 2 roky a z toho rok a 4 mes. existovali v 1 + 1, chodili chlapi na stavbu ( ešteže takí šikovní, zlaté ručičky) - takže všade neporiadok.... Ale musel na to prísť "sám", že to treba na tom poschodí urobiť, lebo sa takto nedá žiť :pensive: . No a dludli - s tou svatbou, tak to je podobné, akrát sme spolu kratšie, ale holt máme syna... Lenže ja som sa yas tak moc vydávať nechcela, on ženiť skoro vobec, ale vyzerá to, že 14. 7. sa budem vydávať :slight_smile: .A to chce on, tiež mu to dochádyalo 3 roky.... Chlapi sú skrátka takí, musia si myslieť, že na to prišli sami, i keď my vieme svoje, že dievčatá :wink: .
4. led 2007 ve 13:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
4. led 2007 ve 13:33  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
Ahojky holky..naše 1+1 je malinkatá ložnička (opravdu malinkatá, kde se jenom tak tak vytočíme) + malá kuchyňo-obyváko-pracovna..máme (naštěstí!) vlastní záchod a hned vedle záchodu je tchánů prádelna, kde jsme si zřídili sprch.kout s umyvadlem..je tam i vana, ve které se ale koupe pouze pejsek :confounded: (je to taková ta prádelková - čili vyšší). Když jsme sem chtěli jít bydlet, tak to bylo tak, že my budeme chodit garáží a tchýně s tchánem vchodem..Jenomže si pořídili labradora, který je víc doma než venku :sweat_smile: Tchánovci chodí domů taky garáží, boty si nechávají všude možně :angry: Vezmou ze dvora pejska, jdou mu umýt tlapky do naší koupelny (čili jejich prádelky), po cestě nám zašpiní celou chodbu (před koupelnou máme koberec) a to nemluvím o tom, že když mi přijde návštěva, tak pes létá všude možně :angry: Protože schody nahoru nejsou zavíratelné, je to prostě celé otevřené :cry:
4. led 2007 v 18:42  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Jo, včera jsem říkala večer Honzovi, že do mě v práci kolegyně vnutila panáka Becherovky, že se stala babičkou a já že jsem ale nechtěla a ona na to: jsi těhotná, že nechceš? A já, že nejsem, tak jsem kopla panáka..Honza mně na to řekl, že jsem měla říct, že jsem těhotná :astonished: No světe div se..on si to fakt asi neuvědomuje, co by to všechno znamenalo.. :fearful:
4. led 2007 v 18:46  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Jinak Dludli, vítám tě :wink:
4. led 2007 v 19:39  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Caf!
Máte to fakticky malinkaté, a kúpelňa by sa hodila vlastná.... Ale neboj, ono sa to utrasie, nechaj to načas tak, skús sa spolu s ním - manželom- stretávať s pármi, čo majú deti, hlavne ak sú tam nedšení a hrdí oteckovia :grinning: , to urobí svoje :wink:
4. led 2007 v 19:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky,já bych už ráda měla druhé miminko,ale skoro manžel zatím nechce :confounded:
4. led 2007 v 19:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
No, to střetávání bych asi moc růžově neviděla..totiž kdyby viděl, kolik je s miminkama práce, tak to by ho spíš asi odradilo :unamused: Jak to tak vidím, tak je fakt asi divný..ale dokáže být opravdu super manžel :sweat_smile:
My tu koupelnu máme vlastní, ale je tam společná pračka plus vstup do kotelny a pak taky ten pes :unamused:
4. led 2007 ve 20:03  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahoj Vladunko a jak jste staří?? Malá jak vidím má 5 let..a proč přítel druhé zatím nechce?? Jaké má k tomu důvody??
4. led 2007 ve 20:05  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
To, koľko je s mii práce neuvidí, lebo budete na návšteve - alebo oni u Vás :wink: a nadšení oteckovia urobia svoje. Asi bzy som to teraz nechala vychladnúť a tvárila sa, akože mi je to jedno. Viem, že je to ťažké, ale my sme dobré herečky, takže to určite zvládneš :slight_smile:
4. led 2007 ve 20:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
mě je 25 let,přítel má 33 let,největší problém je asi v tom,že on už má jedno dítě z prvního manželství a tak se mu do dalšího dítěte prozatím nechce,tak to vidím já
4. led 2007 ve 20:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holčiny, u Nás to bylo celkem podobně. První to bylo se svatbou, nejdříve jsem o ní mluvila jen já, manžel samozřejmě nechtěl ani slyšet, pořád říkal, že je čas, že ho nemůžu nutit atd. Tak jsem to vzdala a měsíc se o tom už ani nezmínila, a on se jednoho dne probudil a požádal mě o ruku, když jsem zrovna myla nádobí... :slight_smile: A s miminkem je to takhle, nejdříve, to bylo na začátku našeho vztahu chtěl děti manžel, já jsem byla ten střízlivec, který říkal, že je ještě čas. Pak se karta obrátila a já jsem chodila, že bych chtěla mimi, ale bez úspěchu. To trvalo asi 1 rok a něco. Pak se to ve mě zlomilo a děti jsem najednou nechtěla až ted před Vánocemi to přišlo jako blesk a já pocítíla silné mateřské pudy... Manžel se zdráhal, že máme ještě čas, že potřebujeme spoustu věcí atd, kdysi jsem to tvrdila taky, ale ted mi je jedno zda máme či nemáme koberec atd. Prostě mimi chci, řekla jsem mu na Vánoce, že si to přeju, že jsem myslela, že to bude vánoční dárek, ale nezadařilo se. Že mám potřebu se o ně starat, mít svou vlastní rodinu, těšit se z toho jak mimi roste, jak budu pro něj připravovat Vánoce a uvidím ty jeho štastné a krásné kukadla atd. Řekla jsem, že nebudu v sobě potlačovat něco co je naprosto přirozené, že by to bylo ještě horší atd. A tak jsme se dohodli, že budeme zkoušet, necháme tomu volný průběh a uvidíme kdy se zadaří. Ti chlapi na to potřebují spoustu času než jim to dojde, holt se neradi vzdávají svého pohodlí a ženy...., kterou budou muset trošičku obětovat. Chce to čas a trpělivost, hlavně netlačit mooooc na pilu, neradi se cití ovlivnění, musí nít pocit, že to rozhodli oni, však víte jak to chodí. Tak přeji hodně optimismu a trpělivosti :wink:
4. led 2007 ve 20:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Holky, díky za vaše zkušenosti..jak jsem tu pročítala některé diskuse, tak jsem si myslela, že takového muže mám snad jenom já..že všechny mají manžílky a přítele natěšené na otcovství..tak jsem ráda, že v tom nejsem sama :wink: A každé ženské, které se povede muže "přesvědčit" moc gratuluju a přeju krásné snažílkování a pak také těhotenství ve zdraví :sunglasses:
4. led 2007 ve 20:27  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
gabou myslim ze sama v tom rozhodne nejsi. No ja doberu dalsi platicko v nedeli, tak se zkusim zminit, ale spis jen tak abych nevysla ze cviku. Nebo abych martina udrzovala v jemnem tlaku :slight_smile:

O vikendu jede na chatu s kamaradama chlastat a ja jsem mu vcera do noci varila pro vsechny gulas, aby se mi tam tim lihem neotravili :unamused: Takova ja jsem uzasna manzelka :grinning: :wink: :grinning:
5. led 2007 v 10:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
gabou mě také připadalo, žýe jsem tu sama, kdo má muže, který po mimču nešílí..i z diskuze, kterou jsme tehdy založila to tak vyplynulo(byla tam tuším jen jedna holčena, co na tom byla stejně).
Jinak u nás hlásím pokrok, včera mi jedna holka tady napsala, že se jí podařilo otěhotnět(má myom stejně jako já :pensive: ), tak jsem to manželovi sdělila a on zareagoval tak, že to je moc dobře a pohladil mě atd. :grinning: Bála jsem se, že mi zase řekne něco o tom, že pořád mluvím o mimi :sunglasses: .
dludli já už anikoncepci neberu, ale manžel je sakra zodpovědný a opatrný :sunglasses: :sweat_smile:
5. led 2007 ve 12:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Téda, Dludli, ty jsi opravdu vzorná manželka :wink: to já kňučím už teď, že chce jet miláček s klukama za čtrnáct dní na hory :sweat_smile: ale samozřejmě před ním dělám jako že nic, že mi to nevadí :grinning:

Jinak jsme si s manžílkem řekli, že tento rok chceme už tak jaksi zklidnit..že nebudeme už tak pít (ne, že bychom byli alkoholici, ale skoro každý víkend něco v partě bylo, tak se slavilo :confounded: )Ale dneska si jdu sednout s holkama, tak vínečko si dám :sunglasses:

Consti, ty máš myom?? :astonished: A co to vlastně je?? :sweat_smile: No vidíš..hlásíš samé pokroky..jen tak dál :wink:
5. led 2007 v 16:41  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
gabpu je to něco jako cysta, až na to, že to většinou mají ženské kolem 40.Zjistila jsme to teprve změnou gynekoložky(moje měla volno zrovna když jsme měla šílené bolesti).Ta nová lékařka to poznala hned, k té staré jsem chodila na kontroly pravidelně a na nic nepřišla :angry: :astonished: .Myom může bránit otěhotnění, může být překážkou v těhotenství(potraty atd.) atd atd. :pensive:
5. led 2007 v 16:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
a jéj..tak to je mi, Consti, moc líto..opravdu :frowning2: Ale určitě budeš mít takové štěstí jako ta holka, co ti psala, že se jí podařilo otěhotnět :wink: A jak se to dá léčit??
5. led 2007 v 16:56  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
No napřed mě strašili s operací, ale když jsem od doktorky slyšela tu větu: ale jako každá operace, má svá rizika,tak jsem se málem složila.Nakonec se zjistilo, že myom nijak neroste, bolesti už taky nemám,ťuky,ťuk, tak snad operace nebiude potřeba.Uvidíme až se začneme snažit, jak se bude dařit :wink:
5. led 2007 v 17:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Aha, tak ti přeju hlavně, ať to neroste a nebolí :wink: Já se jdu chystat na večer..už se těším na babinec :sunglasses: Tak pa*kdyžtak zítra..
5. led 2007 v 17:12  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj a hezky pokecejte, my jdeme zase se známýma na večeři.jsem zvědavá neboť já znám jen tu holčenu a to jsme ji viděla jen jednou a naši chlapi se neznají :grinning: :sweat_smile: .pa pa
5. led 2007 v 17:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahojky holky..včera jsme s holkama pěkně poseděly, povínily a pokecaly :sunglasses: Bylo to fajn..dokonce jsem od nich dostala (trošku opožděně k narozkám) stříbrné naušničky :dizzy_face: Jo a přišla tam za náma i kamarádka, která je bohužel moc nemocná (roztroušená skleróza) a s manželem se snaží o miminko a bohužel se jim zatím nedaří :frowning2: Tak nám vyprávěla všechna vyšetření a tak..bere spoustu léků,tak to mají o to těžší :cry: bylo mi jí moc líto..ale to ona samozřejmě nechce - lítost..pořád doufá, že se to někdy podaří..tak jí držíme s holkama pěstičky a doufáme s ní :wink:
6. led 2007 ve 12:10  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, tak tohle téma taky pro mě.
Nevím kde se to v mém manželovi vzalo, tenhle rok spolu budeme 6 let. Od počátku jsme si říkali že miminko oba chceme brzo. Nejdřív to nešlo, protože jsme chodili na školu, pak to nešlo protože jsem neměla praxi. Ale teď to jde.

Sami jsme se dohodli že cca v červnu 2007 by jsme se mohli začít snažit. No čas utekl jak voda a červen 2007 je za půl roku, už teď na něm vidím jak z toho začíná vycouvávat a vůbec máme podle mě strašnou manželskou krizi. Celý týden se prakticky nevidíme, chodíme domu pozdě a on chodí v 9 hodin spát, zatímco já koukám do 12ti na telku. Je mi to trapné říct ale ani spát se mnou nechce. Teď začínám mít strach se vůbec do miminka pouštět, protože kdyby nám to nevydrželo tak to malý odnese nejvíc :frowning2:

Každý o nás sice říká že jsme ten nejlepší pár jaký se mohl dát dohromady, ale poslední dobou je to opravdu ukrutný!! Nevím co mám dělat aby se to zlepšilo, už jsem přemýšlela že navrhu manželovi 3 varianty:

a) pokusíme se s naším vztahem něco udělat
b) zařídíme si volné manželství
c) rozvedeme se

Mě už tohle fakt deprimuje a jsem dokonce ochotná přistoupit na všechny 3 varianty, i když ne všechny si mi opravdu líbí. Je to člověk, kterého miluju ale pomalu ho neznám.

A na závěr se Vám všem strašně omlouvám za ten román co jsem tady popsala. Já jsem se prostě potřebovala vypovídat a neměla jsem komu. Díky :cry:
6. led 2007 ve 12:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj kristo, neboj, určitě se to vyřeší. Mluvila jsi s ním o tom? Oni jsou v podstatě všichni chlapi dost podobní a vypadá to, že má prostě jen strach. Myslím, že se bojí, že něco nezvládne. Samozřejmě v souvislosti s mimčem. Jsem s přítelem šest let, nejsme manželé ani spolu nebydlíme. Vídáme se denně a taky na něm začínám pozorovat něco divnýho. Všechno je moc fajn, dokonce čím dál tím lepší, ale když začnu mluvit o společném bydlení, tak je jeho odpověď vždycky kladná, ale v nedohlednu.... :pensive: A to stejný s mimčem. Oba pracujeme, takže problém by to nebyl. Ale něco plánovat? Ani omylem. Ale věřím, že kdyby se to stalo, tak bude moc rád. A v podstatě si myslím, že máte stejný problém. Oni chlapi nemají rádi plánování - a zřejmě ho chytá stres z toho, že se to blízí - ale věřím, že kdyby se vám to nějak "omylem" povedlo, tak bude moc rád a je po krizi.... Držím ti moc palce!
6. led 2007 ve 12:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Danno, děkuju za podporu. My jsme to o víkendu už nějak vyřešili. Manžílek přišel, přiznal svou chybu a dokonce se začal víc adaptovat v tom co se týče mimča. Takže nakonec jsem mu žádný 3 alternativy nenabídla :wink: Bylo by to moc krutý, ale já už jsem potřebovala udělat něco proto aby se probral, naštěstí se probral sám bez mé bližší pomoci. :slight_smile: Tak díky. Já doufám, že se nám krize už budou vyhybat obloukem. Naivní že? :grinning:
8. led 2007 v 08:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahojky Kristi..tak blahopřeju..i malý pokrok je pokrok :wink: ikdyž u tebe je to i celkem velký pokrok, když píšeš, že se manžel i zabývá miminkem :dizzy_face: tak jen tak dál!! Klidně piš své pokroky dál..ráda tě tu uvidím..

Danno..jak už jsem psala..Honza mně sice jaksi krkolomě požádal o ruku, ale kdybych tu svatbu vyloženě nenaplánovala, tak se snad asi nikdy nevezmeme..oni ti chlapi jsou opravdu někdy divní a nejraději by nic neplánovali :angry: Tak taky držím pěstičky (i palečky), aby i tvého přítele to nějakým způsobem "trklo", že by se váš vztah mohl posunout o něco dál (ať už společné bydlení nebo svatba) :dizzy_face:
8. led 2007 v 16:49  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
krista,už je to lepší?jak ti je?
8. led 2007 v 16:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
myslíš si že je dobré ho nějak do mimča nutit?
8. led 2007 v 16:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek