Manželovo spaní a chrápání mi leze na nervy
Ahoj,
nevím jak začít. Je to jednoduchý, manžel chrápe.
A funí. A prská. A bublá. A skřípe zubama. A tak dále. Kdo zná, netřeba vysvětlovat, kdo nezná, nepochopí.
Obecné rady jako chodit spát dřív nebo mít špunty do uší nebo prášky nepomůžou. Nemůžu mít a nechci prášky na spaní, proč bych je měla brát já, když problém je u něj? Jsem skoro v sedmém měsíci těhotenství, budí mě nejen noční WC, ale každé kopnutí miminka. Máme dvouletého syna, který sice spolehlivě spí celou noc, ale občas si prostě zakňučí a potřebuje pohladit nebo tak - manžela to nevzbudí, takže musím být já ready.
Když jde muž na pivo, je to pak ještě horší, to ho už vyhazuju do obýváku. Klidně bych tam spala já, jenže tam úřaduje kočka, která v noci litá jak pošuk, takže kdo spí v obýváku se nevyspí tak jako tak. Kromě manžela samozřejmě. A opět, proč mám na gauči spát já, když chrápe on. A spát každý v jiné místnosti je prostě tak nejak smutný samo o sobě.
Ráno se syn vzbudí třeba v půl sedmé, já jsem hned vzhůru jak prvně kníkne a manžel hnipe v randálu vřeštění a pohádek klidně ještě další dvě i tři hodiny. To si stihnu vypěstovat nerva a když se on konečně vydadá, já už jsem na něj nás*ana tak, že nedokážu být ani milá a dát mu byť jen pusu.
Neskutečně mi to leze na nervy, mám pocit, že manžela začínám nesnášet. Před usnutim jsem a priori nas*aná, protože manžel chrápe skoro hned jak položí hlavu na polštář a ráno jsem vzteklá hned po probuzení, protože jeho nic nevzbudí a já čumákuju už x hodin, když on milostivě vstává. A pak mu ještě dlooouho trvá než vůbec začne fungovat (půlhodinová sprcha a tak), nehledě na bonus toho, že přes noc se v něm nakumulujou všechny ty chlapský pachy a jak jsem teď citlivá na každý smrádek.. No asi nemusím rozebírat..
Když je pracovní den, je to lepší, to prostě vstát musí, jenže já většinou taky a to pak v práci nestojím za nic. A navíc mám výčitky kvůli miminku, že jsem vzteklá a občas i že to třeba fakt přeháním a sama si to v sobě živím.. Víkendy jsou ale prostě pekelný. To vstane klidně i v deset. Dneska třeba, já usnula po půlnoci, vzhůru jsem od pěti, syn od půl sedmý a manžel se vzbudil teď.
Nepomáhá nic, žádné prosby, hádky, vysvětlování. Problém bagatelizuje, nebo si z toho dělá srandu. Nebo mi řekne, že chrápu taky, to bych ho vzala něčím tvrdým po hlavičce. Nebo mi řekne, ať se dospim, když jsem doma a on v práci a syn ve školce. (Pracuji jen na DPČ, nedávno mi skončila RD a za chvíli nastupuju na MD)
Byl v kontaktu se spánkovou laboratoří, slíbil že tam půjde na vyšetření, ale tehdy, kdy byl ochotný tam jít to nešlo a doktor mu řekl ať zavolá za měsíc. To už je víc jak půl roku. Když mu řeknu, kdy tam hodlá jít, jen řekne, že jo, že tam zavolá. A nic.
Jinak manžel funguje skvěle, je to dobrý táta a tak. Máme své problémy, ale celkově je náš vztah opravdu dobrý a lidi kolem nás nás mají za dokonalý pár 🙂
Jeho chrápání a vůbec spánkový režim mi ale ničí vztah k němu a já už nevím co s tím dál...
Jak jste se s tím vypořádaly(i) vy?
Tady jsem mezi svými!
Mohla bych reagovat skoro na každý příspěvek. Tak je mi tohle téma blízké a už 4 roky aktuální. Jakmile jsem otěhotněla, manžel nabral kila se mnou a začal chrápat. Z ložnice letěl a už se do ní nevrátil. Páč jeho kila neubyla, ba naopak, a chrápat nepřestal, ba naopak.
Operace měkkého patra nepomohla. Je to zbytečně vyhozených 10.000,- Kč.
Ve spánkové laboratoři mu naměřili spánkovou apnoi 100x za hodinu. A mě to ani nepřekvapuje. On totiž chrápe i za volantem na dálnici! A já jsem neřidič.
Oddělené ložnice je perfektní řešení, ale bohužel se nedá aplikovat všude. Např. ve 2+1, kde v jednom pokoji je ložnice, v druhém výhledově dětský pokoj a v kuchyni se pracuje, to jaksi nejde. Zatím chrápe v dětském pokoji, ale jednou bude potřebovat dcera svůj pokoj a pak ho asi vyhodím z bytu úplně. S jeho chrápáním ho do ložnice ani do kuchyně nepustím.
P.S. Dovolené se vybírají tak, aby byly i tam oddělené ložnice.
@magdalenan má tvůj chlap nadváhu? myslím si totiž, že to je velmi úzce spojené s váhou. Když ten můj měl do 100kg, tak to bylo ok. Teď je to nesnesitelné - jak jeho váha, tak to chrápání.
Tohle jsem kdysi taky řešila,muž nebyl obézní ani náhodou a chrápal neskutečně,pomohl nám sprej pssst! Používal ho každý den a já se konečně vyspala.dokonce sicsám o něj říkal,když docházel..
Tohle velice dobře znám... Ze začátku vztahu jsem vedle manžela skoro celou noc neusnula. Dokonce v noci i na chvíli přestával dýchat, pak se tak jako chrochtavě nadechl a chrápal dál. Mluvili jsme o tom, mnohokrát, sám o tom poprvé začal. Kolikrát jsem něj v noci měla strach, aby se nadechl. To jeho "nedýchání" časem samo přestalo, ale chrápe dál. A já jsem si prostě zvykla. Teď, když spím sama, budí mě ticho. 😀 Ale když u nás někdo spí, nebo spíme třeba u mamky, vždycky ho na jeho problém někdo upozorní. Máme i pár vtipných historek s mými bratry (8 a 10 let).
Tak na nadváhu to svádět nemůže. Nemá ani 80kg, při běžné výšce. Stále čekám až se rozhoupe a půjde aspoň na ORL. Ale jak to tak čtu, asi mu to stejné k ničemu nebude. Sprej zkusím koupit, vůbec mě nenapadlo, že by mohl fungovat... 🙂
Navštívit ORL a spankovou poradnu, můžou manželovi pomoci s nosní přepážkou 🙂
@prostejina No ano, o spánkové poradně píšu v předchozích příspěvcích. Řekli mu, že se tam nedá objednat a může přijít jen v pátek. Takže mu do toho samozřejmě pořád něco leze 😀 Tak ho nutim jít aspoň na ORL...
@magdalenan ta spánková poradna je důležitá. My jsme díky tomu zjistili, že muž má taky spánkovou apnoe, vlastně jsem k tomu ukecala jeho praktickou dr., protože se mi zdálo, že chrápe nepravidelně. A opravdu když mu monitorovali spánek, tak zjistili, že 11x do hodiny "zapomíná" dýchat. Takže potom nemohl upadnout do hlubokého spánku, jakmile to udělal, tak přestal dýchat a probudil se. Samozřejmě jen na pár vteřin, ale celý usínací proces začal znovu. Takže byl nevyspalý, extra protivný, špatně snášel jakoukoli běžnou zátěž a zaháněl to sladkým, takže k tomu dále tloustnul.
Teď byl na plastice měkkého patra, přiznám se, že mi je ho líto, když vidím, jak to bolí a nemůže se pořádně ani najíst. Ale kdybychom to nechali tak, tak má v pozdějším věku srdeční problémy a měl by infart v 50 jako jeho otec. Takže já bych tam do té spánkové poradny šla. Nemusí to být jen nepříjemné chrápání, ale bohužel může jít i o život.
@prostejina no my máme se spánkovou poradnou spíš horší zkušenosti - k ničemu to nevedlo.
Mně jde aktuálně hlavně o to, aby vůbec někam šel. Protože přes pár světlých chvilek má pořád tendence to zlehčovat - aktuálně to svádí na těhotenství, že bych blbě spala i tak a tak. Víc mi vadí ten sobecký přístup. K lékaři může jít kdykoli a prostě nejde, protože to a to (většinou se mu výborně hodí do krámu, že někde lítá kvůli mě nebo klukovi 😀
Apnoe podle mě netrpí, protože kdykoli jsem byla vzhůru, nestalo se, že by dýchat přestal, nebo jsem si aspoň nevšimla.
Je to prostě jako se vším, víc mi vadí způsob (ne)řešení problému, než problém samotný.
Aktuální stav přesně teď:
Já: "Kdy půjdeš na ORL?"
On: "Nevím. Někdy."
Asi ho brzy postihne polštářová apnoe 😀
@magdalenan jeee, přehlídla jsem, pardon 🙂 tak jo ale tam ted jen dokopat :D
Manžel byl taky ve spánkové poradně a tam jako na potvoru nezachrápal a nezachrápal! 😀 Já jsem to vyřešila po svém - prostě jsem se odstěhovala do volného pokoje, koupila si nové pohodlné matrace (mám pro sebe celé letiště) a řekla jsem, že se do ložnice nevrátím, dokud tohle nevyřeší. Spokojenost je nakonec na obou stranách, večer nebo ráno za sebou navzájem chodíme na návštěvy a přitom se oba vyspíme. Nemyslím si, že oddělené ložnice znamenají nefungující vztah, jen je to pořád jakési tabu, o kterém se nemluví...
@no_title ten můj drvoštěp zapomíná 100x do hodiny.
Chrápání nám zrušilo vztah a manželství. Chrápe úplně všude. Když to zalomí v kuchyni na stole (po večeři, nad vyjezeným talířem), tak ho ženu sviňským krokem, páč u toho jeho chrápání se nedá ani vařit ani žehlit, nic. Jsem na ten zvuk alergická. Jeho chrápání na záchodě nebudu raději ani moc rozvádět. Naštěstí máme dva.
Teď, jak byl v té spánkové laboratoři a přišel s tak děsivým výsledkem, tak na to vztáhnul i tu svoji nadváhu a únavu. Naději vkládá do kyslíkové masky, kterou by měl vyfasovat. Prý až se pořádně vyspí, tak mu půjde i zhubnout (teď tvrdí, že mu zhubnout nejde kvůli tomu, že je tělo stále unavené nevyspáním).
Korunu tomu přidává ještě fakt, že chci druhé dítě a s tak unaveným chlapem je to zhola nemožné.
@magdalenan přijde mi, že chlapi zlehčují úplně všechno. U nás je to v bleděmodrém. Tu operaci měkkého patra, která byla na ho*no, jsem objednala já. Do té spánkové laboratoře jakbysmet, a to byl značný problém. Páč v Brně byla donedávna jen jedna a ta je asi jen pro zaměstnance nemocnice a jejich známé (jinak si to nedokážu vysvětlit, volala jsem tam několikrát a vždy mi řekli, že mají stopstav a neobjednávají). Naštěstí u sv. Anny od listopadu 2015 zahájila provoz druhá, moderní, spánková laboratoř a tam je čekací doba 1 měsíc.
@no_title on už má tu operaci za sebou? Přeji Ti, aby problém vyřešila a jemu hodně sil. Ten můj trpěl 14 dní, bylo to v létě, teploty přes 35 a on těch 14 dní nejedl, nepil. Tak strašně ho to bolelo. A stejně to nepomohlo. Tak snad u vás to pomůže.
@djn jak u nas doma - nadvaha, pasivita, prespanost - unava. Nic s tim nedela. Na operaci bych ho nenutila. Ten zvuk chrapani nenavidim. On se tomu bud smeje nebo se urazi, kdyz ho vyzenu z loznice (pripadne odejdu sama). Ale kdyz nekam jede a tam ho slysi kamaradi a nespi kvuli tomu, zatim vsichni (chlapi! ) z nej byli prekvapeni, ze pry se nevyspali. A ja se vyspim, jo? S miminem se nevyspim, ted ma 2,5 roku a velky se chce stehovat zpet do loznice, ale neda se to vydrzet. Ja se tesila, ze se po dvou letech vyspim.
Ikdyz jsem nečetla všechny příspěvky, tak jen musím škodolibě podotknout, že muž je týden po operaci a já konečně po 13letech spím celou noc v kuse a v celém baráku je hrobové ticho... NECHRAPE!!!
První noc po propuštění z nemocnice jsem na něj v noci pořad zírala a čekala, zda začne chrapat a ono vážně nic. Děkuji ti panebože a hlavně zehnam Motolu 😀😉
@maxpex tak ať to vydrží. Od mé nejlepší kamarádky na tom přítel byl (chrápal fakt šíleně a měl dlouhé apnoe, takže už mu šlo o život). Operace se povedla, ale nechrápal asi jenom 3 měsíce.... .-/ Každopádně k zástvám už nedochází a chrápe tak nějak normálně.... Tak snad budete mít více štěstí.
@maxpex Vidím světlo na konci chrápajícího tunelu 😀
Ahoj holky,
tak hlasim progres, manzel se dnes konecne racil dostavit na vysetreni. Zaver je asi klasicky, zhorsena pruchodnost nosu a mekke patro, operace pry pomuze cca z 80%. Bohuzel je manzel alergik, takze pan doktor chce pockat s operaci az po sezone, ma si o termin zavolat nekdy v srpnu a vezmou mu najednou nos i krk a bude to stat cca 12k (je to rozmazlenec, sel do Asklepionu)
Tak doufam, ze to tedy k necemu bude.. 🙂
my čekáme na vyšetření ORL, kam jde příští týden s výsledky ze spánkové laboratoře
@magdalenan promin, nad tvým příspěvkem jsem se smála nahlas, až jsem probudila skoro malého.o) dokonale jsi popsala přesně situaci u nás:o)
Já mám hrozně lehké spaní, takže mě probudí každý hlasitější výdech, chrápání, mlaskaní, skřípání- to je peklo....Pokud má muž popité, jde rovnou spát k dětem do pokojíku, které mají narozdíl odemě tvrdé spaní....Jinak to řeším špuntama do uší, občas prostě musím odejít spát jinam ( a tak yjsme pěkne nas*aná )....manžel přibral, tak od té doby chrápe, já s tím asi nic nezmůžu....
Hlasité chrápání by vyřešily oddělené ložnice, což určitě nebude takový zabiják vztahu jako to, že nemůžeš kvůli jím vydávaným zvukům spát.
A vyspávání - tak ho vzbud, ne? Nasad mu do postele děti a ještě rád vstane.
Mám naprosto stejnou zkušenost jako ty jen s tím rozdílem, že manžela to hrozně trápilo, skončili jsme tak, že jsme spali odděleně ☹ to ale nevyhovovalo ani jednomu z nás a manžela to přesvědčilo, aby šel do spánkové laboratoře. Tam mu zjistili spánkovou apnoe (zástav dechu) 3. stupně ☹ tedy nejhorší jaká je ☹ a dostal kyslíkovou masku na spaní. Celá ta peripetie od první návštěvy do okamžiku, kdy masku dostal, trvala skoro půl roku ☹ což bylo dost hrozné ☹ ale stálo to za to, od té doby je klid, spíme opět spolu, i když si manžel musel zvyknout na tu masku (on tvrdí, že si na to nikdy nezvykne), ale potřebujeme plnohodnotný spánek oba dva. Manžel je silnější, řekli mu, že operace pro něho není, že by musel nejprve zhubnout a navíc, že to od apnoe většino u nepomáhá (jen od chrápání a také ne 100%). Masku má už napořád!!! A já tu věcičku miluju! Konečně se po několika letech vyspím... musíš prostě na manžela zatlačit, že jde hlavně o jeho zdraví, chlapi jsou na sebe opatrní a pokud se jedná o apnoe, pak to vážně není žádná sranda. Podotýkám, že manželo je teprve 33 let a krom té nadváhy je naprosto zdravý a i tak by se mohlo bez masky stát, že se mi jednoho ráno prostě neprobudí ☹
@alboo
No já když si vzpomenu na ty útrapy, kdy mě do rána ozařovala řvoucí televize (ale nesmíš to přece vypnout, protože "on se přece dívá" a "v žádném případě nespí"), chrápal ještě s otevřenýma očima ale "jak můžu chrápat, když ještě ani nespím? Ty jsi fakt padlá na hlavu, o co ti jde?", prdelní trichlory, které se držely v peřině dlouhé hodiny a uvolňovaly se postupně při každém převalení, drobky v v prostěradle a to nemluvím o tom, že mě ráno když šel do práce vždy naschvál přikryl dvěma peřinama a já jsem se pak vzbudila uvařená, nevyspalá a nasraná a on se tím ještě v práci bavil.
A teď? V jeho pokoji je čurbes, že se bojím tam vůbec šlápnout, abych nevynosila dá do baráku, modem má asi 30 cm od hlavy, což já bych nesnesla, tv mu řve do rána, všude tuny prachu, drobky, jídlo (někdy fakt dost staré) poodkládané po nábytku, hadry, které jsem mu dala poskládané poválené po zemi atd. A mně už to nevadí!!! Říkám si, je to jeho pokoj, ať si ho tam myši zežerou🙂
A já? V mém pokojíčku je teď pelíšek společná s dcerou, ale mám tam uklizeno, jak chci, nikdo mi to nekazí, nemám na prostěradlo ostré drobky a smradlavé ponožky, nemám tam tv ani žádné zářiče, mám tam zdravé prostředí a takovou jak to nazvat... úhlednou pohodu k odpočinku, okno si otvírám, jak chci já a manžel mi občas ráno ještě odebere malou, abych si mohla pěkně přispat 😀
Ovšem jsme spolu dlouhé roky a myslím, že když jsou spolu páry třeba tak 2-4 roky a je to relativně čerstvé, nějak se této variantě brání (pokud někdo chrápe, nebo jinak narušuje klidné noci), cítím z toho nějaký pocit selhání, snad ostuda, co tomu řeknou ostatní, možná neochota ustoupit z vlsatních představ již dávno pevně nalajnovaných, nevím.. Každopádně je to spíš záchranný kruh pro manželství než cokoli jiného a není na tom nic divného. Já to vnímám jako jistý luxus, který si konečně mohu dovolit a úplně mě oklepe, kdybychom museli natrvalo sdílet jednu postel. Prostě otázky volby a svobody. Opravdu doporučuju. Která jednou zkusí, už nechce jinak 😵