Manželství před rozvodem: Je možné rodinu zachránit?
Holky, ničí mě, že i já se přidávám do skupiny rozvést se/nerozvést se.
Jsem s manželem 15 let, 5 let manželé. Známe se opravdu dlouhou a od mládí, ale od toho, co se nám narodily děti,jsme nějak zapomněli na sebe. Láska postupně vyprchala. Žijeme vedle sebe. Krize trvá 4 roky, je to lepší pak zase horší. Nedokážeme konstruktivně komunikovat. Oba bereme ohledy na druhého,aby sme mu náhodou neublížili, ale tím si neřekne co je potřeba. Víme to, ale nevím co s tím. Teď řešíme intenzivně jak to bude dál. Manžel včera jel z práce s tím, že už to nemá cenu, že pro nás bude lepší, když se rozejdeme. Máme 2 malý děti, kterým by to zničilo život. Když je pak doma viděl, sesypal se, že to bez nich nedá. Já taky ne. Z představy, že si je budeme každý týden přehazovat mě ničí. Vím, že bych nebyla první ani poslední. Ale nepořídila jsem si děti,abych jim zničila život.
S manželem jsme si pak sedli a probrali,co je potřeba změnit,ale sám mi řekl, že neví jestli to bude stačit. Že neví,jestli už není moc pozdě. Je mi z toho úplně špatně.
Samotný osamostatnění si myslím,bych po finanční stránce zvládla.ale po emocionální... Navíc s manželem jsme oba z úplných rodin. Nikdo rozvedený. Jen oznámení rodině mě děsí, ale je to to nejmenší.
Je tu prosím někdo,kdo to měl podobně, komu se podařilo rodinu zachránit? Potřebuji naději, naději pro děti 😔
@andelka Tak jasný, ale když je v manželství jen chemie, po vyprchání jde vztah do kopru. Zrovna nedávno jsme se o tomhle tématu bavili s manželem. A ten tvrdí taky, že bez přátelství to prostě nejde.
@klokanka31 ale o tom já nemluvím přece. Nelze prostě mít jen jedno. Mělo by být obojí. Jak chemie, láska, zájem, důvěra, tak přátelství.
Myslim, ze pokud to zacalo s detmi, je co zachranovat a stoji za to pokus. My meli obrovske krize po narozeni obou deti - vzdy prvni cca pul roku to bylo blby, pak vse ochladlo a ja premyslela, co s tim. Byli jsme v absolutnim kolotoci deti-domacnost-prace, oba byli ve stresu a citli obrovsky tlak. Taky jsme spolu nedokazali mluvit, ja se hned urazela, manzel vybuchoval a zacinal byt slovne zly. Urcite by nam nepomohla dovolena bez deti, jen by se to zhorsilo - oba bychom se snazili, ale ta spatna komunikace by jen vyplula vic na povrch. Ani parova terapie by asi nebyla nejlepsi. My na to sli tak, ze kazdy zacal pracovat sam na sobe. A taky jsem premyslela, jestli je tam jeste laska, ale rekla jsem si, ze dulezity je respekt a ochota si naslouchat, to tam porad bylo. A neumela jsem si predstavit, ze budu bez deti, manzel je uzasny otec a chtel by deti vychovavat stejne jako ja, takze by bylo tezke se domluvit. Takze jsem si rekla, ze cena je tak vysoka za rozpad vztahu, ze budu bojovat za jeho zachranu - mysleno, aby deti zili ve stastne rodine se spokojenymi rodici. To jestli je mezi nami horouci laska nebo pratelsky vztah deti resit nebudou, kdyz se budeme respektovat a mit radi jako rodina.
Nechci do nikoho rýpat, jen by mě to opravdu zajímalo...Jak může příchod dítěte manžele odcizit? Přece pokud oba dva dítě chtěli, pak by je to mělo spíš ještě sblížit ne? 🤔 Si říkám jestli spíš není chyba ve vztahu jako takovém, a s dětmi to jen vypluje na povrch...
Tak včera jsme došli do bodu, že jsme si řekli, že hůř už být nemůže a že všechno,co uděláme to může jen zlepšit. Kupodivu se nám oběma ulevilo a dalo to naději do budoucna. Bavili jsme se i o té poradně. Manžel tam sám za sebe nechce, ale když bude vědět, že to pomůže mě, půjde. Zatím půjdu sama a uvidím jak to bude probíhat. Upřímně mám pár věcí, které si sama potřebuju zpracovat, tak to třeba pomůže. Každopádně to teď vypadá nadějně a jen čas ukáže jestli to fungovat bude nebo ne. Kvůli dětem věřím, že ano...
Držím vám moc pěsti🍀
@klokanka31 úplně snadno. Najednou se mnohé změní. Jak fakticky,tak psychicky, emočně, časově..je to velký naprah na psychiku a chce to hodně tolerance a pochopení. Je mnoho oblastí kde to může začít skřípat. A když není energie nebo čas, chuť to řešit,tak se to táhne dál. A samozřejmě je možné i to,že se jen zviditelní něco,co už tam bylo dřív. Jenže rodičovství si nikdo nemůže vyzkoušet předem,aby viděl,co to udělá.
Držím palce. Určitě pomůže i když tam půjdeš napřed sama.
@klokanka31 Úplně jednoduše.
Po narození první dcery jsme prožívali druhé líbánky, všechno bylo krásné. Pak se narodila druhá dcera. Porod docela náročný, psychicky mě hodně a na dlouho poznamenal, péče o dvě maličké děti, méně času na sebe (resp.skoro žádný), takže málo času na to, abychom spolu mluvili, abychom byli manželé...a už to jelo. A to jsme si navzájem nic špatného neudělali, vlastně se nic nestalo, jen jsme oba něco potřebovali a ani jeden to od toho druhého nedostávali. Tohle se stane vážně hodně snadno 🙂
Naštěstí jsme měli na čem stavět a kde brát, takže jsme to zvládli. Ale udržovat vztah s dětmi je občas náročné (a úmyslně píšu s dětmi, protože je to prostě ještě trochu jiné, než když je jedno).
@klokanka31 To je jednoduchý, unava, minimum času pro sebe, perspektiva, že několik dlouhych let pro nás večer ve dvou znamená jenom večer u vína a u Netflixu. My žádnou krizi neřešíme, ale náročné to bezpochyby je.
@klokanka31 To je strašně jednoduché. U mě začaly pracovat hormony, zcela upřímně říkám, že mozek přestal na chvíli fungovat, vše jsem viděla tragicky, bylo těžké se mnou mluvit rozumně. Neměla jsem žádnou zkušenost s dětmi, vše pro mě bylo nové, manžel se hodně zapojoval, měl na sobě všechny náklady, musel vydělávat, najednou cítil tlak, že je jediný živitel rodiny, neměli jsme dodělaný dům atd. Nebyl čas si pořádně popovídat, zjistit, kam se ten druhý ubírá ve svých myšlenkách, co ho trápí. A u obou vyplavaly na povrch věci z dětství, řešili jsme výchovu, jak se v tom sehrát, abychom neměli pocit, že jsme jeden proti druhému vůči synovi a pak i dceři. U druhého dítěte byl pro nás strašný první lockdown - já s miminem a čtyřletým synem doma, manžel zavřený v pracovně, klienti měli šílené požadavky, co nutně teď hned potřebují, ale na vše chtějí slevy, nevědělo se, co se bude dít, tím pádem manžel nevěděl, jak na některé požadavky klientů reagovat, potřeboval klid na práci a přitom mu ve vedlejší místnosti křičel syn, že chce za ním do pracovny, z toho brečelo mimino, já se snažila starat o domácnost a děti. Chvíli nám trvalo než jsme našli cesty, jak můžeme upustit páru jeden před druhým, aby ten druhý neměl pocit, že na něj člověk útočí a nebral si to osobně. Takže když se to vezme, neděly se žádné hrůzy, běžné věci, které řeší spousta rodin, a přitom nás dokázaly dovést do stavu, kdy jsme si nebyli jistí, že jsme na správné cestě.
@irmamala Nemáš pravdu, do tohoto bodu se dostane ráda manželství nebo partnerství. Není to o tom, že by se vytratila láska - na rovinu dlouholeté partnerství je vždy o komunikaci a kompromisech a ohleduplnosti - to je láska. Poradna jim naopak pomůže, aby se zase naučili jak myslet na sebe, jak fungovat jako partneři a ne pouze jako rodiče dětí.
@ilonne Určitě souhlasím, jsem ráda, že to někdo takhle napsal. Stereotyp a kolotoč s dětmi prostě takovou tu partnerskou lásku ubíjí, není čas si ani sednou vedle sebe u tv, popovídat si a pohladit se... Ale bez toho to prostě nejde a partnerská jiskra pak nemá dlouhodobě z čeho brát.
Také to vidím jako vztah vyhořelý dětmi, ale tím, že na sebe myslíte, nechcete si ublížit, rodina je pro Vás nejvíc - tak bych viděla velikánskou šanci vše opět rozdmýchat, budete se až divit, jak dobře to jde 🙂
Ale určitě si nechat poradit - odborníkem nebo třeba nějaké ty semináře Denisy Palečkové 🙂
Držím palce!
@klokanka31 úplně jednoduše. Páru to převrátí život o 180%, nevyspání, hormony, přeházení priorit, kdy najednou všechno určuje dítě, nedostatek času na to, být opravdu jen partnery, méně času a sil na sex a všechny ostatní samostatné partnerské aktivity. Já třeba nemohla srovnat dlouho s tím, že z člověka, který řeší denně zásadní a mentálně náročný problémyi, jsem najednou jenom mlíkárna, přebalovačka, hospodyně a v půl roce jsem měla krizi, kdy jsem muže regulérně nesnášela za to, že může chodit do práce, kdežto já dokolečka kojím a přebaluju. Nemyslím si, že máme za sebou nějakou krizi, ale brnkačk to rozhodně nebyla.
Dnes bychom měli s bývalým manželem 15 let od svatby, včera jsme měli 1 rok od rozvodu ... Rok jsme chodili do poradny, potom super a pak se to stejně vrátilo do starých kolejí ... Určitě nedržet vztah kvůli dětem ... To bylo i první, co nám paní psycholožka říkala ... Kvůli sobě ☺️ U nás to děti vzaly, záleží, jak spolu budete komunikovat ... Pokud budete v pohodě, děti to vycítí. Držím palce, ať vám to vyjde ☺️
Kdysi jsem se rozvedla, i presto, ze mi pravnik - zena pri sepisovani navrhu na rozvod a svereni deti do pece, rekla, ze kdyz mne nebije a nemame zasadni problemy, at se nerozvadim.
Neposlechli jsme.
Dneska s odstupem casu ti mohu napsat, mela jsem poslechnout.
Tak to je muj nazor s odstupem 21 let.
Nevidim ani u Vas zadne vyznamne problemy.
Poradna nam nepomohla.
Ani navstevy psychologu.
Jen zivotni zkusenost.
Koukám, že si něčím podobným projde asi většina manželství. Je pravda že po narození druhého syna mi začal děsný PMS. Nikdy jsem tím netrpěla a najednou jsem byla náladová, nevrlá, smutná. A trvalo mi, než mi to vlastně došlo. Manžel toho měl v té době hodně v práci a ani jednomu se nedostala podpora, kterou jsme oba tak potřebovali. Vím, že tehdy začali naše problémy. Někdy to bylo lepší, někdy horší. Ale s dětmi ten čas tak plyne, že uplynuly 4 roky a všechno se jen postupně zhoršovalo. Dávají mi naději vaše zkušenosti, že zvládnout se to dá.
Jestli je to opravdu dětmi, jakože to vypadá že jo, tak to zkuste zvládnout...Čtu tady na Koniku xxx diskusi, kde si z popisu vztahu partnerkou řeknu "to je ale k****n, proc s ním ta ženská ještě zustava". U vás mi přijde, že od sebe ani jeden nechcete, a kdyz to čtu, bylo by mi to líto, a to vás vůbec neznám🙂 Vím, je to náročný, když oba makaji jak sroubecci a děti k tomu chodí spát pozdě nebo mají nějaký náročný období a trvá to dlouho a ten čas na druhého prostě není...Doufám, že to prebojujete, moc držím palce!
necetla jsem ostatní odpovědi.
My jsme s manzelem 17 let. Krize byly, jsou a budou. S dvěmi detmi.. pak návrat do prace.. jeho kariéra vs moje kariéra… uz nekolikrat v našem vztahu padlo slovo rozvod. Ale ani jeden z nas by to nedal. Jak jeden bez druhého, tak bez deti. Proste jsme se dohodli, ze to dáme. Neni to snadny, jsou lepsi a horsi dny, ale snažíme se. A opravdu se to lepsi. Jen to chce vůli z obou stran. To ze jste se vlivem těžkých okolnosti dostali do mrtvého bodu neni nic neobvykleho, pokud oba chcete, tak to dáte.
@lacehea to mi připomíná moji babi.. taky se jednu dobu chtěla rozvést, dcery ještě byly malé. Muž ji děsně lezl na nervy, rozdílné osobnosti. Babičky věta: My jsme se nehádali, ale ON byl pořád v opozici! 😂🤦😆 Naštěstí natrefila na právníka rázného muže. Bije vás? Ne. Dává vám peníze? Ano. Tak ženská, co tady chcete? 😂 Rozvod je až úplně nejvíc poslední řešení. Jestli si od sebe lidi potřebují odpočinout, tak se přece nemusí hned rozvádět.
Vychováváme s manželem děti v podstatě sami. Je jedna jediná babička a hlídání, kdy bychom měli volný večer/víkend je jen velmi zřídkavé, spíš nárazové. S trochou nadsazky říkávam, že na manželství máme čas 2 minuty denně (což nemá být sexuální narážka). V běžném provozu řešíme práci (pracujeme spolu), děti, školu, nákupy, plánujeme volný čas.... Obvyklý kolotoč, který všichni rodiče znají. V určité době - hlavně když byly děti menší, jsme pociťovali, že řešíme jen problémy a nic hezkého ze vztahu nezbylo. Neměla jsem jasno proč spolu vlastně jsme, měla jsem pocit, že mi vztah samotný nic neprinasi. Pomohlo se občas opravdu domluvit s babičkou a vyrazit - do kina, do bazénu, na večeři, na procházku. Prostě něco sami, v klidu a spolu. Jednorázové to není řešení, ale v dlouhodobějším horizontu to vnímám, že to náš vztah zase trochu posílilo a hodilo do pohody. Dnes už jsou děti větší, je to klidnější než když byli malincí. Zabojujte, rodina myslím stojí za to. Každý vztah prochází mnoha krizemi a malé děti jsou úplná metla. Ale od problémů by se nemělo jen tak bez boje utíkat. Držím palce, ať vše vyřešíte.
Poradna vám strašně pomůže. Oni vám pomohou s tou komunikací, pomohou vám si vzpomenout proč jste se do sebe zamilovali, pomohou rozdmýchat tu lásku. Ano, taky mohou pomoci s tím, že zjistíte, že to fakt už nejde. Ale spíš mi to zní, že máte prostě krizi a nevíte co s ní. A pokud je tam ta snaha, být spolu. Tak to půjde. Jen je otázka, jestli na straně manžela v tom není ještě něco. Oni chlapi málokdy začnou takové věci řešit, když nemají alespoň vyhlídnutou nějakou jinou... Takže doporučuji aby manžel šel na terapii s váma nebo sám. Ale abyste vůbec věděli na čem jste.
@vitezove jestli manžel má nebo nemá někoho vyhlédnutého nevím. Nikdy si tím nemůžu být 100 % jistá. Ale pokud oba chceme zachránit rodinu, tak si musíme věřit, protože jinak to nemá cenu ani zkoušet... Takže věřím, že ne.
Já teď žiju ve druhém manželství, taky s malým dítětem, takže prožívám to rodičovství a jeho náročnosti znovu, ale s jiným chlapem. A musím říct,že je to velký rozdíl. Já v podstatě dělám všechno pořád stejně, ale je rozdíl,jestli chlap má o vztah a péči o něj,a vůbec o ženu jako takovou zájem nebo ne. Když nemá,tak ženská nezmůže nic. Když má,a komunikace funguje a oběma záleží na tom, aby to zvládli,tak to jde. U nás šlo i o povahu a přístup celkově. To mi došlo,že se nikdy nezmění,protože toho není schopný,a já to bohužel nemůžu přehlížet nebo nějak tolerovat,aniž by mě to netrápilo, nemrzelo, nezklamalo.. Rozhodně ne další desítky let.
@ai30 my to s manželem bereme tak,že co do manželství a vztahu vložíme teď, to se nám později zúročí. Je mi jasné,že v 60 bude ten vztah klidnější, spíš kamarádský než vášnivý. Ale aby takový byl už 30 let předtím..To fakt ne. Klidně budu s manželem v parku krmit holuby, ale ten hluboký vztah, láska, přátelství se musí vybudovat předtím.. společnými zážitky, emočními projevy, upřímnou láskou, vášní, romantikou..Myslet na to i když jsou děti je náročné ( máme tři a nejmladší je solidní kazisuk a ocásek), ale vyplatí se to.