Matka do mě neustále ryje, poučuje, kritizuje a naváží se do vnoučat. Co si o tom myslíte?
Ahoj holky, co si o tom myslíte? Uvedu příklady chování mojí matky a napište mi, jestli Vám to připadá normální 🙂, protože já už nevím.
Při každé návštěvě, kdy u nás moje matka je, do mě neustále ryje a kritizuje. Doslova se naváží do mě i do dětí. Na manžela si to moc nedovolí, ale taky by nejradši, vidím to na ní. Nastoupí do auta, když ji vyzvedneme z vlaku, a ani skoro nepozdraví a už: "Tak co, už se Honzík zlepšil v psaní"? Hlasitě a neomaleně. To je otázka po 3 dnech, kdy jsem jí řekla, že něco mu v psaní nejde. To je snad jasný, že za 3 dny se tyhle věci nezlepší. Provokuje mě, dělá to asi schválně, a pak se urazí, že na ni vyjedu, nebo pokračuje v rytí.
Pak přijde k nám domů a už v chodbě hlásí "tady je smrad" ... to je citace. Postavili jsme vlastní dům, zadlužili se, manžel pracuje 10 hodin denně, ale ona vidí jen že v chodbě je smrad z bot, který tam ale podle nikoho z nás není, dost často uklízím. U naší matky přitom uklízí můj táta, ona nemá vůbec co komentovat. Nikdy nás nepochválila za to, co se nám podařilo.
Další otázka byla "už jste prodali to auto, co máte navíc"? Tak neomaleně.
Mám dvě děti 5 a 7 let, vůbec si jich normálně máma nikdy nevšímá, nemluví s nimi, na nic se jich nezeptá, vyhýbá se pohlídání vnoučat, jak může, jen je komanduje, třeba hned za dalších 10 minut: "jestli si vezmeš sušenku před obědem, tak Ti dám pár facek" Přitom to není hrubý člověk. "Poděkoval jsi"? Atd. Moji dceru má docela ráda, ale syna vůbec ne, od té doby,co se syn narodil, má pro něj jen výsměch, třeba že mu déle trvalo, než se naučil na nočník, urážela mě, že jsem ho to ještě nenaučila, že už to ostatní děti v jeho věku umí atd. Přitom jsme se tak snažili. Prostě od té doby, co se syn narodil, je matka nesnesitelná. Je taková celá nějaká "divná". Matka chodí k psycholožce, ale moc jí to nepomáhá, a co jsem od ní slyšela, tak psycholožka ji spíše ponouká proti mě, asi potřebuje, aby k ní máma stále chodila, nemusím uvádět, z jakých důvodů....
Když jsem venku za domem uspávala v zimě dvě děti v kočárku (dva kočáry 🙂), utahaná mamča po noční a denní péči o děti, moje matka si šla po obědě u nás na návštěvě sobecky lehnout do postele, není přitom nijak nemocná, že by nemohla chodit hodinu po venku.
Obě děti jí hlídat nikdy nemůžu dát, protože to vůbec nezvládá, začne je tak divně komandovat, chovat se hrubě k nim i ke mně a skončilo by to tak, že jim dá na zadek - připadá mi to hrozný, že babička, místo mazlení, dá dětem na zadek. Přitom to není povahou vůbec hrubý člověk, spíše citlivý, ale ty děti vůbec nedává. I když s nima normálně mluví, tak je to vlastně takový komandování a výslech, má i divnej tón hlasu, jakoby se na nich nacvičuje a poučuje je. Nemluví s nima normálním způsobem, jako jiný lidi nebo naši známí.
Přitom máma není hrubší člověk, ale u nás se takhle vždycky chová, i u nich, když jsme tam my. Kolikrát jsem v breku odjela, protože mě i děti jen celou návštěvu vyslýchala, komandovala, dobré slovo pro nás neměla a vždycky si našla něco, na čem se točila stále dokola, až jsme zvýšili hlas. Přitom děti jsou šikovné a normální nemáme s nimi žádné větší potíže, ale dávají nám hodně radosti. Někdy mám pocit, že mi máma závidí, že jsem zdravá a mám dvě děti a dům, a každý den mám plno práce, a žiju v okamžiku, a ona je doma a nudí se občas, proto se na nás tak nacvičuje, je to vůbec možný? S tátou nemají dobré manželství, ale je to spíše její vina, mohu to říct, protože jsem tam vyrůstala. Máma si vždycky najde nějakou blbost a začne s tím ostatní lidi hrozně otravovat.
Řekla jsem jí, že chceme na jaře kotě (k domu). Od té doby mi poslala 5 emailů (fakt), kde píše, jak kočky čůrají doma, jak vše trhají atd... Když na její zprávy nereaguju, ptá se mého muže, zda jsem to četla a zda má na to on nějaký názor. Přitom jemu jsou nějaký kočky úplně někde.... Říkám si, že si ani nemůžu pořídit 1 kočku, abych u toho neposlouchala vyhrožování mojí matky.
Co si o tom myslíte? Já mám skoro pocit, že mi vlastní matka závidí a že ji svým způsobem štve, že žiju pěkný život, jinak si to nedovedu vysvětlit. Ale to její chování k vnoučatům? Co to má jako být za laskavou babičku? Je mi z toho smutno a nevím, jak to dětem vysvětlit, hlavně synovi, který to cítí, že ho babička nemá ráda, a tak se propast mezi nimi prohlubuje.
(Minule už jsem matku vyhodila z našeho domu, protože z nás jen vysává energii). Přitom musím fakt říct, že to není nijak hrubý nebo sprostý člověk, v chování k ostatním, ale je prostě nějaká "divná", neomalená, dovoluje si ke mně vše, co si normálně k lidem dovolit nemůže, protože by ji poslali někam.
Omluva za dlouhý příspěvek 🙂 Před týdnem jsem mámu vyhodila z návštěvy u nás. Už mi jen vysávala energii a děti byly rozpačité. Máte někdo něco podobného? 🙂
Nestíhám číst celou diskusi, ale u nás to není tak vyhrocené, ale dost podobné. Přitom u nás máma nadšeně s čímkoli pomůže, děti pohlídá a tak. To je taky jinak. Ale - ten "perfekcionismus" tam je. Z dopisu dítěte vidí to jedno písmenko, co je naopak. Doma je "bordel", dost musí být po jejím a tak. Sama jsem z toho byla nešťastná.
Po psychoterapii jsem si odnesla jedno - to, co je, moc nezměním, ale můžu změnit přístup, můžu to změnit v sobě. Pokud máš tu možnost, doporučuji to taky zkusit probrat s nějakým psychologem / psycholožkou. Protože prostě ona sice má problém, ale ty ho máš vlastně taky - v tom, že nevíš, jak na ni reagovat, nejsi imunní na to, co se děje, je to pro tebe blízký člověk.
Jo, začala jsem mámu objímat, ona je z toho rozpačitá, ale už si zvykla. Občas jí něco řeknu, ale účelně. Ona se nezmění, ale dost můžeš změnit i ze své strany. A bohužel občas je to i o tom jí některé věci prostě neříkat ☹ (třeba to s tím psaním ve škole). Nedávno jsem tu psala v jedné skupině post - malý nám špatně přibírá - a hlavní viník podle mámy? Že vstává v 9 a nikoli v 6 ráno. Protože to znamená, že nemá žádný režim. A nevysvětlíš, že kór v zimě, kdy je v 6 fakt tma, je to blbost. Navíc když ani já ani chlap takhle brzo nevstáváme a nepotřebujeme (když už jdu do práce, odcházím v 9, od února budu dělat na 11). Fajn, ona si myslí něco, já si myslím něco - a jsou věci, co prostě neříkat. A věci, nad které se povznést. Naučit se s ní komunikovat. Dá se to, ale jde to ztuha.
@lucka662006 Já mám podobnou, ale tchýni. Teda až na to vyhrožování fackama. Obvykle už ve dveřích uslyším nějaký negativní koment na něco. Děcka mají někde flek, mají velké boty, neumí to a tamto a její děti to jako v těch letech už dávno uměly. Peskuje mě i manžela. Pak si začne stěžovat na práci, na všechny v rodině, kdo ji co udělal. Takový hodinový monolog, co je vše špatně. Pak se zvedne a jde zase domu. Moje děcka taky okřikuje a komanduje. Mají 5 a 3 roky a furt na ně.. ty vole, ty vole... Nepochopím. Ale aby si je vzala jako hodná babička na prázdniny nebo výlet, to ne. Ale naše problémy ji nezajímají.. a to že bychom chtěli s manželem třeba 2x za rok večer někam, taky ne. Taky se učím si to nebrat. Stát si za svým a oponovat, ne se nechat semlít blbýma kecama. Je babička.. a co. Pokud se nebude chovat slušně a v rámci mezí, tak se stýkat nebudem.. Nebo si prostě na Vánoce vyklopíme dárky a tím to hasne..
@ajuse21 Ahoj, tak to je naprosto přesný. Proč už jste neudělali tohle a tohle u baráku, proč jste ještě neprodali auto, proč tohle a támhleto, proč si kupuješ kalhoty, když máš patery doma atd.... ale děti pohlídat nemůže a ani to fakt jako "neumí", za chvíli jsou otrávení všichni. Naaaprosto přesný....
@pincola Ahoj, mluvíš mi z duše. Přesně tak, vyříkávání po dobrém, psaní emailů, vysvětlování osobně, do telefonu, apod., někdy nepomohlo vůbec, někdy se to zlepšilo na měsíc s tím, že spíše důvodem zlepšení bylo omezení komunikace a ne to, že by se naše vztahy zlepšily. Někdy pomohlo zvýšit hlas, hádka, a pak se dva měsíce nevidět. Pak další dvě nebo tři návštěvy, a zas vše ve starých kolejích. Starší člověk se spíše nezmění než změní. Celý život se mě matka snaží tak nějak kontrolovat a přidušovat, ať se to čehokoliv týče. Přitom naši měli jen mně, jedno hodné dítě s dobrým prospěchem ve škole, a s normální povahou, žádné extrémy. Už jsem se naučila některé věci neříkat, ale nejsem ráda, že se třeba nemůžu pochlubit novou bundou mámě jako kámošce, protože hned začne vyčítat, kolik stála. Přitom si to můžeme s manželem v této době dovolit, nepotřebujeme, aby nás někdo držel při zemi, jsme ekonomicky aktivní.
Matka mi kazí vztah k vlastním dětem, protože mě stále jen upozorňuje na jejich nedostatky a já pak nad nimi zbytečně moc přemýšlím a jsem z toho unavená a začínám i sama pochybovat.
No, ale už jsem ji týden neviděla, myslím na naši poslední hádku, ale na druhou stranu se cítím dobře, jsem ráda, že dětem se po ní očividně nestýská, možná zatím, možná to vydrží déle. A ani já se nemusím někomu zpovídat ze svých činů a to dodává velkou svobodu 🙂
@uzjetotak Ahoj, přesně tak, ona je normálně schopná, když jí třeba říkám "holka má v žákovské 20 jedniček za sebou" odpovědět "A co kluk, ještě tak špatně píše?" Normálně takhle, nedělám si srandu. No řekl by to člověk někomu? A ještě jsem si všimla jedné věci, že když se třeba zeptá "Kdy dáte konečně auto do servisu" a já odpovím "nevím, to si řeší manžel, během 14 dnů" a jakoby dělám, že mě to vůbec nebere a můžu se spolehnout na manžela, tak to jí nejvíc vytáčí. Jakože já si s tím nedělám starosti, ale měla bych si je dělat. To cos napsala, mi taky sedí. Čím víc je člověk v pohodě, a jakoby bezstarostný, tím víc ona ryje. Nenechá mě užívat si hezkej den, stále vytahuje nějaké naše nedodělky apod.
Tak já se taky pochlubím perlou.
Včera tu byla máma i sestry....a tak jsme se tak nějak bavili o dětech..a chlap jim říká, že všechny děti jsou ve školce/škole chytří, že je na ně slyšet jen chvála (co se týče učení).....no a máma pak pronesla něco ve smyslu, že by měl bejt v rodině alespoň někdo.....,,blbej''😳😳😂
Nechápu, proč to řekla... říkám ji, že má bejt ráda, že má chytrá vnoučata a pak jsem s nadsázkou dodala, že ještě je tu Tobik, že to bude třeba on(14m)🙄
@lucka662006 Ty jo, to znám. Moje máma sice neuráží děti, ale jakoby naznačuje, že jás e o ně nedostatečně starám. Zrovna ona, to je takový paradox! ona pro mne jako malou neudělala nic co bylo nad rámec toho nejzákladnějšího, ale mých dětí se jakoby furt zastává. přitom jim nikdo neškodí. Stačí říct, že malá dostala smutného smajlíka z matiky a ona už se jí zastává, ale jako přehnaně. Já jí nehubovala, jen jsme řekla, že musím končit, že jsem cvičit s malou matiku. Nebo syn, byli jsme v nemocnici se zvracením. On už byl na konci, ale já to měla rozjeté a strašně jsem zvracela. Říkám mámě, že za chvíli budu muset malého nakrmit, ale že to je hardkor, protože je mi zle, když se podívám na jídlo. A ona hned" prosím tě, ale nakrm ho , moc tě prosím, nenech ho kvůli tomu svému zvracení o hladu".... ne, aby řekla,že přijde do nemocnice a nakrmí ho ona, já ať si odpočnu. Ona mě jako prosila, abych nenechala své zesláblé dítě bez jídla. Ona mě jako musí prosit, protože bez té její přímluvy by moje dítě hladovělo. A takových věcí je tisíc, ještě že maj moje děti tak úžasnou babičku , co přicválá na statném oři a zachrání je, ty vole...
Myslím si že prostě taková a že to je částečně i výchovou jaká byla dřív. Je mi to od nás hodně povědomé.... A se pouští s jedním uchem dovnitř a druhým ven. Ne diskutovat s ní. Přikyvovat. S takovými lidmi se prostě nedá rozumně bavit. Když bude přes čáru jak jedná s dětmi, tak možná bude lepší aby s ní promluvil manžel. A důrazně jí říct že tohle ne a že takhle mluvit nebude o dětech a k dětem.
@lucka662006
“Přesně tak, vyříkávání po dobrém, psaní emailů, vysvětlování osobně, do telefonu, apod., někdy nepomohlo vůbec, někdy se to zlepšilo na měsíc s tím, že spíše důvodem zlepšení bylo omezení komunikace a ne to, že by se naše vztahy zlepšily. Někdy pomohlo zvýšit hlas, hádka, a pak se dva měsíce nevidět. Pak další dvě nebo tři návštěvy, a zas vše ve starých kolejích. “
”Celý život se mě matka snaží tak nějak kontrolovat a přidušovat, ať se to čehokoliv týče. Přitom naši měli jen mně, jedno hodné dítě s dobrým prospěchem ve škole, a s normální povahou, žádné extrémy. “
”Matka mi kazí vztah k vlastním dětem, protože mě stále jen upozorňuje na jejich nedostatky a já pak nad nimi zbytečně moc přemýšlím a jsem z toho unavená a začínám i sama pochybovat.”
...bože, to je jako bych to opravdu psala já...
@pincola Ahoj, rozumím Ti. Máš pocit, že Tě neuznává jako schopnou matku. Taky dost nepříjemný. Moje matka je opak, podle ní se starám až moc a o děti se pečovat nemusí, hlavně teda aby ona nedej bože nemusela. A já se podle ní starám o neschopné zlobivé děti.
@uzjetotak Přesnýýý... čím víc jsem v poho a třeba na něco jí odpovím, že "to neřeším", nebo "to nechám na manželovi", nebo "to mi vůbec nevadí, to je drobnost", tím víc a víc matka ryje. Jakoby nesnesla, že se nestresuju.
Nestihla jsem si přečíst všechny příspěvky, ale moje matka mě peskuje pořád. Když hlídá mojí dceru, pokaždé se dozvím, že jsem jí dala špatné věci, nebo jí něco s sebou nedala. No naposledy to bylo, že nemá pyžamo, v tašce bylo, ale matka si stála za svým. Od té doby, co jsem se od ní odstěhovala, neslyším na sebe nic dobrého. Už od mala, uznávala pouze mého mladšího sourozence. On mohl vše, měl větší možnosti v realizaci svých snů. Matka to završila tím, že za svého žití rozdala majetek. Já dostala její byt s podmínkou, že jej smím užívat, ale ona tam bude zdarma bydlet a budu ji živit. Tak jsem jí vše vrátila a žiji si svým životem. Také mi vyčítá u nás kde co. Že máme tamhleto a proč to máme... A že se jí to nelíbí barevně , atd atd. Řeším to tím, že jí řeknu, ať přestane vše kritizovat, nebo k nám nemusí vubec chodit. No nejsi v tom sama
bud budeš pracovat sama na sobě a naučíš se tyhle ''útoky'' odrážet a nebo toho člověka vyselektuj ze života. všechno je ale nakonec stejně tvá volba.
Jo mě máma taky pořád komanduje...vždycky máte tady zimu,proto jste pořád nemocní (máme doma 22) máte smrad,vyvetrej.. minule jsme šly do města a zas Ježíš a co to máš za hrozny kalhoty a proč jste neudělali ještě to a to..všecko děláme špatně,děti taky nehlídá.Uz sem si zvykla no..minule jsem na ni tedy už vyletěla,že semnou nebude pořád mluvit jako s malým děckem,tak chvíli dala pokoj,ale zas si jede svou