Najednou mám pocit, že žiju se sobcem
S partnerem jsme asi 8 let. Žijeme spoulu asi 4 roky a máme ročního synka. Prožila jsem s ním hodně těžké období, když jsem žila s mámou, která si našla psychopata... žila jsem s ní v příšerných podmínkách, prožívala s ní domácí násilí, protože jsem si chtěla mermomocí udělat školu. V té době už jsem byla s partnerem, který mi ovšem nikdy nenabídl, abychom bydleli spolu... (bydlel sice u rodičů, ale on byl na tom finančně dobře), no ale v jejich rodině je vzdělání zbytečnej luxus, tak byl můj problém, že jsem nechtěla jít do stabilní práce než dokončím školu a přece mě nebude živit. (Tenhle podhled na věc mám až teď, když se nabalily další problémy)
Teďka máme synka a já mám pocit, že si mě z nějakého důvodu přestal vážit... Když jsme spolu začali bydlet, bylo vše v poho... já chodila do práce, nic jsem po něm nechtěla...V těhotenství mě hýčkal (a neměl to se mnou jednoduché). Ale po porodu mi přišlo, že jsem jen stará almara, kterou má jistou... Přišlo mi docela líto, když mi tchýně ukazovala rodinné zlato, co dostala od tchána za každé dítě a dorazilo mně, když se mě zeptala, co jsem dostala já... No já nedostala ani kopřivu... (ale nepotřebuju žádný megadary... ale aspoň nějaký vlídný slovo). Mám najednou pocit, že už nejsem pro něj člověk, který má taky své potřeby... Nikdy mrňouse samostatně nevykoupal, nenakrmil, nepřebalil... on si s ním jen hraje. Ani když jsem měla týden úpornou běhavku... a díky tomu jsem usílala třebas ve 4 hod v noci (a mrňous vstává v 7hod). Tak to byl můj problém, že furt lítam na hajzl... a nevzal ho ani na půlhoďku ven, abych si odpočala. Chtěla jsem si jít např. zaplavat... ale on je problém, aby naše dítě hodinku pohlídal, když jsem musela k doktoru nebo k soudu... Už jsem docela psychicky unavená...
Taky nesnáší mojí mámu... je na ní úplně vysazenej. Už když mi zazvoní telefon, tak se hned nechá slyšet "co zas votravuje blbá semetřice"... On v podstatě nemá důvod jí nesnášet... Jemu nic neudělala. Ano, udělala v životě spoustu chyb a já za její naivně rozhodnutí najít si nového chlapa zaplatila... Ale teď už se zase snaží vrátit do normálního života bez násilí. Můj vztah k ní se teďka začal zlepšovat... Bydlí v jiném městě než my... telefonujeme si, tak 1x za 14 dní ji navštěvujeme (teda pouze já a náš chlapeček) Ale můj partner je poslední dobou fakt příšernej. A když náhodou je při tom, když si telefonujeme, tak se pak chová jak když mu přeskočilo... např. včera po mém telefonátu s mámou jsem seděla na posteli, on přišel, omylem mi šlápnul na nohu, a když jsem vykřikla, tak mi ještě vynadal, že když vidím, že jde, proč neuhnu... A pak odešel a ještě třísknul dveřma. Tak jsem za ním ještě volala, že lidi obvykle v těchto případech řeknou "promiň já nechtěl, a né že se naštve na mně" a on mě hned nazval krávou... před naším synkem ☹
Ale naopak, já nesmím říct ani "ň" na jeho rodiče. Na Vánoce nám tchán dal stromeček, ale byl takový ošklivý ... já jsem ho nekritizovala, jen jsem se smála, že takový stromek nikdo nemá... Chtěla jsem to zlehčilt... nechtěla jsem prudit. A můj drahý se hned nasral. Vynadal mi, že jsem úplně blbá a že jsem si měla teda stromek obstarat sama... To bylo prvně, kdy mi vážně zatrnulo... takhle hnusnej na mě nikdy nebyl... A taky jsem nechtěla, aby bylo na svátky dusno... obzvlášť, když máme dítě (který všechno vycítí).
A jednou po mně začal házet brambory, které jsem mu uvařila k obědu... To teda uznávám, že jsem ho nasrala já, protože... náš synek, který začínal chodit se o mně zvednul a já jsem omylem do něj vrazila a on padnul na zadeček, (můj drahý mě furt poučuje, co dělám špatně - co se týká našeho synka) ... ale sám se neobtěžuje si to zkusit... Tak jsem už vybuchla, že buzeruje stejně jako jeho matka... A on na mně začal házet rozjedený oběd...
Nejhorší je, že bych si to s ním ráda aspoň vyříkala... ale to je vždycky jen monolog z mojí strany (pak teda většinou začně trošku sekat latinu, ale nenápadně, aby zase nevypadal jako podpantoflák) a on se neobtěžuje cokoli říct. A nebo když už... tak já pádný argument, že se takhle chová, protože jsem JÁ na NĚJ strašně hnusná...
Mám z toho špatný pocit, tady píšu jen o tom, co mě děsí... Není jen zlý, máme i hezké chvíle, ale... Nechci dopadnout jako moje máma s přeraženejma žebrama ... Nemám nikoho, komu bycho toto mohla takto říct...
jen jednou v životě by po mě muj muž hodil obědem!!!!! a byla by to jeho poslední aktivita 😠 😠 😠 😠 😠 😠
utíkej!!!!! než to bude horší 🙄
Rychle od něj pryč dokud není úplnej agresor 😒
To, co jsi popsala, není jen sobectví. To už je taky forma domácího násilí 😔.
Jednou by po mě hodil jídlo. Jen jednou. Proč s ním jsi?
mně přijde že někoho má, tak hledá chyby u tebe, aby ulevil svému svědomí.. nejsem si jistá, jestli po tom všem dokážete dát vztah do pořádku..
Utikej pryc
@anguly Nemusí být násilník, ale upřímně, jestli je to typ věčného kritizovacího prudiče, co ovšem vše jen pozoruje, komentuje, ale aktivně se péče o dítě a domácnost nezúčastní... tak to teda taky není na to nechat si ho napořád :( Co mu brátní být třeba hoďku se synem?? Nechce se mu / bojí se / nebo má jiné aktivity (třeba hraje na PC či je na netu)??
Co doma dělá? Vaří či pomáhá s něčím každodenně nebo je vše na Vás??
@anguly těžko se soudí, ale jen to co jsi vypíchla.. jedno by po mě něčím manžel hodil a letěl by..
Nebudu psat, co je zac atd., to nepomuze. Dej mu sanci si o tom popovidat - proc se tak chova, jestli se neco zmenilo (nevera, alkohol, drogy, prace....). Pokud ma duvod, tak jestli ho chce resit. A pokud duvod nezna, jestli chce jit treba do poradny.
A jestli nic resit nechce... Uvazujes o odchodu? Byla bys schopna to dotahnout do konce? Pokud ano, tak mu to rekni. Ale zadny plany sliby, to by ho akorat podporilo v jeho jednani.
Uz to, jak se chova k tvoji mamce, to je na povazenou. A schvalne ti slapat na nohu a hazet bramborama... to je opravdu na ceste k tomu domacimu nasili. To si nenech libit uz kvuli vasemu synovi.
Mně řeknout manžel jen ty krávo, tak by schytal takovou facku, že by se nestačil divit, a o tom, že po tobě háže jídlem je pro mě totální ubožák, který nesahá ani tvému synkovi po kotníky! Byt tebou tak se seberu a jdu bydlet k máme, pokud už je od přítele pryč, který jí týral a byla u mámy at si debil uvědomí jak se má k tobě chovat! Já bych mu zvedla mandle, bože, holka měj k sobě nějakou úctu!
Ahoj. Možná podvědomě přebíráš některé vzorce chování od své maminky...ono je dost časté, že si vybíráme podobné partnery, jako naši rodiče a dopouštíme se podobných chyb, ačkoliv oplýváme zdánlivou jistotou, že "to já nikdy" a "rozhodně nebudu jako ona"... Tím, že po tobě partner (zatím) něco hází už překročil jistou pomyslnou hranici. Promiň, sice ti ještě nedal facku, ale násilí to určitě je...Není normální a přijatelné, aby po sobě dospělí lidé cokoliv házeli! Je to přinejmenším znak určité nevyzrálosti a nevyrovnanosti...Přinejmenším! A ty vykazuješ typické rysy, které mívají týrané a submisivní ženy: "to já jsem ho vyprovokovala, to já za to vlastně (taky) můžu, to já připálila oběd, to já jsem nešikovná, to já..." Pro takové chování není omluvy, i kdybys podělala já nevím co...Všechno se dá řešit normálně a na úrovni...Do vztahu s tvými rodiči ti nemá co kecat, fajn, rád mít tvoji matku nemusí, ale rozhodně ti nesmí vyčítat nebo dokonce zakazovat kontakt s ní...Však oni jeho rodiče taky jistě nejsou jen dokonalí a svatí, to by museli být roboti a ty je taky respektuješ...Do toho, jaký život prožila tvoje máma, je mu úplný...no, ehm - nic...
Díky za názory... Taky takhle nechci žít... Ale potřebovala jsem se ujistit, že to není normální a fakt nepřeháním...
@helen_h - Nevím, co mu brání být hoďku se synem... Čas by se určitě našel. Doma mi trošku pomáhá, jakože luxuje a vytírá... a stará se o zahradu... Ale má problém, když má být s klukem sám. Ale nechce se se mnou vůbec bavit proč...☹
@marketnieuw Já jsem právě chtěla s ním mluvit... ale já teďka považuju za náš zásadní problém to, že on se mnou absolutně nechce nic řešit... A já netuším, proč se chová jak se chová, když se se mnou baví prakticky jen o počasí... ☹ Zatím o odchodu neuvažuju... zatím jsem ho chtěla dotlačit k psycholožce, která mi vždycky pomohla, abych nebyla obětí... ale obávám se, že teď už to není jen o mně... Ale dotlačit ho tam... to bude oříšek... "Není přece magor."
@anguly duvody muzou byt ruzny. Znam i par, kdy si manzel prestal manzelky vazit, protoze nevydelavala penize. A taky - on je musel zivit, chodit do prace a ona mela na starosti to dite. No a proto se (podobne jako u vas) o dite odmital starat. Vsechno se zlepsilo az kdyz se vratila do prace, jakoby mavnutim kouzelneho proutku. Najednou prispivala financne a taky ji nemel "jistou", doma zavrenou atd.
Jak rikam, duvodu muze byt spousta.
Ta tvoje psycholozka by ti neporadila, jak to navliknout? Myslim, ze pokud se s tebou o tom bavit nechce, tak je jen urcitej limit, jak dlouho tohle muzes vydrzet, aby te to nepoznamenalo. Ale jestli to vydrzi vas vztah, to je opravdu otazka.
Kazdopadne, drzim palce, at se veci pohnou at tak ci tak...
Krome vseho vyse uvedeneho bych zacala podnikat kroky, abys, paklize se situace nevyresi a ty budes chtit ze vztahu odejit, mela aspon maly financni polstar /a ano, chapu ze z materske nebo pokud mate spoleny ucet to neni jednoduche/ a mela kam jit /maminka, kamaradka, azylovy dum,.../. Nemusi k tomu dojit, ale velmi snadno muze. Mej trochu sebeucty, toto neni normalni chovani partnera, se kterym vychovavat dite.
Pokud můžu radit, aniž bych ho hodnotila, když s ním něco řešíš, vynech z toho rodiče-jeho i své.Řeš jen vás dva-co udělala včera naše nebo vaše Máňa to do toho nepatří, řeš co je u vás doma, tady a teĎ. A neřešte to pořád-domluvte se např., že teď si popovídáte o hlídání malého. Předem si řekni, že nebudete ječet, že se budeš snažit zachovat klid. Je možné, že se komunikace z jeho strany pak zlepší-bez maminek a s tím, že řešíme něco nepříjemného , co on nerad, jen občas a ne každou chvíli. 🙂@anguly
Udělat můj muž jenom jednu jedinou z těch veci co jsi popsala, tak si nestihne sbalit kufr
Dobre ,ze chodis k psycholozce ,ta te bude udrzovat nad vodou dokud to s nim budes chtit zkouset .Hodne chlapu nezvladne tu "moc" a zavislost ,kterou na nich zena na materske ma .Dulezite je ,aby jsi se zavcasu vymezila a nastavila mu hranice ,kam uz ne ..... .Preju ti at to dobre zvladnete .
Nikdo na světě nemá právo ti nadávat do krav, nikdo na světě nemá právo po tobě něco házet a nikdo na světě nemá právo te ponizovat. Seber všechnu hrdost, syna a bez pryč. Moji sestru ze začátku "jen" urážel, nakonec ji tahal za vlasy po zemi a všechno musel vidět jejich syn. U nadávek to začíná, u modřín, rozbitých nosu a jizev to konci. A i kdyby te fyzicky nenapadl, psychicka šikana je snad ještě horší. A takovej chlap si te nezaslouží.
Máš pocit, že normální vyrovnaný a dospělý člověk po druhém hází jídlo? Mimochodem by mě zajímalo, kdo ty rozplizlý brambory, který jste měli po celé kuchyni, uklidil... on asi ne co? A ještě ho omlouváš, že jsi ho naštvala tím, že jsi nechtíc strčila do synka? Kvůli tomu se přece normální člověk nevytočí natolik, aby po druhém házel brambory... upřímně si neumím představit situaci, abych tohle já udělala... nebo můj manžel... To co popisuješ je normální psychická šikana a troufám si říct, že bude hůř... sama píšeš, že mamka tímhle sama prošla. Zkus si s ní někdy promluvit (nemusí vědět, že se tě něco podobného týká), jaké měla pocity, jak to pozvolna přicházelo, jak si to nechtěla přiznat apod... třeba se v tom poznáš a bude to pro tebe velký vykřičník...
Tvůj muž není úplně normální,dle mého názoru už tě nemiluje a má tě plné zuby.Prostě neví jak se tě zbavit,tak tě vytáčí svým chováním.Nasysli rychle nějaké peníze a pošli ho do háje.
no tak duševně vyrovnaný muž to jistě nebude. Ostatně takových je více-někteří to holt dovedou lépe skrývat.Při tom, co jsem napsala výše,jsem se snažila popsat, jak konfliktům předcházet. Ze svého hlediska-kdyby mi můj muž hanil mou už zemřelou maminku, hodila bych i kámen-nejen brambory. A to jsem normálně fakt v pohodě, jak se dnes často říká. 😀Připadá mi, že to, co napsala paní nade mnou, je přehnané. Avšak meze, za které se nechodí, jsou třeba určit v každém vztahu.Jinak kameny nemetám-muž hází lépe a po 19 letech už třecí plochy známe. Jdu do lesa se uklidnit a on se do maminky už nenaváží. I já hledám na tchýni nejen chyby, ale zdůrazňuji i její dobré vlastnosti-byla trpělivá. Zároveň ale nic NEŘEŠILA- A TO JE PROBLÉM-ani u zakladatelky muž nechce nic řešit-patrně aby se nemusel hádat.
rozhodne to neni normalni (diky bohu za to, co mam doma). Pokud mas kam odejit, zdrhej hned, pokud ne, tak se na to zacni pripravovat...tohle k ziti neni
@anguly Tvůj přítel je bohužel nevyrovnaný jedinec.A mám obavy,že lepší už to s ním nebude.Většinou už Ti holky nade mnou napsaly vše.
Není dobrým příkladem pro vašeho syna,všechno od něj pochytí a bude se k Tobě chovat stejně jako Tvůj přítel.A to Tě pak bude trápit ze všeho nejvíc.Vidím to u své znamé-je jen děvečkou pro všechno a přítel a 3letý syn ji jen buzerují.V podstatě je jejich služkou,malý nepoděkuje,nepoprosí.Proč taky,když to táta nedělá,klidně do ní strčí,nebo kopne.Vždyť táta to dělá taky.Prostě děs.
Pokud je to možné,odstěhuj se a žijte bez hádek a v klidu.
@anguly Možná vás vnímá jako "bezcenou", protože se tak vnímáte sama. Proc byste mela byt linou almarou, kterou má jistou? Jak má vědět, že by vám mel koupit za synka zlato, když jste mu to neřekla? Řekla jste mu, že jdete na dvě hodiny pryc a ať se postara a dítě nakrmi? Nechci se ho zastávat, ale pokud soužití bylo několik let bezproblémové, nevidela bych to tak zle. Podle popisu se sice chova jako debil, ale myslím, že jen proto, že si to necháváte líbit! Nehrajte si na hodnou holku bez vlastních potřeb, nikdo to neocení! Pokud něco chcete, musíte si o to říct, chlapi jsou natvrdli a cist myšlenky neumějí..
@anguly ty jo... nejsem sice vztahovej kouč, ale přijde mi, že je fatální chyba v komunikaci. na obou stranách. jak mu říkáš aby děcko pohlídal? co znamená, že "je to problém"? Můj třeba dělal taky ze začátku ksichty, to je potřeba ignorovat ;) když je na tebe nepříjemnej, chováš se hned jako by se nic nestalo nebo dáš srozumitelně najevo, že takto ne ? házení brambor je poněkud... extrémní reakce, na druhou stranu vytahovat členy rodiny při nějaké negativní situaci a používat je jako argument proti, to taky není uplně košer... 😕 jak psala @japona , možná je část zakopanýho psa taky v tom, jak vnímáš samu sebe - negativně - a necháš se sebou tak jednat, a pak si třeba i vysvětluješ některé věci víc negativně než byly ve skutečnosti myšlené (kráva atd. no comment, jenže muj třeba tyhle slova používá, a nejsou pro něj tak inzultující jako pro mě, poněvadž a protože v prostředí, ve kterém vyrůstal třeba inzultující nebyly, navíc je to brutální cholerik, takže mu toho ujede hodně 😀 )
Nechci se partnera zastávat nebo omlouvat jeho chování, ale z toho co píšeš spíš než na rozchod (ty jo, radit po internetu rozchod po 8 letech vztahu, to je taky něco 😲 ) bych to viděla pokusit se za každou cenu spravit komunikaci, začít vidět na sobě na tom druhým pozitiva a když tak zajít do poradny.... nebo já nevim. Zkusit to prostě "rozmluvit" . Pak je ještě taky potřeba zjistit, jakým způsobem do tvýho vnímání partnera zasahuje taky ta otřesná zkušenost z rodiny, kterou sis prošla (třeba - už předem počítáš s tím, že je násilník - já třeba předem počítala u partnera s jinými negativními věcmi on to cítil a byl z toho běsný), a jaké zatížení (je jedináček?) má zase on... no není to lehký, ale třeba by stálo za to se ještě pokusit to nějak spravit.
Zkus si přečíst, co jsi nahoře napsala, ale z pozice, jako by to psal někdo jiný. Třeba tvoje kamarádka, přišla by ti říct, že má problémy se svým přítelem, že se chová tak a tak .... co bys jí poradila? Zkus to udělat zcela nezaujatě, bez emocí, jako by to byl jiný partnerský pár .... a podle toho se zachovej.
Moji rodiče se rozvedli před 23 lety, mě bylo 10, bráchovi 6. Můj táta měl v té době už 3 roky jinou ženskou. Domů jezdil na víkendy a jen si na nás vylíval zlost (brambory moc bramborové, smítko na koberci, kalhoty neměli správně puky, my jsme s bratrem byli nevychovaní ) ..... stupňovalo se to. Nejdřív jen křičel, házel po mámě věci, my jsme dostávali tresty (jako třeba klečet v koutě hodinu), pak přilítly první facky, pak mámu zkopal do kulaté krychle.
Nevím, jak to tenkrát dokázala, ale požádala o rozvod. Neměli jsme peníze, táta co mohl, to po rozvodu z bytu ukradl, alimenty neplatil. Mamina měla 3 zaměstnání současně, aby nás uživila, nikdo jí nepomohl (ani její rodina, děda byl podobný sobec, jako táta). Dodnes jí obdivuju a miluju, že to dokázala. Protože kdyby s ním zůstala, tak by jí nejspíš v nějakym svym amoku umlátil a my s bráchou bysme nikdy nedokončili školu a nestali se slušnýma lidma. Takže mysli hlavně na svého syna - a dej mu lepší budoucnost. Hodně štěstí.
Promin s takovym debilem bych nebyla. Chtela bych videt jeho iq test. Hazet obedem :D me to prijde hrozne k smichu, ze takovy idooto fakt jsou. Seber se a bez pryc. Nebo te znici