Nelíbí se mi chování manžela k dětem
Ahoj, stydím se za náš problém, ale chtěla bych to ze sebe dostat. Máme osmiletého chlapce a čtyřletou dceru. Mě je 33, manželovi 50. Byl již jednou ženatý, s dětmi jim to nevyšlo..nemohli je spolu mít.. Rozvedli se. Pak jsem přišla já. Velká láska, okouzlení..štěstí..po roce svatba, po dalším první dítě..
Oba jsme toužili po dítěti. Nikdy jsme se kvůli ničemu nehádali, na všechno jsme měli stejný názor.
Pak se narodil vytoužený syn. Byl pořád nemocný, hodně jsme si vytrpěli..prožili hodně strachu. Asi tak od pěti - šesti let je jeho zdravotní stav lepší. Mezi dětmi jsme přišli o jedno miminko, pak nám život dal dcerku..
Myslím, že nás manžel má rád, nechodí do hospody, má stálou práci..nemáme finanční problémy, běžné neshody v širší rodině..
Teď k tomu, co mě trápí a děsí.
Nechová se k synovi jako normální táta..někdy od jeho druhého roku, když hledám ve vzpomínkách..když na manžela přijde záchvat vzteku, smíká s ním o zem, do výšky ho zvedne za ruku, za hlavu, nedokáže se s ním bavit normálně..syn má mnoho otázek, je zvídavý, není schopen se s ním normálně bavit, vysvětlit, hrát..okamžitě startuje.. Není to jako, že by ho třískal, bil..jsou to náznaky, které mě bolí..většinou včas zakročím, zastavím to..ale tím mezi námi vznikají hádky, které jsou o tom, že já jsem špatná máma a že on vychovává. Syn zlobí, je živý, divoký, ale raději bych byla za třepnutí na zadek než to, co jsem uvedla víše.. Tyto situace nejsou jednou časté, ale mám vypozorováno, že to souvisí se stresem v práci..pak se to horší.. Jdeme mu z cesty, všechno dělám za něj, s dětmi mi moc nepomáhá..není schopen najít dětem oblečení ve skříni, připravit svačinu, vypravit ráno do školy, školky..moji rodiče, setra, pár takových situací viděli a dali nám jasně najevo, že takto ne..i já manželovi vysvětluji, že jeho chování není v pořádku, ať se jdeme někam poradit, on ale nevidí a nepřipustí, že dělá chybu..
Když vidím, jak je to v jiných rodinách, hrnou se mi slzy do očí, jak se tátové chovají ke svým dětem a jak to vypadá u nás.. Trápí mě to už hodně let. Ani nevím, jestli jsem popsala situaci pochopitelně, nechci tady vypisovat x situací, kdy se co stalo, to by stejně ani nikdo nečetl.. Už takhle je můj příspěvek strašně dlouhý..
Ještě asi otázka, která může vzejít..K dceři se chová výrazně lépe, podobné chování směrem k ní nikdy není!!
@ivet1982 Je to věkem,nemá už na to nervy,a taky mi připadá,že i výchovou.Nejspíš tak byl vychovaný on sám,tak od syna očekává to samé.Holčičky jsou pro táty princezny,takže asi proto se takhle chová jen k synovi.Už ho nepředěláš,je to jiná generace,navíc na nějaké předělání je fakt starý.Buď se s tím smíříš(což já bych nedala),nebo odejdeš.
@andrrriiik Nemyslím, že by to bylo věkem, už jsem psala @ivet1982 SZ. Já jsem rozhodně bohužel pro tátu žádná princezna nebyla ☹
Je to povahou. A buď to bude pod nátlakem korigovat, a nebo ne. Bez nátaku se nestane nic ☹
Taky si myslím, že to nemusí být o věku. To, že se k dceři chová líp může být i tím, že je třeba podobného ladění jako on (osobnost, temperament), tak ho tak nevytáčí.
svým způsobem už je ale dost pozdě, už v sobě překročil určité hranice chování a projevů agrese...těžko říct, jestli dokáže po 8 letech změnit svůj přístup, o kterém nehodlá diskutovat ani se za něj nestydí třeba před tvými rodiči. Možná kdybys fakt odešla, začal by se snažit, ale ne kvůli tomu, že by pochopil v čem je problém, ale spíš kvůli Tobě. Pokud s ním chceš zůstat, tak myslim že nejlepší varianta je situace, ve kterých se chová nejhůř, dělat bez něj - např to lyžování - zaplatit instruktora apod. A sledovat jestli se zlepší nebo si naopak najde jiný důvod jak si na synovi vybít zlost.. Nevím..
Co si o tom myslí syn? Bavíte se o tom?
@pisisvori Pozor,môj otec na deti nikdy nezodvihol ruku,nikdy na nich nekričal,nikdy im neublížil,neťahal ich za ruku do vzduchu,ani za hlavu,tak ako manžel zakladateľky..len je už nervóznejší,keď nemôže mať svoj kľud po dlhšiu dobu... Nič o ubližováno som nepísala,nevkladajte mi slova do úst,môj otec by sa tiež k vnúčatam takto nikdy nezachoval...
Ou jeee, to je a bude složité, později se vztah syna a otce může pěkně podelat..skákání po sedačce už asi ví, ze nemá, jde to říct o hodně lepším způsobem, než rakvickou, to me fakt mrazi /a ze si sem tam umím zarvat pořádně/..a povinnosti už snad v 8letech ma, ne? Uklízet pokoj, stlat, pomáhat s smyčkou, dávat prádlo do kose, sklízet si vypsané, utirat prach, utirat zrcadlo, umyvadlo v koupelne..to ma dcerka tak od 5-6let.
@guinea Tak já taky pro otce nebyla princezna,za vše se mi posmíval,shazoval mě,ale to samé dělal i s bráchou.Ale někteří právě dělají rozdíly právě proto,že holku berou jako princeznu.Věkem bude podle mě to,že nemá s ním trpělivost,a způsob výchovy bude asi povahou a jeho výchovou.
@andrrriiik Můj otec byl mladý, když jsem se narodila (přiměřeně tehdejší době), a choval se podobně ☹
@lv Jako každé dítě..i já syna přemlouvám k úklidu pokojíčku (přijde mi to ale normální), připomínám, že si musí uklidit prádlo, požádám, ať připraví na stůl, uklidí si po sobě ze stolu.., připraví tašku do školy..naopak, když přivezou chlapi dřevo, hrozně rád pomáhá, s mým tatínkem tráví také rád čas..i jemu rád pomůže..
Ale je to dítě, i zlobit pěkně umí.., ale to je snad v každé rodině, nebo ne?!
Áno,je to v každej rodine,že deti aj hnevajú,ja mám 8 ročnú dceru,ale ani zďaleka na ňu nekladiem také nároky na jej povinnosti ohľadne domácnosti...Jedinou povinnosťou je jej izba,na tom trvám,ostatné mám na starosti ja!Až raz bude veľká a bude mať rodinu namaká sa ešte dosť...preto nechajme deťom detstvo-a túto vetu by mal váš manžel pochopiť,je to dieťa,minimálne do 15 rokov bude považovaný za dieťa aj zo zákona,až potom dostane občianku a bude zodpovedný za svoje činy,teraz sme zadpovedný za deti my rodičia a to aj za ich šťastné detstvo...
@ivet1982 bude to znít asi tvrdě, ale já bych s člověkem, který nějakým způsobe "ubližuje" mým dětem nebyla. S manželem jsme měli dost problémů jako partneři a hodněkrát jsem si říkala, že by mi bylo líp samotné....ale i kdyby děti byl a já si to nepřála, tak prostě odejdu...jednou to zkusím s ním rozebrat a když to nepomůže šla bych. Vždyť takhle k němu stejně nemůžeš mít žádný hezký vztah ani ty, ne?
@ivet1982 myslela jsem spíš, jak na to reaguje syn - jak se cítí, nechápe to, je smutný, má na otce vztek..? Všímá si toho, že se k sestře chová otec jinak? Mluvíte o tom?
Myslím, že to může být i tím, že syna hodně chtěl a příliš se s ním ztotožňuje, zároveň nedokáže respektovat, že je syn jiný, občas zlobí.. Má na něj strašné nároky.. Je dobře, pokud syn odolává a "zlobí", zůstává svůj, stejně tak je dobře, že ví, že se otec nechová správně. chápu to, že se snažíš dopředu zabránit konfliktům, ale nevím, jestli je dobře vést ho k tomu, že se má chovat podle očekávání svého otce. taky myslím, že je pak těžké se naučit ovládat vlastní agresi a je velké riziko, že se pak syn jednou bude chovat jako svůj otec. Proto bych uvažovala do budoucna o chození k psychologovi i se synem.
@soptikova Je smutný, pláče..chodí si postěžovat ke mě nebo mojí mami.. (ta pak oprávněně startuje)..častá jeho poznámka je "ségra to dělala taky"..manžel na to, že to neviděl.. Myslím, že už rozdíly cítí..
A teď mě napadá, když to píšu.. Na manžela byli rodiče výrazně přísnější než na mladšího bráchu. Manžel vždycky říká, brácha něco udělal a já to odnesl..brácha mohl všechno, já byl za to bit..
Nečetla jsem úplně celou diskuzi, ale napadá mě, jestli třeba manželovo chování nepramení i ze zkušenosti, kdy musel vychovávat mladšího bratra a v té době na to nemohl stačit, takže aby si vynutil autoritu, choval se nepřiměřeně, a nyní z těch vzorců vychází? Každopádně problém v násilí nemusí být jen v té rovině, že by to tomu dítěti v onu konkrétní chvíli tak strašně ublížilo, ale spíš že se tím učí, že problémy se řeší násilím. Vzpomněla jsem si na příspěvek jedné známé na facebooku, dělá ve školství a pohybuje se v křesťanské komunitě, text je trochu k něčemu jinému, snad by jí nevadilo, když ho sem dám, a taky doufám, že to přirovnání nevezmeš osobně, protože je asi za hranu, ale líbila se mi tam jedna věta, kvůli které to sem dávám: __________"Často k nám do školy přicházejí cizinci. Češi, kteří trvale žijí v zahraničí a nebo cizinci, kteří trvale žijí v ČR. Jejich chování je často velmi odlišné od chování pražských rodičů. Moje zkušenost říká, že chování rodičů v Praze a jejich výchovné metody jsou odlišné, od chování rodičů v malém městě a na vesnici. A tak úplně rozumím tomu, že učitelce v Norsku, okolí rodiny i úředníkům se zdálo chování českých rodičů nepřiměřené. Protože je to prostě tak, chování rodičů v Čechách má úplně jiné kulturní hranice a nejspíš zde byly překročeny. A tak chápu, že na základě jiných kulturních hranic byly děti odebrány. Je to sice tragické, ale myslím si, že pokud chci žít v jiné kultuře, musím se snažit jí rozumět. A tady se to v tragické variantě nepovedlo. Když mluvím o kulturních odlišnostech, pokusím se vysvětlit co tím myslím. Jde o respekt, o hranice a z toho vyplývající fyzické tresty,, agresi atd.. My si to neuvědomujeme, ale třeba v Německu, ale také v Norsku a Švédku je nemyslitelné trestat násilnickým způsobem. Je za hranicí. Nejde o jedno plácnutí, ale facka je nepřiměřené ponížení. A společnost tak chrání děti a chrání je dobře. Domácí násilí je v České kultuře stále velký problém a ať již domácí násilí fyzicky vyjádřené a nebo domání násilí v oblasti duševní. Je mi líto,a le nesouhlasím s tím, že by byla dobré rodina ve které probíhá domácí násilí. Nejspíš probíhalo domácí násilí probíhalo ze strany otce. Je mi líto matky, která usiluje o své děti. Je skvělé, že nyní bojuje, ale je mi moc líto, že nebojovala o své děti, když jim jejich otec ubližoval. Každý máme právo udělat chybu a tu chybu napravit. ,Nezlobte se na mne, ale v České církvi je mnoho lidí, kteří zažili domácí násilí, protože česká společnost to považovala za přijatelné. Ale církev si s jejich potížemi neví rady. A tak chápu Norský stát, že jedná, jak jedná. Pozor je to vážné a není dobré nad tímto tématem jen tak si hrát se slovy."
ja bych nevidela nejakou chybu ze ma vetsi naklonost k dceri, to je velice obvykle ze otec k dceri, matka k synovi a naopak a muz ma tendenci dceri vic omlouvat, na to my zenske prece i spoléháme cely zivot. také znam pripady, kdy otec na syna zarli. to jsou strasne drobnosti co to mohou způsobovat. jestli jste si uzili tu nemoc, také další důvod, v takových pripadech chlapi totalne kolabuji a obvykle od rodiny spis odchazeji. takze věc je, jestli to ma nejake reseni. jste v hodne tezke situaci a nevim jaka je sance to zmenit, protože vašeho manžela to evidentne netrapi. ja bych to mozna videla na ten nejaky jeho vnitrni blok od tech nemoci, muzi nesnasi když prijdou tezke zkoušky a většinou jak pisu od rodiny zdrhnou. mozna mu to tak vraci a sice neodesel ale ten vnitrni rozkol mu dava takto najevo. no a vek prosim pekne dela silene moc. samozrejmne povaha a tak, to byste mohla rozebirat dokola, ale jde o to, ze ma zjevne nevhodne hrube chovani a on to resit nebude. pak je to na vas a sama vite jak todle se da vyresit a jak je to sakra tezke. neberte na sebe zodpovednost za manzelovo chovani, chova se jak chce on, blby není a uvědomte si, co chcete vy a jestli takhle prozit synovo detstvi. no a pak léčba - chlap se stresem v praci jenaprosto opet a zase v koncích. tak třeba psycholog, antidepresiva a at se vypovida. ale to asi udela malo který chlap. oni jsou preci dokonali.
@ivet1982 podle mě si ti dva prostě povahově nesedí. Manžela syn vytáčí už jen tím, jak se na něho podívá. Prostě mu na něm něco vadí, ani vlastně neví co. Podle mě si nikdy nebudou blízcí tak, jak by jsi si u syna a otce představovala. Ale za to syn nemůže, manžel by se měl krotit, on by se měl snažit a měl by dát synovi prostor, který potřebuje. Zkusila bych koupit manželovi pro začátek magnezium, který by ho mohlo dát trochu do pohody. A pak vysvětlovat, že tohle chování je už za hranou, kdyby to vyděl někdo, kdo vás nezná, mohl by to nahlásit i na sociálce a pak by byl problém. To nestraším, to je fakt, zvláště v dnešní době...
@ivet1982 urcite to není jednoduché a mas to hodně těžké, me jen napadlo kdyz trosku odbocim třeba u toho výtahnuti za ruku to manžel udělá kdyz syn zlobí? - pokud něco rekne udělá táta a hned něco jiného máma muže v tom mít dítě zmatek a v ten moment pro toho rodiče, který zakroči jako první to není uplne ono. Každopádně držím palce..
@terezapetrova Když syn zlobí, aby přestal.. Samozřejmě, když jako autority půjdeme proti sobě, není to dobře.. Ale já se musím zastat syna!!
A je teda na jejich vztahu neco pozitivního? Nebo si otec většinu času syna nevšímá a k tomu ma tyhle úlety?
Netráví spolu čas a k tomu občas ulítne..spíše je do společných chvil musím popostrčit..mnohdy to ale dopadne špatně..že manžel křičí, syna poučuje..pohádají se, syn pláče..místo toho, aby si prostě jen zahráli Člověče, nezlob se..z něčeho tak snadného u nás vznikají velké konflikty!
@polaks a nebude spíš tím, že tvůj otec má podobný charakter nebo výchovu nebo obojí jako manžel zakladatelky🙂???
Mému otci je 66, má 4 vnoučata a nikdy by se takhle nechoval, dokonce si s nima někdy vyhraje víc jak babička. Otci manžela bude letos 80 a nikdy by na vnoučata nezvýšil hlas.