Nestojím o manžela. Jsem divná?
Postupem času přicházím na to, že je mi líp, když nejsem s manželem, nebo když o není doma a jsem prostě. Vesměs doma s ničím nepomůže, ba naopak - udělá nepořádek, doma spolu nemluvíme a dokonce pozoruji, že i nás syn je klidnější a poslouchá mne. Sex je na bodu mrazu. Já jsem ve fázi, kdy si vše zastanu sama a v podstatě ho na nic nepotřebuji.
A dodám, že nestojím ani o jiného muže.
Zkrátka by mi nevadilo být bez manžela, na druhou stranu si myslím, že není dobře, když děti vyrůstají v neúplné rodině, že tam zkrátka ten druhý rodič chybí.
Jsem divná? Co s to semnou děje?
Pokud si nerozumíte, nesdílíte, nepomáháte si, nemilujete se - tak by bylo spíš divné o jeho přítomnost stát.
Jen čekat zda se něco změní mi tedy připadá málo nadějné, pokud o změnu stojíš šla bych tomu nějak naproti. Nevím ale zda je ochota na druhé straně.
Může to být určitým přetížením, špatnou komunikací, tím že s malým dítětem se převrátí život naruby.. Než se rozejít jen tak, bez důvodu, zkusila bych nápravu, komunikovat, poradnu, líp si určit pravidla fungování domácnosti, čas pro sebe, prostě nezahodit něco, co by fungovat mohlo.. Měli jsme s mužem krizi, chodili jsme do poradny a láska se vrátila, spíš jsme jen ometli pavučiny a jsme spolu moc rádi.
Mám to podobně 😆 Já ho teda nárazově potřebuji. Ale jinak jsme jak sourozenci 🙈
@helinkaaa A jakoze te stve nebo je ti jedno? Ja mam takove myslenky, kdyz jsem na neho nastvana. Ze se malo zapojuje s ditetem (mame stejne stare jako ty), v domacnosti.. Cas od casu to na nej vybalim, a je zase dobre. Mne se neskutecne ulevi a on jde do sebe, aspon na chvili. Je to takova nase vlnovka 🙂
Pokud je ti fuk, to mi prijde horsi.
A pred synem se chovate jinak nez sami dva? Jak jinak?
Jako zit, prezivat se asi tak da. Ja vzdycky rikam, ze na chozeni do kina, na vystavy, divadlo.. kam manzel nechce, tam muzu jit s kamaradkou. Ale na obejmuti, pohlazeni, pomazleni, sex, na to proste toho manzela potrebuju 🙂
Mam ted bohuzel takove stejne obdobi. Dve deti 8 a 5. Vse je na me. Od uklidu az po ukoly do skoly. Nekdy me stve, uz jen to, ze je doma. Pripada mi jako spolubydlici. Ale ne ten, co obcas neco uvari a zaridi. Ale ten, ktery vyzira spolecnou lednici a vsude vali kusy sveho obleceni a jinyho neporadku. A vlastne vubec nechape, ze je neco spatne ☹ .
Začala jsem tohle mít relativně brzy po prvním porodu. Byla jsem zmatená, sváděla to na hormony, kojení, další těhotenství, porod, kojení.... Nakonec jsem si musela přiznat, že jediný skutečný důvod je to, že zamilovanost odešla a po ní nezůstalo bohužel nic dalšího. 10 let jsem se obviňovala, rýpala se sama v sobě, řešila to všude, kam jsem přišla. Jenže jak se říká, kde nic není, ani smrt nebere. Takže časem jsem to přestala řešit a smířila se s tím, že takové naše manželství prostě bude. Jenže všeho do času. Letos mi někdo překřížil cestu a já jsem věděla, že tak jak žiju, žít nechci. Ne ve 35-ti letech. I když to bylo značně sobecké, bezohledné a nerozumné rozbít jinak celkem fungující rodinu, věděla jsem, že cesta zpět už není. Jako když celé roky čekáte mezi dveřma a nemáte odvahu vyjít, až jednou přijede výtah.... A vím, že i kdyby můj nový vztah nedopadl, s manželem bych už být nemohla. Tak strašně se mi ulevilo, když už jsem nemusela nic předstírat, snažit se ze sebe vydolovat city, snášet intimnosti, o které nestojím. Když už jsem nemusela mít výčitky, že jsem špatná manželka. Takže i když je to teď velmi náročné, když řešíme rozvod, stejně se cítím tak klidná a spokojená. Volná...
@helinkaaa mně to vyhovuje, muž si občas postěžuje ale netlačí na pilu. Styk máme tak jednou za šest týdnů 🙈 kdyby se víc angažoval s dětmi a doma, tak mám třeba víc energie, lepší náladu a chuť do zlepšení vztahu. Ale víkendy vesměs prospí, v práci je do 18h - i když nemusí. Udělá jen to co mu řeknu. Je hodný, má mě rád ale náš vztah je rutina. Ale jak říkám, mně to tak vyhovuje. Máme dvě děti, teď 9 měsíční holčičku a ta mi úplně stačí ke štěstí ☺️
Teď Ti jeho přítomost nevyhovuje, ale sneseš ji. Za chvíli se dostaneš do bodu, že Ti doma bude vadit. Nečekej na to a řeš to. Mluvim z vlastí zkušenosti. Pro moje první manželství byl tohle jeden z hřebíčků do rakve.
Svěř se mu, co Ti vadí a uvidíš, zda mu bude stát rodina za to se snažit.
@helinkaaa Já to měla podobně ale teď s druhým dítětem mnohem více potřebují aby fungoval a jsem ráda i za to málo co dělá a snad se i hnuly ledy v dalších věcech Taky plánují že občas pohlídá mimco a půjdu někam se starší Ale je fakt že kdybychom druhé dítko neměli tak by to bylo takové divné takhle mám pocit že jsme úplná rodina i když je to z velké části jen na mně
Já teda přidám pohled ženy, která je sama. Zcela úmyslně jsem si pořídila děti, i když jsem věděla, že nechci žít s jejich otcem. On to tedy taky věděl. Takže žijeme od sebe, on děti navštěvuje celkem pravidelně.
A za sebe říkám, že jsem sice ráda, že jsem sama, nemusím se na nikoho ohlížet, někomu se podřizovat..ale na druhou stranu být sama není zase tak úplně hitparáda. Jsou situace, kdy je ten druhý potřeba. Když prostě lehnu s horečkami a nejsem schopná se pořádně postarat o děti, když prostě musím zůstat párkrát do roka v práci déle..můj pětiletý syn onemocněl, je částečně na vozíku, doporučovali mu léčbu na více než rok v sanatoriu v Košumberku, ale co druhý dítě, absolutně to nešlo, tak to flikujeme doma jak se dá, ty jeho rehabilitace...mít doma muže, možná by to bylo jiné.
Navíc finanční stránka. Mám naštěstí celkem dobrý plat, mírně nad průměrem, ale synova nemoc vyžaduje dost nad rámec mého platu, rehabilitace, lázně, kompenzační pomůcky..takže vycházím jen tak tak. Jasně, každé dítě není nemocné..ale nikdy nevíš, co ti život přinese, u nás to bylo ze dne na den, život naruby.
Mám velkou oporu v mých rodičích, jsou v důchodě, takže když jsou děti nemocné, jsou většinou u nich, jinak bych už byla nejspíš bez práce, být s nimi pořád doma. Pomáhají i když lehnu já, když to jde. Teď při covidu jsem tři dny nebyla schopna vstát z postele, zároveň jsem nemohla dát našim děti, byl to nářez. Ještě že starší dcera sedmiletá už byla schopna se o syna postarat. Mám taky dost štěstí, že si můžu pracovní dobu přizpůsobit podle potřeb dětí. Být někde na směny, nemít za zády rodiče..vůbec nevím, jak bych to dělala.
Jako žít s ním stále nechci, neměnila bych to..ale ačkoliv jsem si myslela, že to bude snadný a že jsem na to připravena starat se o děti sama, tak člověk nikdy nemůže být dostatečně připraven a snadný to není vůbec.
@helinkaaa a myslíš, že pro dítě je lepší aby rodiče byli spolu za každou cenu? Nevím jak je starý, ale určitě cítí a pokud má na to věk tak i vidí, že jste jako cizí. I dětem může být lépe v rozvedené rodině.