Nevyvážený vztah a vyčerpání: Jak pokračovat?
Zdravím, chci se vypovídat a znát názor zvenku, já už objektivní být neumím. Volím anonymní cestu, je to pro mě náročné a nechci, aby měl někdo z okolí takovéhle informace…
Máme velkou krizi. Já zvažuji odchod, muž to odmítá. Já jsem velmi vyčerpaná, muž mi téměř s ničím nepomáhá, dětem se nevěnuje, když jsem chtěla čas pro sebe, říkal, že at si dělám co chci, ale on mi je hlídat nebude. Celkově pro nás všechny měl doma jen slova kritiky, já mu celých X let ustupovala, aby byl klid, vím, chyba… Když jsem neustoupila, nemluvil se mnou, dokud jsem nepřilezla. A já vždy, aby nebylo dusno, přilezla. Řekli jsme si teď, co nás trápí – mně hlavně to vyčerpání, nula, absolutní nula času pro sebe, že bych chtěla, aby je někdy vzal třeba na výlet a já mohla vypnout. V životě (nejstaršímu je skoro 15) nevzal děti nikam sám, ani jednou nevozil kočár, jediný výlet… A tedy dohodli jsme se, že to zkusíme opravit. Já se navíc objednala k psycholožce, koncem dubna mám termín.
Ovšem mám pocit, že je to stále horší, manžel konec vztahu odmítá, ale zároveň se chová příšerně (podle mě). A já asi taky… Já jsem se po létech odmítání z jeho strany (myslím odmítání povídat si, moje řeči ho viditelně obtěžovaly) uzavřela a stále nemám takovou potřebu mluvit. On potřebuje vše rozebírat. Dokola analyzuje každou kravinu, všecko mi vždy naprosto racionálně vysvětlí, každý svůj krok si dokonale obhájí. Zatímco já teda jednám v emocích, už jsem úplně na dně, často vyjedu...což mi s chutí předhazuje, že jsem hysterka, blázen, zatímco on je vyrovnaný. Bohužel s mým volným časem se nic nezměnilo, pořád ho nemám, ani nemám sílu si říct, protože když si urvu jednu procházku za týden, je kolem toho řečí...že jasněě, chceš být sama, nechceš být s námi. Ani nemám chuť to vysvětlovat. Vede dlouhé monology plné dramatických pauz, odboček, přirovnání...občas na konci ani nevím, co řekl. Potom mi píše dlouhé zprávy, opět plné analýz a teorií. Vím, že to myslí dobře, asi mu to pomáhá, ale já už jsem úplně zničená. Na vše totiž čeká vyjádření a mně se ještě nepovedlo to udělat dobře. Vždy se vyjádřím pozdě, málo, ne na vše, jinak než očekával. A tady je můj problém, já bych se popravdě nejraději nevyjadřovala vůbec, svým chováním mě úplně odhání. Stejně vím, že neudělám nic, jak čeká. Taky stále potřebuje objímat, doposud se mě mimo postel nedotýkal… Sex – já s ním nedokážu spát, nejde to. Velký problém, vím.
No, mně najednou došlo, že mě odměňuje za „dobré chování“ celkem milým přístupem. Když nejsem „hodná“, je zle. Já už vůbec nedělám věci, jak bych chtěla, plno toho zase dělám, aby byl klid. Včera to vyvrcholilo – večer se napil a byl zlý a jízlivý, držela jsem se, ale pak jsem se rozbrečela, řekl, že se nebude dívat na můj ksicht, jak se šklebím. Já odvětila, že když nechce, at se na můj hnusný ksicht nedívá, co taky ode mě může čekat. Načež řekl, že čeká, až mu můj hnusej ksicht vykouří péro (pardon). Završil to tím, že jsem bezcitná, citově plochá a nemám ráda naše děti. Zařvala jsem, že je hajzl a že to přehnal. Za hajzla jsem se vzápětí omluvila. Od rána je mega hnusný, samozřejmě mi racionálně vysvětlil, proč co řekl, bez jakékoli omluvy. A mně vytkl, že jsem se sice omluvila, že jsem ho nazvala hajzlem, ale ne za to, že to tak cítím. A tak je to se vším – já řeknu „cítím něco…“ - on „ty nemáš city“. „Myslím si…“ - „Blbost!“ Taky říká, jak mě musíme opravit, že jsem pokažená, že mám geny po svých rodičích (nemají harmonický vztah) a že s tím musíme něco udělat. Že chci raději problémy řešit s cizím člověkem (psycholožkou) a ne s ním. Jenže téměř kdykoli řeknu, co opravdu cítím, co mě trápí, dotkne se ho to a nastane peklo. Už i řekl dětem, jak se strašně snaží, vše dělá dobře a maminka mu nedá ani kousek dobrého. Bohužel už musím sobě přiznat, že po tomhle všem už mu ani nic dobrého dát nechci. A vlastně ani nevím, co dobrého dělá on pro mě. Asi myslí to, že malé děti bere dle svých slov pořád na hřiště a mně tam nikdy neviděl (ano já na hřiště chodím málo, ale s dětmi si hraju jen já, on tam byl za měsíc dvakrát).
Když to shrnu – už jsem unavená vše pořád probírat, nemám potřebu fyzického kontaktu, nejraději bych byla sama. On – přesný opak. A já se pozoruju, jak zase raději ustupuju, trápím se, nedělám věci vůbec podle toho, jak chci a cítím, protože nechci poslouchat ty řeči...ubližuješ člověku, který tě miluje. Ale nemám ani ty koule do toho říznout a odejít. I kvůli dětem, které ho mají samozřejmě rády. Neumím si představit být ta, co rozbije rodinu...
Přeji ti hodně sil I štěstí v novému životě co leží před tebou 🙂
Mám zkušenost se vztahem s narcisem. Člověk v tom je, nic nevidí, nic si raději nepřipouští, je jako tělo bez duše...Ale jakmile jen jednou jedinkrát otevře oči a spatří skutečnost, uvidí narcise v pravém světle, prokoukne jeho hru na kočku a na myš...už není cesty zpět!!
Začnou se pomalu roztáčet úplně jiný kolečka a otevře se před tebou nový život. Bez narcise. A ty se na ten nový život začneš těšit protože víš, že s narcisem by ses doslova UTRÁPILA.
Řekla bych že už ses vydala na cestu , že už jsi prozřela. Určitě máš různé pocity, určitě I strach. Určitě tam je i pocit viny a vybudovaná určitá závislost na nĕm..to oni umí. Neber na to ohled. A věz že když budeš teď odvážná a nenecháš se jím udupat a semlít a psychicky zničit a VMANIPULOVAT, čeká tě hezký a opravdový život bez něj, kde budeš moct být sama sebou.
Připrav se, budeš teď muset být odolná, protože narcista při rozchodu teprve nasazuje plný arzenál zbraní! Ale měj jako svoji mantru že to přesně, ať udělá cokoliv ( scény, vydírání, zastrašování, ignorování...), to přesně je JEHO HRA NA KOČKU A NA MYŠ. Nechce tĕ zpět protože tě miluje a uvědomuje si své chování. Chce tě zpět protože to znamená že tě opět má tam kde tě potřebuje mít - V PASTI.
Tahle diskuze mě strašně moc zajímá. Moc ti držím palce a jestli bych tě mohla poprosit, můžeš se nám jednou za čas ozvat, jak tvoje situace vypadá? Tohle je hodně důležité pro více lidí, nejen v rodině, ale možná i v zaměstnání. Neznám tě, ale jsem na tebe moc hrdá, jak krásně na podněty od ostatních reaguješ a opravdu na tebe myslím.
@mollyweasley děkuji. Musím přiznat, že je mi mizerně. Jako na houpačce. Na jednu stranu se mi neskutečně ulevilo to ze sebe vypustit, prostě si přiznat, že je to celý špatně... kolikrát jsem před známými nebo kamarádkami mlžila či přímo lhala a styděla se, že stejně musí tušit, že někde je problém. Připustit si, že možná je manžel opravdu takový a na chvilku si dovolit světlo na konci tunelu, je hezký. Jenže vzápětí dorazí pochyby, že mu křivdím, že jsem založila celou tuhle diskusi, kde ho pomlouvám, a on přitom takový není. Že přece nám bylo moc hezky, i teď je to občas fajn.
Včera jsem si začala psát některé jeho řeči, o čem jsme mluvili a jak, ať se na to můžu podívat s odstupem.
Večer mi řekl, že věděl, že si nejmladší dítě nemáme pořizovat, že to udělal jen kvůli mně, ale kdyby jen věděl, že se takhle složím. "Teď kvůli tobě všichni pykáme."
Pořád nad tím přemýšlím, chvilku směrem - a kde v tom je on..., chvilku - co když má pravdu...
Je to debil
Máš nějakou kamarádku, které můžeš všechno říct, a která vás hodně dobře zná? Můžeš se jí zeptat na její opravdový názor?
Já se obvykle opravdu snažím vyslechnout obě strany a stojím si za tím, že nikdy není chyba jenom u jednoho, ale prostě tady mám jasno, že v tobě chyba nebude. Měla jsem totiž tu čest s takovou kolegyní. Určitě máš své mouchy, to každý, ale ani zdaleka nebudou takového rozsahu, jak si o sobě kvůli němu myslíš. Naopak mi podle stylu psaní zníš moc sympaticky a přemýšlivě. To, že o sobě takhle negativně přemýšlíš, je proto, žes v tom vztahu neměla šanci se vidět v dobrém světle.
Fujtajbl coze? Tim jako sdeluje ze mladsi dite je pro nej jen za trest?
Takova pekna veticka a co vse zahrnuje co?
A) ja to dite nechtel, to ty
B) udelal jsem to jen pro tebe
C) vidis jak te mam rad? Delam veci ktere nechci a jen kvuuli tobe!
D) slozila jsi se, jsi neschopna
E) ocekaval jsem od tebe vic, ze to zvaldnes a ne ze se slozis
F) mladsi dite je pro mne trest
G) mladsi dite je nas ovlivnuje vsechny a jen k horsimu
H) za vsechno muzes jen ty
Jako za mne borec celkem tohle vsechno nahustit do par slov.
Vlastně má v principu pravdu: To kvůli tobě všichni pykáte. Dá se na to tak dívat. Když to shrnu: To ty sis vzala narcise a manipulátora, který podrývá tvoje sebevědomí, popírá tvou sebehodnotu a znetvořuje tvé představy o tom, jak má vypadat vztah. Takže jo, to kvůli tobě pykáš. To ty jsi pro své děti vybrala tohoto otce, který je vnímá jako chybu a upírá jim lásku a přijetí, které si každá bytost zaslouží. To kvůli tobě pykají. To ty sis vzala muže, kterému jsi dovolila, aby tě zničil, a on teď s tou zničenou bytostí není šťastný. To kvůli tobě pyká.
Ano, většina zdravých lidí by řekla, že je to spíš jeho vina, že je narcis, manipulátor a násilník, ale dost možná mu někdo ublížil, proto se mu to stalo a nemůže za to. Ale dá se na to koukat i tak, že je to tvoje vina. Proč ne. Pak si pojďme říct, že jsi to právě ty, kdo to může - a měl by v zájmu všech - vyřešit. Tobě prospěje mít vedle sebe opravdového partnera. Dětem pomůže, když jim umožníš vyrůstat s mužem, ne zbabělcem. A jemu prospěje mít ženu, jakou si představuje, což očividně nejsi ty. Řešení, které máš udělat, je celkem očividné. A zdá se, že ty už to dávno víš.
Ber to tak, ze kecy manipulatora v tobě mají vyvolat určitou emocionální odezvu. Čím víc se budes snazit s tím něco dělat, tím víc se on bude snažit vyvolat silnou emocionální reakci, protože to je jeho nastroj manipulace. Takže proto jsem psala o tom, ze je potřeba vytvorit si odstup. A ukazat sílu ( ne fyzickou, ne agresivni) prijmout tvuj dil zodpovědnosti za tu situaci. Ty totiž nejsi jenom oběť. Do jisty míry tedy ano, ale je na tobe aby ses z toho postaveni sama dostala a řekla dost. A jak psala @rebe - postavit se mu a reagovat vecne a pevně- ano, kvuli me pykame, protože jsem se měla tuhle situaci davn utnout a stat sama za sebou... nebo prostě - cokoliv. Jednak mu vezmeš vítr z plachet pac budes reagovat jinak nez ceka, zároveň si uvědomis ze v sobě tu sílu mas se nenechat manipulovat. Jo a upozorni ho, ze tahat deti do konfliktu je hodne pod pas. A ze treba ukoncis diskusi pokud do ni bude tahat deti. To je dno toto...
Jdu napsat pokračování... po dalších prima zážitcích mi bylo hůř a hůř. Šla jsem běhat a místo toho hodinu bulela v lese. Zjistila jsem, že mě nic nebaví... A tak jsem to rozsekla. Nastudovala jsem x článků a videí o narcistních manipulátorech a jejich obětech... to jsme my, něco sedí úplně, něco vůbec, ale je to na nic.
Řekli jsme to dětem, on se slzami v očích, jak maminku miluje a ona už naší rodině nedává šanci. Hnusný to bylo. Z něj se stal otec roku a já se pomalu sbírám ze dna. Mám psycholožku.... a dvě domluvený prohlídky bytů. Doufám, že ten druhý klapne.
Držím ti moc palce, snad se ti brzy uleví ❤️
Nejvíc se trápím kvůli dětem, vzhledem k tomu, jak se z někoho, koho děti vůbec nezajímaly, stal nejlepší otec v okolí, a po jeho výlevu, jak maminka ničí rodinu, cítím, že se na mě zlobí. To bolí moc.
Moc držím palce, jsi statečná, že jsi to rozsekla. Chápu, že to teď bolí, věřím, že na to půjde přes ty děti, to ví, že dokáže ublížit nejvíc. Ale věř mi, že děti časem prokouknou, jak to je. 🙏 a jednou ti za tento krok budou moc a moc vděčné.
@pipi_puncocha kéž by 🙂
Jasne ze se manzel zlobi, mozna se budou zlobit i deti. Na tebe. Ale jednou, jednou to pochopi, ze jsi to udelala hlavne kvuli nim, aby jsi je ochranila.
A vis co? Ano, to maminka tomu nedava sanci, spravne, protoze vi, ze uz to nikdy lepsi nebude. A ano, maminka nici soucasnou rodinu, protoze vi, ze je toxicka a disfunkcni...
Prikladam muj oblibeny obrazek, ktery mi pomaha, kdyz si nekdy vycitam, ze se mi neco nepovedlo a ze jsem se mela snazit vic.
Strasne moc preji, at to ustojis. Prosim Te, kdyby hral spinavou hru, dej detem precist tu diskusi tady. Nebo odborny clanek o narcisech. Jo a zavolej na Lociku, Locika je skvela organizace ohledne nasili, sice primarne na detech, coz tady neni, ale urcite ti poradi, jak s nimi pracovat. Drz se! Je to tezke, bude to tezke, nase mysl ma takovou "slabost", ze to nejhorsi co nejdriv zapomina a pak budes treba po dvou tdnech nebo mesicich uplne pochybovat o sobe, o svem rozhodnuti, nebudes si pamatovat to nejhorsi. Never tomu, nevracej se, je to trik nasi mysli v ramci uzdravovani, ustoj to, nepochybuj sama o sobe, o svem rozhodnuti. V dlouhodobem meritku to bude dobry, fakt.
@janedv Na to "nepamatování se" mi kdysi hodně pomohlo, že jsem si od určité fáze vztahu psala deník. Co udělal, jak se cítím, co jsem "udělala", jakou reakci to vyvolalo. Jakmile jsem pak v budoucnu zapochybovala, stačilo si vzít ten deník a začíst se. Pravidelně jsem po 5 řádcích se nadechla, deník zavřela a obratem z hlavy vypudila jakékoliv výčitky vůči sobě samé.
@brunetka11 u me nejak zafungovalo podvedomi. V dobach, kdyz jsem opravdu pochybovala, ze jsem to prehnala, ze ja sama jsem slozita, ze on to nema lehke, ze to urcite tak nemyslel, ze to tak spatne nebylo, atd... tak mi moje podvedomi ve spanku prehralo jednu z hadek. Vzbudila jsem se placem, uplne spocena a kdyz jsem zjistila, ze jsem v pohode, ve vlastnim byte, sama, jsem sama sobe podekovala a slibila, ze uz nikdy nebudu o sobe pochybovat. A nikdy jsem se uz neohlidla zpatky. Je to vic nez 16 let, daleka minulost, jednodussi to bylo protoze v tom nebyly deti. Ale byly v tom jine komplikace, takze easy to v zadnem pripade nebylo.
@autorko - pro me je to davna minulost, ale prave proto ti muzu rict, ze to pak BUDE dobry. Po prvotni uleve a euforii prijde ta krize, o ktere pisu vys ja i @brunetka11 , tu prosim ustoj, napis nam, ozvi se. A pak po nejake dobe se pomalu, pozvolna odrazis ode dna. A bude to dobry. Tezke to bude, mne to trvalo nekolik let, protoze jsem si neuvedomovala, jak moc slozita situace to pro me samotnou byla a nebyla jsem v poradku, ac jsem o tom nevedela. Kdybych vyhledala pomoc, podporu, slo by to rychleji. Nelituji, cesta byla moje a je prave takova jak mela byt, zavedla me tam, kde jsem dnes - stastna a spokojena ve krasnem manzelstvi s uzasnym muzem a otcem tech nejlepsich deti. Pribeh muze mit i stastny konec, i kdyz ten zacatek je na houby a uprostred to taky neni zadna hitparada 🙂
Děkuji všem. Já už tu krizi mám... kdybych byla sama, už bych byla fuč Ale děti, to mi trhá srdce. A on to ví a neustále to na mě kvůli dětem zkouší. A já pochybuju, přesně jak tu stojí - taky jsem udělala hromadu chyb, co když to fakt dělal jen, že byl nešťastný. Možná jsem se měla víc snažit. A pak si vzpomenu na několikery zkažené Vánoce (na Štědrý den mě pustili z porodnice, doma vůbec nic hotovo, do noci jsem balila dárky a on mě znechuceně překročil se slovy, že jsem mu zkurvila Vánoce a šel spát, jiný rok nám odmítl uříznout strom, až jsem ho s pláčem odpoledne 23. uprosila, dárky jsem několik let nedostala ani jeden, loni i s komentářem,ze si nic nezasloužím...prý sranda, já přece taky dělám chyby), jak mě občas ponížil před dětmi, jak strašně jsem byla nešťastná a zoufalá. A pak zase... co když byl kvůli mě tak nešťastný..? Ubližuju dětem... a pořád dokola.
blbý je, že ani moji rodiče neměli fajn vztah, byl spíš chladný, žádné emoce, nic. A tak vlastně nevím, co je správný vztah...
On fakt kvůli tobě nebyl nešťastný. Je to odporný kus ho*na, který se ti přilepil na botu a je čas ho z té podrážky vyšprtnout. Kdyby ti takové příběhy říkala tvoje dcera, souhlasila bys, aby ve vztahu zůstala?
Držím pěsti! Na začátku textu si říkám, blb, jakmile jsem došla k pasáži o péru, udělalo se mi šoufl a řikam si, že toto NE a NE a NE. Ať je vám s dětmi brzy líp!
Drz se! Delas dobre, detem neublizujes. Davas jim do budoucna nadeji, ze treba pozdeji, casem, uvidi jak ma vypadat normalni vztah a toho se budou drzet. V tomhle by zadne dite vyrustat nemelo. A neboj, az i on pochopi, ze to tvoje rozhodnuti nezmeni, tak ho deti prestanou zajimat. Ted jen ceka, ze kvuli nim si to rozmyslis. Drzim palce at brzy dopadne byt, to bude jeden z hlavnich kroku. A pak vyrdzet, nepripustit si myslenku, ze "preci byly chyby i na tve strane". Jasne, asi byly. Protoze kazdy dela chyby. Ale neznamena to, ze kvuli tomu musis dozivotne omlouvat neskutecne sproste chovani, ktere se nezmeni
Ahoj, po čase jdu napsat, jak pokračuju, jak je mi těžko...a jak doufám, že bude líp.
Nejdřív pozitivně, příští týden se stěhuju. Povedlo se mi pronajmout domeček, asi to tak mělo být...pán mi narovinu řekl, že od ženské s tolika dětmi ho všichni zrazují, ale povídali jsme si, taky prochází rozvodem, a nakonec jsme se dohodli. Minulý týden jsme se loučili, když jsem tam vezla nějaké věci, a usmíval se a říkal, že už bude jen líp. Tak kéž by.
Pro mě je expartner uzavřená kapitola, ani nebudu vypisovat, co vše se dělo...poslední měsíce jsou peklo. Chová se jak magor, doslova, a já jsem úplně na konci sil.
Nejhorší pro mě je, že se mnou přestal mluvit syn. Přiklonil se k tatínkovi, řekl mi pár ošklivých věcí....a od tatínka má plnou podporu. Dnes mu zase říkal něco jako neboj, za chvíli to skončí, už se odstěhuje. Jo, pak si koupí PlayStation... Chtěla bych napsat, že nevěřím, že děti manipuluje...ale vlastně spíš nevěřím, že by to nedělal. Z posledních sil se držím. Vidím, že jsou děti nešťastné (ty dvě velké, zbytek je malý a nějak to uplně nevnímá), dokonce mi ten syn, který se mnou stále nemluví, před týdnem v noci napsal, že by se mnou mluvil rád, ale nemůže. Snažím se srovnat s tím, že ted víc udělat nemůžu. Že je to jejich cesta, že jim můžu být nablízku s otevřenou náručí, ale nemůžu zařídit, aby to dopadlo tak nebo tak. Je to neskutečně těžké období, tak nějak tuším, že odchodem úplně neskončí, ale věřím, že mně se uleví a zase dokážu nabrat sílu i pro ty děti.
Jsi skvela, zes ten velky krok udelala. Nic jineho rict neumim. A jen podle me verit, ze syn nakonec taky prozre, vrati se k tobe. Drz se, spatne uz bylo.
Moc moc moc držím palce, udělalas a dál děláš dobrou a správnou u pro svoje děti! Věřím, že i ony to jednou pochopí a docení, ale může to ještě chvilku trvat.
Jsi mpc statecna. Deti to pochopi, uvidis. At se ti dobre bydli 🤞
Držím moc palce a posílám hodně sil. Určitě bude postupně lépe, jen to asi nemůže být hned.
@konidana počti si tady ;)
To zvladnes, uz bude jen lip😘
OPRAVA, jako anonym nemůžu editovat - .... buď se mu po povede, protože ostatní jsou ještě horší..