Nezvládám stres a dnes jsem ublížila synovi
Ahoj mám problém sama se sebou, aktuálně navštěvuji psychologa a chystám se i k psychiatrovi. Jde o to, že absolutně nezvládám stres a dnes jsem ublížila svému synovi a nevím už co dělat, hrozně se bojím, že to vygraduje ještě víc.
Celková situace u nás není růžová, vstupujeme do insolvence, řešíme finance, jsem těhotná, manžel pořád v práci, já dělám všechno špatně, nezvládám domácnost, syna ani nic jiného.
Funguje u nás tzv. D/s vztah (nekomentujte kdo o tom nic nevíte) jenže já ansolutně nezvládám povinnosti subinky ani matky.
U nás to vypadá jako po výbuchu, dřez přetéká nádobím k tomu synovi rostou zoubky, je protivný má teplotu, začal štípat. Dnes odpoledne jsem se pohádala s manželem a když jsem šla uspat syna hrozně se vztekal a kopal a štípal mě do břicha a já vůbec netušim co se stalo, ale já jsem ho kousla, ne vyloženě moc, ale otisk zubů tam byl. Nikdy jsem enchápala jak může matka ublížit vlastnímu dítěti a teď mu provedu tohle. Co mám dělat? Podle psychologa probíhá nějaká forma syndromu vyhoření nebo co.
K tomu mám strach, že mu ublížím v noci (podle všeho jsem asi náměsíčná nebo něco na ten způsob (doporučeno psychiatrické vyšetření) - pokud se chce manžel milovat a já spím jsem vzhuru plně spolupracuji (podle manžela) ale já si to absolutně nepamatuji, několikrát v noci byly odemčené dveře, které se na noc zamykají. Když byla asi čtyřměsíční kojila jsem ho v noci a když jsem nás přikryla, přikrylajsem synovi i hlavičku, manžela probudilo, že divně sípe. Já ani nevěděla, že jsem si ho brala do postele a málem jsem ho zabila. Opakovaně se mi zdá, že syn někde pláče nahatý a sám a má strach a já nevim proč. Mám strach, že zůstane někde sám, že se bude bát, že mu někdo ublíží. Ale mě samotné se občas stalo, že jsem se ho bála. Když jsem k němu šla v noci (ještě nespící) a on se na mě usmál musela jsem sama sebe přesvědčit, že to neni žádné nebezpečné dítě, ale moje normální dítě. Bojim se, jak zvládnu druhé dítě co když mu taky ublížím? Navíc k tomu všemu jsem se nevzpamatovala psychicky po prvním potratu před 5 lety. Stále se mi vrací myšlenka, že jsem zabila vlastní dítě (interrupce ve 12týdnu). Při stresu opakováně házím věcmi dokud nejsou absolutně na kousíčky. Když stresovou situaci vyvolá syn pláčem hrozně křičim a občas mě napadne, že ediný způsob jak to všechno zastavit je prohodit ho oknem. Celkově to ale řešim tim že křičim a něčim hážu, jenže on se mě pak bojí a brečí ještě víc. Když se vybiju zničením čehokoli(talíř,sklenička) zvládnu syna normálně pochovat utišit, ale totálně se sesypu a řvu třeba hodinu, Pak jsem ospalá a stává se, že upadám do nějakého mirkospánku nebo co.
Co se to ze mě stalo za člověka? Měl jste někdo něco podobného? Nedají se použít na zklidnění aspon nějaké bylinky? Nebo něco já nevim. Nechci přijít o syna, mám ho ráda, ale bojim se že mu znovu ublížím, vždyt to neni normální.
@klarka1992 dekuju ja se bojim sama sebe, ze prijdu o syna nejak se vsechno hromadi, ale nikdy jsem si nemyslela ze ublizim vlastnimu diteti. Proberu moznosti s psychologem 29. A ev zajdu do toho centra
@veronikajanova snese jen 100% bavlnu
Pro me to znamena jistotu v rozhodovani. Nemam zodpovednost neco rozhodovat a to me uklidnuje. Jenze v poslednich tydnech si touhle oporou nejsem jista
@geilinka me stejne neprijdete divna, pisete slusne a to ze jste udelala neco spatne si uvedomujete. A to je dobrej zacatek. Hlavni je aby se to neopakovalo(deti jsou krehci nez dospely). Ted to mate strasne narocny, a zatim to zvladate, nasla jste svoji slabinu a s tou se musite naucit pracovat. Ja sama prosla kbt, antidepresiva a pomohlo. Ale ja to mela kvuli necemu jinymu. Je to beh na dlouhou trat a vzdycky je lepsi mit spojence( manzel, kamoska, maminka?)😉
@geilinka Já myslím, že ty ani nechceš aby něco dělal, není to tak?
K psychiatrovi běž hned, půlka ledna je daleko, potřebuješ pomoc teď. S novorozencem, po porodu se tvůj stav vlivem hormonů rozjede mnohem víc.
@veronikajanova ale on dela neni problem vytrit, vysat ale nadobi ano
@klarka1992 to je tezky moje mama me srazi, manzelneni zrovna komunikativni typ a kamaradku mam ona mi doporucila psychologa a nediva se na me jako na zjeveni, ale tim ze nema deti je to takove jine. Celkove mi pritomnost jinych maminek vadi. Jednou jsem to zkusila a divaly se na me jako na exota, ze mi nevadi syn umazany od travy, ze mame psa a dokonce mu nezakazuju na syna zavrcet, ze jsem dala prikrmy ze sklenicek byl pruser, ze jsem vzdala kojeni kdyz se mi nedelalo mliko protoze v zacatku tehu jsem byla pouze o jedne presnidavce a jednom dzusu vsechno navic slo ven, ale jejich jediny nazor byl prikladat prikladat a mliko bude...je toho hodne psycholog mi asi nejvic pomaha v tom, ze se muzu vykecat bez toho, ze by mu vadilo co melu za nesmysly a ma jiny pohled na vec. Ted kdyz jsem u nej dva tydny nebyla to je hodne znat. I on rika, ze vlastne vim kde je problem, ale neumim z toho vybruslit, protoze bych tim ublizila okoli. Ted jsem zacala mit i pocit, ze ztracim jistotu v dominantnim partnerovi a proto se to v tom listopadu vyhrotilo.
to chce intenzivní terapii a dobrého psychiatra, momentálně jsi nebezpečná nejen sobě. Přeju ti, ať se těch démonů zbavíš, nemoci duše jsou jedny z nejtěžších.
@geilinka zakladatelko, píšu jen v rychlosti. Tohle je jasně na hospitalizaci. Stav se, jak už bylo řečeno výše, na psychiatrickou pohotovost, daji ti medikaci. Tohle není legrace. Pomáhá i rybí tuk ( vyživuje mozek), nutná bude i tvá aktivní pomoc ( psychoterapie), léky jsou jen na podporu. Tvá situace v rodině není moc dobrá, chce to odborníky i přes finance. Přeju hodně štěstí a pevné nervy. P.s.: ten rybí tuk fakt pomáhá
@geilinka po pravdě trochu si myslím, že roli dominantního partnera dost přeceňuješ. D/s vztah není řešením ani prevencí psychických problémů subinky ani dominanta, je to něco, v čem dokáží spokojeně žít jen dva psychicky vyrovnaní lidi, jinak je to cesta do pekla. Proto říkám, že v momentě, kdy máš takové potíže jaké máš, by měl být D/s aspekt vztahu první věcí, která půjde stranou, protože na to teď zcela objektivně nemáš. A měla by sis to uvědomit ty i tvůj partner. Až se vše uklidní a stabilizuje, můžete navázat tam, kde jste přestali 🙂
Myslím, že v první řadě musíš být hlavně dobrou mámou a pak až někde dlouho zatím řešit, jestli zvládáš i jiné, např. sexuální role. Řešit v jednom spojení, že nezvládáš být ani máma, ani sub mi přijde docela nahlavu. A také si myslím a je to čistě můj názor, že fungování rodiny se musí od sexuální role oddělit. Asi nerozumím souvislosti, proč to stavíš na jednu rovinu. Já myslím, že postel je jedna věc, ale druhá a podstatnější je fungování celé rodiny. A to se posteli rodičů přizpůsobit nemůže. Vynechala bych teď jakoukoliv sexuální roli z celého toho problému. A stanovila si nejdřív prioritu - hlavně zdravé a pohodové dítě. A pro tu je nutná pohodová máma, která dítě neohrozí. Ty Bohnice jsou určitě dobrý nápad. Teprve až se srovnáš ty s malým, tak pak se můžeš srovnat ty s manželem, tohle teď prostě musí jít stranou. A jestli jsem to dobře pochopila a ty jsi znova těhotná a o to zvlášť! Manžela zaúkoluj co to jde - někdy stačí nádobí umýt jen vodou, případně přírodním prostředkem na nádobí, aby se to odmastilo a určitě ho popros o pomoc, pokud ho to samotného nenapadne. Zkus se zamyslet nad tím, jak by sis mohla svou roli v domácnosti ulehčit - poprosit někoho o pomoc, najmout někoho na hlídání. Píšeš, že máš strach dítě někomu svěřit, ale ono bude s někým v kočárku na procházce víc v pohodě než s mámou, která musí nejdřív rozbít půl příborníku aby se uklidnila, nezlob se na mě. Pomoc maminek neodmítej! A určitě si do těch Bohnic minimálně zavolej!
@geilinka ahoj to ze mate d/s vztah podle mě hraje zásadní roli ve tvém vnitřním podvědomí, k tomu děti a ty to nezvladas... Vztek, agrese... Co tě tak sere?kde je zakopanej pes? Prášky tě jen maximálně zklidní ale nebudeš ve střehu a budeš spát... Což na psychiatrii určitě nasadí.... Protože ta jen,, řeší, '' důsledky ne příčiny... Napiš si na papír co tě tak sere, a popremyslej proč a co by s tím šlo udělat... Vzchop se!! Máš na to ne, už kvůli dětem..prece nebudeš chodící zombii pod lekama.... Jinak pomáhá boxovací pytel... 😉
@luckamarcu dobra rada nad zlato, co. Vzchop se :D omg slepymu to nikdo nerekne, at se vzchopi a zacne videt, ale jak jde o psychicky problem....
S takovymi projevy bych necekala a zkusila urgentne klidne ty bohnice, v tve situaci bezi casdesne rychle a tehotenska a poporodni hormonalni sprcha muze zdelat pekny prus... Medikace samo neni problem ani v tehotenstvi a pri kojeni, urcite ti dr mohou pomoci. Drzim palce a hlasuju pro “NEODKLÁDAT”
@meesha vybrala si jen dvě slova z kontextu nepochopilas nějak celek... Víš vůbec jak to na takové psychiatrii vypadá a co tam je za případy? Není lepší napřed zkusit všechny jiný možnosti než se nechat zavřít do Bohnic kde tě nadopujou a serou na tebe? Čím ji jako pomůžou? Tím že až sejít narodí dítě bude jen chrápat a bude sjeta lekama a ve finále to nic nevyřeší.. Nějaký Bohnice bych zkusila jako poslední možnost... Prioritně bych to řešila doma se všema...
@luckamarcu promin, ale tady neni cas na nejake zkouseni alternativ. Ublizi diteti a ma okno, nezvlada agresi, agresivni predstavy.... a ty na to doporucis udelat si poradek v zivote? Kdyby se ji trasly ruce, nemela chut na jidlo, mela extrasystoly, byla uzkostna,....ok, je ve stresu, at se nejdriv zkusi srovnat, ale tohle uz zni jako diagnoza hrozici velkym pruserem. Spravne nastavena medikace z nikoho zombie neudela, ano, s psychiatrii mam zkusenosti, vim, ze muzes narazit na problem, zejmena u nekterych diagnoz, ale na druhou stranu tezko muzes lecit tezkou depresi cajickem a psychozu autogennim treninkem. Tohle opravdu vypada patologicky. Troufla by sis treba laktacni psychozu lecit relaxaci? Kruci, zenska....
@luckamarcu jeste upresneni, i tohle je laicky nazor, jako primarni bych volila kontakt krizove linky a oni to uz vyhodnoti lepe nez mu vsichni dohromady
Kocko drz se, na postel se ted vykasli, res sebe a prcka a vas jako rodice, vy jako partneri prijdete na radu az pak. Zaukoluj manzela at spi s prckem v pokoji on a ty se jdi vyspat jinam, at naberes sily a nebudes se bat, co se stane v noci... 🍀
@luckamarcu názor na psych.léčebnu - ty jsi tam byla? Zažila jsi to? Nechci se tě dotknout, jen říkat to, co ty, je nebezpečné. Slova vzchop se, bojuj, nepoddavej se tomu apod., jsou pro psych.nemocného to nejhorší, co může slyšet. On to totiž dělá z naprosto všech svych sil a stejně ty stavy přicházejí - je to bohužel rozšířené, mylné.
@luckamarcu ty jsi v Bohnicich byla ze to tak přesně víš, jak to tam údajně podle tebe chodí?
@luckamarcu kazdy, kdo se leci na psychiatrii, neni pak zombie. A lepsi je podle mne trochu zklidnena mamca a dite/deti v pohode, nez treba dite, kterym ve vzteku bez lecby treba casem hodi o zed...jasne, ze rodina musi pomoci, ale pokud je nekontrolovatelne agresivni na dite a ma vypadky pameti, je treba podle mne lecba. Nekdo jen na vzchopeni se sam od sebe proste nema a potrebuje lekarskou pomoc, at uz ambulantni nebo hospitalizaci.
Promin ale jistotu v dominantnim partnerovi? Bud oporu mas nebo ne a je snad jedno jestli jste d/s nebk ne..ja myslim ze by nebylo od veci zvazit tu hospitalizaci jak uz se tu psalo. Z toho co pises na kazdem vidis nejakou mouchu a oporu asi nikde nemas, trebas zacit videt na lidech to dobry. Me matka taky do dneska buzeruje ale jednim uchem sem druhym ven. Na druhou stranu jste rodina a meli by jste resit veci spolecne, ne rict manzel neni komunikativni a je to. Muj chlap si taky nepotrpi na slova, za den rekne 20slov a vic nepotrebuje, ale vim ze kdybych mela problem resil by ho se mnou a o tom to je.
@lv příval těchto otázek jsem čekala..jasně že s tím mám asi nějakou zkušenost ne . ano byla jsem tam párkrát za mým blízkým příbuzným.Vim v jakým byl stavu a jakto chodí...nebo si myslíte že se budou s každým mazlit? Psychiatrie nic neřeší to je potřeba si uvědomit pouze léčí... Tzn nasadí kalibr na zklidnění at se upraví stav a timto to končí...kort na agresivitu dostane uklidnovaky... Vše ostatní je na psychoterapii.. Nebo je to snad jinak? Pokud ano prosím poucte mě...! Samozřejmě pokud to nejde jinak bohužel nezbývá než tahle alternativa.... Ale za mě bych udělala cokoliv aby se tomu vyhla...
@meesha přesně tak než tady kdakat o tom jak na to je nebo není špatné posoudí někdo jinej... Názory a rady padly... Takže zakladatelce přeji ať to dopadne co nejlíp a je brzo v pořádku...
@geilinka ty resis bohuzel nekolik paralelních problemu naraz. V prvni rade je hlavni srovnat tvuj vztah k diteti, budes mit prece druhe. Svuj submisivni vztah k manzelovi bych prozatim dala straniu a snazila se manzela zapojit, at ti pomuze s cimkoliv jinym, nemusi prece jen umyvat nadobi. O vikendu at ti pohlida maleho a ty si trosku odpocin. To dela hodne, na chvilku dite odlozit. A nesmis se bat, ze nebude o maleho postarano, urcite mu bude lip nez se zurici matkou. Krasne to popsala journals....
Vim, o cem mluvim, prošla jsem si skoro tim stejnym jako ty, vztek, deprese, bala jsem se abych neublizila male, jakej jsem byla magor. K tomu insolvence, pokulhavajici vztah, az na tu submisivitu....Cekala jsem take neplanovane druhe, to jsem bohužel po vsech uvahach dala pryc, do ted me to boli, ale v mem stavu by to byl nesmysl, umrela mi k tomu jeste mama..... Obdobi opravdu strasne, ale musis si opravdu rict, ze jde o toho prcka.
Ty mas tedy stavy jeste horsi, urcite to chce psychiatrickou pomoc, z toho se sama asi nevyhrabes, ale res to hned, klidne i ty Bohnice nebo nejaka krizova linka. Drzim pesti✊
@geilinka to je dobre ze to resis, je spousta maminek ktere maji vybuchy vzteku, myslenky pro nektere lidi hodne divny atd.. Psychiatr na tebe nebude koukat jinak, proste zapocnes nejakou lecbu kterou budes muset dodrzovat. Znam taky jednu pani pro kterou bylo vsechno tezky a myslenky mela jiny ale taky to zvladla. Bere leky a je ok. Psychologa bych pozadala o intenzivni leceni. Drzim palce😉