Přítel mě vidí jen jako matku, poraďte

Píšeš, že ti dost pomáhá. Opravdu? V čem? Jinak mě to taky přijde jako začátek domácího násilí, takže bych si na netu vyhledala nějaké organizace, které v tomto ženám pomáhají. Bývají tam napsané signály dom .nás. a tam poznáš jestli je to opravdu tvůj případ nebo ne. A zamyslela bych se jestli mas vůbec co ztratit kdydys od něho odešla, myslím, že život s takovým člověkem nebude nic moc a bez něj ti bude líp. Asi největším problémem nebude to, že by se ti po něm stýskalo, ale peníze a bydlení. Ale je to o prioritách, beztak žádné peníze teď nemáš, bydlet bys mohla třeba u někoho z rodiny nebo u kamarádů nebo v nějaké charitě/ azylovem domě. Nebo se trošku hod do gala a najdi si někoho jiného. Proste pouvazuj jaké máš možnosti. On se nezmění. Jako nikdo není dokonalý, ale tohle je moc. Ale to je jen můj názor, ty sama musíš zvážit co by pro tebe a děti bylo nejlepší.

@hanulkapal jsi báječná za to, že jsi odešla....gratuluji, zcela jistě to nebylo snadné.

@tarra Snadné to nebylo, ale tím, že jsme neměli spolu děti, ani žádný společný majetek (byt v pronájmu a nábytek jsme měli různě poděděný), tak to byl rychlý rozchod, i když ještě 4 měsíce po rozchodu mě denně kontaktoval a dožadoval se mého návratu.. Byly chvíle, kdy už jsem byla tak odevzdaná, že jsem si říkala, že takhle to asi má být, že jsem vážně neschopná a můžu být ráda, že mám vedle sebe vůbec někoho.. Ale pak jsem se konečně sebrala, zjistila jsem, že jsem přišla o veškeré sebevědomí a že tohle není život. Teď mám přítele, který je úplně jiný, ale máme obrovské finanční problémy díky jeho pohledávkám z minulosti (které mi zatajil).. Život někdy není lehký, ale pro některé věci se vyplatí bojovat, pro jiné ne 🙂

To bych si líbit nenechala. Ano máma je od toho, aby se o děti postarala, ale to neznamená, že když žena porodí děti, že už zustane přivázaná doma u topení zatímco u chlapa se nic nezmění a vesele si bude trajdat kde semu zamane. Vztah je přece o toleranci a a partneři by si měli být rovnoceni..nevidím jedinej důvod, proč ty by sis jednou za čas nemohla vyrazit ke kadeřníkovi nebo posedět s kamarádkou..určitě si s ním o tom promluv a stůj si za tím 🙂

@petasa tvůj přítel očividně patří k typům mužům, co si ...nezlob se, když to řeknu tak natvrdo, ale udělal děti, aby si ženu-tebe připoutal doma a používá k tomu psychický nátlak a co je horší, zapojuje do toho i děti. Utíkej z takového vztahu pryč co to jde. Já vím, že se to radí, neznám vůbec tvojí situaci, finannční atd. ale jak dlouho to chceš vydržet? Než dětem bude 18? Jak dlouho chceš snášet, že přítel může všechno a ty nic-pouze u dřezu a plen a navíc tě tlačí někam, kam nechceš? Budeš frustrovaná, vyčerpaná, unavená a odneseš to nejen ty, ale i děti. Váš vztah už je bohužel vyhořelý, když to takhle máte. Na tobě a tvých potřebách mu nezáleží. Tohle není rovnocenný vztah. Jsi jeho rukojmí. Nehleděna to, že když přítel vaše děti bude vychovávat v duchu-maminka šla s kamarádkou, už vás nemá ráda, co myslíš, že v nich zakoduje do budoucna? Tohle je normální regulérní domácí nasílí. Moc dobře ví, že výhružky s dětmi na tebe platí, proto s tebou takhle manipuluje.

@princessjeanette @petasa Vaše situace je dost šílená. Pokuste se kontaktovat sdružení http://napocatku.cz/?page_id=8 - zkuste alespoň po e-mailu, pokud nemáte na telefon.
Petaso - v první řadě si pořiď vlastní účet, kam ti bude chodit rodičovská.
Obě si zažádejte o svěření dětí do své péče a nechte si vyměřit výživné pro děti a vás (na to máte nárok, když jste s dětmi na rodičovské). Pánové se asi budou divit, jak jim ubyde na "kapesném".
A uvědomte si, že máte kam jít - kontaktujte ono sdružení nebo Bílý kruh bezpečí.
Popravdě řečeno - proberte se - nemáte co ztratit, můžete si do budoucna jen oddechnout. Nikdo vás nebude stavět do latě, jsou povinni platit na své děti i na vás. Pokud tak neučiní, mají o ostudu s exekucí či sebráním řidičáku postaráno.
A především - oni si k vám dovolí jen to, co jim dovolíte vy. Opravdu chcete vychovávat děti vedle takových srágor, jako jsou vaši "partneři"? Opravdu dovolíte, aby z vašich dětí vyrostlo cosi podobného? Zkazíte jim život a pohled na vztahy?
Když už si nevážíte samy sebe, udělejte to pro své děti...

Tím se vás nechci dotknout. Jen si uvědomte, že v současné době jen hledáte důvody, proč si tohle všechno nechat líbit. Ale ono to vůbec není nutné. A když už jste zahrabaly svou hrdost, myslete na budoucnost svých dětí.

@brunetka11 lépe bych to neřekla. Naprosto výstižné.

@princessjeanette
Na tohle se dá jen říct "kdo uteče, vyhraje"
Kopni svého chlapa do prd. a vysuď na něm takové alimenty, že se bude divit...

@princessjeanette podle mě je nejlepší odejít. Kontaktuj nějakou organizaci, nebo zajdi do poradny, snad ti tam můžou nějak pomoci. Nedalo by se aspoň na chvíli odejít k rodičům? Pokud má manžel 30 tisíc čistýho, dostala by jsi slušný alimenty na děti, případě i na tebe. To by se manžílek asi divil, kolik peněz by mu zůstalo. Myslím, že je to ve vašem případě jen čekání až tě začne bít, nebo až z tebe udělá vystrašenou oběť, bez vlastní vůle a naděje. To si nezasloužíš a tvoje děti taky ne. Zkus pouvažovat, jestli ti to stojí za to...

@petasa
Naprostý souhlas...nedokáže pochopit, že s dětma za zadkem nevyžehlíš, že ti chtějí shazovat ze sporáku hrnce, že lezou do rozpálené trouby atd. On byl taky celej den venku, něco si tam kutil a já na něj, že měl relax, tak ať se večer postará o děti, že si jdu něco udělat a on opáčil, že jestli si myslím, že měl relax, že už se nemám spolu o čem bavit (a to má pravdu, nemáme). Já když jdu například na zahradu zahradničit (když děti po obědě spí), tak to považuji za něco tak cenného, jako je výlet do lázní... A to s těma kámoškama to samé...něco mi nakdákaly, slepice pitomé a já pak dělám rozbroje... Irituje ho i to, že si třeba s kamarádkou píšu po netu nebo si dopisuji ohledně inzerátů...tak on okamžitě na mě začne útočit, že si píši s milencem apod. Když jsem si vydupala, že chci jet pryč, tak jsem okamžitě jela na rande ho podvádět...tudíž pak jsem mohla už jen s dětma. No a když zjistil, že jsem byla s kamarádem a jeho dětma na výletě, tak jsem nemohla nikam už ani s nima. To mi prostě přijde ujetý a jako omezování osobní svobody. Tohle mi dost otevřelo oči a vztah jako takový jsem ukončila s tím, že spolu budeme nějakou dobu bydlet, než se osamostatním. Nicméně on má stále za to, že si to rozmyslím. Celkově i jako chlap se mi zhnusil, nedokázala bych se s ním vyspat ani za milion...a to jen tím chováním, které ale zase na druhou stranu má odkoukané z domova, jelikož jeho otec byl to samé. Despotický, rázný diktátor, pro kterého neexistovaly kompromisy. Navíc tchýně už spoustu let dochází k psycholožce a upřímně, ani se jí nedivím. Já bych něco takového 35 let nedala...

Já myslím, že člověku z venku se radí hodně lehce, že má odejít, ale jakmile v takové situaci je, je to jiné. Z mnoha důvodů to prostě jen tak lehce nejde. A osobně si i myslím, že člověk na základě několika řádků to nemůže ani takto snadno posoudit..... Za mě tedy...holky, prvně zapracujte na svém sebevědomí, začněte si vážit sami sebe a pak se pusťete do "boje" od již zmiňovaného vlastního účtu po nastavování vlastních hranic, co chlapovi už nepovolíte....a pak bude záležet na jeho snaze s nastalou situací něco udělat...pokud nic, pak je opravdu snad jediná cesta...pokud si něco začne uvědomovat a bude s tím chtít něco dělat, pak jste na začátku cesty, která nemusí být definitivně daná.

@evulina77
Právě, že by mu zůstalo, jelikož holky jeho nejsou a otce ani nemají uvedeného, ale k tomu se vyjadřovat nechci. Tudíž jeho by to nestálo nic a z toho důvodu potřebuji vyčkat, než se zase dostanu do kondice a budu vše zvládat sama. On mě bít nezačne, nicméně psycho, to je jeho hlavní obor. Ikdyž on si to sám uvědomuje a rád by na sobě zapracoval, jak říká, jenže já pokroky žádné nevidím (nebo nejsem ochotná je vidět). Já nejsem žádná zbídačená troska (ale dávala jsem se dohromady taky nějakou dobu), Stoupám vzhůru a je to i díky mému super kamarádovi, který mi hodně pomáhá. A přesně to je důvod, proč bych s ním nechtěla být do budoucna - přestože on by ještě jedno dítě rád (já taky, ale fakt ne s ním). On v nějakém prostředí vyrostl a těžko se tento vzorec chování bude ovlivnovat...proto si raději vyberu někoho, kdo vyrostl v milující kompletní rodině, pomůže v domácnosti a bude respektovat partnerku a její potřeby. Nicméně do azyláku a podobných zařízení se nechystám, ikdyž to vyzní hloupě, tak přes to všechno mám své pohodlí, zahradu, prostě fajn klícku a to vlastně doslova. U nás to není jako u petasy, že by mi nedával žádné peníze, to jako fakt ne, tím nemyslím že by mi dával tisíce, ale když si chci něco koupit, tak mi na to dá. Sice se vyptává, ale většinou to schválí, protože mi "chce udělat radost". On je prostě hrozně nevypočitatelný, jednou v pohodě a jak se mu něco znelíbí, tak pak je šílené rodeo. Holky, o mě se nebojte, spíš poraďte tady petase, ta je na tom hůř, než já (jestli ne, tak promiň 🙂 ). Já jsem jenom chtěla přispět k tématu, aby věděla, že v tom není sama, že je nás takových víc, co mají podobný problém. Na druhou stranu, já už jsem prohlédla a vystoupila z pozice oběti a on to nějak stále nedokáže pobrat. 😎

@jancip
Přesně tak, já jsem taky ráda a často radila...ale teď vidím, že to zase taková sranda není. Je fakt, že kdo chce hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Já jsem někde mezi 🙂 Ale podstatné je, že si věci uvědomuji a nejsem ochotná sebou nechát dál vláčet a manipulovat. Ikdyž on mi vyčítá, že z něj dělám tyrana...a přitom to tak není. To je možné, každý máme na věc svůj úhel pohledu, že.

@hanulkapal
Takhle přesně jsme to měli ty první dva roky...to jsem pak utekla, jelikož jsem byla už úplně vysátá a bez energie. Našla jsem si kluka, co byl úplný opak. Toužila jsem po dětech, tak jsem si říkala, že pro založení rodiny by byl ideální. Když jsem zjistila, že zase tak ideální nebude, rozhodla jsem se, že se s ním rozejdu - jenže to už jsem byla těhotná. Do toho za mnou brousil tady můj bývalák, který mě vehementně přemlouval, ať jdu na potrat a pak že spolu můžeme být konečně štastní. To jsem rázně odmítla, ikdyž jsem ze situace nebyla zrovna nadšená... Otec uveden není, tudíž děti jsou jen mé a jen já k nim mám práva a tak mi to vlastně i vyhovuje. Každopádně, jak jsem psala, pak jsem se nakonec vrátila k bývalému, který tvrdil, jak mě miluje a jak se o nás bude chtít starat atd. To jo, on se stará, ale pořád to mám na talíři (no kdyby tak, spíš na zemi v misce, vid). Byli jsme spolu zase pár týdnů a začalo to být jako dřív. Ted jsme spolu znovu necelý rok a už tomu moc nedávám. Já k sobě potřebuji někoho klidnějšího, pohodového a ne nevyzpytatelného cholerika. Ikdyž jak říkáš, vždycky se všude něco najde...ve finále jde spíš jen o ty klíčové věci, co jsou pro fungující vztah zásadní.

@princessjeanette Já jsem si našla úplný opak bývalého, bývalý byl cholerik, vytočila ho každá maličkost, byl schopný udělat z komára takového velblouda, že jsem tři dny nebyla schopná slova.. Popravdě jsem čekala každou chvíli, kdy mi už jednu střelí (za nějaké velké provinění typu zapomenutých pár vypadlých vlasů v koupelně) a nechtěla jsem dál snášet vizi toho, že skončím jako úplná troska bez vlastních názorů. Podle něho jsem totiž přebírala jen názory svých kamarádek (nechci být sprostá, ale bylo to ve smyslu "to ti poradila ta p..a, se kterou jsi byla včera, že?") a tím jsem na něj prý útočila. Je pravda, že přítel nynější je až takový flegmatik, že byl schopný několik měsíců neřešit finanční pohledávky, protože na ně z tehdejšího platu prostě neměl a později už se to řeší hůř, že.. Nicméně tohle je sice průser, dost velký, ale když to srovnám s tím, co jsem si prožila.. Tak peníze jsou opravdu celkem malichernost. Ale to, že tě někdo několikrát za den ubije slovně do země, to už malichernost není. Vždycky je to o prioritách, které máš v sobě nastavené, ale nikdy by tě nikdo neměl připravit o vlastní názor nebo o svobodu, to prostě neexistuje. Takže držím palce, ať všechno zvládneš a lépe se ti dýchá 🙂

@princessjeanette Jinak já byla těsně před odchodem už v té fázi, že jsem si kolikrát říkala, že na jeho slovech asi něco je, že si opravdu musím zasloužit nový lak na nehty, nebo že na procházku se psem můžu vyrazit jen když mám vyšůrováno pomalu i na půdě a umytý i hrnek od kávy.. Nedovolila jsem si odejít z domu ani do obchodu vzdáleného 5min chůze, aniž bych měla uklizeno ťipťop. Bývala jsem kolikrát tak unavená psychicky, že jsem ráno ani nechtěla vylézt z postele, protože jsem věděla, co mě čeká. Teď už mi zůstaly v paměti právě jen takové střípky z tohoto vztahu.. Plus to, že jsem při 164cm a 56kilech byla "hrozně tlustá" 🙂))) Teď mám v těhotenství 66kg (začínala jsem na 62kg) a pro přítele jsem teď prý tak akorát 🙂

Ahoj holky, jak to tady ctu, uplne mi jde mraz po tele. A moc je mi lito, co si my zenske nachame libit, a jeste pochybujeme, jestli fakt chyba neni u nas. Prvni co me napadlo, ze tohle bych JA nikdy nedopustila a do takove situace se nedostala.. Jenze verim, ze to jde tak pomalu a nenapadne, ze si to clovek ani neuvedomi a je v tom po usi. A podlehne dojmu, ze ten partner to mysli dobre a ze muzu byt rada, ze o me jeste vubec u sebe trpi, takovou neschopu skaredou :( fakt strasne :( A jak z toho ven, ze... V situaci, kdy jsou deti a zenska opravdu nema kam jit, na MD bez penez... kdyz uz se s tim tu sverujes, tak to je krok dobrym smerem. Tak doufam, ze tady poberes nejake tipy, treba ohledne pomocnych organizaci, socialky.. a vymanis se z toho bludneho kruhu..

Takže děvče, tohle ti neříkám jen proto, že jsem "strašně chytrá", ale z vlastní zkušenosti: Ty nejsi pro přítele jen matka, ty pro něj jsi jen jeden z článků komfortu domácí pohody, který vlastní, takový luxusnější spotřebič. Vezmi nohy na ramena, jak nejdříve to půjde, i kdybys měla jít na chvíli do azyláku. Zavolej někam, kde ti poradí (Dona apod.). Dokud jsou děti aspoň trochu malé. Jednoho dne tě uhodí (já osobně si tedy myslím, že už to udělal) a to chceš, aby byl vzor pro syna? Já vím, jak lehce se "zpohodlní". Řekneš si - tak máme nějaké problémy, ale kdo nemá. Jak bych se bez něj o sebe postarala? Má přece rád děti! To jsou ale jen zástěrky pro to, abys obelhala sama sebe, protože se bojíš. Je to jen o strachu. Ten život za zdí se dá zvládnout i bez něj, a jak! Já žila téměř čtyři roky s agresivním žárlivcem, který ale uměl být i jako medíček. To, co tvůj přítel zkouší na tebe, on zkoušel i na mě. Radši jsem ve 21 letech nikam nechodila (ani na kafe se spolužačkama), abych neposlouchala kecy, nehádala se a nečelila agresi. Vybojovala jsem si aspoň práci a školu mi nemohl zakázat, což mi dodalo ekonomickou zbraň, nebyla jsem na něm závislá, ale ty řeči a to, že jsem se bohužel musela v práci, ve škole, na cestě do práce a školy apod. potkávat s MUŽI a pak absolvovala estébácké výslechy, to je zkušenost k nezaplacení. Jednou jsem mu musela předvádět, jak se ohýbám pro šanony v sukni, jako že mi pod ní není vidět!!! Pak se byl schopný ožrat jako dobytek, nadávat mi a dělat návrhy jakékoli ženě v okolí od 14ti do 60ti. Dovolit si říct o nějakém herci v televizi, že se mi líbí se rovnalo téměř hrdelnímu zločinu. Taktéž mě i nejednou uhodil. Dodnes děkuji bohu (nebo čemu), že mě něco osvítilo a já to utnula. Užuž jsme si pořizovali parcelu na domeček (tedy takové vězeníčko pro mě). Po rozchodu jsem si prošla menším peklem, nemohla jsem nikde chodit sama, ale ta úleva! Mám naštěstí rodiče, kteří stojí při mě, takže o to jsem to měla jednodušší, a taky jsme neměli děti. Ale zpětně dnes nechápu, jak jsem to mohla vydržet tak dlouho. A věřím, že vydržet to ještě o pár let déle, mít děti, jsem troska bez duše a vůle. Sebeobětování partnerovi ale žádné uspokojení nikomu nepřinese a především, takový člověk to ani neocení. Nikdy. On totiž, ač se to na první pohled možná nezdá, myslí jen na sebe, svůj obraz před sebou a ostatními a nepřestane to tak mít, protože je to psychicky nemocná osoba. A děti všechno vidí a vsakují jako houby. Moc ti držím palce, abys sebrala sílu to vyřešit a hlavně, abys překonala ten strach. Moje kamarádka v domácím násilí vyrůstala i se starším bratrem, až když jim bylo -náct, matka sebrala sílu a odešla. Nicméně v kamarádce i jejím bratrovi se usídlil pocit viny, méněcennosti, se kterými bojují dodnes.