Problémy s partnerovým dítětem: Jak zvládnout víkendy?

@anonymnii nemám vlastní zkušenost, ale kamarád to tak měl dost podobně a to měl tehdy dceru skoro 10ti letou, když se s paní rozvedli (z její viny, kdy mu zahýbala, kámoš si později našel jinou paní a začalo peklo, dokonce výhružky od dcery, ať se s ní rozejde atd)...no jo, holčička zkrátka žárlí, před tátou dává najevo, jaká jsi hodná teta (tulení, lezení skoro na wc) a pak uragán (když chce chlap spát s tebou), možná i imunizace od maminky (zejména ty nemístné řeči o svatbě a miminku)? Kdo ví? Jinak, u nás platí, každý má svou postel a pokojíček. A jak spali než tě chlap poznal, taky v 1 posteli? Za mnou lezla jen nejstarší na wc, když měla tak rok a půl, později nikdy, stejně holky mají pi.pku stejnou, tak co jiného by chtěla vidět? Nebo počichat třeba smrad po velkém výkonu?
A jak vychází chlap se svou ex? Jaký byl rozvod/rozchod? V klidu nebo rozepře? Má holčička nového "tátu?"

@anonymnii holcicku od kamaradky si trochu pletes ona zije s matkou kterou vidi denne a ta ma noveho partnera...ne jak ta u vas co ma tatku svatecne

Já se omlouvám, ale proč do toho pleteš výchovu své rodiny, nebo výchovu kamarádky? Každá rodina to má přece úplně jinak a nikde není psané, co je správné, protože každému vyhovuje něco jiného a každý má holt jiný přístup. Je nutno pochopit, že ONI byli rodina, oni si to nějak zavedli a nastavili, aby jejich dítě bylo spokojené a dali mu to, co mu dát chtěli. Nechci být ošklivá, protože to tak nemyslím, ale ty ses vlastně dostala mezi mlýnská kola rodičů, kteří už mají svoji výchovu nějak zavedenou. Ať už s ní souhlasíš, nebo ne. Tobě to nemusí být příjemné, můžeš mít svůj názor, partner by ho měl vyslechnout samozřejmě, můžete zkusit spolupracovat i s maminkou...ale to je žel všechno, co můžeš. Není to tvoje dcera. A ještě dodám, že i kdyby nakrásno malá uměla spát sama....rozchod rodičů je taková rána, že mnohdy přetne všechny už dávno zajeté koleje a najednou je to jinak. A je nutno jí ten přechod udělat co nejsnazší.. Ano, určitě byste postupem času měli na situaci pracovat. Ale rozhodně bych nijak netlačila na pilu a prostě tomu dala čas. Může to trvat pár měsíců, rok. Ale v tomto případě (a u mě vždy) jde v prvé řadě o to dítě. Dospělí už si snad umí sednout a rozumně si to povědět, najít si čas na sebe jindy, nebo vyhledat jiný kompromis. Podle mě to moc hrotíš, pokud prostě usne u dcery, tak u ní usne, případně ji můžete zkusit dát k sobě. Co je na tom vlastně špatného? Vy pro sebe nemáte jiné dny v týdnu, kdy jste jen spolu? (nečetla jsem vše). Já rozumím tomu, že pro někoho, kdo ještě děti nemá, je to třeba nepochopitelné. Ale pro mě, když se vžiju do situace, tak bych tě měla za sobeckou mladou holku, která má sice plno představ, ale zatím žádnou zkušenost. Protože kdybys ji měla, tak bys tady pořád dokola neřešila, že je malá rozjívená, rozmazlená, chce spát s tátou...Chápala bys, co rozvod/rozchod rodičů s dítětem může udělat, znala bys trochu prostředí a chování takto starých dětí ve větším vzorku, než pár kamarádek a věděla bys, že prostě není aktuálně nic důležitějšího. Vy jste dospělí, emočně vyzrálí lidé. Vynásobte si své emoce stovkou a jste na hodnotě té malé holky.

@ina10 Mě to taky připadá někdy, že to možná dělá i před tátou, jak se ke mě má, ale jak si třeba sednu vedle něho, hned jde mezi nás. Mám i pocit, že je na mě přilepená, aby ke mě náhodou nemohl on. Ale kdo ví.
A spoustu ošklivých věcí mi řekla vždy, když u toho zrovna nebyl.
Jinak co se týče rozvodu, tak proběhl v klidu, někdy před dvěma lety, já jsem s mým přítelem téměř rok a jeho bývalá už o mě ví. Ta si našla hned po rozvodu někoho, ale nežije s ním. Ale slyšela jsem, že ho malá nesnáší, protože spí s maminkou v posteli, když za nimi přijede.

@laxesis Špatné je to, že holčička vyvádí, i když spí s tátou, pokud se vzbudí a on je třeba jen na záchodě. Ona se totiž pravidelně budí a kontroluje, jestli je u ní a jakmile ne, tak neskutečně vyvádí. Jednou jsme třeba takhle spali všichni tři společně na rodinné návštěvě a přítel si během noci lehl na zem, protože ho malá kopala a roztahovala se. Já spala jak zařezaná a najednou mě holka někdy v 5 ráno začala budit a řvala, kde je táta, že vedle ní neleží, tak jsem ji uklidnovala, že je asi jen na záchodě. A pak se ze země ozvalo, že spí na zemi, že se vedle holky nemohl vyspat.
Takže asi tak.

@anonymnii tak si s ni sedni a rekni ji treba ze proste jeden bude spat tatka sni a jeden den s tebou a ze jedine kam pujde pryc je wc ... rikas ze rozchod probehl v klidu ale ry do te dusicky nevidis...treba ma proste strach ze tata zrdrhne ...kdo vi...

Nechala bych tomu chvili čas ono v tech 7 je to i tak narocne ;)

@anonymnii Já to asi chápu, ona pravděpodobně opravdu špatně nese to rozloučení, má strach, že o tatínka přijde, že ji někdo nahradí. V jejím věku je ještě náročné ji přesvědčit o tom, že to se nestane. Tak "kope" a kope i do tebe, co se týká těch různých narážek apod. Trochu mi to připomíná syna a jeho nejlepší kamarádku + jejich dalšího kamaráda. Taky se občas chovají velice podobně. A ještě mě napadá, jestli třeba nemohla řeči o miminku, o vašem soužití atd. už někde slyšet, i když třeba jen nechtěně - od maminky například, spolužáků... Ono je těch variant plno, možná se jí to jen motá v hlavě.

Já bych do dětnýho chlapa nešla. Já ti rozumím, že ti to vadí. To dítě za to bemůže, ale i tak je otravný. Pro člověka bez vlastního ještě double otravný.
Za mě sis na sebe vzala zbytečný starosti navíc.

@anonymnii prostě žárlí, tedy na tebe i na toho nového od mámy. Neví asi, jak se s tím popasovat. Možná zkusit psychologa, někdy ty děti to potřebují ze sebe dostat u jiných lidí.
Jinak ta konkrétní dcera od kamaráda je teď třeba na vedlejši koleji-její máma má děti už s milencem a ten náš kamarád "vyženil" 2 děti (jeho nová paní má 2 děti z předešlého manželství), nejhorší je, že ta dcera je naočkovaná svou mámou, aby se s otcem (tím našim kamarádem) nevídala, ale to asi nebude váš případ, pokud měli klidný rozvod.
A co chlap, kdyžs mu řekla o těch škaredých věcech, které ti holčička pověděla? Sama nevím, jak bych reagovala, kdyby mi někdo něco takého řekl.

@anonymnii Me docela uchvacuje, jak ty chces po sedmiletem diteti, aby bylo obrovsky vyspele a pritom ty jako dospely clovek si naposto neumis nastavit hranice a ozvat se, kdyz je ti neco neprijemne (hlavne, ze te rozvod rodicu teda vubec neovlivnil, to je videt). O tvoji kamosce, ktera si necha tri hodiny na kline sedet dite a neni mu schopna rict 'sedni si vedle' ani nemluve. Neres malou, res sebe. Kdyz ti je neco neprijemne, tak to rekni. Kdyz je toho na tebe moc, tak se proste zavri do pokoje, nebo bez na chvilku pryc, nebo ji to proste rekni. Kdyz se ji zrovna nechces venovat, tak se ji nevenuj. Kdo te jako donuti?
Na tobe je fakt strasne poznat, ze se detmi mas nulovou zkusenost. Deti fakt nefunguji tak, ze pres den se jim budes venovat a oni ti budou obrovsky vdecne a vecer ti daji pokoj. Vyrustani neni jednoduche, v dnesni dobe je jeste slozitejsi, nez kdy driv. A ta holka neni v jednoduche situaci. Hranice si muzes nastavit, ale musis se nejdriv sama naucit, jak na sebe, nez zacnes velice vychovavat cizi dite.

@veronicka89 Můj partner ale nemá důvod nikam zdrhat , on ani nebyl ten, co inicioval rozvod. To chtěla jeho bývalka, protože už mezi nimi všechno vyhaslo a on její rozhodnutí akceptoval a v závěru souhlasil s tím, že jejich vztah už je na mrtvém bodě.
Ale asi by měl holce vysvětlit, že nemá důvod se furt takto strachovat.

@laxesis Ohledně té svatby a dítěte už jsme přišli na to, odkud to asi má. Prý slyšela bývalou tchýni, jak o mém partnerovi a mě mluvila, že spolu určitě budeme chtít mít dítě a že si pak malou nebude přítel brát už tak často. Což je úplná blbost samozřejmě.
Krom toho, že dítě neplánujeme, tak bych nikdy nebránila ve styku s jeho dcerou a on by to taky neudělal.

@95newmommy2020 Asi máš pravdu, někdy už je toho na mě opravdu moc.

@anonymnii to tak vidis ty ne 7 leta holcicka

@ina10 No s psychologem jsem už taky vyrukovala, pokud by měla být nějak poznamenaná rozvodem, ale to partner nechce ani slyšet. Tuto variantu přímo odsuzuje.
A ohledně těch špatných věcí, co mi holka řekla, tak mě to samozřejmě ranilo a když jsem to řekla příteli, tak ji obhajoval ve všem. Že ty řeči určitě někde pochytila, že si to nemám brát, že neví, co říká.

@veronicka89 Proto by jí to měl vysvětlit, že se nemá čeho bát.

@ai30 Ono je hrozně jednoduchý to takhle napsat, ale když chci chvíli klid nebo ji v něčem odmitnu, tak řve a vyhrožuje mi, že mě nebude mít ráda a nebude k nám jezdit. Docela vydírání. Jak by ses pak zachovala ty? Mám jí snad říct, vždyť jo, nemusíš mě mít rada a jezdit k nám? Nebo na ni vyjet, že tohle už přehnala? Já nemám takové pravomoce jako rodič, tak to pak těžko můžu řešit a nechci na ni být ošklivá, tohle by měl řešit tatínek a ne já.

@anonymnii Rekla bych ji, ze je to teda blby, ze ji mam rada, ale potrebuju chvilku klid. Nepotrebujes zadne pravomoce. S clovekem muzes vychazet i bez toho, aniz bys nad nim mela navladu. A nehaz to na tatinka. On prece nemuze byt u kazde vasi konverzace, aby zaskocil, protoze ma pravomoce. Tady jde o uplne normalni vytyceni si hranic k druhemu cloveku. Jasne, sedmilete deti nejsou jednoduche, ale ten , kdo naprosto nezvlada tu situaci jsi ty, ne ta holka.

@anonymnii já s @ai30 úplně souhlasím. Nejsi rodič, ale jsi člověk. Možná i ty a tvoje známá (co si nechá na sobě 3 hodiny sedět dítě) jste byly právě ty poslušné holčičky, ja teda asi taky byla, ale fakt si neumím představit, že bych na sobě tak dlouho "trpěla" zdravé dítě.
Ty máš plné právo říct, tohle mi je nepříjemné, tohle dělat nebudeme... (a pak třeba navrhnout alternativu), pokud začne vydírat, tak opět na to reagovat... vím, že to není vždycky jednoduché, ale jinak to nejde.
Jo a pak je ještě dobré nikdy ale nikdy nesrovnávat...

Jinak k vám, noc bych ji nechala a dny bych zařídila podle situace, někdy s tebou někdy bez tebe. Myslím že špatně jsou oba extrémy, že tam jsi celou dobu i úplné vyklizení pole.

@ai30 Máš pravdu, na tohle nejsem zvyklá a někdy se bojím i té holce něco říct, abych náhodou neřekla něco špatně a třeba jí to neublížilo nebo to neohrozilo styk s tatínkem. To je ale holt ta moje blba pozice tatínkovi partnerky. S jinými bych se tak asi nemazala. Jinak jí samozřejmě řeknu, když mi něco vadí, že pak vyvádí, je věc druhá.

Říct jí, ok, ráda mě mít nemusíš, já tebe mám, ale budeme k sobě slušné. Jo a mezi rodiče se dítě narve taky, když sedí spolu, nebo si dají pusu.

Pridavam se k tem, co povazuji chovani dcery za normalni. Citove te vydira (je tu nekdo, na koho to dite nezkusilo?), a ty se krasne nechas. Nelibi se mi postoj, ze ty jsi uzasna, dokonala, a chyba je pouze na strane ditete. Jsi si tak jista, ze tebe rozvod rodicu nijak nepoznamenal?
Zkus se vcitit do toho decka. Pises, ze pritele milujes. Dokazes si predstavit, ze by ti najednou oznamil, ze se budete stykat jen kazdy druhy vikend v mesici? Ze se nic nezmenilo, miluje te, nemuzes za to, ale proste to tak je. Jsi dospela zenska, samostatna, ne zavisle male dite.. Ale dokazes si predstavit, ze by te to, byt jen malicko, rozhodilo? A to ty muzes byt jen jedna z mnoha znamosti. Decko ma mamu/tatu jen jednoho.
Proc se vidaji tak malo, kdyz s ex vychazi? Rozsireni styku by mohlo dceru zklidnit (nekdo to tu psal, podle me skvely napad, co by mne na prvni dobrou nedotekl).
Za me dobry napad dat jim vic prostoru. A zamyslet se nad sebou a tim vztahem vas 2-4. Protoze nikdy nebudete jen vy 2, dite a ex tu bude vzdy. A to ani nepocitam jejiho partnera atd..

Asi bych si polozila zasadni otazku - jak vidis budoucnost? S timto partnerem? Pokud ano, dcera k nemu neodmyslitelne patri. Takze urcite neni reseni, ze se budete vidat jen kdyz tam dcera nebude. Tudy cesta nepovede. Zaprve bych naprosto pochopila, ze se to partnera dotkne (protoze pokud s tebou do budoucna pocita, chce s tebou vazny vztah, tak nejde abys odmitala travit cas jako rodina a v podstate tim jeho dite odmitala). Druha vec je, ze kdyz spolu budete bydlet, tak mas v planu co 14 dni odjizdet ze spolecneho nekam na vikend? To se asi donekonecna prece taky neda takto resit. Treti vec - pokud ted s dcerou travite spolecny cas, jak bude vnimat ona, ze najednou by te vubec nevidela?
Pokud partnera opravdu milujes a vidis s nim budoucnost, chces s nim zustat a byt s nim, je zapotrebi si vse probrat mezi sebou. Otevrene si rict, kde je zapotrebi zacit nastavovat hranice a vedet, ze to nebude hned. Dopredu mu rict "hele nekdy to uz nezvladam, neni to nic proti tobe nebo dceri, ale budou chvile, kdy budu potrebovat cas." Domluvte se, ze kdyz toho bude hodne, zajdes si treba na prochazku, nebo za kamoskou na par hodin na kafe, kdy si oni mohou ten cas uzit sami spolu, ale zaroven ty s nimi zbytek casu travit budes a vic si to uzijete. Chapu, ze pro tebe jako bezdetnou je to najednou velka zmena a i ty ten cas potrebujes. Zvykat si. Stejne tak jeho dcera si zvyka na nejakou novou situaci a cloveka. Nastavte si, ze dceri vysvetlite koupelnu - proste kdyz tam jsi, nema tam co delat. V tomhle bych byla nekmpromisni (coz tady by mel zastat pritel). Co se tyce spani, zkousejte ji namotivovat. Jestli ji vecer pomuze pohadka, nebo jestli by nepomohlo nejake zvelebeni pokojicku, aby tam chtela byt a tesila se. Vysvetlete si, co je ci prostor, ze ona spinka tam, ale ze kdyz se ji treba bude neco oskliveho zdat, tak za vami muze prijit. Bude to mozna trvat, ale tohle si myslim, ze postupne by si sednout taky mohlo a nauci se spat i sama. Ale je hloupost to po ni chtit hned, kdyz ted to pro ni je jeste zrejme neco tezko prijatelneho. Co si budeme povidat - ja mam z 1.manzelstvi dceru (8), muj soucasny manzel 2 kluky (7 a 11). Taky se stava, ze nekdo z nich prijde (a stava se to casto). Kdyz prijde v noci, zkousime posilat zpet, odvest zpet. Pokud je to s placem, nebo opakovane, nechame je lehnout k nam a proste spime spolecne. Treba dnes zrovna k ranu prisel ten mladsi a ja se pak uz moc nevyspala, protoze se na me nalepil a ja se nemohla moc hybat. No co, kdyz to neni kazdou noc a nejsem kvuli tomu jak nevyspala mrtvola, tak mi to nevadi. Jinak na me visi spis ten starsi, protoze si rad povida, je hodne zvedavy, tak si hodne casu povidame. Mladsi si mi takto sedal na klin drive take, ted uz jen obcas. Nevyhazovala jsem ho, ale kdyz me uz treba bolely nohy, tak jsem mu jen rekla "ty jo, ty uz jsi velkej a tezkej, pojd si sednout sem vedle me, nez mi upadnou nohy" a udelala jsem mu misto hned vedle, rukou ho objala a byl klid. Na zacatku se take projevovali mene, mene zlobili atd, ale jak me vic a vic brali, tak se vic otevreli. Nejde si davat partnerovi deti jak modlu a byt vzdy hodna. Jasne, ze je tam vetsi obava, ze se muzes znelibit, kdyz budes nekdy prisna, ale tak to je. A vetsinou to vubec neni tak horke. Kdyz je treba, taky jim vynadam, at jsou moji nebo ne. Manzel to vi a mam v tom plnou podporu. Nevynadam bezduvodne, manzel to moc dobre vi, takze pokud by zalovali, ze jsem jim vynadala, veril by tomu, ze to nebylo jen tak a presne tak by jim to bylo i podano (nikdy se to nestalo, vetsinou kdyz u toho je, tak ja nezasahuji a vyresi to sam, kdyz tam neni, tak nikdy nezalovali, protoze vedeli, ze by jim tatka rekl totez co ja).
Moje dcera toto zkousela take. Ne tedy na soucasneho manzela, on je dost autoritativni od pohledu (hrubsi hlas, vysoky, velky). Ale kdyz si byvaly manzel, jeji tatka, nasel pritelkyni. Mladou holcinu, bezdetnou. Po case spolu zacali i zit a dcera se pekne otrkala a zacala na ni dost zkouset, dovolovat si atd. Holcina chudak taky nevedela moc co s tim, bala se byt prisna, tak to resila s mym ex a ten se snazil zasahovat. Ale dcera byla pekne kvitko a nic moc si z toho nedelala, kdyz tam zrovna nebyl. Takze jeho slecna celila vztekani se, vynucovani si veci v obchode, taky si vyslechla vydirani ve smyslu, ze ji dcera nema rada (a to jeste stylem, ze "nekoupis mi to? Tak ja reknu mamce/babicce, ony mi to koupi. Ty me maji rady, ty ne!". Coz nebyla pravda, tohle by si na me ani nedovolila vyzkouset, protoze bych ji rychle usmernila. A ze ji mala mela rada, to opravdu mela. Mluvila o ni doma moc hezky a ja nemela ani paru, ze tam neco takoveho probiha. Kdyz mi o tomhle chovani ex rekl, tak jsem si to s ni vyjasnila i ja, ze takto jako ne. Tim, ze jsme to resili oba se uklidnila a sceny prestaly. Ex pritelkyni jsem i ja rekla pred dcerou, ze jestli tohle bude zkouset, ma byt prisna. Ony to ty deti zkousi a zkouset budou. A kdyz to bude prochazet, budou zkouset vic a vic, na to pozor. Jinak i vlastni dite tohle na rodice nekdy vyzkousi, nebo rekne neco oskliveho. To si nemuzes tak brat k srdci. Jeeezis kolikrat ja uz jsem slysela, kdyz jsem neco nedovolila, ze jsem zla, ze se odstehuje k tatovi atd atd. To chce nadhled. Ty deti to tak nemysli, ale zkousi ruzne zpusoby, jak ziskat co chteji. Uci se tim do budoucna. Takze i ta tva role, ac nejsi rodic, je dulezita. I kdyz nejsi rodic, bude se tve jednani promitat do vychovy a do toho, co si dite do budoucnosti ponese. Pokud ze strachu nebudes mit alespon zakladni hranice, pres ktere nepojede vlak, nebude to dobre.
Takze opet se nabizi otazka, zda toto chces, zda vidis vas vztah jako budoucnost a v podstate castecne jsi ochotna se ucit z bezdetne na zenu s ditetem (ac starsim a ac ne vlastnim), nebo to posles k ledu, kam by to stejne postupem casu slo tak jako tak, kdyz by jste to nezacali resit konstruktivne za pomoci partnera.

V mnohém mi připomínáš mé bezdětné já, taky jsem nad slunce jasněji věděla, jak vychovávat děti 🤭
Nechci si ani představit, co bych tu četla, kdyby nějaká jako ty vyfasovala naše 3 kvítka. Imrvére se cpou, kam nemaj, řvou, mlátí se, nedokážou sedět ani 2 minuty (natož 3 hodiny, to je síla), sežerou, co můžou, baví se tím, že mluví sprostě, schválně nahlas prdí, bojkotujou naše plány, odmlouvají a spoustu dalšího. Řeknu ti, být do dospělí lidé, vykmitnu je dveřma v tu ránu.
Rvu se s tím vší silou, protože jsem byla hodná holka a nikdo mě nenaučil, jak chránit a nastavovat své hranice a efektivně komunikovat. S tím máš problém i ty. Je to naprostý základ.
Sedmiletému dítku vysvětlíš už ledasco, ale rozvod rodičů v sobě bude zpracovávat pravděpodobně až v dospělosti, se svými vlastními dětmi, protože až ony dokáží otevřít starý rány a rozvod je obří rána.

Zda se mi to, nebo uz jste ve fazi, ze mala muze vsechno vsem a nesmi se ji nic rict?

Stále dokola si jedeš svou - ona je ta špatná, ona je ta, která potřebuje napravit psychologem a výchovou, ona mi otravuje život. Už jsi někdy slyšela pojem "děti nám zrcadlí nás samé"? Vždyť ona se chová stejně jako ty, vždyť i ty sama ve chvíli, kdy není po tvém, zuříš a hledáš tu ujištění, že se zlobíš oprávněně. A zatímco sebe vynášíš do nebes, jak jsi hodná, obětavá a citlivá, tak jí označuješ za nevychovance, kterého je třeba napravit psychologem. Ty jsi dospělá, ona je dítě procházející rozpadem rodiny...
S každým dalším komentářem jen potvrzuješ, že jsi z dětství poznamenaná víc než dost. V dobrém ti radím, abys na sobě začala pracovat (existují klasické postupy s psychology, nebo alternativní přístupy, kde se s traumaty pracuje pomocí jemných technik), protože tady nejde jen o tvůj vztah s dcerou partnera, toto bude do budoucna ovlivňovat i tvé vlastní děti.

@anonymnii To je jasny, ale musis se to proste naucit. Dusledne rict ne. Pokud by to ohrozilo vztah s tatinkem, tak alespon budes vedet, ze ten vztah nema budoucnost, protoze pocitam, ze nechces byt otrokem otravneho ditete a trepat se, ze kdyz se ozves, bude rozchod.
A kdyz vyvadi, tak at si vyvadi, co ty s tim. Vyvadi vsechny deti, nektere min, nektere vic, z nekterych to rodice vymlati, ale fakt vsechny. Musis se proti tomu obrnit, ze nezacnes hned skakat tak jak ona piska, jenom aby nezvysila hlas...

@anonymnii Holčičko anonymní, děti nejsou dospělí. Ty chceš po sedmileté holce, aby se chovala jako dospělá. Toho psychologa potřebuješ především Ty. A dobře zvaž to, že to dítě bude mít Tvůj chlap pořád, může třeba časem dojít i k rozšíření styku (což pokud spolu ti dva vychází, tak nechápu, proč už dávno nemají nějaký model společné či střídavé péče). Pokud s ním počítáš do budoucna a chceš s ním jednou i tu rodinu, tak ta rodina nebudeš Ty, chlap a vaše společné dítě, ale bude tam patřit i ta holčička. Pokud už teď víš, že to nedáváš, najdi si bezdětného.

@teenyel Teda musím uznat, že jsi to opravdu moc hezky napsala, vše dává smysl a plně s tebou souhlasím. Taky jsi mi hezky vysvětlila, že je třeba přestat brát holčičku jako modlu a nenechat si vše líbit a tolik se nebát své pozice.
Je pravda, že jsem se bála, že by to ode mě vzala špatně a nechávala jsem to na partnerovi.
Také ty víkendy chápu, že nelze úplně zmizet. Proto mne napadlo, že vždy jeden její víkend bych je nechala samotné, třeba návštěva u prarodičů a jeden víkend bych trávila s nimi. Aby se to holčičky a tatínka nedotklo, kdybych měla úplně vycouvat.
A to by mělo určitě zlepšit situaci.