Rakovina blízkého člověka a plánování těhotenství
Ahoj holky, řešil jste někdo podobný problém?
Ahoj holky, nevím kde začít...asi jako spoustě dalších rodin, tak i k nám do rodiny vstoupila rakovina, pro mě dost blízkého člověka. Bohužel stav je až tak vážný, že již se nedá léčit, metastáze jsou rozšířené a chemoterapie stav natolik zhoršila, že musela být okamžitě přerušena a další léčba se nedoporučuje z důvodu, že by dotyčného zabila ještě dřív, než samotná rakovina...prognóza je špatná a neurčitá, může to být 6 měsíců, ale taky třeba 2 roky.
Aktuálně mi bude končit rodičák s prvním dítětem, na které se dotyčný hrozně těšil a díky bohu, se ho dožil. Ale hrozně mě trápí co teď, co když budu těhotná a zrovna zemře, jak se dá tohle zvládnout, když je na to člověk více méně připravený, že to prostě brzo přijde. Nechci aby moje dítě, trpělo tím, že bude jedináček, nebo, že bude mít sourozence o x let staršího, vždy jsem chtěla, děti blízko k sobě, ale teď mám z toho strach, hlavně z toho jak by dotyčný na těhotenství reagoval, když ví, že miminko třeba ani nikdy už neuvidí 😢😔😔😔
Já bych se toho nebála, dotyčný bude mít jiste z těhotenství radost a třeba naopak to pro něj bude motivace si tu na něj počkat. Jinak můj děda se teď nedozil mého třetího dítka, mám čtyři týdny do termínu, dnes jsme byli na pohřbu. Holt smrt k životu patří.
Tohle bych vubec neresila a normalne se snazila tak jak bylo v planu.
Nechci být pesimista, ale další 2 roky života s metastázemi se mi nezdá moc reálné. Takže pokud nechceš smutnit v těhotenství, tak ještě chvíli počkej. Mít děti blízko u sebe stejně není žádný med a nechápu matky, které to tak cíleně plánují. Vidím, pak u kamarádek, jak jsou sešlé, vyřízené a vzteklé. Já mám děti 3,5 roku od sebe a to je pro nás ideální.
bohuzel i tohle patri k zivotu... kdyz to reknu osklive ono to bolestive nekonci umrtim, clovek truchli a vzpomina porad, takze si myslim, ze neni na co cekat. v 8 mesici u syna jsem byla na pohrbu prababicky, kdyz mela mala 4 mesice umrel dedecek na rakovinu, kterou uz nejakou dobu mel. kdybych to brala tak, ze by jsme cekaly, tak se taky mohlo stat, ze uz dalsi nebude protoze se pridaly moje zdrav. problemy, behem roku 4 operace a tehotenstvi bych ted nezvladla. Takze moje rada je na nic necekejte, nikdy nevis co prijde dalsiho kvuli cemu budete muset dite odkladat a pokud ho chcete, tak ho mejte.
Pokud po dítěti toužíte, zkusila bych to. Pokud je to blízký člověk, pravděpodobně bude s vámi mít radost a třeba mu to i ulehčí poslední chvíle. Já jsem byla ve druhém trimestru, když to začalo být zlé s mou babičkou, se kterou jsme v té době žili. Zemřela dva týdny před narozením dcery a do poslední chvíle se na miminko moc těšila. Mně zas myšlenky na miminko pomáhaly, když mi bylo nejhůř. Jediné, čeho lituji, je, že se babička své pravnučky nedožila.
Souhlasím s holkama, nečekala bych. Bohužel je to život a bohužel také nevíte co život přinese dál a pak byste to mohla odkládat pořád. Ale doporučuji se s tím smířit pokud je to možné a být připravena na nejhorší. My se snažili o první miminko když byl můj táta na tom hodně zle (lymfom 4.stadium). Já jsem bohužel hrozný pesimista a stresař. Otěhotněla jsem, ale pak o miminko přišla. Samozřejmě nevím jestli to bylo tím.
No těžko soudit. Já jsem teda plánovala druhé dítě a v tom přišla nečekaná rána, že zemřela švagrová. I když jsme si nebyli úplně blízké, její smrt mě hrozně rozhodila a já jsem se už na těhotenství necítila... Ale zrovna jsem jako na potvoru otěhotněla hned. A těhotenství jsem (předpokládám že největší podíl na tom měli nervy na pochodu) naprosto příšerné, ke konci 2,5 měsíce v nemocnici. Ale i když jsme měli na mále, tak jsme to zvládli... A jsem moc ráda, že jsem nečekala!
Já bych ani tak neřešila co na to řekne nemocný... (předpokládám, že jeho reakce nebude špatná) Ale jak se ty na to cítíš...😉 Můj strejda má od loňska rakovinu jater, metastázy snad úplně všude... Prognóza beznadějná... ale na vnučku si ještě počkal 😉 (sestřenka díky nervům měla taky komplikace, pořád jí bolelo břicho, ale zvládla to... protože moc chtěla ❤)
Pokud máte dítě v plánu asi bych do toho šla. Řeknu to blbě ale když mi onemocněl taťka, byl to pro mě trochu rozhodující impuls pro dítě 😉 možná by jsme se rozhodovali déle. Možná ne, nevím. Mluvili jsme o tom a měli to v plánu, ale toto mě fakt změnilo názor 😉 a šli jsme do toho hned. Chtěla jsem aby se toho dožil a užil si vnoučat. U nás to naštěstí fungovalo jako jeho hnací motor. Neztracel naději. Bojoval a drží se(ťuk ťuk). A dcery si užívá na plno. 😉 Bohužel se další metastáze našla a ozařování už být nemůže protože by se mu rozpadala mícha. Ale věřím a doufám. Že bude držet a ta svině ho nechá fungovat a nepoloží ho.. mrzí mě čím si procházíte. Začátky byli strašné 😳😞 ale třeba by u vás další vnouče taky trochu pomohlo. Dotyčný se bude radovat a těšit. A i když by se dožil jenom chvilku bude mít radost. Ono je to těžké takhle rozhodovat. Nikdy nevíte jak dlouho tu ten člověk může být 🤔 každopádně mu držím palce ať drží co nejdéle..
Měj dítě, jak jste plánovali. Rakovina je zlá nemoc, ale na konec dotyčného blízkého semůžeš připravit. Jsou věci, na které se připravit nedá a přesto přijdou. Tím nechci snižovat zákeřnost rakoviny, jen chci říct, že smrt může přijít kdykoli jako blesk z čistého nebe.
Ano, měla jsem těhotenský test //, když mi oznámil blízký příbuzný, že má rakovinu. Řekla jsem to, těšil se mnou, že bude miminko. Operace dopadla dobře. Miminko není. No život.
@rebeka315 ahoj, mrzí mně nemoc blízkého člověka. Za mně bych nečekala. Můj otec zemřel v šestinedělí s malou. Vlastně jí ani neviděl, sice byl ještě chvilku doma, ale chodil k němu přítel, já byla po třetím CS a nemohla jsem se moc pohybovat po schodech. Jemu už bylo tak zle, že stejně moc nevnímal a soustředil se jen na dýchání. Ve chvíli, kdy se já zmátořila skončil v nemocnici. Ráno řekli, že to vidí max na týden, kolem poledne volali, že do večera a v jednu už volali, že zemřel. Akorát jsme byli s malou na kontrole po šestinedělí, tak jsem ho nestihli. Prostě jsou věci co neovlivníš. Nyní jsem opět těhotná. Malé je rok a půl. Mamka je naštěstí pořád čilá a dědečka zastává můj bratr. Bere děti na výlety, na ryby a pod.
@rebeka315 Zažila jsem si tohle loni s tátou a když to budu brát podle toho, jak to probíhalo u nás, byla bych s těhotenstvím v klidu. Jediný, co bych řešila, jak mi bude, až budu těhotná a dotyčná osoba nebude,ale na druhou stranu se to třeba díky těhotenství může zvládnout líp. Nás smrt táty na jednu stranu posunula někam dál. Od tý doby si říkám, na co budem pořád se vším čekat, když život je krátkej, takže určitě těhotenství neodkládej. I nemocnýmu může naopak pomoct, když uvidí, že to zvládnete, i když tady nebude a budete žít dál
Je to pár dní co mi zemřel tchán který se nedožil svého prvního a jediného vnoučka...rodit mohu každou chvilkou...není to snadné, ale pro mého muže a tchýni je ta situace snesitelnější, že přijde nový život
Nechci být pesimista, ale manžel mi říkal, že když byl malý, tak ho babička "neměla ráda", protože se narodil a za nějakou krátkou dobu umřel její manžel, děda manžela.. Nevím, zda to je "pověra", nebo se to jen tak říká, že když se do rodiny narodí miminko, někdo odejde/umře. Život za život. Je to krutý, já vím :-/
Manželově sestřence se narodila dcera, měli už chlapečka. A sestřenky mamka, manželova teta měla rakovinu. Strašně se na vnoučata těšila a bojovala. Bohužel boj prohrála.
Já osobně si myslím, že to je "nesmysl". Smrt k životu patří, bohužel. A boj s takhle vážnou nemocí je opravdu těžký. Věřím, že miminko dodá nemocnému sílu a odhodlání bojovat dál a bude se na něj těšit 🙂
Přeji, hodně sil celé rodině.
@rebeka315 ahoj, já bych do dalšího těhotenství nešla, pokud bych měla obavu tak jako ji máš ty, z toho co bude potom. Třískala bych maximum z toho, co je teď, z přítomnosti a těžila každou hezkou chvilku pro sebe, svoje dítě a dotyčného.
Z příspěvku není zřejmé o jak blízkého člověka jde, nicméně předpokládám že o otce dítěte.
Protože jak si sama napsala, prognóza nejistá, může to být chvilka, nebo delší doba a co když zemře dřív, než se nové miminko narodí, bude to obrovská zátěž pro tebe, i pro tvoje děti. Obrovská emocionální zátěž. Proto s ohledem k tomu, jak si napsala dotaz bych do toho nešla.
Doporučuju a doufám, že nejsem první, knihu Moje milá smrti od Veroniky Hurdový.
@rebeka315 táta onemocněl v dubnu, prognóza byla ze začátku o trochu lepší, léčil se,ale v listopadu se zjistilo, že je to beznadějné, otázka max. pár měsíců.. v té době jsme už s partnerem mluvili o tom, že bychom chtěli miminko. Od prosince jsme tomu nechali volný průběh a hned v lednu jsem otěhotněla. Hned jak jsem to zjistila, tak jste to tátovi řekla, chtěla jsem,aby to vedel. Rikal, že to bude holcicka a měl radost, i když věděl, že už se jí asi nedožije.. zemřel 14 dní po tom.. Malá se narodila ve stejný měsíc jako on a ve stejném znamení jako on.. věřím, že jsou propojeni, i když se nikdy nesetkají.. má v něm toho nejlepšího strážného anděla❤️... Díky ní se celá ta ztráta dala alespoň trochu zvládnout, držela nás nad vodou.. hodně jsem se naplakala, ale díky ní jsem se musela držet.. neodkládejte to, nikdy nevite, co se stane!
@rebeka315 vem to z jineho uhlu pohledu, muze mu/ji to naopak pomoci. Moje babicka byla hodne nemocna, dr.ji prognizovali max rok, dva. Tech nemoci, co mela... ale hlavni byly spatne, ale fakt spatne plice. Pak moje mamka otehotnela a byla sama a babicka mela touhu mamce pomoci. Ta touha ji nabudila... Babicka zemrela, kdyz jsem mela 25 let, kdyz jsem odstatnicovala. Jedna sousedka mi rekla, ze ja jsem byla jeji zivot, to pro co zila a ze kdyz jsem odstatnicovala a nasla si praci, uznala ze ma splneno. Byla pro me hrozne dulezita, vychovavala me a ja pro ni taky byla dulezita... je pravda, ze na to neco je... Rakovina je spatna nemoc, ale zazraky se deji. Dej tomu volny prubeh. Bude to tak, jak to ma byt. Drzim pesti, at vse se v dobre obrati
Holky, moc vám všem děkuji za názory, dost mi to teď pomohlo, už je to delší doba, co to v sobě vše dusím 😢
@elikup nemohu dát like tvému pragmatickému konstatování, ale tolik moudrýho v tom je....
(mrzí mě to)
Šla bych normalne do ditete. Moje máma byla po tezkem úrazu a moc ji pomohlo těšit se na vnouče. Tolik operaci a po jedné sotva se probrala z narkózy se dozvěděla ze to bude holka. Nabudiloji to. Třeba vam to miminko pomůže překonat pak to nejhorší az odejde.
@rebeka315 přesně tuto situaci jsem zažila a řešila minulý rok a půjdu tu proti proudu... I když už nejsme s manželem nejmladší, odložili jsme to. Hlavní důvod byl i ten, abych měla dost sil a možností pomoci s péčí. Konec byl dost rychlý a rozhodnutí počkat nelituji.
Pokud bys to chtěla probrat víc, můžeme přes vzkazy. Drž se.
@berenika39 achjo, nojo, čím jsem víc strohá, tím je to jasnější. O smrti se hodně chci naučit. Mám tu na blogu tento obrázek. Nemluví jen o věcech.
A jakou to má souvislost? Pokud tím nemocným není matka nebo otec plánovaného dítěte.