Rodiče neumí odpustit.
Nazdar holky, jsem tady nová, chtěla bych se svěřit se svými starostmi a zároveň asi potvrdit svoje rozhodnutí.
Byla jsem i s manželem na návštěvě u sestřenky, narodili se jí dvojčátka. Moc se mi nechtělo, ale slíbila jsem to. Na oslavě byla celá rodina, což jsem nevěděla. Byli tam i moji rodiče. Vůbec jsem je tam nečekala. Nebyla jsem s nimi v kontaktu 3 roky (žádná sms, žádný telefonát). Bylo to velice nepříjemné. Jak jinak, začali mě, hlavně mamka, urážet. Vytahovali na mě přede všemi špínu z 10-12 let zpátky. Co všechno jsem dělala, jak se za mě styděli, jak jsem zlá, líná... prostě všechno co jsem kdy udělala. Já byla v šoku a hanbě, manžel vůbec nechápal, rodina byla ticho, nikdo se mě, krom manžela, nezastal.
Hrozně to bolí, že tohle udělali. Vytahovali špínu z minulosti. Vstala jsem a odešla.
Jsem tam nazlobená a hlavně zklamaná. Jak může někdo žít tak dlouho v minulosti? Jenom mě přesvědčili, že přestat komunikovat bylo správné rozhodnutí.
Když se ptáte, co tak hrozného jsem vyvedla, tak to shrnu: v 16 jsem občas nechodila do školy, ve škole jsem zfalšovala písemku, nechodila jsem na brigádu kterou mi domluvili, je pravda, že jsem si vymýšlela, když jsem si našla přítele, bydlela jsem více-méně u něj a asi to nejhorší, že jsem dala do zastavárny svoje šperky, co jsem dostala od mámy. Taky jsem mámě občas něco vzala z peněženky.
Uf. Chodila jsem za školu, kouřila, dny trávila v internetové kavárně, omluvenky si psala sama, lhala jako když tiskne, nechávala v aktovce zplesnivět svačiny...já byla největší lumpa z nás všech sester. Mamka na nás byla sama. A nikdy mi to v pozdějších letech nevyčetla. Netuším, proč se tak Tvoji rodiče-respektive mamka - chovají. Možná bych jí zavolala, posadila se, šlápla do vosího hnízda a zeptala se, nechala jí povídat a na to konto se rozhodla co dál. Ale je fakt, že já jsem jiná nátura než Ty a navíc už mi není dvacet. Čili už to také vidím z jiného úhlu. P.S. být mou matkou, tak jsem mrtvá. Divím se, že mne nezastřelila 🙂
Nečetla jsem příspěvky výše, ale za sebe se nedivím, že už s nimi nechceš být v kontaktu. Nemůžu pochopit, že tvým rodičům nevadí tam příšerný vztah mezi tebou a jimi. Teď na té oslavě, o které píšeš, měli šanci dát to aspoň trochu do kupy a oni to všechno zničili. Mám zatím malé děti, ale nedovedu si představit, co strašného by musely udělat, abych nestála o hezky vztah s nimi.
Ja jsem měla strašnou pubertu. Vyvrcholila odchodem ze školy pár měsíců před maturitou, svatbou v době rozvodu rodičů. Trvalo, než jsem se srovnala a začala se chovat o něco normálněji 😁 Neumím si představit, že by mi to máma vyčítala, nebo mi nadávala. A to si občas vjedem do vlasů.
Zkusila bych rodičům napsat, že tě jejich chování mrzí, že minulost už nezměníš, i když na sebe nejsi hrdá. Ráda bys lepší vztahy a ne nadávky před tvým mužem, kterého nejspíš viděli poprvé. A on, chudák, viděl poprvé je... Pokud tohle nedokážou respektovat, je třeba vysvětlit ostatním v rodině, že si společné setkání nepřeješ a ať ti dají vědět, kdyby se na návštěvu chystali i rodiče.
Vždycky je lepší mít v rodině alespoň klid zbraní, ale ne vždycky to lze...
Myslím, že je dobře, žes je odřízla a pokračovala bych v tom dál. ;) Vytahovat takové věci veřejně a k tomu jsi měla dětství na prd. Teď to bolí, ale za čas to zase hodíš za sebe. Moje mamka té tvojí nesahá ani po kotníky, teď už vycházíme spolu dobře, ale taky se vyžívá v tom, jaká jsem byla strašná dcera a jak se se mnou natrápila. Už to neřeším. Chvíli to zamrzí, pak si to dám na pomyslný ignor list a jedeme dál. (btw. Já jsem neudělala nic z toho, co ty. Gymnazistka, VŠ vzdělání, od 10 let péče o mladší sourozence, nikdy jsem nechlastala, nekouřila, nepřišla pozdě domů, prostě žádné problémové chování, akorát jsem držkatá.....a co z toho plyne? Dost možná bys byla za krávu a nejhorší dceru, i kdybys byla naprosto vzorová ;))
Díky. Teď ti mužu rict svůj názor. Měla jsem to dost totožný jako ty akorát nemám sourozence. Rozdíl v tom je, ze mě rodice nekontrolovali a spis jsem jim byla sumak. Ale dělala jsem taky bejkarny, hulila, chlastala. Ale vztahy mrtvý. Chce to určitě pomoc psychologa, i psychiatra. Mě to moc pomohlo. Bohužel moji rodice konfrontaci ustáli, vzájemně jsme si odpustili, omluvili, udělali tlustou čáru a žijeme nový život. Můj psychiatr ale říká, ze to je velmi vzácne a já tomu věřím, mám to kolem sebe a jsem nesmírně vděčná. Zkusila bych si promluvit znovu a uklidnit vztahy, je to jen pro tvoje dobro, pokud to ani potom nepůjde, já bych kontakt zkrouhla na co nejméně nutný a obrněla se. Asi mě za to někdo odsoudí, ale lexaurin na tyhle příležitosti je fajn. Důležitá je i podpora manžela, pak lze vše zvládnout
Nestranný pohled - vyčítáš rodičům, že ti neodpustili, ale na druhou stranu jsi ani ty neodpustila jim. Není jednoduché být dobrým rodičem. Než mají lidi děti, tak si samozřejmě představují, jak to bude u nich doma fungovat, jak budou s dětmi kámoši, jak budou všechno řešit po dobrém... no a po narození dětí to vypadá jinak. Já jsem kolikrát nejhorší matka roku, třeba jen proto, že chci, aby si děti vyčistily zuby. Tím chci říct, že některé věci rodiče dělali špatně, ale třeba k tomu byl dobrý důvod a není to tím, že by tě neměli rádi. Zkus jim ty odpustit, uleví se ti, navrhni smíření, zajdi k psychologovi a zkus ten vztah v sobě nějak narovnat. Není dobré v sobě živit nenávist, bude tě užírat zevnitř.
Chyba bude asi na obou stranách, nicméně stejně nechápu, že když se vidíte po třech letech, mamka se zachovala, tak jak se zachovala... Myslím, že normální rodič by byl šťastný, že zas vidí svoji dceru a rozhodně nevytahoval staré křivdy a už vůbec ne na veřejnosti. A i když rodiče dělají také chyby, přesto jsou chvíle, kdy děti tu jejich lásku cítí, pokud tys ji od nich nikdy necítila ani v dětství, pak se nedivím, že se s nimi nechceš vídat...
Ahojky, podle mne to byla i od sestřenice podpasovka, když pozvala tebe i tvé rodiče zároveň. Netrap se tím co bylo, čas vše ukáže a třeba jednou najdete k sobě cestu, i když to vše bolí. Nelam to přes koleno. Žij ten svůj život jak umíš nejlíp. Držím palce..
Vidis to. A ja neprovedla nic a vlastni matoa me odepsala jen proto, ze jsem si dovolila ve 20 letech najit chlapa, ktereho jsem si i vzala a mame deti a tvorime normal rodinu. Vlastni vnoucata nechce videt. Je to uz 7 let. A nevim jak s tim hnout....nechce
Máš odvahu to napsat nekde veřejne. Mam podrobnou zkusenost bohuuel tyhle pocity a situace je popsat na internet jen tak nedají. Tudíž nečekej ze by to tu nekdo kdo nemá takovouto zkušenost chápal. Ja už skončila z tech jejích náletu na mě u odbornika.
No jestli jsou takhle hrozně sprostý Tak to je potom těžký. To chápu