Rodinná situace. Jaký na to máte názor?
Ahoj, už pár dní přemýšlím o fungování naší rodiny a ráda si přečtu vaše názory.
S manželem jsme 10 let, máme dvě děti (3,5 a rok). Manžel je zaměstnaný na vyšší pozici, daří se mu, je to profík, po pracovní stránce maximálně ochotný, pečlivý, pozici si právem vybojoval, začínal od nuly. Díky jeho práci vůbec nemusíme řešit finance (samozřejmě v rámci možností). Od kovidu je téměř pořád na Home office. Mimo práci miluje sport, kde je v rámci amatérů také dobrý, ale potřebuje to přípravu a samozřejmě pravidelné tréninky. Dost tím žije a miluje to.
Teď k věci. Dokud byla jen starší, nějak jsme zvládali. Ale s mladším je to mazec. Kmitám okolo nich celé dny, hlídání je jen výjimečně. Mám pocit, že se celé dny nezastavím, ale podporu manžela nemám. Někdy mi přijde, že jeho empatie zůstala v porodnici a my občas až soupeříme o čas a klid bez dětí. Kdykoliv něco chci, mám pocit, že se na to tváří kysele a asi si myslí jak jsem neschopná že to nezvládnu sama (je to takové to podrž, vyhoď, pohlídej, dohlédni), něco mi i zkoušel naznačovat. Nezeptá se mě jak mi je, jak se mi daří, jak to s nimi zvládám. Ideál by byl, kdyby mohl dopracovat, pak jít sportovat a pak si sednout ke zprávám. Jenže to prostě nejde tak, jako dřív a já potřebuju i chci pomoc z jeho strany. Mám pocit, že jak je skvělý v práci, tak doma je totálně marnej. Co mu neřeknu, to sám aktivně neudělá, sám se nenabídne, že si vezme děti ať si odpočinu, doma skoro nic neudělá. Sem tam sice přijde paní na úklid, ale víte jak to je. Uklízí se prostě pořád a když jsou v rodině malé děti... Vůbec necítím jeho podporu, nepohladí, nepochválí, skoro spolu nespíme. Řešila jsem to s ním snad stokrát, ale absolutně o tom nechce mluvit, řešit to, vždy řekne, že to zveličuju a že to je normální a u všech a tím diskuze končí. A já přemýšlím, jestli to je prostě tím, že jsme už několik let stále spolu doma a tak vše bere strašně automaticky, nebo je to malými dětmi, ale asi je to dost i námi, nemáme dost zájmu jeden o druhého. Vím, že i já mám hromadu chyb. Jenže se cítím nějak emocionálně i psychicky vyčerpaná. A bez jeho podpory se těžko dostávám zpátky do pohody.
Milenku si myslím, že nemá, opravdu je stále doma a když sportuje, tak mi vždy pečlivě pošle odkaz na stravu, kde vidím co a jak 😀
Sla bych byt tebou kamkoliv sama bez deti .( aspon 2x tydne hodinka a 1x mesicne cely den .. v roce uz ikdyz kojis vydrzi mimino klidne cely den... ( pokud nekojis 1x mesicne klidne i pres noc...
Podle me abdolutne nechspe jaka je to doma makacka...
Ikdyz tihle budou co 5 minut volat kde mas plinky a proc je mas tam atd...
Ale ja bych jo hodila fo horke vody...
Ikdyz byl nekdy s detma sam vsak mala ma 3 ?
On je nikam nebere sam ? Ven za babi ? Na hriste ?
@alemari nechápu komentář, že každá žena nemá paní na uklízení? To jako, že paní na uklízení uklízí jenom té ženě? Pokud má dvě děti a manžela, tak asi doma nebydlí sama, aby uklízela jenom jí…ne, panip na uklízení přijde uklidit celé rodině. Tohle patologický myšlení (uklízení je práce ženský pak přesně posiluje tyhle stereotypy “tak já vám kluci nevím, co ta moje Mařena furt pindá, dyk já jí platím i uklízečku…”)
@alemari Nechápu co myslíš tou pokorou? Proč bych v kontextu toho, že mi čas od času přijde paní uklidit a dořešit resty na které já absolutně nemám (ehm, nechci - kdy? Po večerech?) čas, nebyla pokorná? To, že přijde neznamená, že já tu ležím a mám nohy na stole. Neflákám se. Jen tu díky ní máme o trochu víc uklizeno (na jak dlouho, že?). Jak jsem už psala, v uklizené domácnosti se opravdu nevyžívám ani necítím, že míra úklidu určuje mou cenu coby manželky, matky, ženy v domácnosti.
Já vím, že někdo na to nemá, ale já si jí mileráda dopřeju a opravdu nemusím nic omlouvat ani si vyčítat. Chápu, že každá to máme jinak. Někdo má, někdo nemá, někdo chce, někdo nechce, ale asi jsem docela ráda, že v mém okolí je tohle naprosto běžné a nikdo se nad tím nepodivuje.
Díky za všechny reakce, i když některé jsou ostré, ale zase chápu, že to, jak to je doopravdy vím jen já a úplně to popsat nejde.
Manžel opravdu není primitiv a já nejsem naivní. Možná jsem to celé i špatně popsala. Platí to, že si myslím, že by měl být empatičtější a být víc nápomocný. Nikde (aspoň myslím!) jsem nepsala, že by děti nikdy nevzal ven, že by vyloženě odmítal pomoc, že by s nimi nikdy nebyl sám, nikdy nenakrmil, nikdy nepřebalil. To zase ne. Spíš mi asi taky přijde vyhořelý, aktivně se sám do ničeho nepustí. A je pro mě strašně vyčerpávající řídit celý chod všech, celé rodiny. Protože když ho nepoprosím, tak sám obě děti aktivně ven nevezme. Jako já ho svým způsobem chápu, taky chce klid, ale jaksi je už prostě nevymažeme. Má se to tedy tak, že když ho poprosím, řeknu, tak to udělá, někdy s kyselým výrazem (protože chtěl tohle, tamto...), někdy s lehkým komentářem, ale udělá to. To zase jo. Ale sám téměř nikdy nic. To je to, co je pro mě náročné. A další rovina toho je, že se sám od sebe nemá ani ke mě. Po těch letech už vím, že to není zrovna emocionálně založený člověk, romantiku, nějaká gesta a emoce od něj moc nečekám, ale aspoň nějaký projev ano.
@alemari Práce a společný čas je taková ta obecná rada, vím, ale my nemáme hlídání a do práce od ročního opravdu nepůjdu. V naší situaci by to byla spíš komplikace. Nechci teď znít nějak nemístně, ale nás peníze z nějaké brigády na pár dní opravdu nevytrhnou, spíš by to byl mnohem větší stres. A na cestování ve dvou teď rozhodně můžeme zapomenout. Bez hlídání a s kojeným dítětem to prostě ještě nejde. Bohužel
Já myslím, že cas je na vaší straně, za chvilku si budou děti víc hrát spolu, roční dítě obvykle bývá nápor na emoce a tříleté vlastně taky 🙂. Tak hlavně aby se nestihl pokazit vztah zbytečným vyhořením ať na jedné či druhé straně 🙂.
Tady ale vubec nejde o penize z brigady ale o to ze by se chlap musel 100% postarat o deti - coz asi ocividne zatim nezvlada...a ze ty se pobavis s ludma kteri budou resit i jine veci nez mimina a taky te za tvoji praci nekdo oceni...tsky se treba trosku vic do prace vyšnořis atd...penize v tom nehrajou v podstate zadnou roli...
A travite nejake hezke beztarostne chvile spolu ?
Jste jako 2 roboti...;)
@veronicka89 Vím.
Zvládá, to je to. Jenže se mu prostě nechce. Když musí, tak je oba zvládne. Není to na 100%, ale zvládne to. Ale jak jsem už psala. Štve mě, že nepřijde a neřekne - mám je celou sobotu, užij si volno. Když si to volno vezmu, tak zkouší, jestli nepojedeme všichni na výlet a když trvám na tom, že jedu pryč sama, tak nasadí kyselý výraz. Ale odjedu a opravdu se nestresuju, že by o děti nebylo dobře postaráno. Ale jde o to celé předtím.
Roboti? No, asi jo. Asi na tom má i velký díl to, že jsme pořád spolu a není moc pomoc s hlídáním... Jinak dost cestujeme, skoro celé léto jsme byli pryč, u moře, na horách v Itálii, v Krkonoších, v Krumlově, čeká nás ještě jedna dovolená u moře... na to se těšíme oba, jen je to s děckama prostě často o nervy 🙂
A jen takove zvlastni zamysleni...k cemu vam ty penize jsou ,, kdyz teda nestradate,, ?
Je to skoda ,ono v podstate by vam stacilo treba 80% jeho uvazku k hezkemu zivotu a byli byste vic spolu a vic casu na sebe a i kazdy sam...
Ja vim ze ne vzdy jiny uvazek je mozny ale vy si tema pracgama ktere mate na vic ochuzujete o cas...
No taky nemame hlidani
... vim jak blby to je...
Jinak ze je nevezme jeste muze byt tim ze jsou moc male...
Nevim myslim ze nekteri chlapi to tak maji...
Jako ten muj je vezme a jdou na fotbalove hriste na koloodrazedlo , na statek ... koutek...kamkoliv a ma d nima srandu...
Ale ne asi vsichnito tak maji 🙂
Jinak dulezita je fakt kominikace ...aby ten chlap pochopil ze je to fuska ( ne podradna)...
A tak jak neni samozřejmě ze vydela penize pistara se o rodinu ,tak ze kdyz jsou vyprane fusekle a postarano o deti ze to taky neco znamena...
Nejake ritualy 🙂 streda treba nejaky hezky program az deti usnou...nebo masaz pro tebe nebo co si reknes ...jine den zase jeho přání...
No neni to lehke 🙂
Proto treba okolo me ( 34 ) vsechny pary co zname zdrivejska krachly ...i ty s detma...svatbou ...bez ...
Proste tohle nedokazali ošefovat spojit,najit tu intimitu mezi partnery...atd...
@veronicka89 Asi se v těch penězích nechci úplně motat, ať se to nestočí zase někam jinam. Ale já nepíšu, že patříme mezi High society, jsme normální rodina, s hypotékou na dům u Prahy. Máme dvě děti, rádi cestujeme, děti mají drahé kroužky. Nevím, co si tu některé představujete že částky. Jako jo, na zdejší poměry asi slušný, ale vidlemi peníze fakt nepřehazujeme 😅
Když děti usnou, tak právě řešíme takové ty provozní věci. Co kdo, kdy, kam, něco poplatit, objednat nákup, případně ještě připravit něco k obědu na druhý den. Já s tím ročním za zadkem toho přes den moc nezvládnu. Není to ideální, vím. Ale tak to v tomhle věku prostě je. Jen on právě nechápe, že to fuška fakt je.
Ja si vubec nemyslim ze jste nejaka nobl rodina nejak vic 🙂 ,ale ze proste by chlapovi i celkove vasemu vztahu prospelo byt mene v praci vice s vama ,dat ti vic oddech atd 🙂
Jinak ja az deti usnou neresim s. Hlapem zadne provozni veci ,krom dulezitych obcas jako nakup drahe matrace a pomoc s vyberem... nebo dovolena atd...
Nezatezuju / ani nechci obycejnym nakupem nebo vecma co si rozhodnu sama / klidne i servis auta opravy doma, objednani kola pro deti atd,nove pasy atd...
Ja byvam ale tato vzhuru do noci ptz co nestihnu ores den ...delam v noci - hl. Ty veci online ;)
Ciste prakticky, u nas se na zlepseni komunikace dost vyplatilo posilat si maily, pripadne zpravy pres whatsapp (aktualne mam na wa s manzelem 3 "skupiny": jednu na beznou komunikaci, jednu na volovinky, co muzou pockat, a jednu ke konkretni vetsi udalosti, co je pred nami). Usetrime tim ten cas, kdy konecne deti usnou.
A pri vyjednavani o case pro sebe se
drzet velmi logickych argumentu. Například: bud je byt s detmi odpocinek a brnkacka, tak to s nimi klidne muze relaxovat ve svem volnem case muz, nebo je to narocny, nejde s nimi byt moc dlouho v kuse a pak je potreba se trochu prostridat.
Jako mit deti je narocny, ty jsi tomu prizpusobila svuj volny cas, neni to na 100 % prijemny, takze chapes, ze jemu se do toho nechce, ale tak od toho jste oba rodice, abyste oba prizpusobily cast toho volneho casu. Nemuze jeden ze sveho svobodneho zivota obetovat skoro vsechno a druhy si dal zit staromladenecky zivot.
Ale to s tim kyselym oblicejem... to se mi taky vysvetlit manzelovi nepodarilo, on rika "proc bych se mel pretvarovat, kdyz me to stve, ze to mam delat" ale ja to vnimam, jako by se se mnou hadal o opravnenosti mych pozadavku a uplne me to vnitrne rozzuri.
S temi znamymi... Nastesti mame dve skupiny znamych, v jedne z nich jsou docela angazovani otcove, kterych si vazi, tak to mu nekdy pripomenu,
kdyz rika, ze ale kolegove (vesmes rozvedeny nebo nezadatelny) to maj doma vic na pohodu...
Mně přijde, že je to na tobě, abys přišla s jasným a pravidelným plánem - tj. ne pokaždé prosit, aby s něčím pomohl, ale jako dat mu nějakou část domácnosti na starosti; neřešit tvé jednotlivé odchody, kdy chceš být sama, ale domluvit si jasný a pravidelný kalendář - xkrat týdne volné odpoledne on, xkrat týdne volné odpoledne ty. A řízení domácnosti je asi potřeba přijmout jako regulérní část domácích prací - partner nevypadá, že by byl schopný se toho ujmout, tak nezbývá, že to budeš ty, protože moje zkušenost je taková, že to prakticky funguje mnohem lépe, když je domácnost řízená a nemusí se vše řešit jednotlivě.
Nespíte spolu, kašle na tebe, řešení odmítá, je mu scheissegal, jak se cítíš, sám od sebe neumeje ani hrnek, ale když jde za sportem, VELMI PEČLIVĚ ti pošle odkaz na stravu. No, já bych nic víc asi vědět nepotřebovala...☹.
Tak si nemáš dělat děti když to nezvladas.
Chyba je v tobě, opravdu to vše moc hrotis a ženský chtějí od chlapů zázraky. Myslím si, že kdybychom se zeptali tvého chlapa na to jak to je, tak zjistíme úplně něco jiného.... ono každá mince má dvě strany a ženský dost hysterci a přehánějí. Takže možná nejdřív by chtělo slyšet stranu chlapa, jasný že teď ty tady 90% ženských bude říkat jak máš hrozneho chlapa, aniž by věděli skutečnosti. Běž do práce ono si to časem sedne. Chlapa nech dýchat. Však maká a ty si doma. Pokud ti to vadí, tak ty jdi pracovat a on ať je doma s dětmi. Máš jen dvě co bys dělala kdybys měla tři nebo 4 😂.
@orchidis já myslím, že paní trochu víc přehání, aby ze sebe udělala chudinku.
Já nevím, jestli ti svou zpovědí pomůžu, ale já se také zacyklila, děti jsou můj svět, ale...
Nejsou jen moje. Musela jsem si dupnout. Doma na MD, RD jsem ještě jakžtakž vše dávala.
Teď už jsem chvíli zpět v práci. Děti dvě. Starší zvládne hodně sama. I tak. Já prostě diriguju. Nemusím to, nesnáším konflikty. Ale musela jsem si najít cestu k sobě.
Chci si to užít, vše kolem rodiny, nebo se zbláznit.
Neříkám, není každý den hitparáda. Ale chlap se naučil ptát, jaký je denní plán. Máme sdílený kalendář.
Jako chlap peníze vydělá, sportuje asi méně než tvůj, ale obden je fuč. Jídlo má v práci.
Za mě. Prckovi uvařit, ostatním objednat. A podobně. Paní na úklid jednička. Najdi další cesty, jak si ulevit. Život máš jen jeden.
Držím pěsti.
@pampelina18 to je právě to, že já se přesně nechci dostat do stavu ve kterém jsi zřejmě ty 🙈
Děti jsem si nedělala já, dělali jsme je my. Ano, on maká a já jsem doma. Taky makám. Ale ne jen 8 hodin jako on. Děti, dům a domácnost není moje, je to naše místo k žití, naše rodina a náš společný život. Tvoje volba, že to máš jinak, jistě jsi spokojená a máš můj obdiv, že vždy vše zvládáš 😉
Hele, pokud jste finančně v pohodě, tak by vás asi nepoložil jeho 0.8 úvazek a tvůj návrat na den do práce. U nás v práci je to celkem běžný (holt si chudáci kluci vzali ambiciózní doktorky), že si chlap sníží úvazek, aby žena mohla do práce (má to tak aktuálně i primář i přednosta). Žena se trochu realizuje jinak než vytíráním a přebalováním. Anebo se neobejdete bez jediný koruny (sice teda moc nechápu, co má roční dítě za drahý koníčky, ale budiž), takové kolegy taky mám, ale tam teda zdálky vidím, že je jejich rodinný angažmá dost minimální (ale taky co chtít od někoho, kdo ma 7-8 25 hodinových služeb a všechny ostatní pracovní dny je normálně v práci na ranní). Ale vlastně mám pocit, že to těm klukům moc nevyhovuje, protože na děti nemají čas a když mají čas, tak nemají sílu a že moje generace mezi 30-40 si děti chce taky trochu užívat. My máme dítě větší, pracujeme oba, já jako doktor u lůžka, muž je vrchní sestra a dohady ohledně trávení volného času (navíc já mám potřebu být mimo domov větší než muž, on relaxuje jenom tím, že je s náma doma a 4x týdně si jde zaběhat) máme pořád. Nebo kdo o víkendu vstane s nespavcem. A můj muž fakt není ignorant, ale když je unavený, nevyspalý, psychicky vydeptaný (což je te furt), tak prostě není schopný vnímat moje potřeby, navíc já je ventiluji až ve chvíli, kdy jsem před zhroucením. Ale jinak než komunikací se to samo od sebe nevyřeší. U nás ideálně tak, že oznámím, že ve středu budu dělat toto a v neděli ráno dceři v posteli na férovku řeknu, že já nevstávám, že má i tatínka🤷🏻♀️
Osobně bych svůj čas vzala do svých rukou. Nečekala na manžela, jak moc bude aktivní vůči domácností a dětem.
Dala bych starší klidně na 2-3dny v týdnu do školky, zvedla intenzitu docházky paní na úklid. Zařídit klidně i paní na hlídání pro roční...
Člověk je zodpovědný sám za sebe, za svůj čas a za svůj život.
Jak jsem psala ja i @svha, tak vyres jidlo. A to klidne jako prvni vec. Ja mela muze doma na HO v dobe prvniho Covidu a prvni dny parada, vareni i peceni me bavilo. Ale pak uz to fakt bylo narocny a na palici. Uvidis, ze se ti hned ulevi a pak pokracuj dalsimi vecmi.
No… udělej to tak aby pochopil. Jeden den půjde sportovat on, ty se staraš odpo o děti, večeři, koupání…druhy den si běž někam ty odpo, on se stará o děti atd.Třetí den společný. Tak nejak si udělejte systém, pokud nezkusi, nepochopi.
Na druhou stranu- tobě chodí i paní uklízet- to každá žena nemá a nemá na to. Chce to i tvoji pokoru. Ideál kdybys šla do práce třeba dva dny v aspoň.
Další věc jeden víkend v měsíci jeďte někam společně, potřebujete být spolu.