Bude to po mateřské lepší?

Odpocinout od ceho?Od ditete?To si odpocnes v praci,kdyz bude ve skolce,jinak zalezi jak bude moc nemocne dle toho se odvijeji i dalsi veci,ale i hodne nemocne deti kolem 5 let uz jsou na tom o dost lip.Prvni rok az dva ve skolce jsou ale narocne...

Vychova deti, obecne rodina a chod domacnosti je proste tezky. Bylo, je a bude a za me bude jeste hur. Mate hypoteku, cili mas partnera. Proc mu nedas dite a nejdes si udelat svuj program? Dite je vase, ne jen tvoje. Nikdo z nas nevi, jak to chodi u vas doma. Pomaha ti muz? Mluvite spolem? Za me antidepresiva neni reseni a uz ne vubec dlouhodobi. Otazku ditete a co bude, jsi mela resit nez si se rozhodla dite mit. Mas babicky. Veeeelllliiiikkkkaaaaa vyhoda. Toho si vaz

V něčem bude líp, v něčem hůř, ono záleží, co konkrétně tě štve a chybí ti. Pokud to, abys měla nějaky čas na svůj program, ať už tě baví cokoliv, tak to si tehdy, stejně jako teď, budeš prostě muset 'dupnout', domluvit se s partnerem nebo někým jiným a udělat si (pravidelně!) nějaký čas pro sebe (doporučuju, protože každý ho potřebuje). Pokud tak nějak obecně sociální kontakt kde s tebou zároveň nebude dítě, pomůže i ta práce samotná, mě třeba hodně pomáhá ve dnech kdy pracuju i to, že nemusím vařit, ale že si zajdu na klidný, pohodový oběd, kde řeším jen sebe a ještě si pokecáme s kolegy. Taky záleží, jak jezdíš do práce, v autě se dá poslouchat oblíbená hudba/podkast, v MHD číst bez rušení děti, pěšky nebo na kole se člověk taky odreaguje zase jinak. Ale na druhou stranu, doma je pak min času na všechno a zmíněné nemoci stojí za to. Nicméně bych poradila kromě antidepresiv hlavně zkusit vyřešit, co konkrétně to chybí a co konkrétně bys mohla udělat, aby to bylo lepší už teď.

Já Ti rozumím. Naopak moc nerozumím většině předchozích reakcí. Ano, za mě můžu říct, že po návratu to bude lepší. Mně pomáhá třeba už jen to, že se mohu v práci v klidu soustředit a že během jedné minuty po mě nikdo nechce 3 věci najednou (mám 3 děti). Pomáhá mi pracovní ticho a klid. To, že vím, že budu mít nárok na pauzu, na to sníst si v klidu oběd. Po návratu je to v něčem náročnější, ale celkově se cítím mnohem lépe, a to jsem měla z návratu do práce po 6 letech opravdu strach.

Taky si říkám, že jednou bude lépe 😂😂😂 děti 2,5 a rok, práce, barák. Počet babiček 0. Tedy těch, které by byly schopné pomoci. Do toho mám 4 psy, aktuálně pátého na převýchovu. Někdy padám na ústa, někdy je to fajn. Depky občas mám, většinou proto, že nestíhám vše co bych ráda. Takže člověk z něčeho prostě musí slevit. Jinak to nejde. V práci si odpočinu od děti, s dětma od práce a občas zaskočí manžel a vykašlu se na všechno 😂

No já teda nevím, ale přijde mi, že čím je dite starší, tím víc času na něj padne :D batolata v pohodě. Mám doma 7 leteho, 3 letého a 2 měsíční, tak to mimino je v pohodě, stačí nakojit, prebalit a jinak nic nevyžaduje, tříletý si už vyhraje sám, tomu musím pomáhat max s oblečením nějakých složitějších kousků oblečení, udělat jídlo, sem tam něco podat, ale jinak už je samoobslužný, ale ten nejstarší sežere času nejvíc, to je cesta do školy, ze školy, pak dělat úkoly, učit se, odpoledne má tréninky, coz sežere minimálně dvě odpoledne v týdnu, kde stojím a koukám jak děti hrajou, o víkendech většinou ještě zápasy a to má jenom jeden kroužek, nedovedu si představit, že ho vozim ještě na další :D takže za mě moc líp nebude, na mateřské mám času hromadu na vše co chci i při třech dětech, ale jak půjdu do prace, tak to bude neskutečný kolotoč a zastavím se asi až ve chvíli, kdy děti budou dost staré, aby mě nepotřebovaly vůbec (takže tak za 10 let nejdřív).

@anakolut záleží co děláš za práci :D já mám třeba v práci větší chaos než doma se třema dětma :D tam si člověk moc neodpocne, naopak sem chodila domu ubehana a padala na ústa :D když sedíš někde v kanclu a můžeš se soustředit na jednu věc a nikdo do tebe nehuci, tak je to pak jiné no.

Neboj,někdy vidíme věci hůř, než se stanou. Máš si o svých pocitech a představách s kým promluvit?

Přesně jak píší ostatní, záleží co ti přesně vadí ? Že nemáš čas jen na sebe ? To si ho musíš udělat, zařídit hlídání, manžel., babičky, chůva, apod. Já mám děti skoro 7 a 4 roky, starší chodí do přípravky, mladší je ještě doma, do školky nechtěl, takže se u něj střídáme s manželem, já mám poloviční úvazek, manžel směny, a občas vzpomínám jaká to byla na mateřské opravdu dovolená, nemusela jsem nic. Jen jsme si hráli, procházeli. Ted musím vstávat, všechno připravit, odvézt dceru, do práce, na nákup, domu, kde na mě čeká syn, který si chce hrát se mnou, protože mě dopoledne neviděl, zvířata, domácnost, dcera každé odpoledne kroužky, večer uklízím, vařím na další den. Čas pro mě znamená, že si pustím film k vaření 😀 Letos to byl masakr s nemocností. Pořád něco 😀 Ted ještě chodím v sobotu pomáhat tátovi do práce a musíme se už trochu starat o manželovi rodiče, kterým je přes 80. Menším dětem stačil písek a procházka v kočárku, ted už pro starší musí být člověk akční, takže najít čas na kino, divadlo, výlety do přírody, bazén, brusle, lyže, kolo atd. Zlatá mateřská, fakt si to maximálně užívej, dítě je ještě součást matky 😀 Větší klid nebude. Jen je fajn, že ty větší jsou už partáci, jdou už ven chvilku sami, ale stejně si rádi hrají se mnou, naštěstí si řeknou co chtějí a člověk si právě s nimi zasportuje, zablbne a odreaguje.
Co tvůj muž, jak funguje ? On by měl být ten co tě vystřídá, když máš pocit, že už to na tebe všechno padá.

Doma mě to taky nebavilo, měla jsem uřvanou dcerušku 🙂 Ale teď zpětné si říkám, jaká to byla pohoda 😂😇
Aktuálně dcera chodí do školy a já pracuji od 6 do půl 3, manžel ji ráno zavede a já chodím pro ni do družiny ihned po práci, pak kroužky, nákup, úkoly, učení .. víkendy mám volne a to jsme s dcerou a manželem, hlídání nemáme, čas pro sebe mám tedy 0 😂 Ale já jsem spokojená, člověk to při práci bere jinak a je rád, že může být s dítětem 🙂 ikdyz znám dost holek, které raději jsou doma, když děti jsou ve školce a škole a do práce chodí, když jsou doma 🤷

@krisstina93 zrovna jsem to chtěla napsat... Já byla teď v práci celý víkend, dvanáctky, musím teda říct, že první po 2,5 letech 😅 no byl to záhul, hodně lidí, v sobotu jsem měla dvakrát 10 minut, abych něco snědla, neděle byla trochu lepší, každopádně záda a nohy mě bolí ještě teď 😄 navíc mám pocit, že mám během RD fakt měkký mozek, včera večer už jsem mlela z posledního

Užívejte si, co máte teď a netrapte se zbytečně dopředu tím, co bude (nebo bude úplně jinak).

Jestli máte potřebu nějaké seberealizace nebo volného času při MD/RD bez dítěte, ať už kafe s kámoškou, masáž, jóga či kroužek keramiky pro dospělé, pak si sedněte s mužem ke stolu a proberte to. Věřím, že takto strávený čas a těšení se na sebe pomůže vám i vztahu tatínka s dítětem. A určitě nebude nutné hned sahat po antidepresivech.

Po MD/RD to bude ani ne lepší, ani ne horší, ale zase úplně jiné. Dítě bude samostatnější, bude s ním lepší domluva, ale zase přibude nutná organizace pracovního a školkového života.

Ale tak nepořizovaly jsme si přece dítě v domnění, že to bude procházka růžovým sadem a nikdy nebude nemocné, že. Prostě nemoci jsou a budou a jednou prostě budete na OČR vy a jednou manžel a jednou třeba se vám nabídne babička.

Hlavně hlavu vzhůru!!! 🤗🍀🌷

Já se do práce střídavě těším a střídavě panikařím 😂 Budu se vracet, takže vím, do čeho jdu. Bude to mazec, ale zvládli to jiní, zvládnu to taky, musím!
Ale! uvědomila jsem si jednu věc a doufám, že mi to vyjdem jak si naplánuju. Mám dovolené víc než manžel, takže si jednou za čas vezmu dovču sama a udělám si den pro sebe. Dojdu ke kadeřnici a pod. Pěkně v klidu bez stresu, kdo mi pohlídá děti, že musím spěchat. Na to se fakt těším (jo, já vím, naivní představa, ale já si fakt myslím, že by to mohlo vyjít 🙂)

Já jsem si říkala, že asi půjdu napřed na částečný úvazek, když to půjde. Nedovedu si představit přijít domů po šesté a udělat během tří hodin večeři, postarání o 2 děti (úkoly apod), úklid a další věci kolem domácnosti. Máme chalupu, takže to bude dost žrát víkendy. Plus nějak si pořád chci víc děti užít, než je vidět jen v letu pár minut denně. Jedny prarodiče máme mimo Prahu, moje máma možná bude trochu pomáhat, ale taky chodí do práce a cesta taky dost trvá. A mám práci, kde budu taky dělat třicet věcí naráz jako doma, sice kancelářskou, ale náročnou 😀 Nejhorší bude nedostatek dovolené, to bude muset být plno táborů a jiného hlídání.

Myslím že "líp" bude až budou děti dospělé, ale pak zase člověku bude líto že se nemá o koho starat 😊

Nějak nechápu proč se hroutíš předem? Čím je dítě starší tím víc tě potřebuje, osobní zkušenost, prvňačka má denně úkoly, třeba jen 3 řádky čtení, ale musí to číst, nejde říct nemám čas a dohlížet na ni musím, mladší syn mi přijde, že zase furt cosi potřebuje do školky, tu masku, tu brambor, ovoce, zeleninu, tu nějaká odpolední akce ze školky 🤦‍♀️ já teda s láskou vzpomínám dokud jsem byla jen na rodicaku a těch povinnosti bylo mnohem min, než teď zažívám...
Mám 2 děti, prvňačku s cukrovkou a mladší syn chodí do školky, manžel jezdí na 4dny pracovně pryč a přes týden se plně starám o děti, pomáhá mi moje mamka😊
Odpocinu si během dopoledne co jsou děti ve škole a ve školce, syn bývá bohužel často nemocný, ale tom jak jsou v kolektivech a v MŠ chodí denně ven tak i brzo usinaji, takže i večer mám pro sebe 😉 Jinak pracovat můžu maximálně tak na 4-6h právě kvůli vyzvedáváni děti ze školy a školky 🍀

Bude jaké si to uděláš....jestli máš teď pocit ,že nemáš na sebe čas,tak si ho zařid....jestli máš babičku,tak ji popros o hlídání a jdu třeba ke kadeřnici nebo do bazénu.Nebo vypadni někam přes víkend když je doma partner....

Hele, já si mateřskou užívala a po ní je to ještě lepší! Mám 4 x větší prachy, než na mateřské, svou práci miluji a chodím se do ní zasmát, odpočinout si od dětí, chlapa a úklidu ... Muži se mnou flirtují, když jsou děti ve škole, sportuji a užívám si přírody, ticha a čistého vzduchu ....co víc si přát?

A to si musíš ještě představit, že někdo babičky nemá. Zkus to vypustit, q užívej si prcka. Ja jsem zpět v praci od 17 měsíců maleho, nemám babicky, nikoho(Teda teď nového partnera) ale do teď jsem byla naprosto sama s detma. Neboj se vše zvladnes

Děkuji. Myslím, že jste mi udělaly jasno. Asi to nepochopí, kdo si tím neprošel. Mám uzkostnou poruchu a evidentně je načase řešit návrat příznaků. Kdyby mé pocity byly v normě, asi by tady nebylo tolik hejtů... Hodně vět tady je dost krutých, ale nebudu si to brát osobně. Jsem hodně dobrá máma i manželka. Ale bohužel mám zároveň velmi často stavy, kdy je mi fakt zle. Líp evidentně nebude. Takže si promluvím s lékařem. Upřímně doufám, že mě neodsoudí tak jako mnoho z vás.

Blbe to chapes. Nikdo te nesoudi, jen je nas tu dost, ktery mame vic deti a chodime do prace atd., atd a zvladame to. Priste napis i to, ze mas nejake uzkosti a zrejme se ti vraci. To by pak diskuze byla o necen jinem. Hele jak si to udelas, takovy to mas. Prvne se zacni starat o sebe. To je oc tu bezi.

Tak musíš napsat všechny informace a ne jen to, že si chceš nechat napsat antidepresiva na to co ostatní povazuji za běžné starosti. 😉 Takže nás tu na nás teď nestekej za vlastní chybu.

@alubif Co to je za reakci? Jestli se mi úzkost spouští poprvé nebo v remisi je přece jedno. Pokud píši, že zvažuji antidepresiva, že mám úzkost a přidává se mi k tomu deprese z budoucnosti je přece úplně jasné info. Nebo ten, kdo se s tím setká poprvé, si musí projít nejdřív klasickou fackou okolí?? Jasně, to je prostě klasika. Že se vůbec divím. V pohodě, pochopila jsem to.

Asi opravdu léky potřebuješ.😉 Evidentně nejsem jediná, z tvého textu nepochopil, že máš úzkostnou poruchu. Napsala jsi, že máš psychické potíže na RD a z toho deprese, ale vyznělo to tak jako to má každá jina matka, jen ty se z toho hroutís. Informace o tom, že jsi se léčila s psychickými poruchami tam jaksi chybí. Chtěli jsme to jen pomoct. Ale kopes tu kolem sebe.vce s tím ztrácet čas nebudu.

Já jsem tak nějak z prvního příspěvku pochopila, že budeš mít nějak rozházenou psychiku (asi umím číst mezi řádky 😀). Možná by to odborníka chtělo, aby jste našli řešení, které bude sedět přesně tobě, tohle je dle mého hodně individuální a chce to najít, co bude fungovat tobě. Tohle plno lidí nepochopí a ono se není čemu divit. Plno ženských to má těžké, má hodně dětí bez možností hlídání, plno práce, málo času a musí to nějak zvládat. Já si taky vždy říkala, jak co bude těžké, a když jsem do toho spadla, tak už to člověk nějak překonal, protože musí 😀 Ale jsem povahou flegmatik a nervy mám (zatím) v pořádku.

Souhlasím, že hodně reakci tady bylo prestrelenych. Já třeba z úvodní otázky taky nepoznala, jestli je to 'běžná starost' nebo začínající úzkosti, ale spousta lidí tady opravdu neodpovídala na otázku, ale rypla si ve stylu 'seber se, já jsem na tom hůř a zvládám to v pohode'. Diskuze mě taky upřímně vyděsila. K svoji odpovědi po tvých dalších příspěvcích jen doplním, že bych zvážila i psychoterapii, pokud bys měla časově a finančně tu možnost. Myslím, že by nejlíp pomohla identifikovat, jaké změny v životě v rámci tvých možnosti by ti mohly pomoct.

Bab,y baby, vy jste některé fakt na pecku 😠 I vy, co rádoby nechápete, od čeho si chce autorka oddechnout, tak to samy moc dobře znáte...

Moje zkušenost - mám dvě děti rychle po sobě, teď mají 5 a 3 roky, od září jsem zpátky v práci, kde jsem se už strašně moc těšila, doma mě to ubíjelo a chtěla jsem zpátky mezi lidi a myslet i na něco jiného než děti a domácnost, byť jsem částečně pracovala i během mateřské. První měsíc byl hodně krutý - bylo třeba si vše zorganizovat a dát tomu nějaký řád. Když se to utřepalo, tak přišly školkové podzimní nemoci, takže jsem běhala z práce honem domů vystřídat hlídací babičku apod.
ALE! Jsem mnohem spokojenější, je to někdy náročné, ale děti jsou mnohem víc samostatnější. Hodně si vyhrají sami a už mi nevisí u nohy tak moc jak dřív. Pokud chci volno - někam zajít apod. tak se domluvím s manželem nebo nám je pohlídají babičky. Je hodně důležité si udělat čas na sebe a to se snažím dodržovat. A zároveň nepotřebuju mít doma přehnaně uklizeno. Raději půjdu na prochajdu než vytírat podlahu 😀

Drž se! Bude líp 😉