Bude to po mateřské lepší?

Já ti rozumím. Neboj. V tomhle nejsi sama. Také mám už teď strach co bude po návratu. Klidně napiš až. Mužem pokecat. Hlavu vzhůru!

@me_druhe_ja Napsala jsi to dokonale.

Za mě. Bude to lepší, protože budeš mít víc peněz, budeš se těšit na dítě. Kvantita času se sníží, ale zlepší se kvalita. V práci budeš mít vyšší sebevědomí než na mateřský. A pokud budeš mít jen jedno dítě, tak to vše jde zařídit jednodušeji než s vícero. Organizace času, hlídání, výlety, dovoleny.

@me_druhe_ja napsala jsi to dobře, občas mám pocit, zs být na mateřské musí být věčně sluníčka a když to tak nemás jsi vadná.
Super matky a super ženy jsou všude okolo nás aspoň na soc. Sítích.
A pro autorku. Z představy kombinace děti, domácnost a práce mám depresi taky ;)
A to jsem si teď sebevrah pořídila druhé (resp v lete bude).
Ono se pak většinou zapojují i jiný členové domácnost, doma není takový bordel jako když jsou děti 24/7 doma (i ta blbá školka je svačina, oběd, který nevaris, procházka na kterou nemusíš..)

Nema smysl spekulovat co bude nebo nebude, at uz po materske nebo s Ruskem. Muze se stat tolik veci, je tolik promennych atd. Vubec bych se tim ted nezabyvala. Mozna by ti pomohlo chodit na brigadu a dite do soukrome skolky/ detske skupiny. Ja jsem v praci uplne ozila!

Superženy fakt obdivuju, ale mě to doma celkově ubíjí taky, neboj ;)
A fakt se těším, až budu s dítětem řešit školu a ne milionkrát za den stavět komín z kostek (blbě), malovat prasátko Peppu, houpat, házet míčem (blbě) a skládat puzzle s krtkem. A proč někdo dělá dětem dobrovolně taxikáře a ještě tam celý kroužek stojí a kouká, to nechápu třeba já.

A proč je mateřská ubíjející pro mě? Batole furt něco chce a má nulové pochopení pro potřeby jiných (to je normální dětská psychologie), uklízení a vaření mě fakt nenaplňuje, mám kvalifikovanou práci, na kterou jsem dlouhé roky studovala a dělám ji ráda, mám spoustu koníčků, kterých jsem se musela vzdát, na cestování pod stan a dlouhé roadtripy po zahraničí můžu ještě na X let zapomenout, z mých přátel jsem téměř jediná, kdo má děti a navíc jsem se od nich odstěhovala přes celou republiku (takže s batoletem jsou prakticky nedosažitelní). Těch obětí bylo celkem hodně a už je to dlouhý. Svoje dítě miluju a nelituju, ale o tom tohle vlákno není. A není ani o tom, že si můžu zvýšit sebevědomí a morální nadřazenost nad někým, komu aktuálně není dobře.

@inssomnia Proč někdo dělá taxikáře dětem ? 😀 proč se někdo tak blbě ptá ? 😀 bydlíme na vsi, takže musíme všude autem, nejbližší cíl je 10 km, takže jedu pro každý rohlík 🙂, dítě je už tak velké, že nechce být pořád doma, chce něco umět, chce být v partě dětí, které spojuje společná činnost. Využít svůj čas smysluplně, má radost, že něco umí, něco tvoří, protože malé děti jsou jako houba, ze všeho nadšené, vše je baví. A já ji nanaučim hrát na hudební nástroj, tvořit keramiku, ani si se mnou nezahraje fotbal či skupinový tanec. Ač máme spoustu jiných společných zálib, které v další volný čas děláme. A protože není schopné toho co chce samo dosáhnout, je od toho rodič, aby mu pomohl. Proč ? Protože ji mám ráda, a nechci ji bránit v tom co ji baví z nějaké mojí pohodlnosti. Jsem ráda, že se spoustu věcí chce učit teď, bude se jí to hodit celý život a později jako když to najde. Taky na dceru čekám, proč? protože to mám domu třeba 15 minut, takže se mi nevyplatí jet zpět.

hele, já tě hejtovat nebudu, i když jsme si po přečtení úvodního příspěvku říkala, z čeho se to vlastně hroutíš 😀 Nicméně přesně jsem si myslela, že tvé pocity nejsou primárně z toho stavu, který je, ale z nějaké nemoci... Pokud máš úzkostní poruchu, tak je asi pochopitelné, že tě to válcuje a jediná rada zní, prokonzultuj to s lékařem, určitě bude lépe🌹

@petrasipkova1 pořád to beru optikou, že já jsem si mohla chodit, na co jsem chtěla, ale opravdu mi nikdo taxi nedělal, busy jezdí a je normální na ně čekat i hodinu (a nemyslím, že by bylo na ulicích nebezpečněji než v divokých 90'). Chápu, že někde ta doprava není, ale určitě se dá najít v té době vlastní zábava (kurz pro dospělé, kafe, knihovna, nákup, cokoli...).
Jasně, pokud tě to naplňuje a dává ti to smysl, pohoda, no hate. To byla prostě jen reakce na některé příspěvky výš, že batole stojí míň času než školák (které mi přijdou opravdu mimo, ale třeba časem přehodnotím).

Už nikdy to nebude takový, jako když jsi byla bezdětná. Ano, tak to je.
Jenže -
život je TEĎ.
to co bude, nemá cenu řešit, protože během okamžiku může být všechno jinak, než jak jsme si plánovaly.
nevím, kolik ti je, ale po přečtení jsem si položila otázku, proč jsi vlastně chtěla dítě? je to řečnická otázka.
drž se toho, co je teď, přítomnosti.
buď ráda za to, co máš, raduj se z maličkostí a pokud máš nějaké psychické obtíže, vyhledej svého doktora, případně specialistu a nech si nasadit léky, nebo léčbu.

Souhlasím s holkama @g_m a @anakolut. Mám dvě děti. U toho mladšího to aktuálně vypadá na VV, přesto zdaleka nejtěžší období pro mě bylo v době, kdy té starší byly cca dva roky a ještě neměla sourozence.
Každá z nás je jiná, má jiné zázemí, fyzické a psychické dispozice, zdravotní stav, finanční zajištění, každé dítě je jiné...proto vždycky žasnu nad reakcemi typu "Já zvládám to a to, tak si nestěžuj".
K tomu, že to zvládneš, protože musíš...mno, u mě se ten tah na sílu nevyplatil - nakonec jsem skončila s AD a relativně těžkou depresí, takže doporučuji řešit to spíš dřív. Určitě to chce i (hlavně) psychoterapii, protože člověk musí postupně měnit své návyky, aby do toho časem nespadl znova (pořád s tím bojuju).
Jinak za mě - já třeba o sobě zjistila, že nejsem moc miminkovsko-batolecí typ, takže se mi i hodně ulevilo, když dcera povyrostla a začaly jsme spolu podnikat spoustu věcí jako parťačky. Pomalinku se vracím do práce i to mi ohromně pomohlo - je to, jak už tu padlo, fyzicky o něco náročnější, ale celkově se cítím mnohem líp. Pokud bys to ještě potřebovala probrat, klidně napiš SZ. Můžu doporučit i psychiatra a psychologa.

@amy87 pecka,tomu říkám přístup!

A já tě chápu... Ještě jsem na rodicaku s druhým dítětem a mám depku z návratu do práce už rok předem.. Děti jsou pořád nemocný (a já to chytám od nich), skoro každý týden tvrdneme někde u Dr, starší dítě úkoly, domácnost věčně v troskách.. Nechápu, kam si mezi to jako ještě nacpu chození do práce, natož nějaký vlastní koníček 😕

Víš co to chce?Vyhradit si aspoň hodinku denně na to co máš ráda ,co tě baví..nejlépe když dítě spinká po obědě nebo večer..občas se hezký obléknout a zajít si s kámoškou do kavárny,koupit si dobrou knížku,zajít si na představení..nevím co tě baví..prostě jednou za čas může dítě hlídat manžel aby ses mohla nadechnout..uvařit si něco co máš fakt ráda i kdyby to bylo jen pro tebe..možná se tolik netrapit budoucností,chápu, že nad tím přemýšlíš,jsem ve stejné situaci jako ty,navíc firma do které se mám vrátit krachuje,takže budu začínat úplně od nuly, pravděpodobně začnu dělat i rekvalifikační kurz..
Prostě,zkus si užívat všechno co děláš a odměňovat se, zasloužíš si to!!!

Ono záleží jak moc náročné mas dítě, což asi mas, takže úplně chápu to upadnuti do "depky". Musíš k tomu secist i to, co se děje ve světě, člověk to na v hloubi duši i kdyby nechtěl. Já bych poradila neupinat se na nějaké prášky, ty dobrou náladu a štěstí nevytvoří, spíše pracovat na své duši, hledat si spásu duše, v knihách, joze, v tom co Te těší, říci si o pomoc a udělat si volno i maličké. Já mam chvíle že doslova utecu na chvíli do auta. A nedes se dopředu ničeho, res co je teď a hledej cesty, jak si to udělat co nejpeknejsi, radovat se z maličkosti. Děti se hodně změní a zas to bude jiné, nic netrvá vecne to je jediná jistota, vše se ještě mockrát změní a věř že k lepšímu.

Já na mateřské trpěla a návrat do práce byla neskutečná úleva, i když to byla honička se vstáváním, dojížděním, vyzvedáváním... Ale to, že jsem byla mezi dospělými a řešila jiné věci než děti a domácnost bylo super. Pak to na mě taky padalo, hlavně, když děti začaly chodit každé jinam a představa, jak ještě dva roky poletím nejdřív do školky a pak do družiny mě ubíjela. Ale to je vždycky o momentálním rozpoložení - někdy to člověk nijak neřeší, někdy to na něj dopadne. Na mě má hodně v tomhle vliv i počasí a zrovna tohle období, kdy už člověk vyhlíží jaro a zima se furt vrací, je hodně náročné na psychiku, tak bych s těmi prášky možná ještě chvilku počkala - třeba to se sluníčkem přejde samo. Držím palce.

Já se hriutim taky a holka má čtyř i měsíce.

Uplne ti rozumím a chapu jak se cítíš... měla jsem neco podobného a za mě teda mohu říct že se to změní. Ještě pořád jsem na mateřské ale jak dcera mela skoro 2 měla jsem brigadu a to hned člověk přijde na jiné myšlenky..uz to není jen kakani, papani a neustala péče o dítě ale zas je to trochu i o tobě...takže za mě určitě ano..možná zo bude náročnější protoze dite bude pak ve školce a všechno to skloubit ale min dopoledne budeš jen ty..a jak jsem četla výše mi hodně pomohlo i to že dítě začal brát více ven pritel a ja si zasla na masaz nebo poslouchala hudbu nebo malovala anebo jen tak odpocivala.. prostě něco pro sebe udělej a pecuj o sebe více..držím pěsti papa