Rozchod a rozpad rodiny - ano či ne?
Ahoj všichni. Jsme s přítelem 7 let. Máme roční dcerku. Pro oba je to naše všechno. Jenže já jsem ztratila už k příteli cit, lásku a všechno co bych mu měla ukazovat je pryč... Necítím k němu nic jen zlost a odpor. Je mi ho líto, ale nemohu už takhle dále být. Řekla jsem mu, že se chci rozejít a buď ať jde bydlet k rodičům, nebo si já najdu jiný byt s malou. Je mi to i líto kvůli dcery, že bude bez otce. Ale zase si říkám, že lepší teď, když z toho ještě nemá takový rozum jak potom, když už bude starší a bude to více vnímat a cítit.... Nevím co mám dělat. Cítím, že s ním stejně nebudu. Navíc jeho rodiče mi to stále vymlouvají, ať se vzpamatuju, že mi nic nedělá a že proč ho hned vyhazuju a hádám se. Že se ke mě chová normálně a já pořád dělám hádky... Nevím co dělat prosím poraďte :( 😢
@nikousek1 nikdo vám do vztahu nevidí, tak nemůže radit. nicméně si myslím, že dlouhodobý partnerství je nejen o zábavě a aktuálních citech typu zamilovanost, ale je to taky závazek - chci s tebou něco budovat, i když to někdy nebude snadný, i když může přijít období, kdy to bude těžký nebo nekomfortní pro jednoho nebo oba z nás. zvlášť pokud máte dítě, čekala bych trochu bojování o ten vztah. nevím, kolik ti je, ani jaký vztahy máš za sebou nebo co konkrétně ti na partnerovi vadí. ale to, že odejde zamilovanost, je normální v každým vztahu. zničit fungující rodinu bych si vždycky předem stokrát rozmyslela.
ale malá přece nebude bez otce, jestli ty ho nechceš jako chlapa - ok, snad se budete schopni dohodnout, na péči, na trávení času s ní co nejlíp. Třeba z toho nakonec bude jen pauza - stalo se u známých, rozešli se ze stejného důvodu, za rok se dali dohromady a vše funguje.
Souhlasím s tím,ze není jediný důvod,aby dcerka byla bez otce. rodičovství a partnerství jsou dvě odlišné věci.
Nikdo tě nemuze nutit abys žila s někým kdo je ti odporný,ale někde to vzniklo,asi by stálo za to zapatrat kde a zkusit dát energii do záchrany. Aspoň si pak nebudeš muset vyčítat že jsi neudělala dost. Komplikace po rozchodu se ti budou líp snášet,kdyz si budeš jistá,ze jiná cesta není.
Děkuju vám všem za názor a rady. Je to pravda, že malá by nebyla bez otce. Určitě bych nezakazovala stýkat se s ní. ... No, kde se to vzalo, že jsem na tomto bodě asi vím. Je to tím, že se narodila dcera a já se stala spíše matkou ale na partnerku už jsem neměla sílu a ani snahu. To bude tím. A taky má na tom podíl to, že jsem měla za celý život jen jeho. Byli vztahy, ale vše to byly dětské lásky - každý to zná. S partnerem jsem od 15 let. Nyní je mi 22. Taky mi ve vztahu chybí adrenalin. Nikam nechodíme. Pořád máme finanční problémy, nic si nemůžeme dovolit, nic si užít. Nikdy jsem s ním nikde nebyla a vím, že asi ani nebudu. Protože tenhle muž není ten typ, který by si rád užíval třeba tím, že bychom šli na dovolenou, nebo někam si zpříjemnit den. Takhle to funguje celých 7 let a mě už to přestává bavit. Život je krátký a já chci v tomto životě i něco zažít než jen přežívat... Ach jo :(
@nikousek1 no podle toho co píšeš se to dá řešit. Dítě má rok,je na čase nebýt jen matkou,ale i partnerkou,milenkou.. Finance jsou důležité,ale na rd nemá každý na vyskakování,dovolenkovani,zalezi na lidech zda spolu čas trávit chtějí,pak si způsob najdou.
Po narození dítěte se změní mnohé,poznas druhého líp než předtím,i ty se změnís,mas jiné potřeby,predstavy.. ale stojí za to neutect jen tak. S někým jiným to taky nemusí být žádná hitparáda,a rozchod,novy režim,pozdeji třeba nový partner to není sranda,abys nelitovala že to není lepší a snazší než teď.
Ve 22 teprve začínáš žít,a máš život pred sebou. Znis dost pesimisticky. V životě té můžou potkat horší věci než pocit že si ve 22 s miminkem dost neužívás.
@nikousek1 škoda, že sis tohle všechno neuvědomila dřív, než jste měli dcerku, odcházelo by se ti snáze, to jsi nikdy předtím neřešila, že jste spolu nikam nechodili, netrávili volný čas atd.
myslíš, že jako svobodná matka nebudeš mít finanční problémy? že si budeš užívat více než teď? Jaký adrenalin ve vztahu máš na mysli? každý vztah dříve či později upadne do stereotypu, do každodenní rutiny všedních dní, starostí s prací, bydlením, dětmi, ale kvůli tomu není třeba hned poslat vztah do kopru...myslím, že je škoda zahodit najednou 7 let vztahu...
Co znamená adrenalin ve vztahu? Podle mě je to blbost,zkus si rozebrat co přesně chceš,co ti chybí,co třeba chybí jemu. Společně strávený čas? Jít spolu někam? Máte hlídání? Chceš zaparit jako za bezdětna? Co presne myslíš tím adrenalinem? On totiž není jen pozitivni. Přijde problém a adrenalinu budeš mít až dost.
Na vztahu se musi pracovat, pokud ochladne, ozivit ho. Samo se to neudela. A to, ze proteli oznamis, ze se chces rozejit neni fer ani k nemu a ani k diteti. S pritelem mas resit, co je spatne, snazit se problemy vyresit.
Pokud ti vadi zivotni styl tveho pritele, mela jsi cas to vyresit pred otehotnenim. Ted uz mi pripada fakt sobecke se jen tak znudena zvednout a jit dal. Navic vase financni problemy muzes resit i ty svym podilem.
Jsem ta posledni, co by hlasala, ze to mas zachranit kvuli diteti a obetovat se. To fakt ne. Ale jednou jsi se rozhodla mit s pritelem dite, tak by ses mela snazit to mezi vami spravit a ne si jen tak odejit a hledat neco lepsiho.
Jak tady uz bylo psano,na vztahu se musi pracovat,samo od sebe se nic nezpravi a ani nevyresi.
Je ti 22let a znis mi jako 50leta zena zivotem zkusena. Kdyz jsi si poridila ditko tak brzy a nic jsi si neuzila,musela jsi pocitat s tim,ze na RD to ruzovejsi nebude. Jsem zastance nazoru,ze kazdy to ma takove,jake si to udela.
Podle toho,co ctu,se ti ani moc pracovat nechce. Jste spolu od 15,je ti 22,za tu dobu ses urcite hodne zmenila,hlavne z toho mam dojem,ze ty mas pocit,ze jsi s nim dlouho a jsi mlada a nic sis jeste neuzila...no,na jednu stranu je to pravda a taky nejsem zastance udrzovani vztahu jen kvuli detem a podobne,ale zrovna tady myslim,ze by to trochu pritlacit chtelo.Mozna by stacilo trochu vice pozornosti ze strany partnera a citila by ses lip. Na rd to vetsinou na moc velke vyskakovani nebyva. Zas to ber tak,ze ted uz mas rocni holcicku,treba ji poridite sourozence a ve triceti,triatriceti budes doma relativne velke,sobestacne deti-v dobe,kdy si spousta holek teprv porizuje prvni miminko a budes jeste dost mlada na uzivani...
@nikousek1 achjo...hele popravdě, my máme teda teprve 4 měsíční dceru,nicméně... První 3 měsíce jen proplakala...takže od příchodu z porodnice bylo spousty hádek...já totiž byla zoufalá,vyčerpaná, nervní že něco dělám špatně, že vypadám hrozně... A zkrátka jedno z druhým... Nikam jsme nechodili,vztah nás dvou přepnul do režimu nutného přežití, a víš co? Malá se trochu zklidnila...a my? Jako týden po seznámení, jen místo dvou jsme 3 🙂
Co tím chci říct... Někdy to je prostě dočasnej stav věci...nebudu radit tak nebo tak...jen já třeba vím, že i když jsem ho často osočovala,že mu to je jedno a kdesi cosi...on tu stál,sice tiše ale stál a držel mě pár cm nad tím dnem...a moje dcera má skvělého tátu, a já partnera...
Dnes jsme spokojená rodina a jsem ráda, že jsme to ustáli... Tak třeba tomu zkusit dát čas? Ať tak nebo tak držím palce 🙂
Já jsem s partnerem už od osmnácti a předtím jsem žádný dlouhodobý partnerský vztah neměla , což je vzhledem k věku logický, sem tam nějakej flirt, sem tam nějaký zklamání...Samozřejmě že už to není jako na začátku...člověk se nemůže vznášet půl metru nad zemí zamilovaností do konce života...Ten vztah se mění a vyvíjí, zpevňuje se...už tam není hlavní ten "adrenalin" a "podlamování kolen", ale přichází pocit obrovský sounáležitosti, loajality, po partnerovi se mi stýská, přeju mu v životě jen to nejlepší, sdílíme spolu ty největší intimnosti...plánujeme budoucnost...Vím, že se v zásadních věcech můžu na přítele spolehnout, znám i jeho slabiny a mouchy a on zná moje...Dobře zvaž, jestli chceš dlouhodobý vztah, který je navždycky zpečetěný dítětem, zahodit kvůli pocitu nevybouřenosti nebo nějaké přechodné deziluze...Mně je jen o několik let více než tobě, takže se dokážu do tebe vcítit a chápu tě. Ale skutečně si myslíš, že jinde a s někým jiným to bude lepší a radostnější až do konce vašich dnů? Že s někým jiným nepřijde stereotyp, neshody, hádky a třeba i daleko závažnější problémy? Já chápu, že se můžeš cítit o leccos ošizená, když se srovnáváš s vrstevnicemi, které ještě studujou, cestujou, kalí...Také ses stala maminkou na dnešní dobu poměrně brzy...Partner už se ti omrzel, znáš ho skrz na skrz, třeba máš pocit, že ten vztah už je spíše sesterskobratrský než partnerský, ale promiň, to všechno se DÁ řešit, když je vůle na obou stranách...Uvědom si, jak se tvůj přítel musí cítit zrazený, ponížený a nemilovaný...Skutečně si to zaslouží? Holka, prober se, jestli v dnešním chaotickým a složitým světě něco stojí za trochu boje a odříkání, tak je to fungující a spokojená rodina...Nečekej, že až partnera opustíš, bude najednou tráva zelenější, nebe modřejší a muži ti budou padat k nohám...Zní to asi drsně, ale je to tak...Polož si na misky vah, co ti dává vztah s přítelem, funkční rodina (nebo co by ti mohly dávat) a co ti dá pár prokalených nocí, pár dalších milenců, pár dovolených...Přeju ti, ať se rozhodneš správně. Přeju to i tvému příteli a trochu za něj doufám, že pokud ho opustíš, najde si brzy někoho, komu bude za tu trochu práce na vztahu opravdu stát..
@nikousek1 chtěla jsem napsat víc, ale skoro nemám co dodat po příspěvku od @carmilla 🙂
jinak těžko radit na dálku, protože do vztahu vidí jen ti dva, kteří v něm jsou (a někdy ani to ne)
jen doporučuji zvážit (poměrně častou) variantu kdy nespokojenost ve vztahu zrcadlí nespokojenost se sebou...
navíc když je dítěti pár měsíců nebo rok dva, tak je maminka velmi často unavená fyzicky i psychicky... a nemá moc času pro sebe, chvílemi může i ztrácet identitu, protože je hodně soustředěná na roli matky....
je to přirozené, ale někdy to může být dost vyčerpávající a je potřeba z toho trošku poodstoupit a začít se věnovat sobě...ale ne tím, že se člověk odstěhuje... tím, že člověk hledá co skutečně hluboko uvnitř potřebuje... jaké má sny... co ho baví... co ho naplňuje 🙂 🙂
to co je tu popsáno v úvodním příspěvku může být velká únava a pocit zmatku co dál.... někdy se s narozením dítěte ve vztahu vytratí blízkost, protože je to velká změna a den matky a den otce se hodně liší...
@nikousek1 mimochodem, zlost cítíš proč?
na to může být velmi důležité si odpovědět
@carmilla mě je jen o rok víc než zakladatelce...a jasně že mě občas napadne co by kdyby jaký by to bylo,ale zajímavé je...že nikdy nepomyslím na to jaké s jiným chlapem...spíš že jsem ještě možná mohla to či ono a až pak se s ním znovu potkat(první láska, na 6let upadnutá do zapomnění, a pak z ničeho nic znova nalezená)
Ale možná proto,že už jsme jednou jeden druhýho postrádali i když v tu dobu to prostě nešlo vyřešit(je starší) ... Je ten vztah mnohem pevnější 🙂
A přesně tak,nikdy bych těmhle myšlenkám neobětovala svoji rodinu...
@andelka jo takhle...no mě tenkrát bylo 14,jemu 20... :D to bylo hoodně naivní... No každopádně dneska jsme šťastná rodina...
A za jiným bych neodešla...už jsme spolu docela dost zkusili a vždycky úspěšně... Tak proč riskovat... Stačí trochu chtít a i v delším vztahu to občas může být jako dřív... Každopádně je nemožné aby to bylo stále stejný... Lidi se vyvíjí, takže ten vztah taky...a mě třeba úplně stačí, když si to občas připomeneme i s naší maličkou...když jdem na místa kde jsme dřív randili a jdem tam i s výsledkem toho randění :D tak jsem možná ještě víc zamilovaná než tenkrát
Cítím to dost podobně, ochlazení z mojí strany přišlo už po narození první dcery a po tom, co se narodila druhá, tak už mám pocit, že už tam opravdu nic není. Taky máme finanční starosti a jiné, tak to tomu moc nepřidá. Nicméně mě teda ještě nikdy nenapadlo, že bych to ukončila. Cítím zodpovědnost vůči dětem, kterým jsme vytvořili domov a které jsme dobrovolně a plánovaně přivedly do šťastné rodiny. Takže taky bych udělala spoustu věcí asi jinak a ani nevím, jestli bychom s manželem spolu byli, kdybychom si hned nepořídili děti, ale to neřeším. Takhle jsme se rozhodli a dokud budeme pro děti my dva znamenat klidný, bezpečný a spokojený život, tak nebudu nic měnit. Jak už je psáno v prvním příspěvku, dneska lidi vůbec nechtějí bojovat a obětovat se pro své blízké, hned odcházejí za "hlasem svého srdce". Chápu tě, že sis vlastně v životě nic neužila a viníš za to manžela. Jenže stejně už nikdy nedoženeš život svobodné holky, protože jsi mamina. A najít chlapa, který bude mít rád tebe a stejně tak i tvoji dceru a ještě bude splňovat tvoje představy, to je jak vyhrát sportku 🙂 Je bohužel krutá pravda, že na trhu lásky už nejsme s dětmi zrovna žhavý zboží 🙂
@nikousek1 Tak jako svobodná matka rozhodně víc financí mít nebudeš,i kdyby nějakým zázrakem ano,tak nevím,kdy si je budeš užívat,když budeš žít sama s malinkým dítětem,no už vidím,jak řekneš milenci,víš co,pojď ke mě,budeme si tam hrát s malou a pak s ní půjdeme na písek,pak ji třeba můžeš přečíst pohádku před spaním...na to určitě každý nový objev čeká!! Kdo ti pomůže,když budeš nemocná,budeš si chtít na chvilku lehnout a v bytě nebude nikdo,komu by na tobě záleželo a malou by pohlídal? To ji jako budeš pořád dávat na hlídání babičkám,abys mohla jít pařit kdoví s kým,když ještě nemáš ani pořádně za co... promiň,ale přijdeš mi totálně nedospělá,nezodpovědná,takový přístup jako přítel mě už omrzel.no tak si najdu jinou hračku... myslíš,že s někým jiným to po pár letech nebude stejné nebo podobné? Zajedeš s někým párkrát někam na víkend,na večeři,no a co jako z toho? To si třeba pořídíš druhé dítě s někým jiným,časem tě omrzí i on,odejdeš od něho a budeš zase hledat nanovo? No,to fakt bude terno pro potenciální partnery...holka holka,vzpamatuj se zavčasu!!Ať opravdu nepřijdeš o to krásné ,co máš...
Ahoj, taky se přimlouvám za "zkusit a bojovat".
Máte roční dcerku...tj jste na tom podobně jako my (i když jsem o nějaký pátek starší) a ano - ten první rok po porodu je opravdu mazec a pro vztah dvou lidí, kteří si do té doby užívali světských radostí, je to obrovská zatěžkávací zkouška. Partnerství je stranou, taky mám něky pocit, že už jsou z nás jen rodiče. Odpor k partnerovi necítím,ale četla jsem i o těchto případech- často mohou být na vině hormony a vyčerpání. Je dobré vědět, že každý vztah - i ten sebekrásnější a sebeharmoničtější prochází krizemi. KAŽDÝ. A pokud ve vztahu není nějaký fatální problém typu násilí-žárlivost-alkoholismus, dá se taková krize většinou i řešit. Doporučovala bych partnerskou poradnu, myslím, že Váš vztah má velkou šanci na záchranu. Byla by to škoda. Žádný jiný chlap na světě už nebude Tvoje dítě milovat tak, jako jeho otec.
@nikousek1 jak píší uživatelky výše, nikdo nemůže rozhodnout za sebe.
Nicméně...co je láska? Co je manželství? Co vlastně hledáš? Někoho, kdo bude mít víc peněz a brát tě na dovolenou? Nemyslím to zle, jen dávám další náměty k přemýšlení.
Hodně lidí v dnešní době svaluje vinu na druhé - v tvém případě je na vině mateřství (není to tak přímo napsané, ale oklikou se k tomu dá dobrat) a to, že máte málo peněz a že tě nikam nebere. Ty jsi ale ta, která dovoluje, aby se ti tohle dělo. Každý má možnost volby jak bude vypadat odezva na situaci.
Nebere tě ven, fajn, tak choď sama, nauč se to - já třeba naopak sama plánuju zahraniční dovolenou sama s dcerou, až bude větší, protože manžel taky není cestovatel a rychle mu dost věcí kazí náladu.
Máte málo peněz - fajn, zamysli se, jak jich mít víc. Vlastně ne, zamyslete se spolu.
Promluv si s ním a řekni mu to, co jsi psala sem.
Nemiluješ ho? Nauč se ho milovat, nauč se hledat to dobré v něm.
A všímej si víc jeho předností než nedostatků Chtěla bys raději chlapa, co má hodně peněz a vyveze tě na exotickou dovolenou, ale po zbytek roku bude dělat 24/7? Nebo pít, mít milenky, bít tvoje dítě? Vždy je to něco za něco...
Hodně štěstí!
Já furt přemýšlím, když zahlédnu tu tvou diskuzi nad tím adrenalinem 😀 Jaký adrenalin si myslíš, že zažiješ jako svobodná matka? Myslíš že na tom budeš finančně líp, když zůstaneš s dcerou sama, závislá na rodičáku a alimentech? Jo, to pak bude adrenalin! S dítětem si už neužíváš tak jako za svobodna (všeobecně myšleno), musíš brát ohled na tu malou. Já tě chápu, že by jsi chtěla zažít i něco jiného, něco, co dělají tvé vrstevnice, cestovat, užívat si? Ber na vědomí, že zničíš rodinu a kde je napsáno, že si najdeš hned někoho jiného, lepšího? Chceš někoho, kdo bude mít peníze, aby tě vyvezl na dovolenou? Co pro to tedy udělat něco sama? Nevím, nepíšeš v čem je partner tak špatný, co ti konkrétně tak hrozného dělá? Bije tě, nedává ti peníze,nechodí do práce, je to alkoholik? Jasně, vždycky může být lépe, ale taky hůř, což ve tvém případě by nejspíš asi tak dopadlo, dle toho co píšeš. Na mě to dělá dojem, že jsi se prostě nevybláznila, pořídila jsi si dítě a ted, jak zjistuješ, že život může fungovat i jinak. Může tak ale fungovat i s partnerem a dítětem, je jen na vás jak si život zařídíte. Neházej hned flintu do žita!
@nikousek1 nikdo nemže radit, nežije s vámi. Bohužel, v dnesní době lidé nejsou schopni a ochotni za vztah bojovat a odcházejí velmi snadno.