Rozdíly ve výchově. Jak je s manželem řešit?

@20190418 nemá tady cenu diskutovat,já je nebiju,to by měli modřiny všude ,jenom jednou za čas dostanou na zadek a není to každý den,jenom fakt když nezabírá domluva a můžu jim to říct 10x a oni neposlechnou je jim to jednou,ale je pravda než dám na zadek,tak bohužel na ně řvu i když jsem si řekla nebudu na ně tolik řvát a budu se to snažit řešit v klidu,ale někdy to prostě nejde a nechápu,o jaký názor mi tu mluvíš,když jim řeknu ať třeba neskáčou po pohovce a oni po desáté neposlechnou,tak co mám s nimi dělat,můžeš mi poradit? Mám to brát jako jejich názor,že chtějí skákat po pohovce a dovolit jim to, protože je to jejich názor?

@martinka0209 tvému nejstaršímu dítěti je 7, mladší jsou ještě menší. Takže pokud se bojíš o pohovku, tak je určitě zvládneš odtahnout pryč. Pokud je nechceš odtahnout, tak at skáčou, ale ty jim vysvětlit konsekvence - pohovka bude rozbity, musime koupit novou, takže nemáme peníze na dárečky. A dárečky nekoupíš...nicméně pokud skáčou po pohovce, tak se asi nudí nebo nejsou vyskakane. Je potřeba pořádně unavit.
Každopádně ty mi na to teď něco napíšeš a ja bych ti asi měla argumentovat, ale to se nikam nedostaneme. Na každé A je i B. Ja u vas doma nežiju a výchova je kontinualni proces, takže to za tebe těžko vyřeším pár větami. Pointa je, že jakekoliv násilí v jakekoliv frekvenci je násilí a je prostě ve vztahu dítě-rodič nebo partner-partnerka nepřípusné.

@20190418 ja jsem pomerne free a moderni mama, dost tezko se smiruju s tim zenejnladsi ma rada grafiti 😅 Ale nebiju ji za to, vsak nebude mala navzdy a jednou to pochopi, pak vrzmu valecek a barvu a vymaluju, zatim to nema cenu tak to je jednou za cas vydrhnu houbickou. ALE s cim teda zasadne nesouhlasim a co se mi prici uplne stejne jako tobe se prici placnuti pres zadek - nejsem deti animátor! Takze nejaky poradne unavit, zabavit... na to nehraju, deti de musi umet zabavit samy a idealne se pri tom nezabít 😀 a to neznamena ze s nimi nikdy nic ne podniknu, ze netravime cas spolecne, ale fakt tu nejsem od toho abych jim zabijela nudu, za to se musi naucit být zodpovedne samy ☝️ Jinak co se tyka trestu "nekoupime darecky", tohle moje trileta absolutne nechape, kazdy jeden vecer ji reknu at si uklidi hracky, kazdy jeden vecer reknu ze ty neuklizene dam dosklepa kazdy vecer to udelam, mala ma cimdal mene hracek a je ji to uplne jedno 🤣

@martinka0209 ženy muže netýrají (děje se to také, ale velmi výjimečně), protože jsou fyzicky slabší a ti chlapi, kteří mlátí nebo i "jen" psychicky týrají své partnerky, jsou zcela objektivně v pozici toho silnějšího (mají větší sílu, rozhodují doma o penězích atd ). Je to zneužívání z pozice převahy ať už od muže k ženě, nebo od rodiče k dítěti a o tom to celé je. Že se to dítě naučí tím rodičovským vzorem, že silnější si prostě může dovolovat a klidně i fyzicky vynucovat své požadavky. Pokud u tebe není bití, že jednou za čas od tebe dostanou děti na zadek, protože neposlechnou, nebylo by bití ani to, že by ti muž jednou za čas vrazil facku, protože se ti nechtělo uvařit večeři 🤷🏻‍♀️ ?

@martinka_33 tak to se ti nedivím ,že ta nejmladší tak zlobí když ji rázně nevysvětliš,že se po zdi nemaluje🤦 a to nemyslím ,že ji dáš na zadek,když to udělala sedmiletá a čtyřletá,tak jsem je seřvala a to nedostali na zadek,že si to už budou pamatovat,mě šlo o princip,když opakuji,že se maluje na papír a oni přesto malují na zeď tak jsem už vylitla, vidíš co dokáže vymyslet i sedmiletá,teď je to i sedmileté dceři líto ,že má pomalovanou postel a zeď,kdyby to udělala ta nejmladší roční,tak to ještě chápu,ta rozum fakt nemá,ale sedmiletá už má mít rozum ne?

@martinka0209 a jak se cítíš když je serves nebo dáš na zadek ?

@alice180 špatně,ale nervy mám jenom jedny,jak jsem psala ,uvědomila jsem si,že na ně moc řvu a to řvaní bych měla zmírnit a začít věci řešit víc v klidu ,o to se snažím,ale je v tom háček oni jsou snad hluchý ,jsou dny kdy si dělají co chtějí a když je o něco poprosím i klidně 10 x tak to neudělají a jsou dny kdy jsou fakt hodný a poslechnou mě hned,je to jak na houpačce ☹️

Za mě je fyzický trest i řvaní na dítě selháním pečující osoby a je na místě se dítěti omluvit a situaci vysvětlit přiměřeně věku. Nejdřív se člověk musí naučit pracovat s vlastními emocemi a né vyžadovat od dítěte něco, co sám nezvládám.
Každopádně je potřeba si nastavit hranice a trvat na nich. Pokud mám živé dítě, tak se netočit na blbostech a vypíchnout jen podstatné věci, protože v okamžiku, kdy to dítě budu neustále peskovat, tak se brzo stane imunní vůči všemu. A jít příkladem, opravdu tak žít.
Každopádně já oceňuji, že děti mají vlastní hlavu. Umí říct ne, umí si to obhájit a opravdu nemusíme mít na vše stejný názor. Nepotřebuji a ani nechci dítě, který každého poslechne na slovo. Vedu děti, aby se nad argumenty druhých zamyslely, rozhodly se a uměly nést případné následky.

@martinka0209 a tak má to smysl. Tobě je z toho na nic. Dětem taky. Jako tenhle narativ že dospělej poděkoval máme za to, že dostával na zadek, že ho dobře vychovala. To je takovej nesmysl. Nikdo nikdy nepodekoval nekomu kdo ho tloukl. Je to prostě ponižující. Já jsem dělala v nzdm. Tam byly děti, které měly nepříznivé soc. situace. Každý druhý, když jsme třeba dělali úkoly do školy a já se pro něco prudčeji natáhla si kryly hlavu. A taky neměly modřiny. Ale v pořádku to asi nebylo že ?! Hrozný to bylo.

@martinka0209 Očividně tvoje dávání na zadek stejně nefunguje,děti tě opakovaně neposlouchají..

@izz76 a co funguje? Právě když dostanou na zadek ,tak se zklidní a věděli za co to dostali 🤷,nevím dnešní doba je divná, neříkám dostat každý den,ale jednou za čas a ještě jedna situace,jednou mi dcera vlitla do silnice,jak řešit tuhle situaci, samozřejmě z toho šoku jsem ji chytla a placka přes zadek,pak jsem se zklidnila a v klidu vysvětlila ,ale tu chvíli je člověk šoku, naštěstí to bylo na našem sídlišti,kde moc aut nejezdí,ale ten šok,to byl pro nás obě,takže i když mi to bylo líto já tu chvíli měla strach a kdyby se stalo tohle u nás na jedný hlavní silnici už by ji zajelo auto,tam i když stojíš,tak jede 10 aut a zastaví až to 11

@martinka0209 jenomže tím placnutím jste pomohla pouze sobě vyventilovat své přetížení. Jednala jste instinktivně a kdyby jste se s fyzickým trestáním nesetkávala už jako dítě, tak byste ji jen čapla do náruče s výkřikem ,,stůj”

@martinka0209 To ze ti dcera vlítla do silnice je,ale přece tvoje chyba,ty jsi ji neuhlídala. Takze možná plácnutí mělo přistát tobě,když to uznáváš jako správný trest.

@izz76 hele to nemá cenu řešit bo bitvě je každý generál,ale já jí řekla zastav počkej na mě ,takže na vině jsem zase jenom já ok ,vy jste všichni tak dokonalé matky chápu,jestli je tolik matek co nikdy na dítě nevybuchlo,nedokázalo mu dát na zadek tak jim blahopřeji,já mám nervy jenom jedny a to se snažím na ně nekřičet a já ji tu chvíli vysvětlila proč jsem ji dala na zadek,že jsem se lekla a že na mě měla počkat,dokonce jsem se jí omluvila ,ale u silnice by měla příště počkat

@martinka0209 já s tebou souhlasím. Dneska je to fakt zvrácený. Mě dcera (čerstvě 4 roky) občas úplně ignoruje a občas má takový zatmění mozku. Že třeba prostě běží k silnici jako smyslů zbavená. A to na ní můžu řvát jak chci a nic.
Tisíckrát jsme si vysvětlovaly, že u silnice je to nebezpečné, musíme dávat pozor, chodit pomalu, rozhlížet se....ukazovala jsem i mrtvý zvířata, že ty nedávaly pozor...a stejně občas takhle zkratkovitě jedná. A ano, v tomhle okamžiku ji placnu přes zadek, protože to je jediný, co jí v tu chvíli probere.

Osobně mě přijde fakt naprosto neskutečný, že každé zvýšení hlasu na dítě nebo plácnutí přes zadek se bere jako selhání rodiče, že neumí ovládat své emoce. To je fakt masakr. Ne, já svoje emoce ovládám. Většinou. 😀 občas mi to ujede a pak nemám problém se dítěti omluvit a vysvětlit, ale v 99% případů ten řev nebo plácnutí je zcela vědomé a ovládané. A předchází tomu vždy všechny ty mezistupně upozornění, vysvětlovaní, prosby.....ale pokud nic z toho nezabere tak smůla.

@martinka0209 tady nikdo netvrdí, že je dokonalá matka. Každá někdy vybouchne, ale je trochu rozdíl. Se z toho výbuchu poučit, říct si to jsem přehnala. Omluvit se a snažit se to změnit. A ne si tvrdošíjně stát za tím, že je to správně. I to jak píšeš, že matky NEDOKAZOU dát na zadek či DOKONCE jsem se omluvila. Proste ta rétorika vypovídá jasne. Já třeba jedno v životě dala na zadek a byl to největší trest pro mě a opakovat to již nehodlám.

@me_druhe_ja jo doba je zvrácená právě kvůli normalizaci násilí.

@me_druhe_ja Ja ale porad nerozumim tomu, ceho tim placnutim dosahnes, krome vybiti se. Kdyz uz jsi tak blizko, ze dceru muzes placnout, tak uz ji rovnou muzes chytit a je mimo nebezpeci, ne? A kdyz to dcera dela 'obcas', tak to znamena, ze to placnuti stejne teda nezabralo. Nebo fakt ty cinnosti, za ktere dostane na zadek, nikdy neopakuje?

Úplně zapojovat se nebudu, ale uvědomujete si, že děti mají různé povahy? Že to, co platí na jedno dítě, rozhodně neplatí na to druhé a obráceně? To jen k tomu odsuzovani výchovy druhých a podsouvani toho, že jen jedna výchova je ta správna - ta moje....

Já zase považuji za zvrácené povyšovat násilí na výchovnou metodu. Bohužel bude trvat ještě několik generací, než do toho jako společnost dozrajeme. Každopádně nejde o to být dokonalým rodičem (to není nikdo), ale mít sebereflexi……. A je úplně jedno, jakou má dítě povahu. Samozřejmě je každé jiné. Ale mít temperamentní dítě mi nedává právo ho fyzicky atakovat.

@enoli a s tím souhlasím a věřím,že je dítě u kterého platí jenom domluva a vysvětlování a u některých tohle neplatí i když to zkouším,takže nemůžeme úplně říct,která výchova je ta správná,každý dítě je jiné a na každý dítě platí něco jiného 👍

@martinka0209 Já mám těch dětí 5. Každé úplně jiné. A ano, na každé platí něco jiného. Ale bití to fakt není ani u jednoho. Dát dítěti na zadek = nezvládnutí vlastních emocí. A ne, nemusíme jít ani do druhého extrému, tj řev, vyhrožování nebo nějaké jiné psychické manipulace a hodinové rozhovory.

@enoli samozřejmě, ale na žádné neplatí fyzické tresty, protože ty nemají s výchovou nic společného

@me_druhe_ja děkuji přesně tak ,taky se dokážu omluvit a jak píšeš předchází k tomu domluvy, prosby, upozornění ... ,no pak smůla,mě zajímají jak to dělají ostatní lidi,že ty děti poslechnou hned nebo co na ty děti tak zabírá,že není potřeba placnout přes zadek 🤔,že bych to vyzkoušela na svoje děti, protože mě přijde někdy,že mám ty děti hluché nebo mě nevnímají

Ahoj, necetla jsem komentáře, ale zarazila mě jedna věc... dite si dovolit nemůže plesknout tatu, ale táta dítěti dát může? Syn na agresi reaguje agresi. Normální obrana z jeho strany. Kde bere manzel tu jistotu, ze je to tak v poradku? Ze je ten rodic, tak muze? A když se mu něco nelíbí v práci od kolegy v práci, má vztek, tak da kolegovi taky přes zadek?
Me se fyzické tresty prici a pečující osoby, tedy rodice mají dítě naučit zacházet s emocemi tím, že je sami umí zvládat nebo se o to aspoň pokouší.
A Ty vysvětluješ jak? Je v tom důraz? Synovi byly někdy v klidu (mimo jeho afekt) řečený pravidla a důsledky nedodržení? Podle mě reaguje na nejasne hranice.
Jako pokud se nedohodnete, tak to bude jen horší. Doporučuju detskeho psychologa, ale spis po vás. Fajn jsou knihy "Děti potřebují hranice" a "Rodiče potřebují hranice" - tam je vše pěkně vysvetlene.
Držím palce.