Sestra odmítá pomáhat s neteří. Co si myslíte?
Ahoj, zajímal by mě Vás názor, dnes jsem měla konverzaci s mojí ségrou ohledně "pomoci" mezi rodinou....chci váš názor ohledně jejího postoje....vybírám jen něco.... "na tohle si někoho musíte najmout...všichni mají vlastní cestu a tou mojí není opatrování dětí anebo uklízení...mně nebaví to co tebe a nejsem tvůrce (ani spolutvůrce) tvého života...zaplatte si lidi, kteří vám s radostí pomůžou" ...... a dále........"přátelství nejsou od toho, aby jeden druhému dělal, co ten druhý chce. je to o spolubytí. a láska je o tom nechat druhé žít tak jak chtějí, láska není o obětování se" ....."chápu, že potřebuješ pomoct, ale já ti ji nevím dát" ....."ty víš, že mě takové věci nebaví a očekáváš je ode mně. To je nějaká láska a pochopení? že mám lhát a přemáhat se?" ......toť vše. za mně je tohle úplně šílený, ségra nemá žádné závazky (partner, rodina, je tzv. freelancer, pracuje na sebe kdy chce)...myslela jsem to tak, že by mohla se svojí neteří trávit čas (aby to nevypadalo, že po ní chci úklid a hlídání dítěte jednou týdne)...měla jsem na mysli třeba že by se viděli jednou měsíčně a samozrejmě pro mě by to byla pomoc...tak teď nevím co si o tom myslet....vím, dítě je moje, ale taky je to její neteř ne? její rodina? je mi jasný, že když se někdo nechce věnovat tomu druhému nelze ho donutit a ani bych to něchtela, ale tohle mi přijde uplně přes čáru...
Takže když nemá žádné závazky, tak může být tobě po ruce nebo?! 😂 Když nechce, tak nechce, to je její věc, není to její povinnost. Náhodou ti to řekla dobře.
co kdybys ségru respektovala a přestala se nad tím zamýšlet? Já nevidím nic špatného na tom, že si chce žít po svém a dost pochybuji, že ji o pomoc s malou nežádáš, když ti k tomu musí psát tolik odpovědí...
Nečetla jsem komentáře. Ale někdo prostě pro rodinu není. Manžel ma bratra vídáme ho opravdu málo. Protoze on nechce. O vánocích viděl mladšího syna vůbec poprvé v životě a to mu je už šest. Prostě hold nechce možná tam je i trochu závist, že on děti pravděpodobně nikdy mít nebude. Třeba to je I případ tvoji sestry. A nebo je to třeba typ člověka ( jednoho takového znám osobne) , že ty děti mu prostě nic neříkají a ve své podstatě je "nema rad" a nechce být v jejich přítomnosti. Bohužel to prostě musíš přijmout tak jak to je.
Já Tě chápu, že Tě mrzí .Taky jsem toho názoru že krev není voda a rodina by si měla pomáhat.
Já jsem se několik let smiřovala s tím,že tchánovci nemají žádný zájem o naše děti.Vidime se pak krát v roce....Nutit je nemůžu.Ale mrzelo mne to....
😁😁😁 Co bys chtěla slyšet? Tvoje ségra buď není rodinný typ, já třeba držela v ruce poprvé až svoje dítě, nikdy jsem o cizí neměla velký zájem, nebo prostě razí teorii, že vám u toho nesvítila a není její povinností se podílet na péči. Nejde o zalévání kytek o dovolené, tohle je jiná zodpovědnost a pokud se na to necítí, je to její business.
Moje děti mají taky tetu na baterky 😀 Bezdetná, bez závazků, ochotná pomoci ale jen co se netýká detí 😀 Ona má fobii z infekčních nemocí a trpí utkvelou představou, že deti jsou promořené nemocemi 😀
Teda necetla jsem komentare... Ale nikdy me nenapadlo moje deti nekomu podsouvat jen ze jsme pribuzni. Zadne povinnosti z novych roli tet, strejdu a babicek nevyplyvaji... necekam automaticky darky, prani, hlidani, kamoseni.
A dikybohu to tak delaji i ostatni vuci nam. Nemam potrebu kazdy mesic jezdit za jejich detmi... boze jsem rada, ze je snesu na nejake oslave, pamatuji si cca dny narozeni a pres Whatsapp pochvalim chlubici fotku. S moji segrou a brachou si piseme skoro denne (on uz dve deti ma), jsme tu pro sebe, kdyz je potreba, ale jen jednou za 6,5 roku, co mam deti, hlidala segra a to jen kdyz jsem rodila to druhe. Bracha nikdy a ani ja jemu. Kazdy ma svych starosti dost. A deti z manzelovo strany od svagra... Tam jsem rada, kdyz o nich ani neslysim, jeste je hlidat 😆
Vzdyt i role babicek se zmenila. Neni jejich povinnosti zit pro vnoucata. Moje mamka 1x za mesic prijede, ale rozhodne ne na "hlidani"... Ma veget, full servis a vnoucata ji vykecaji diru do hlavy. To same kdyz jedou k druhe babicce.
Uz to neni jako za starych dob, kdy se zilo v jednom dome navzdy a kdyz se slo na pole "kojila jedna zenska vsechna mimina"
Moje švagrová má 2 děti a taky po nás chce abysme se pořád vídali, abysme si její děti brali na noc, protoze jsme rodina. Upřímně její děti mi fakt lezou na nervy a nemám k nim vztah, stejně to má i manžel. Má jiný pohled na výchovu, její děti pořád knouraji, všechno si vyrvou. Ona je pořád obdivuje a vychovává je tak, že mají 100 procent času řízenou činnost. I na záchod snad chodí na povel. Myslí si, že jsou geniální a my se z nich poprdime. Snažíme se kontakt minimalizovat, protože já chci trávit volný čas s lidmi s kterými je mi dobře a ne s někým s kým nechci jen proto, že je to rodina a předpokládá se to. Takže já to chápu, že nechce.
Jen takova myslenka, necetla jsem celou diskuzi, tak nevim, jestli se o tom uz nekdo nezminoval... kolik je sestre? Neni mozne, ze by uz take mela rada rodinu, ze mela predstavu, ze ve svem veku uz bude usazena, bude mit muze, bydleni, dite a treba se ji toto nedari a ty zijes "jeji" vysneny zivot a ji tohle proste nekde uvnitr bolí a tak se Te radsi strani?
Máš naprosto jiná očekávání než tvoje sestra a to je podle tebe špatně 🤔? Ty máš dítě nebo děti, to bylo ale tvé rozhodnutí je mít, ničí jiné...tak do hlídání nenuť ostatní...jak jednoduché 🤷♀️🤷♀️🤷♀️
Pokud jsi chtěla a založila rodinu, Máš se i ty postarat o dítě, ne si vylučovat něco, co druhý nechce a že by měl???
Mám 2 děti, jedno z toho chronický nemocné, chtěla jsem je a tak je mám, ale rozhodně jsem nepocitala s tím, že mi automaticky kdokoliv z rodiny bude pomáhat...
Pohlidaji když potrebuju, ale rozhodně to neberu tak, že by měli, nedejbože museli jak to prezentujes Ty...
"na tohle si někoho musíte najmout...všichni mají vlastní cestu a tou mojí není opatrování dětí anebo uklízení...mně nebaví to co tebe a nejsem tvůrce (ani spolutvůrce) tvého života...zaplatte si lidi, kteří vám s radostí pomůžou"
Zajímalo by mě, na co to ona reagovala- Zní to, jako bys po ní chtěla úklid, ale v komentářích se o tom nezmiňuješ.
Já tě třeba úplně chápu, mám to stejně. Jsem zklamaná z přístupu rodiny. A baví mě tady ty komentáře, jak je každý naprosto soběstačný, všechny služby si platí a nikdo nemá žádnou povinnost...Smutné, v jak sobecké době žijeme... Já jsem například vyrostla v družině a u babičky, později jsem prakticky vychivávala mladšího bratra, protože máti byla pořád v práci nebo u svých koníčků - to bylo v pořádku, že hlídají prarodiče nebo sourozenci. Teď, nedejbože, když člověk jenom naznačí, že by potřeboval pomoc nebo aspoň ten zájem rodiny - to je hned neschopný sobec, co si dovoluje někomu podstrkovat své děti. 🤷♀️ Jako podle mě rodina je o tom, že o sebe ti lidé projevují zájem a nabízí si pomoc. I když to znamená obětovat trochu svého pohodlí. Dvakrát do roka se na sebe usmívat u kafe je zatraceně málo. Ale bohužel no, ochotu blízkých si člověk nevynutí. 🤷♀️
@prejeta_zaba To nie je pravda. Nám pomáha celá rodina abuela sa zapája do všetkého aj do výchovy detí, tak isto aj tety a strýkovia. Nie každý si platí opatrovateľky, ale taktiež nemôžeš niekoho nútiť do stráženia TVOJICH detí😀
@prejeta_zaba A tiež nie je rodina ako rodina. Bohužiaľ niektorý rodinný príslušníci sa nezapájajú do rodinných návštev, výletov atď. Alebo taktiež nezdieľajú rovnaké pocity. Niekto nerieši keď sa v rodine narodí dieťa a iný zase oslavujú.
@prejeta_zaba Ono otázka ale taky je, pokud někdo svoje děti pořád k někomu strká, nebo to je občas. Přítelkyně mého bráchy strká mladší pořád k někomu. Ta holka se doma ani neohřeje. Tam se pak nedivím že už každý hlídání odmítá. My prosíme moje rodiče o hlídání jen když to je opravdu nezbytně nutné, jen jednou to bylo pro naši zábavu. A naši pohlídají rádi, ale nevnímám to jako jejich povinnost, naopak se jich ptám jestli jim to opravdu nevadí.
Moje sestra nikdy moje děti nehlídala a ni mě nenapadlo se jí ptát. Děti nemá a má svůj vlastní život. Já si s ní občas píšu nebo si pošleme pár fotek. Vídáme se občas, bydlíme od sebe kus cesty. Moje děti jí mají rádi, vždy jim koupí nějakou drobnost nebo se občas staví na návštěvu. Až ona bude mít děti, tak jí ráda pomohu, pokud budu moc a ona bude chtít. Každá jsme jiné povahy. Občas se kvůli tomu dohaduji s manželem, protože ten má podobný názor jako vy.
@prejeta_zaba No, u nás v rodině bylo normální si vypomoct s hlídáním - mě jako malou hodně hlídala starší ségra, později už to nebylo potřeba, protože táta byl v ID. Moje mamka hodně hlídala sestřiny děti. Moje by hlídala taky, ale už má svůj věk a prostě to od ní "nemůžu" chtít. Respektive párkrát do roka hlídala na pár hodin, když jsem musela k doktorovi. A i tak na ní bylo znát, jak ji to vyčerpalo. Manžel strávil většinu dětství u babičky a má na to krásné vzpomínky. Jeho máma nám nepohlídá, taky už má svoje léta. Ale nehlídala ani před dvaceti lety svoje mladší vnoučata, nemá zájem. Ale vyžaduje povinnou návštěvu o Vánocích, narozeninách a pod. Prostě je taková, nenadělám nic. 🤷♀️ Tím chci říct, že někdo byl vděčný za hlídání dětí a teď hlídá vnoučata. Někdo odkládal svoje děti k babičkám a má kopřivku už jen z představy, že by měl trávit čas s vnoučaty. To není dobou, tak to bylo vždycky. Jen teď díky sociálním sítím, atd. máme větší "přehled", jak to vypadá i mimo naši sociální bublinu.
Pokud tě mrzí, že se s tebou ségra vlastně nestýká proto, že máš dítě, které ji nebaví, tak to chápu. To by mě taky mrzelo. Tady ani nejde tak o vztah tvé dcery s ní, ale o váš vztah, který se zřejmě narozením dcery změnil, protože se změnily vaše priority a vaše životní cesty jsou teď úplně rozdílné. Neumím si představit, že bych ségru odřízla jen proto, že má dítě, které mě nebere. Já bych se pokusila nejdřív primárně narovnat váš vztah, který teď podle mě trpí a tebe to bolí o to víc, protože bys chtěla, aby měla vztah i s tvou dcerou, protože máš ségru i dceru ráda. Promluvte si, ne o hlídání a pomoci, ale o tom, že ti jako ségra chybí a že ti nestačí jen fb kontakt. Pokud tě má ráda, tak se nad tím třeba zamyslí, ale je možný, že jí to prostě takhle vyhovuje a pak s tím asi nic moc neuděláš a budeš se s tím muset smířit.
Ja jen dodám- trošku si stěžujes, že ty jsi tu pro ní pořád... No tak nebuď! To je přeci jen na tobě, kolik do vztahu investujes. Přijde mi, že tohle nemáš poreseny - že prostě dáváš a čekáš, že ona bude taky. A pak jsi zklamaná, naštvaná... ale upřímně dávat podnikatelské rady a hlídat dítě mi nepřijde stejne. A ještě se přidám na tu stranu, co chápou, že nechce hlídat...Ja mam třeba 2 děti, ale prostě svým zaměřením nejsem typ, co je mu vlastní něco vymyslet a tak, je to pro mě dost náročné. A když jsem ještě děti neměla, byl pro mě stres někde s nějakým být (o čem si budu povídat....). Takže mi přijde super, že to umí říct rovnou, než aby z toho byl nějaký tlak.
Pročetla jsem komentáře, popřemýšlela a napadlo mě ještě něco. Když jsem byla v životní fázi Tak jo, nejsem neplodná, protože otěhotnět zda se můžu konečně, nicméně stejně na mašli, protože jsem několikrát potratila v různých fázích těhotenství, no tak v téhle báječné životní fázi jsem se nemohla na dítě ani podívat. A ne že na dítě, ale ani na matku s dítětem. Stěží jsem byla schopna pozdravit sousedku, která měla termín vlastně asi v té době, jako by měl můj první syn / andílek. Kdyby mě v téhle době někdo požádal o pomoc s dítětem, třeba švagrová, co měla prvního kluka, asi bych taky nereagovala moc korektně. Takže v každém případě když nic jiného, tady sestra reagovala velmi věčně a slušně.
@mourovatakocka Taky jsem to tak měla...
Na druhou stranu - nenapadlo tebe, že by po tobě mohla sestra chtít, aby jsi jednou měsíčně jezdila na víkend do Prahy a pomáhala ji třeba třídit papíry? My máme tři děti a bezpečného svagra. No vážně by nás nenapadlo, že je jeho povinnost, je 1x měsíčně navštěvovat a hlídat. Když jsme v jeho místě bydliště, děti k němu občas zajdou (mají to jako zabavu). Mně spíš než od sestry, přijdou přes čáru tvoje požadavky.
Pokud jsi tak empaticka, tak bys mela i prijmout nazor druhych bez odsouzeni. Pises, ze ti to prijde proste spatne v ramci fungovani rodiny, ale zkus empatii pouzit i vuci sestre. Ma jiny nazor, slusne ti ho rika a neni podstatne premyslet a odsuzovat jeji chovani a psat, ze je to smutne vuci fungovani rodiny.
Tady se pořád řeší nějaké obecné principy, ale vůbec se nebere v úvahu ta vzdálenost. a ono je to opravdu jiné, když sourozenci bydlí ,,na dostřel", nebo tři hodiny cesty.
Jakože ségra má jet z Prahy na Moravu občas pomoct s neteří, jo? To je fakt dobrý. Souhlasím s každým jejím slovem.
My jsme od sebe se ségrou taky daleko. Bydlet blíž, určitě bychom se viděly častěji a kde by bylo třeba, pomohly bychom si, spontánně by mi zcela jistě pomáhala i v době, kdy svoje dítě ještě neměla. To samé já jí, netýká se to jen dětí.
No, není to tak, protože vzdálenost. Tak jsme rády když se občas vidíme, a když se teda už zadaří, tak si hlavně popovídáme, za přiměřené účasti dětí, protože děti k nám patří. Ale představa že hrozně ,,empaticky" (fakt miluju tohle slovo v místních debatách) jede x kilometrů aby mi pohlídala dítě? :D jako fakt ne. Mě to případá až nemístné, a to bych naše vztahy označila za těžce nadstandardní.
A dávat vedle sebe x-hodinovou cestu za hlídáním neteře (pardon, budování vztahu 🙂)) ) a nějakou radu/názor na něco ohledně podnikání v rámci konverzace přes messenger.. to snad ne.
Nejlepší je brát členy rodiny takový jaký jsou,pokud nikomu neškodí,tak není co řešit. Každý máme nějakou představu,ale k čemu bude vynucená pozornost. Například sestře která bydlí daleko bude stačit vidět se 2x za rok,mě by se líbilo vidět se 1x za 2mesice. Takže si na sestře vynutíme aby přijela tak jak já chci?Jake z toho setkání budeme mít potěšeni? Takhle jsem musela trochu převychovat manžela,také mel pocit,ze by jeho rodina měla projevovat větší zájem o naše dítě. Ne,ze by se nezajímali,ale jejich frekvence návštěv,telefonátů se manželovi zdála nedostatečná z jejich strany. Já nevim k čemu by bylo fňukat a vyčítat,proč jste přijeli jen v únoru a v březnu ne,proč jste zavolali jednou za měsíc atd.
A mužů se zeptat kolik sestře je? Vidaly jste se před dětmi častěji nebo se to příchodem tvého dítěte změnilo? Jen tak mě to napadlo, protože mě se s mou sestřenici stalo to, ze jsme se vidaly pravidelně tak 10x do roka a co jsem otěhotněla, tak pořad samé výmluvy apod.. když bylo mé dceři pět let konečně přijela a vše jsme si vyrikaly, vůbec jsem netušila, ze sama chtěla dítě a proste jim to neslo s manželem, o dětech do té doby říkala, ze je nechtějí a asi se o ne ani snažit nebudou, ze ji děti nikdy nic nerikaly, ale byl to jen její obranný reflex, aby rodina nedotírala…časem se s tím smířila a byla schopna přijmout i mou dceru… dnes když za námi prijede, tak si s ni krásně pohraje a pokeca, nebo jedeme my za ni… a me v té době odluky fakt nenapadlo, ze je to tím, ze ji to, ze já mám dítě a ona ne, trhá srdce. Proste jsem věřila tomu, ze děti asi spíše nechce…
No ja to vidim jasne,tvoje sestra nechce byt sama s tvym ditetem a delat mu program,nechce ani travit s vami cas,ma o svem volem case jine predstavy,kdyz nechce,tak nechce a kdyz neco bude potrebovat ona,zachovala bych se stejne,rekla bych,ze nemuzu,nemam hlidani nebo,ze neco s malou...urcite se vztahy ochladi,ale nikoho bych nenutila...
Tvoje sestra má svůj život a má ho takový jaký chce aby byl. Ty to musíš respektovat. Věřím tomu že když budeš se sestrou a dcerou i ty tak ji neřekne jdi ode mě nechci s tebou nic mít ale hlídat ji samotná není její povinnost. Tvoje sestra ti to napsala slušně. Kdybych něco takového chtěla po své sestře padaly by krutá a sprostá slova. Opakovala bych jen její slova tak napíšu že s ní úplně souhlasím
Já chápu, co ti vadí. Taky jsem toho názoru, že rodina by si měla pomoct, a ano, i se přemoct, když se někomu nechce, protože je to prostě rodina. Já sama to tak mám, a tak jsem to dělala, a tak to budu dělat vůči svým dětem. Mám ale zkušenost, že rodina (z manželovy strany např.) to takhle nevnímá. Nezměním to. Mrzí mě to, ale respekuji to. Nicméně vztah samozřejmě ochladl...