Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Slova manžela mne moc ranila a srazila

ifffanka
26. zář 2016

Tak jo, asi se potřebuju vypsat, protože mne to nějak sebralo. S manželem jsme přes 3 roky, známe se ale 9. Máme 2letou dcerku a jsem v 1. trimestru. Na začátku byl manžel všímavý, fajn, v těhotenství se o mne staral a některé věci jsem asi dostatečně nevnímala. Dcerku manžel miluje, i když odpovědnost za cokoliv za ni jde za mnou - hračky, kroužky, oblečení, lékaři... Z 99 % vše zajišťuju já. Bydlíme v mém bytě, který jsem za své peníze zrekonstruovala ještě přes seznámením s manželem, mám své auto, které jsem zdědila po taťkovi, to si řeším sama. Hlídám kompletně rodinné finance, manželovi nevadí, když visí nezaplacené složenky. Řeším naprostou většinu oprav v domácnosti.

Začala jsem na zkrácený úvazek (3 dny v týdnu) pracovat, aby na něm neležela starost za celé finance, a vydělávám o 50 % více než manžel na plném. Částečně pracuju z domova. Když jsem v práci, hlídá paní na hlídání či tchyně. Z domova pracuju, když dcerka spí přes den nebo v noci. Když manžela požádám, aby se jí věnoval, abych mohla pracovat, nechá jí lítat kamkoli a nemám na to klid. Přála jsem si, aby když budu chodit do práce, abych to měla stejné jako on - tedy nemusela nic řešit kolem dcerky a on by péči o ni zajistil. Je soukromník a práci si plánuje podle sebe. Teď pár týdnů měl příjem a přitom měl skoro celé dny volno. Dokonce i tak, že si po obědě, když pracuje doma, jde si na chvíli lehnout. Výsledek je ten, že si musím hlídání jak u paní tak u tchýně zajišťovat já, je mi trapné pořád tchyni žádat. Řeším pak samozřejmě i jídlo. Když pak přijdu domu a tchýně už je pryč, okamžitě mi dcerku předává. Sám po návratu z práce si jde hrát na počítač.

Ani byt, ani peníze mu nepředhazuju. V domácnosti zastávám názor, že bychom se na domácích pracích měli podílet a i o dcerku pečovat společně. Dříve manžel vymýšlel víkendové výlety, teď nic. Dovolené zajišťuju já. Když jsem si nedávno půjčovala jeho notebook, vmetl mi, že už mi půjčuje tolik věcí (půjčil mi notebook a flashku).
Postupně jsem vybojovala, že doma luxuje a vytírá, vynese koš a tříděné odpady. Vše ostatní dělám já. Manžel je velmi nevšímavý a hodnota věcí je mu jedno. V zásadě sám od sebe není nápomocný a působí, že ho to obtěžuje.
Včera jsem ho požádala, aby při luxování luxoval i spodky skříní plus vytřel i lišty podél podlahy, protože na nich ulpívá prach. Na to se na mne hnusně utrhl, že to mám dělat já, když utírám prach. Tak jsem mu řekla, že jsem teď v těhotenství hodně unavená a že mi nedělá dobře ohýbání a že je snazší to vzít luxem a hadrem než prachovkou. Mrzí mne, že vůbec nebere ohled na můj stav, že věci udělá jen částečně, než aby je dělal pořádně. (Dříve třeba ani nezvedl věci ze země při úklidu podlahy. Teď to dělám já a včera mne i sprdl, že ještě nejsou židle na stole.)
Pak to pokračovalo, když vytřel. Čekala jsem půl hodiny s dcerkou na gauči, než to uschne, abychom to nepošlapaly. Ale v předsíni na dlaždicích stále zůstaly kaluže, malá sklouzla a praštila se o zeď ho hlavy. Mne to naštvalo, tak jsem mu říkala, že by bylo fajn, kdyby tam nenechával tolik vody. On mi začal nadávat, že jsem ji měla hlídat. Skončilo to tak, že mi začal nadávat, že on dělá všechno a já nic. A co že vlastně dělám já? A že říkal, že to tak bude, že on mi bude ustupovat, pomáhat mi, hlídat! malou a že já budu čím dál tím víc neschopná a nekompetentní. A že si myslí, že to po něm chci, protože to sama neumím zvládnout. Pak mi ještě vysvětlil, že neví, jak to se mnou vydrží, že jsem nevyzrálá osobnost, která ze všeho viní ostatní. Ještě se pak navezl i do mého povolání.
Přitom je to tak, že on hledá vinu za cokoliv ve druhých, je často negativní a vůči mně jízlivý až sarkastický. Já jsem na to hodně citlivá a ze zoufalství už někdy jdu do agrese, protože on jen pokračuje ve svých jedovatých poznámkách. Když má problémy v práci, léčí si je negativitou na mně.
Včera to skončilo tak, že jsem mu přestala reagovat. Strašně se mne to dotklo, protože mi došlo, že vůbec nic z toho, jak já si představuju sdílení péče nepochopil. On si myslí, že je to vlastně moje starost, že se mi snaží velkoryse vyhovět, ale že já jsem vlastně nemožná. I moji práci, ve které jsem úspěšná, shodil. Dcerku "mi" hlídá.
Pochází z "divné" rodiny. Tchyně ho rozmazlila (omlouvá se mu, i když nese na stůl chladnější polévku). Otec s ním vždy soutěžil a byl na něj zlý a matka s ním vydržela. Manžel se proto odpojil a vše ignoroval.
Přijde mi, že mne potřebuje srážet, soutěžit se mnou. Včera jsem rychle přečetla detektivku. Když viděl, že už skoro knihu končím, ptal se, od kdy čtu a kolik to má stran. Když jsem mu to řekla, tak poznamenal: "Tak to není zase tak moc". Jako kdyby se mu ulevilo, že nejsem tak dobrá.
Nelituju, že jsem těhotná, nelituju, že jsme se vzali a vyzkoušela jsem si manželství, jen mi tohle moc vzalo energii. Nemám chuť s ním cokoliv sdílet, mluvit. Nedovedu si představit, jak to bude dál. Nevím, jak dlouho zvládnu zvládat jeho výchovu z rodiny, jeho sobectví, nevšímavost a necitlivost.
Paradoxem je, že máme za sebou pár hezkých týdnů, myslím, že je hodný člověk a vyznává určité hodnoty, které jsou mi blízké, umíme se spolu bavit i diskutovat, a v sobotu jsem mu řekla, že je mi v našem vztahu dobře. Řekla jsem mu, čeho si na něm vážím, i toho, jak zvládá tu práci. No a už odpoledne na mne byl hnusný, jel "mým" autem se zataženou brzdou a bylo mu to úplně jedno, že to smrdí. Namísto, aby řekl "Je, to mi nedošlo, to je mi líto.", tak jízlivě říkal, že ruční brzda není potřeba. (Vůbec třeba nechce vnímat, co mu říkám, že je to auto po mém taťkovi a že k němu mám i citový vztah, protože taťkova smrt byla nečekaná.)
Věci typu, že k Vánocům řekl, že něco dostanu a pak to nepořídil, na svátek zapomněl, na půlkulaté narozeniny si vzpomněl večer, ani nepitvám. I když ví, že mi na těhle drobnostech záleží a sama se vůči němu snažím.
Přemýšlím i nad tím, co já můžu dělat za chyby. Za ty roky jsem ale na sobě zapracovala. Upozaďuju se. Snažím se ho nerušit. Moc po něm nechtít.
Stejně jak jsem se v minulosti zařekla, že už před ním nikdy nebudu plakat, protože to stejně nikam nevede, tak jsem se teď zařekla, že už nikdy neřeknu nic pozitivního na náš vztah. Ale tohle není řešení. Vždycky jsem si představovala, že by měl vztah člověka nabíjet, posouvat ho společně s partnerem dál. Řekla bych, že se to mým partnerům snad i díky mé podpoře dařilo. Tady ale bojuju za sebe sama za svoji důstojnost a respekt ☹(

japona
26. zář 2016

@ifffanka Jesitny zakomplexovany chlap, který na vás nemá a snaží se vas srážet (tj. ve svých ocich vyroste)..

enalga
26. zář 2016

@ifffanka Já se omlouvám, ale jako v tomhle chceš být? Abys byla "domácí puťka" a jen říkala, "ano pane, ne pane"? Já bych utíkala až by se mi za patama prášilo. Takového chlapa jsem měla před lety doma taky... a utekla jsem ( já musela, byt byl jeho). V Tvém případě bych mu sbalila kufry a pa pa.... Vím, že to není snadný rozhodnutí, ale tímhle stylem tě brzy přivede do blázince.

zuzinka6
26. zář 2016

já bych se rozhodně neupozaďovala...dovolí si, co mu dovolíš ty...jen si dopřej a dej mu najevo svou cenu...aby si tě i on mohl vážit

ifffanka
autor
26. zář 2016

Já v tom mám zmatek. Nerada bych soudila a neviděla nedostatky u sebe. Na druhé straně si myslím, že mám docela zdravý náhled na lidi a vztahy a že tohle není v pořádku. Takže prostě nevím. Teď mi ale došlo, že ten posun, který jsem si myslela, že u nás ve vztahu je, je prostě jen zdánlivý a neznamená skutečné pochopení partnerství v tom smyslu, jak to chápu já.

prostejina
26. zář 2016

Přesně, cítí se "min", protože vy jste úplně samostatná a vlastně ho nepotrebujete. Tak vas ponižuje.

enalga
26. zář 2016

@ifffanka Ty se pro něj vlastně obětuješ, a to není správné. Ty musíš všechno, ty můžeš za všechno a on je z obliga. Možná bych si s ním zkusila promluvit, pokud to bude mít nějaký význam. Pokud tě miluje a chce s Tebou zůstat, tak by mohl přistoupit na kompromis. Otázkou zůstává, aby mu to po čase třeba taky nebylo k zlosti... Aby ho to neobtěžovalo. Myslím si, že by chtěl mít všechno na zlatým podnosu a ty aby ses u toho ještě tvářila jako Stepfordská panička.

zuzkahodikova
26. zář 2016

Taky jsem dříve měla takového sebestředného sobce,až to vyvrcholilo,že na mě sáhnul,v ten moment jsem neváhala a odstěhovala se.Nechtěla jsem to vidět,jaké to je,ale s odstupem času jsem zjistila,že bych se z toho akorát zbláznila.Teď mám skvělého manžela,jsme spolu 5let a ani za nic bych nic neměnila.Jinak moje sestra má manžela,ten jí zakazuje se vídat s rodinou,je hrozně zlý,ale ona to bohužel nevidí a začala se chovat jako on.Zvážila bych,jestli v takovém vztahu zůstat,ale nikdo tohle dlouho nevydrží.Držím Ti palce,hlavní je,abys Ty a Tvé děti byli šťastní.

kstablova
26. zář 2016

je mi líto. u mě to sice nebylo v takovém extrému, ale neskutečně se mi ulevilo, když jsme šli od sebe. až teď vím co je to mít opravdu láskyplný a rovnocenný vztah...

lajla
26. zář 2016

Závist je strašná věc, kor v partnerství....kdybyste přestala pracovat, věřím...že by se to zlepšilo...ale s takovým byste chtěla žít?
Místo toho aby byl rád, že vyděláváte a podilite se na domácnosti...tak Vás pouze uráží a shazuje😞

japona
26. zář 2016

Snad ho má aspoň ke kolenům, jinak (pokud je vše, jak zakladatelka píše) netuším, co s takovým exemplářem..

krtikkrtovaty
Autor odpověď smazal
Zobraz
lajla
26. zář 2016

@krtikkrtovaty pěkný nápad...ale manžela nejde jen tak vykopnout, a kor jestli tam má trvalé bydliště

annasmyckova
26. zář 2016

dáváš víc než on -to není partnerství, dítě a domácnost je společná, oby se podílí a ne, že on ti "pomáhá"...co poradna, kouč -pro oba...ale taky vnímám z tvých slov, že je to zakomplexovaný chudáček, co se hojí na Tobě...hodně sil

katgatoo
26. zář 2016

Nedovedu si představit s někým takovým žít. To fakt radši sama. Připadá mi, že jste každý naladěný na jiné vlnové délce a nejsem si jistá, jestli se to dá srovnat. Spíš jeden bude pořád ustupovat a druhý bude větší a větší sobec. Byl takový vždy nebo se to zhoršuje?

nikinnna
26. zář 2016

Já se obávám, že si vedle tebe připadá málo chlapsky. Byt je tvůj, auto je tvoje, vyděláváš víc, staráš se o peníze. Je mi jasné, že jsi na sebe pyšná a tvůj manžel je určitě taky, ale myslím, že ho občas štve jako jsi dokonalá. Neodsuzovala bych ho, spíš si myslím, že se trápí. Kdysi dávno jsme s přítelem měli krizi, hodně jsem pracovala, vydělávala víc než on až mi jednou řekl, že už si vedle mě nepřipadá jako chlap. Pro ně je prostě důležitý pocit, že všechno zvládají a umí se postarat o rodinu.

krtikkrtovaty
Autor odpověď smazal
Zobraz
lajla
26. zář 2016

@krtikkrtovaty já s tím Souhlasím, určitě...ale obávám se, že s takovou povahou to nebude snadné😞 pak by musela jen ona sama trvale bydliště zrušit😞

krtikkrtovaty
Autor odpověď smazal
Zobraz
zuzkamed
26. zář 2016

@nikinnna chtěla jsem napsat to samé, taky mi po přečtení přijde, že autorka prostě organizuje vše a on nemá vůbec prostor na to se cítit jako chlap. V životě bych chlapa nekrizovala za to, jak vytřel! Byla bych ráda, že to na mou prosbu udělal. Nejsem přece žádný jeho vedoucí a kontrolor jeho práce proboha... Autorka mi přijde jako silně autoritativní žena a ten chlap se s ní dusí, ale samozřejmě těžko soudit z jednoho příspěvku, navíc psaném v určitém rozpoložení. A taky známe pohled jen z jedné strany, že.

puresin
26. zář 2016

@nikinnna To je bohuzel mozne, ale ne v poradku. Pokud by prestala pracovat a on byl zase financne 'na koni', byl by vetsi chlap? To jen ona by se vzdala sama sebe. Pro me je CHLAP muzsky, ktery by byl i na otcovske dovolene pysny na svou zenu pravnicku nebo lekarku. Ne srab, ktery, aby vydrzel sam se sebou musi shazovat zivotniho partnera.

salot
26. zář 2016

Celé jsem to přečetla, uff. Občas jsem se i našla. Já to beru tak, že někdy je to blbý, je hnusný a někdy je to zase fajn. Nikdo není dokonalý, a zvlášť chlap. Na druhé straně, všechno má své meze. Zakladatelko, zkus si přečíst, cos teď napsala, až budete mít doma dítka dvě. Bude to lepší nebo horší? Jestli horší, chlapa bych poslala někam, ať si jede (a nezapomene přitom odbrzdit, to totiž normální lidé dělají).

berenika39
26. zář 2016

já nevím, jen můj názor - jak to vidím z toho, co píšeš - sedět na gauči, čekat, až uschne podlaha, kterou smejčil manžel a pak mu ještě vynadat, umíš si představit, jak se asi cítí? nechci vytrhovat jednu věc z kontextu - ale na tom principu fungujete - možná se cítí prostě špatně, všechno mu organizuješ, všechno podle tebe,všechno tvoje, problém je i to, že si jde lehnout poo..píšeš jen já,já, já to chci takhle. nezkusíš se trochu vcítit do toho, jak je jemu? máon prostor na to, aby byl chlap a ne sluha?
já bych to zkusila🙂 třeba budeš překvapená.

lajla
26. zář 2016

@zuzkamed za to že nechal kaluže bych ho sprdla taky...a kdyby si dítě zlomilo nohu...
Každopádně musím uznat že jako chlap dělá toho doma až až...taky jsem tehu, ale toto můj opravdu nedělá, částečně by to mohla vyřešit paní na úklid jako v mnoha jiných domácnostech
Ale tady u nich je potřeba aby se i chlap staral o chod domácnosti...přece těhotná nebude vydělávat a k tomu dělat všechno sama...to snad né

ifffanka
autor
26. zář 2016

@zuzkamed
Můj manžel z domova neuměl v domácnosti absolutně nic. Tady doma se i učil s vrtačkou. Ano, když malá upadla, byla jsem z toho v šoku, takže jsem možná byla emotivní. To ale pořád neospravedlňuje jeho chování ke mně. Nebo je normální, že mi na to konto, že nechal všude louže vody, vynadal, že jsem měla malou na té podlaze hlídat a on sám už šel hrát hry?

Nevím, možná jsem autoritativní. Fakt nevím. Určitě jsem aktivní. Zároveň ale vím, že v partnerství je třeba mít prostor. Můj manžel by ale neřešil skoro nic. Jeden příklad za všechny: řešíme u dcerky něco s očima, hledáme nového očaře, on o tom čtvrt roku povídá, jak je třeba, aby šla jinam. A to je vše, co udělá. Pak si já sednu jeden den na Net, googluju reference, objednám malou ke dvou lékařům, naposílám mu pozvánky do kalendáře, absolvuju přesto sama s malou prohlídku (vždycky cesta přes celé město). A on pozvánky zamítne a shrne to slovy: Tak jí zařiď ty brejličky.

ifffanka
autor
26. zář 2016

@salot Myslím, že to bude stejné. Budu na to sama.

meiem
26. zář 2016

Já teda situaci nezávidím, co takhle vypadnout na nějakou dovcu bez manžela jen z dcerkou? A získat odstup a nadhled. Za sebe vím jak jsem byla v tehu n vse přecitlivěla (nerikam ze je to tenhle případ ). Chlapa pochválím za jakoukoliv domácí práci, kterou provedl, byť bych ji udělala lépe 🙂 to ze na tom prcek uklouznul určíte nebyl úmysl. Taky si myslím že se chlap potřebuje cítit jako chlap. A pokud si ve všem lepší (byt, peníze, auto..) tak ten pocit moc nemá. Držím palce ať to spolu zvládnete

ifffanka
autor
26. zář 2016

@berenika39 Vím, že mu vadí, když ho organizuju. Snažím se to eliminovat. Bohužel to znamená, že rezignuju na většinu společných věcí s ním.

(S tou podlahou. Od rána, co jsem vstala, jsem celou dobu poklízela, pak mu vše, co se dalo, zvedla a oklepala, aby měl volný prostor na luxování a vytírání. Pak jsem vzala malou a držela ji na gauči, protože nadává, když mu přes to někdo přeběhne.)

Snažím se někdy přenést do jeho pohledu. Proto si také dávám zatraceně bacha, abych mu nedávala příčinu, že by si myslel, že se povyšuju nebo něco takového. Jen nevím, jestli tam ten problém není jinde.

Jinak on by asi řekl, že z něj dělám sluhu. Fakt je ale ten, že on neuklidí sám od sebe nic. Kde mu co upadne, tak to leží. Odpad, obaly, oblečení, otevřené potraviny, špinavá linka to jednom namazání chleba. Když něco upeču, na každý kousek si bere nový talíř. Tohle všechno uklízím já. Po malé nevyhodí ani špinavou plenu, když si ji někde sundá.

ifffanka
autor
26. zář 2016

@zuzkamed Naskočila mi jedna situace. Mé mamce jsme pomáhali něco těžkého stěhovat, omylem mi to zůstalo stát na noze, tak jsem vykřikla: Mám pod tím nohu. A víte, co on na to? Tak si to posuň.
Nebyla to příležitost chovat se jako chlap? Moje mamka z toho byla dost v šoku.

ifffanka
autor
26. zář 2016

Mně strašně štve po manželovi něco chtít. Často si to radši zařídím jinak, než abych ho musela žádat o pomoc. Když ho totiž požádám, v absolutní většině případů, je nepříjemný. Třeba to po nějaké době, nebo i hned udělá. Vždycky to ale patřičně jízlivě okomentuje. Někdy se ho vlastně i bojím, protože nechci zažít tu jeho negativní reakci.

lajla
26. zář 2016

@ifffanka nebude tam i veliký rozdíl ve vzdělání? Někdy to taky může být tím...bohužel pár případů znám😞

Sem začni psát odpověď...

Odešli