Spí s Vámi manžel v ložnici s miminkem?
Holky mám dotaz, jsem krátce těhotná, přišlo to nečekaně, kdy ještě bydlíme v garsonce a manžel je dost proti spát v jedné místnosti s miminkem, že se prý nevyspí do práce. (měli doma malou ségru, která furt brečela,jak říká, takže má takovýto pohled) takže to vidí jako problém....ale mě docela vadí, abychom spali každej jinde a dítě mít někde vedle...takže se ještě do toho chce stěhovat (což je pro mě dost velkej stres...dá mi práci, než si někde zvyknu) a myslím si, že rok a půl by to takhle v klidu šlo. On si myslí že ne a stresuje mě jak stěhováním tak s tím, že přece nebude spát v jedné místnosti.....možná to vypadá jako blbost...ale přiznám se, že mě to dost mrzí a stresuje......jak je to u Vás? Mám to brát jako sobectví od něj ? Prý budu celý dny doma tak co....asi to je jeho pohled takto z rodiny,, ale já nevím co s tím...díky za typy jak to chodí u Vás, jestli se s tím mám stresovat nebo to je takto běžné jak říká on...děkuju
Tak u nás to je obráceně, ale jako matka mám smůlu☹ Probudí mne úplně cokoli a usnu jen když je tma a ticho. Což ve 4 lidech v 2+kk jde jen když už všichni spí. Buď spím v našem spacím koutku, nebo když manžel kouká na TV nebo vaří, tak jdu spát k dětem. On usne hned a kdykoli a vůbec nedokáže pochopit, že někdo jiný to tak mít nemusí. Když jsem nevyspalá, tak jsem strašně protivná. Můj sen je mít ložnici!!! Nemusela by být jen pro mne, ale byl by to oddělený pokoj jen na spaní.
@luci85 řeknu ti, že nemít kam doma zalézt (kde bych byla sama), je pro mne docela psycho. Po svatbě jsem manželovi odkejvala, že tu zůstanem, nechtělo se mi do stěhování a teď trpím jako zvíře. On to vůbec nechápe- vždyť nám to prý stačí.
U nás zpočátku cca půl roku malá spala přes týden se mnou a o víkendech jsme spali společně, pak už jsme oddělené spaní praktikovali, jen když byla malá nemocná, mělo to návaznost na délku spaní malé bez kojení, kdy kolem pul roku už vydržela spát cca od jedenácti do šesti bez nakojení, takže jsme fungovali úplně normálně.
Z ložnice se stal manželův pokoj. On spí tam a já s dětma v pokojíčku. Dva prcci nechcou spát ve svých postýlkách, tak máme velké letiště v dětském a spinkáme spolu. Ze začátku mě to strašně mrzelo že každý spíme jinde, ale teď už ne. Je vždycky protivný když si přijde lehnout k nám, že se mu špatně leží a tak...
Jsem ráda, že jste mi tyto postřehy napsali, asi je pravda,že je blbý nemít možnost někam utéct, či nevzbudit dítě i přes den tím, že může být v odděleném pokoji...ale to stěhování s břichem?Už jste to někdo absolvoval?bude to moc změn, ale je fakt stěhovat se déle je s mnohem více věcma i pro miminko..takhle mám zatím jednu tašku s věcičkama co se mi líbily a už jsem si je musela koupit...tady máme garsonku se zahradou, takhle je možnost paneláku bez zahrady, ale co se dá dělat.,děkuji za typy
Jsme manzele, dite mame spolu. Nevidim duvod, proc bychom s nim oba nemeli spat v jedne mistnosti. Jsi cely den doma - no a? Mysli si muz, ze pul dne si dospis? Manzel odesel spat do pokoje pro hosty jen parkrat, a to kdyz byly deti nemocne, pak jsem je mela u sebe v posteli a pro nej proste "nebylo misto". 🙂
Ano, myslim, ze nechat celou noc jen na Vas je sobecke. I ted, kdyz spi deti zvlast, se v nocnim sbirani dudliku a noseni piti stridame.
tak manžela ani nenapadlo, že by spal jinde než s námi v ložnici, ze začátku tvrdil, jak bude k malému vstávat a pomáhat mi, ale vzhledem k tomu, že je medvěd a malý ho skoro nikdy nevzbudí, tak vstávám jen já 😀 oddělené lože jsme měli s bývalým a je to cesta od desíti k pěti.
@luci85 Měla jsem to stejně, taky mi vadilo, že manžel plánoval, jak bude spát na gauči v obýváku. Mně to přijde ponižující, být celý den sama s dítětem, manžel přijde navečer a ještě budeme spát zvlášť. Zbláznila bych se. Nakonec to bylo vcelku v pohodě. Prostřední neplakal v noci vůbec, jen si začal žužlat ručičku, to mě vzbudilo, nakojila jsem ho, dala spát... manžel kupodivu spal jak dudek, vůbec nevěděl, že jsem v noci kojila. Prvorozený v noci plakával 3 týdny, střídali jsme se u něj s manželem, protože po pár probdělých nocích manžel pochopil, že i já musím někdy spát. A potom už to bylo v pohodě, od 3 týdnů malý spal s námi v ložnici ve své postýlce, celou noc. Nejmladší 3 měsíce neuměla spát, to bylo strašné, jen brečela (měla těžkou moučnivku), já spala 2x za noc po 1h, kdy pro změnu bděl manžel, celý den jsem kmitala kolem 3 malých dětí, myslela jsem, že umřu. Pak manžel zjistil, že malá spí celou noc, když je sama. Od té doby spala v ložnici jen ona a my na gauči v pokoji. Po čase jsme si to s ní vyměnili a později ji dali ke klukům... a byl klid a zase spíme v pohodě.
Já teda neuznávám argument, že muž se vyspat musí zatímco žena ne. Když mám fungovat kolem dětí, také musím být vyspaná.
@luci85 Já ano.S břichem. O 35km dál od původního bydliště.Ještě dva dny před porodem jsem umývala okna a věšela záclony 🙂 A to mi bude skoro 40 a těhotenství jsem teda růžové neměla...Ale jsem za to ráda, pořád lepší jak s prckem.A do většího to jde vždycky snáz.Zapojte rodinu a kamarády 😉
@luci85 kamaradka mela moznost stehovat se tehotna anebo s prckem a cekala do porodu, a ted si nadava ze se mela stehovat predtim..s ditetem se moc nezastavis, s brichem to jde sice pomaleji ale porad te nikdo u toho nerusi 🙂
A jinak vsechny, ktere pisou, ze se jim manzel vyspi i s detmi pisou, ze spi jako medved... myho rusi kazde sustnuti, tak je to fakt o lidech no..
Ja se stehovala v tehotenstvi. S 2,5 letym prckem. Manzel prestehoval vetsi nabytek, postele a svoje veci a pak ho odvolali sluzebne mimo domov na 14 dnu. Nejdriv jsem se vztekala, pak brecela a nakonec rezignovala. S pomoci kamaradky jsme dalsi veci, mensi kusy nabytku, koberce atd. prestehovaly samy. Byl to zahul, ale zvladly jsme to i se zaverecnym uklidem ve starem byte. S miminkem bych si to nedovedla predstavit. Takze za me se stehovat pred porodem a porodit do klidu..
mě právě také vadí, že předem plánuje, že bude spát jinde, že se jinak nevyspí...no fakt že já pak nemusím vstávat ve 4hodiny do práce...i když zas asi budu vstávat i kdykoli během noci...to stěhování bude asi záhul, ale jak říkáte, lepší sami stěhovat, než u toho hlídat malinký, ted se zatím hlídám sama:D ale abychom zapřahovali rodinu? Nejsme z těch že bychom si řekli, nechceme nikoho otravovat a být na obtíž....ale možná nic jihého nezbyde....snad když ustoupím, tak snad mi ulehčí i to vstávání v noci...neumím si zatím představit celou noc být vzhůru, ja když se nevyspím, tak jsem ráno totálně hin....takže se bojim že na to budu sama...moc se k tomu nemá (přišlo to nečekaně a on byl vždy proti...tak se bojím, že na to budu sama) měli jste to také tak? a pak třeba změnil? On je pracant až moc. ale Ty chlapy, když jim něco naruší tu jejich pohodu tak je problém:D
@luci85 Manžel se změnil. Hodně. Vzala jsem si zhýčkaného jedináčka starých rodičů, který mi říkal, že mi pomůže při úklidu tím, že zvedne nohy, abych mohla pod ním vysát. Postupně se zapojoval čím dál víc, po pár rizikových těhotenstvích mám pocit, že doma kmitá minimálně tolik, co já, někdy i víc. O děti se umí postarat, vstává k nim, umí uklidit, vyprat, vysát, navařit, upéct, ... je schopen mě zastoupit ve všem a díky tomu teď můžou koukat po práci a neřešit, jak bude fungovat domácnost.
@luci85 teprve čekáme první dítě, ale počítám s tím, že přes týden se manžel občas odebere do pokoje pro hosty, sama nejsem schopná v práci fungovat, pokud se pořádně nevyspím, tak to beru jako samozřejmost, ale třeba budeme mít kliku, malý se nebude moc budit a manžel tím pádem nebude muset moc často do "vyhnanství"
manžel se nikam nestěhoval, sám říkal, že dítě je naše, nejen moje, takže když malý brečel, tak s ním ještě tajtrlíkoval po ložnici a konějšil na rukách. Jo, kdyby to mělo být každou noc, tak by asi taky šel občas spát jinde, sama bych ho hnala, je zbytečné, aby se nevyspali dva. Ale nikdy by z pusy nevypustil, že nebude spát v jednom pokoji s námi a že já jsem celý den doma....... Zasloužil by po tlamě ten tvůj přítel 😀 Ani neví, jaké mimino bude a už se tasí s takovými řečmi, to fakt miluju...
Tak to u nás nehrozí,když malá pláče nebo je něco starším dětem jsme vzhůru oba anebo se vystřídáme
spal u všech dětí a bude i u toho třetího, když mohl tak pomahal, práci zvládá doteď a to vstává opravdu brzo. Je to o zvyku, dělené spaní bych prijala, kdyby měl narocnou praci na pozornost (řidič, letový provoz, obsluha nejakeho stroje...).. Chlapa si musíš trošku vychovat, protože po narození jsem taky mockrát slyšela, to je práce maminky...
@luci85 Vidíš ty sama si neumím představit, ze se nevyspis - a teď se vzij do toho, ze se nevyspis a ještě budeš muse vstát brzy ráno do práce, kde budeš muset fungovat na 100%. Ty si můžeš den zorganizovat podle miminka - nemusíš mít perfektně naklizeno atd . A můžeš si s miminkem přes den odpočinout. To přítel v práci nemůže. Každý ma jiný spánek - co jednoho neprobudi, probudí jiného. Na tom ze chce spát jinde, bych opravdu nic špatného nehledala.
@luci85 Byl proti čemu? Proti dítěti? A už mu někdo říkal, že když spí se ženou, tak z toho může být dítě?? 😠
@luci85 prosím tě, a má tedy cenu mít to miminko, když už teď přemýšlíš nad tím, že bys na něj mohla být sama? Jako mě ani na chvilku nenapadlo zaobírat se tím, jestli mi manžel bude nebo nebude pomáhat a jak to bude. A když říkáš, že se k tomu moc nemá......chcete si to miminko nechat oba nebo jenom ty? A narušit jeho pohodu? Tohle fakt neznám, miminko jsme chtěli oba, oba se těšíme a manžel je mi oporou už teď....
Mě by to ve své podstatě asi nevadilo, ale spíš mě zaráží ta razance, že prostě to hodí jako hotový fakt a nechce se o tom pobavit. Jinak u nás jsme spali normálně všichni po kupě, když měl manžel náročnější období v práci, tak občas šel spát do obyváku, ale to bylo spíše výjimečně ...
Malý spi s námi v posteli od porodnice.manžel se jen že začátku bál,ať ho nezalehne.cca 14dnu jsem s malým teď spala v budoucím dětském pokoji,protože měl střevní virozku do toho lezly stoličky obe,tak se v noci často budil a brecel.ale jinak je to v poho.a to kojim v noci cca 5x za noc.
@luci85 My jsme dlouho děti mít nemohli.Takže jsme si za těch 18let zvykli žít určitým způsobem.A pak najednou těhotenství.Tak dlouho jsme se přesvědčovali, že i bez dětí se dá žít, že když to přišlo byla to radost, ale zároveň i obava.Hlavně pro přítele.Dokud byla malá opravdu prtě, tak to nebylo nic moc, ale teď, když se celá rozzáří jak ho uvidí, když ji může sám krmit,tahá ho za vlasy a vykládá mu, mám co dělat,aby ji neměl stále v náruči 🙂 V noci se o ni starám já, jak už jsem psala,rozespalý je ten můj na zabití, ale jinak je to dobrý táta.Občas se stane, že mu nedojde, že už něco nejde jako dřív a jeho prvotní reakce je,no...ale vždycky mu to jde v klidu vysvětlit a pochopí.A co se obtěžování rodiny a přátel týká, u nás to funguje tak,že když někdo něco potřebuje,komu jinému by měl říct, než rodině???Naopak jsem je musela brzdit, že nejsem nemocná,ale těhotná, jinak by mě nenechali samotnou ani dojít na nákup 😀 Přece nebudu tahat tak těžké věci jako je pět rohlíků 😀 Když jsem si chtěla něco udělat sama, musela jsem skoro na tajňačku 😀
Manžel mimo ložnici spal jen jednou a to se nad ránem vrátil zpět, že stejně nemohl spát, protože neví co jeho bobínek dělá. Dceru hodně miluje a když má volno nejradši je s ní, hrajou si a mazlí se. Jinak dcerka spí mezi náma v posteli, jakákoliv manipulace s ní v noci ji probudí a pak je problém ji znova uspat. Takže já jen přelézám na stranu ze které mám kojit, když maličká začne mlaskat, že chce papání. Během kojení opět vytuhne na další 2-3 hoďky. Manžel se většinou ani nevzbudí. Pláče v noci málokdy, občas se stane, že jí bolí bříško a prdí a to si ji stejně bere manžel, stačí mu mnohem méně spánku než mě a jelikož přes den zrovna moc nespí, neměla bych to kdy dospat. A jinak bydlíme v rodinném domě a věci maličké jsou všude, tak pokud máš možnost, určitě se přestěhuj, nějak si nedokážu představit ten kýbl jejich věcí narvat do garsonky. To máš jen košík na denní spaní, lehátko, hrací deku, skříně na její oblečení, přebalovací pult, vaničku, hračky atd...
@monikagurthova tak to máš dobrý, ale ne všechny chlapy jsou pro děti. Nemyslela jsem jako že bych na to byla sama , to ne, ale že mám zatim pocit, že většina péče bude na mě..ale třeba se mýlím. Spíš potřebuje čas, ještě se na to necítí,..ale ráno mi začal dělat snídaně a tak....takže se snaží...prostě chlapy potřebujou někdy víc času než ženy....všude to není hned idealni
Nejlépší je zařídit si to tak aby miminko nemělo v noci důvod plakat,naše malá 1,5roku spí od narození s náma v posteli. Prošlo několik různých období,co se týká počtu probouzení,stačilo nakojit,nebo pomazlit a spí se dál. Kdybych musela chodit k postýlce,vyndavat,štelovat se ke kojení pak zase ukládat do postýlky,tak by asi plakala. Můj muž v noci ani neregistruje,že se dítě budí,nikdy nebyl důvod aby spal v jiné místnosti i když já bych občas nejraději vyhnala,protože chrápe :D
@luci85 My jsme s manželem nespali nikdy odděleně. Neviděli jsme důvod. Manžel sice vstával do práce, ale já zas vstávala, abych se postarala o domácnost a děti. S dcerou jsme do jejich 6 měsíců oba spali v jejím pokoji, pak jsme se přesunuli do ložnice a dcera zůstala spát sama ve svém pokoji. Syn spal s námi v ložnici do jeho 1 roku a 10 měsíců, pak jsme ho přestěhovali k dceři do pokojíčku. Pokud bude někdy třetí dítě, tak opět bude spát s námi v ložnici a po nějakém čase se přesune do svého pokoje.
Manzel spi od narozeni syna v jinem pokoji, musela jsem ho vyhnat, on ma strasne spatne spani, jakmile se probudi, tak treba dalsi dve hodiny neusne. Ze zacatku, kdyz spal jeste s nami byl uplne vycerpany. Vzbudi ho i chuvicka, takze ted spime tak, ze maly je v pokojicku, ja v loznici, manzel v obyvaku. Cekame dalsi, takze zhruba dalsi 2 roky se to nezmeni, nevadi nam to a na nasem vztahu se to nijak negativne neprojevilo, spis naopak.
Já bych počkala až se dítě narodí...ono je něco jiného mladší sourozenec v pubertálním věku a něco jiného vlastní potomek🙂...notabene nikde není psáno, že dítě bude plakat - moje dvě děti v noci neplakaly v podstatě nikdy, jen zakňouraly, dala jsem jim prso a spalo se dál. Obě děti s námi spí v posteli, občas manžel odejde od obýváku koukat na telku a tam už zůstane🙂...malé mimi bude buď u vás v posteli, nebo ve své postýlce hned u postele a tak by to bylo i kdybyste měli dům se sedmi ložnicemi. Manžel si zvykne, uvidíte, že to bude dobré. Každopádně se tím teď netrapte, nemá cenu se trápit něčím, co ještě nenastalo. Uvidíte jak se to vyvrbí a pak se to nějak operativně vyřeší - s dětmi to stejně ani jinak nejde🙂).