Švagrová nechce půjčit dítě babičce
Ahoj. Potřebovala bych poradit a hlavně se vypsat. Manželův bratr si našel ženu, mají spolu krásnou tříletou holčičku. Problém je, že švagrová nesnáší tchýni. Přestože jí tchýně nic neudělala, snaží se švagrové ve všem vyjít vstříc, navaří vždycky její oblíbená jídla... Švagrová jí nechce malou moc půjčovat, když přijede na návštěvu, většinou s malou chodí po svých příbuzných a kamarádkách a babička ji má tak sotva hodinku. Přitom malá babičku zbožňuje a vím, že by jí babička nijak "neublížila". Švagrová má zvláštní vztah k jídlu a malé dává jen vybrané potraviny (ale to ať si dělá každá maminka jak chce). Tchýně by malé nikdy nedala nic, co má zakázané. Přesto o ní švagrová vykládá, že malou cpe sladkostmi. Tchýně sama sladkosti považuje za ďáblův vynález a nikdy by jí je nedala... Pokud jí tchýně koupí sukýnku, švagrová ji malé nikdy neobleče. Občas přijede na návštěvu naštvaná a s tchýní ani nemluví. Je z toho moc smutná. Je to její jediné vnouče. A já jsem z toho smutná taky. Je mi líto, že ani babička ani vnučka spolu netráví čas, který by mohly. Ale nevím, jak z toho ven. Neřešili jste v rodině něco podobného?
@baris uplne stejně to máme. Akorát ona je 30 km a v důchodu. ..
@rosalline tak to snad je případ od pripadu. Já si nemyslím, že mi hrabě po porodu. Ke tchyni jsem neměla nikdy vztah, ale neresila jsem. Vnoučata a jsou ale její krev a to ji neodpustím. Se 2 skorotchynemi jsem vycházela vytecne a vím, že deti by u nich byly stale. A to, že tchyne má za prasene ruce a sahá na miminko, nebo roční dávala sil či cukr, tak parDon, pokud lidi nemají základy hygieny a výchovani, tak hoLt jim to musí někdo říct, ať je to tchyne nebo snacha...
Taky si nemyslim, ze problem by nastal po porodu. Naopak bych rekla, ze s malou se snazim byt smirlivejsi. Jen proste ja mam odpor k planovani, nesnasim lapace prachu, zboznuju volnost a myslim, ze moje dite ma dojiste miry pravo svobodne volby a narok, aby mu dospeli venovali pozornost. Tchyne je muj opak, jeji vychova na me pusobi jako drezura a vubec mi atmosfera v jeji blizkosti prijde svazana a nepohodlna. Zvu ji na vsechny rodinne udalosti, kdyz je potreba jedu tam. Ale dceru tam posilam nejradeji jen s manzelem, abych u toho nemusela byt a samotnou ji tam nenechavam. Dcera tam nejezdi rada, vzdycky se ujistuje, ze tam nebude spat. Spokojena je pokud tam ma deti svagrove, ale babicka nechce, aby u ni bylo vic nez jedno dite, protoze 2 delaji hluk. Ale jinak je pecujici, ma spoustu kamaradek a pro svou dceru je dokonalou babickou, jen proste spolu si nevyhovujeme. A rozhodne bych neocenila, kdyby me nekdo chtel ve vztahu k ni "vychovavat", asi bych se stahla jeste vic.
@marion2017 přečetla jsem si tvé příspěvky....a popravdě asi bychom se dostaly do sporu 😉
@marion2017 moment, čtu správně, že ty neodpustíš tchýni to, že má s tvejma dětma stejnou krev?
@handulka40 Ono se to možná časem všechno nějak spraví. Ve třech letech je holčička ještě hodně malinká a maminka není tak úplně zvyklá se o ní dělit. Aspoň já teda když byl kluk takhle malej tak mě fyzicky bolelo každé odloučení i na krátkou dobu. Taky jsem ho babičkám nepůjčovala. Pak stejně bylo třeba začít zvykat na školku, začala jsme ho dávat každý týden na dvě hodiny na kroužek a sama si zvykat i když to bylo těžší pro mě než pro něj. A taky jsme měla problém ho dát tchýni i vlastní mámě. Takže to že k nim jezdí na návštěvu a tchýně má holku na hodinu je podle mě docela dobré, taky by jí nemusela půjčovat vůbec přece. Až bude holčička ve školce tak se to zlepší a až bude ve škole a začne jezdit na školy v přírodě a tábory tak už to možná bude úplně dobré. Já mám díky rozvodu tchýně dvě a ještě mámu a nejmíň ráda dávám kluka k mojí mámě, protože se s tátou hrozně hádají i před klukem a taky mu dávají strašná jídla (kokakolu, dorty, čokolády a ani tam nemusí jíst normální jídlo), pak k bývalé tchýni, tam je to lepší i co se životosprávy týče a nejraději teď k nové tchýni. Tam jsem ráda i já, s tou si strašně rozumím, má shodné názory na výchovu jako já i na výživu a životosprávu. Její manžel to občas malinko kazí protože kluka víc rozmazluje a všechno mu kupuje ale je to tam pro mě nejlepší, jsem nejklidnější když je tam a i tam vždycky tráví největší část prázdnin. Takže shrnu, když byl kluk tříletej tak se chodilo jen na návštěvy k babičkám, pak když byl ve škole a nebylo přes prázdniny hlídání a já musela do práce, tak už tam spát začal. Teď je mu 12 a přes prázdniny je vždy týden až dva na táboře, týden s námi na dovolené a zbytek u těch svých tří babiček a já si ho skoro vůbec neužiju. Uvidíte že i u vaší tchýně se situace časem změní.
@vosinka nejste moje utajena švagrová😅😈? Moje tchyně je něco podobného. Autorce Radim počkat na vlastní potomstvo, potom sama uvidí, jak na tom bude s postojem k babičce. V mém okolí je spousta holek,které před těhotenstvím tchyni milovaly a po porodu byly rozčarování, jak jim leze na nervy😅mne osobne nejvíc drtí rady,jak se to dělalo před 40ti lety, i když mne to nezajímá a takový Lindy,ze tehdy unas byla z vodovodu dobra voda a co děti jedlý apod. Jinak teda kluci oni jezdí a rádi.
Vztah s tchynema je opravdu slozita. Neplet se do toho. Ja treba mam tchyni skvelou...nemuzu si stezovat. Je hodna,objetava,pomaha jak muze. Ale cas od casu me neskutecne stve (pouzila bych horsi slovo ale ovladam se). Proste averze. Bydli 5km od nas a nadsene pomaha.
Samozrejme je super,kdyz si vezme maleho do kocarku a ja mam 2h pro sebe,umyju si vlasy,poklidim...ale strasne mi vadi,ze si to vynucuje.Zavola a proste oznami,ze zitra prijde...nezepta se,jestli muze...a klidne je tady az do vecera. Kdyz prijdou s tchanem na nastevu,ja drzim maleho v naruci, je spokojeny...a ona se pririti,natahne k nemu ruce a rekne "pujdes k babicce?" Co jako ceka?Ze ji odpovi "jo,chci"? Mam vždycky chut ji sarkasticky odpovedet,ze on mluvit neumi a ja ji ho nedem. Furt mu nuti dudlik i kdyz syn ho nesnasi a vyplivuje ho. Zacal si cucat prstiky (jen chvilicku a je to normalni vyvoj) ale ona mu pokazdy cpe dudlik. Ted v nedeli jsem ji dost odpalkovala.Zacal si cucat prst a ona hned "podej mi dudlik,ja mu ho dam" Tak jsem dost ostre rekla NE. Koukala jak puk
Momentalne jsem ve stavu,ze bych ji poslala do haje a uz ji nikdy nevidela,syna ji uz nikdy neukazala...proste silena averze. A to nic hrozneho nedela. Proste jak jde o dite,tak jakekoliv poucovani je neskutecne otravne!!
Takze se nechci zastavat svagrove ale ono opravdu staci par malickosti a averze je na svete.
O mé tchýni také každý řekne, že je fajn a že to mám dobrý. Jako jo, je to hodná ženská, ale... hodně mě změnil rok a půl, kdy jsme u nich s manželem bydleli. Pro ujasnění situace - měli jsme tam k dispozici 2 pokoje, kuchyň a vše ostatní bylo společné. Snažila jsem se pomoct, co bylo třeba, ale zase zároveň "nepřekážet", přeci jen jsme byli u nich.
Musím říct, že tvou švagrovou v dost věcech i chápu - má tchýně by se pro svá dvě vnoučata rozkrájela (jsou to naše neteřinky, my malé teprve čekáme). A já se upřímně začínám děsit, co bude.
Během toho roku a půl jsem zjistila, že moc nevím, co s ní - je z jiného těsta. Na všechno má názor (i na věci, kterým nerozumí, navíc pořád mele, takže se ani nedostaneš moc ke slovu), není moc ochotná respektovat názory a přání okolí (např. jsme jí s manželem oba jednohlasně na otázku, že bude zítra převlíkat postele, tak jestli nám má taky povlést, odpověděli, že NE... a co myslíte, druhý den jsem přijela z práce a vesele mi hlásila, že jak byla v tom, tak nám povlekla taky... nemohla jsem jí ani cítit 14 dní).... bylo by toho hodně. Ona by na mě taky určitě našla chyby, co jí nesedí, to vím..
Dost mě také ovlivnila doba, kdy tam má švagrová začala nechávat neteřinku na hlídání. Tchýně kouří, sice venku, ale přijde, táhne to z ní na dva metry a na malou se hned vrhá. Já kouření fakt nesnáším a hlavně kouření u dětí... Sice se malé věnuje, ale až tak moc, že je to skoro na škodu. Malá si hezky hraje, a ona ne, že by jí nechala, ale to je pořád šup sem šup tam - chrastítko, knížka, malování, kytara... i dospělému by z toho šla hlava kolem, natožpak malému prckovi. Nemá problém sedmiměsíční dítě tahat za ručičky a radovat se, jak hezky "chodí".... Medík na dudlík to byla oblíbená klasika - na pláč, na náznak špatné nálady, jen tak... K vánocům pod stromečkem pro 2,5 roční holčičku snad 20 dárků... Když si švagrová malou odvezla, já poklidila kuchyň, hračky, a tchýně po 2 hodinách od odevzdání vnoučete prohlásí "Uf, tak jsem se konečně dala do klidu, ono je to taky náročný jí tu mít celý den.."
Jak už tu někdo psal, tak tvou švagrovou mohlo ovlivnit i třeba jen nějaká maličkost, věta, hloupost. Tak to bylo i u nás... Když jsme se k nim nastěhovali, tak manželovi řekla, že tam můžeme bydlet, ale děti tam mít nesmíme, protože ona už to jednou zažila, co to je mít řvoucí dítě doma (tím myslela ty dvě své vlastní, třicetileté)... Nechápu, jak tohle může ženská vypustit z pusy; beru, že měla obavy, ale říct to nahlas?!? Zvlášť, když člověk pak vidí, jak se vrhá na to své vnouče, jak prosí švagrovou, ať jí tam malou nechá, jasně na odpoledne, přes noc,.. klidně na víkend. Navíc si troufám říct, že nás oba zná, a mohla vědět, že kdybych otěhotněla, tak tam ani nebudu chtít být. Prostě by se to vyřešilo jinak, našli bychom si podnájem. Po roce, co jsme tam bydleli, tak tchýně onemocněla, když se uzdravila, tak zase manželovi řekla, že jakto, že ještě nemáme děti, a že moc těší, až je budeme mít, a jak by se to nějak udělalo, aby to šlo u nich... a to byl pro mě poslední impulz k tomu jít pryč, odstěhovat se do podnájmu... Ano, asi jsem za tu špatnou, co se s ní teď skoro nebaví, co je odtažitá a ona je v očích okolí báječná ženská, co by se pro vnoučata rozkrájela,... ale já jí prostě znám i trochu jinak... rok a půl jsem tam probřečela (a to nejsem žádná citlivka, za celý život jsem skoro nebrečela, spíš se se vším peru.. tam už to prostě nešlo a bylo toho na mě moc)... a i když dělám, co můžu, tak to prostě úplně nejde a nevím, jestli někdy půjde... různé věci ještě hodně bolí a to už jsme skoro rok pryč. A co bude, až se to malé narodí, to nevím.. babičku mu nechci upírat, ale zase chci, aby respektovala má přání, což se obávám, že moc neumí... a jak moc budu ochotná dát své dítko z dosahu, to je ve hvězdách, zatím mám pocit, že zrovna dvakrát moc ne...
@rosalline to je v pořádku, ne každý si sedne. A obecně lidem vadí, když má někdo svůj názor..
@tinaprofi asi jsem to špatně napsala. To, že nebere mě nebo ze mě není na větvi je ok. Ale že jsou jí její vnoučata dost šumák (a to je její krev) mi je strašně líto...
@rosalline PS: a co ti vlastně tak vadí? U tebe mi vadí paušalizování, neschopnost naslouchat a pochopit člověka (empatie). Je tady více žen, kterým já tak rozumím... a které to nemají s tchýní lehké.
@marion2017 :o)))))))))))))))))))))))))))))))))))) Ta žena, starší ročník, s těmi zaprasenými rukami, bez základů hygieny, manipulativní ženščina....vychovala otce tvého dítěte. Milovala ho a on miloval ji ( pravděpodobně, jestli se nejedná o disfunkční a asociální rodinu, což nepředpokládám-to k té paušalizaci). Když byl mimimo pravděpodobně ho kojila, on k ní natahoval ručičky, pusinkoval, resp. tu výchovu přežil... Nějak ho vychovala, asi ne špatně, když sis ho vybrala..... a teď přijdeš ty a začneš ji odsuzovat? kritizovat? hanit? a mluvit o ní, tak jak mluvíš? Ano, dle mého ty patříš do toho mého paušálu..... a jak píše @almara2, přenes se o pár let dál...do role babičky versus snacha, která k tobě má výtky, která tě nesnese, že třeba moc uklízíš....a sbohem synku... Hele, nechtěla jsem o tom psát...řekla sis o to sama.... Jestliže se jedná opravdu o asociální osobu, tak promiň. Ale jestli je to normální ženská se svými chybami i klady...tak si tvůj postoj nezaslouží...naopak úctu...
@tynka9 Tak to se Ti nedivím, že máš k tchýni výhrady... To je fakt nehezké chování.
@olga_i pohovořit se švagrovou jsem vyzkoušela... Na toto téma odmítá mluvit🙂 Většinou se na nějaký ten týden urazí a nemluví se mnou...🙂
Holky, moc děkuju za všechny názory. Už mi z toho asi hrabalo - dusno při každé společné návštěvě. Vůbec mě nenapadlo, jak by to mohla švagrová vnímat... Možná si i projektuje věci, které nejsou vůbec pravda - tchýně se nějak zatváří, švagrová si to jinak interpretuje... Sama si pamatuju, že jsem měla s babičkami nádherný vztah a chvíle s nimi pro mě byly ty nejhezčí, ale švagrová možná takovou zkušenost nemá. My bohužel děti nikdy mít nebudeme, takže to nebudu nikdy moct posoudit z hlediska matky...
Ženský pokec stejně vydá za deset psychologů🙂
@tynka9 Přesně jako moje tchyně. Všichni říkají, jak se mám, že hrozně hodná. Ale přesně třeba to s tou postelí jsem zažila něco hodně podobného. Absolutní nerespekt k tomu, co s manželem řeknem. Slazení bílého jogurtu malé přes náš zákaz, vodění dítěte za ruce, se kterým jsem pracně cvičila vojtovku. A to co předvedla tenhle víkend je na samostatnou diskuzi.
Taky jsem se kvůli ní hodně nabrečela a ještě nabrečím.
já teda sama za sebe jako matka...vidím mouchy na obou babičkách. prostě nikdo není dokonalý, podle našich představ. vidím mouchy i na sobě. taky bych jistě našla rezervy a mohla být ještě lepší máma než jsem. ale zakazovat dětem styk s prarodiči? vždyť je to na škodu všem třem generacím 😲 ono záleží o jaké konkrétní důvodu u koho jde. ale většinou jsou to prostě malichernosti a osobní msty.
každopádně ty opravdu nevidíš do toho jak to mají. třeba si jednou budeš se švagrovou bližší a popovídáte si. a třeba ji lépe pochopíš až ve chvíli, kdy sama budeš matkou 😉
@handulka40 ahoj pocity jako ty jsem měla taky, byla to jedna a ta samá situace, teď máme dítě i my a švagrovou jsem ve všem pochopila ;)
@handulka40
Ahoj, tak já jsem v roli tvé švagrové....
Tchýně ní taky víceméně nic neudělala co ale od doby co se narodila malá si nerozumíme... Jsou to banality, které se navršují.... Jak víš že by jí sladkosti nedala? Moje tchýně taky tvrdí že tohleto a támhle to je špatné a stejně jí to dá i to i přes to že ví že si to nepřeji. Jedná se o různé nekvalitní šunky, pečivo, sladkosti a nesmyslná dětská potí, plné barviv, cukru a hnusu... oblečeni - další problém.... Nakoupí ji oblečení které má kolikrát malé (o vkusu nemluvím) a stejně jí do toho narve a jde s ní takhle ven.... Nebo ji koupila boty od Vietnamců i když ví že si to nepřeji.... Několikrát jsem ji prosila aby ji nekupovali dárky u příležitosti každé návštěvy u nich, že jí tím ničí charakter.... Neposlechli mne až mi jednou došly nervy a když malá řekla že chce jít k babičce protože ji da nějaký dárek tak jsem ji u toho nechala (do té doby jsem ji to vymlouvala a říkala že k babičce se nechodí kvůli dárkum) no a jak jsme přišli tak jim dcera řekla že chce zase nějaký dárek.... Konečně jim to došlo....takhle je to se vším
Malou jim dávám, ale nerada, štvou mě, cpou ji nekvalitní šunkou a sladkostmi, kupují věci v sekáči a u Vietnamců a i hračky a pak mi to natlačí domů.... A já to pak vyhazují (ne všechno, ale to co je vyloženě nekvalitní šunt prostě doma nechci)
A navíc se ní neumí jednat přiměřeně k jejímu věku, je jí skoro šest a nedávno jsem myslela že mě trefí, když ji chtěla tchýně krmit....
Mám už na ně za to docela vztek, ať řeknu cokoliv vždy to udělají opačně aby mi ukázali že prostě oni mají pravdu....
A není to tím že jsou to tchanovci, můj muž (jejich syn) z nich už jde taky na nervy, a nechápe kolikrát s čím se přitáhnou.... A i když jim i on něco poví, je to jako by hodil hrách o stěnu....
Ale pro okolí, vypadají jako dokonala babi a děda, každý mi vždycky říká, jak to mám super, že máme takovou babičku.... Ale už nevidí že když je u nich malá na návštěvě v tak se pak doma chová jako fracek... Že na jaře tvrdili jak u nich bude trávit prázdniny a pak ji měli sotva jednu noc.... Nebo že ji nacpou do silonových ponožek ó Vietnamců a obujou ji hrubé papuče i když vědí že se jí extrémně potí nohy a já pak 14 dní řeším, že se jí loupou nožky, nebo ji koupí šíleně hrubou čepici a diví se že jí to nechci dát na hlavu když je venku ještě 10° a ona trpí na pocení hlavy....
Zkus se zeptat švagrové co s ní má za problém...
@marion2017 chapu
@handulka40 a přitom od každého jen slyším, jak mám fajn tchýni... jako jo, ona je hodná, rozkrájela by se... jenže někdy je to na škodu...
Jednou nám třeba poslala po víkendu jako "výslužku" svíčkovou, co dělala. Má jí dobrou, člověk by byl rád, dal si rád... jenže když pošle 8 velkých porcí pro 2 lidi, kteří obědvají v práci, tak to je za trest. Vyhodit je to člověku líto, a když jí konzumuje už třetí den po sobě, tak mu leze i ušima. Nehledě na to, že další víkend měla sestřenka svatbu a co bylo jako oběd? Pokud by poslala na ochutnání, tak jí moc ráda poděkuju, pochválím.. ale když jsem viděla tu krabici omáčky, co poslala, tak mi došla slova. A její argument - my jsme doma jen dva, kdo by to tu jedl. A nás je jako doma armáda??
O tom to je... je moc hodná, ale občas by tou péčí umořila...
Vždycky jsem si myslela, že mám s tchyní dobrý vztah. Jo, byla trochu divná, manipulátorka, vyděračka a drbna, ale každý je nějaký, a měla mě evidentně ráda. Pak se narodila dcera a já nestačila zírat. Honila mě jako kozu, přines mi malou, nachystej kočárek, dej jí jiné kalhoty, tyhle se mi nelíbí, když malá plakala, brala mi ji z rukou, že ji utiší lépe než já, když jsem malou nakojila a ona konečně usnula, budila ji s tím, že mám slabé mléko a je potřeba ji dokrmit umělinou. Když dcerka plakala a já dlouho kojila, ani čaj mi neuvařila, ale demonstrativně snídala suchý rohlík, že jsem jí ani snídani nepřipravila. Bydlela jsem od ní 600 kilometrů, ona za námi přijela dvakrát, ale moji návštěvu s malou vyžadovala jednou do měsíce. Že je to deset hodin jízdy s plačícím miminkem jí bylo jedno. Pak jsem znovu otěhotněla a byla jsem skoro pořád nemocná a teror se vystupňoval. Dál vyžadovala návštěvy, ale když jsem přijela do Česka, nepřijela ani hodinu jízdy k nám: mrzne, klouže, je to nebezpečné, je špatný vzduch, nechci chodit po venku, jsem nemocná a nesmím mezi lidi - vždy zakončeno slovy Přijeď s malou, abych si ji mohla pomazlit. Nikdy nepřebalila, nepostarala se o malou, abych se mohla vyspat, nepomohla s ničím.
Jen pořád kritizovala, to neděláš dobře, že, to musíš takhle, a podobně. Když dcera v osmi měsících nechodila, řekla mi, že je asi retardovaná, když ještě nechodí.
A pak jsem jednou slyšela její telefonický rozhovor s nějakou kamarádkou. O tom, jak mi se vším pomáhá, ve všem mě respektuje, skáče kolem mě a pořád se stará. A já jí malou schválně nedávám, protože jí tím chci ublížit. Zdravotní problémy, které jí způsobuje roztroušená skleróza a kterými zdůvodňuje, že nemůže nikdy přijet a pohlídat, prý jsem jí také způsobila já svým chováním.
Přes všechno výše napsané jsem se jí snažila dceru dávat co nejvíc. Pravidelné návštěvy, časté telefonáty, prosby o návštěvu, přemlouvání, že ji děti chtějí vidět. Jen aby děti nepřišly o babičku. Trvalo mi 3,5 roku, než jsem si dokázala připustit, že o děti nestojí, že ji nezajímají a cokoli, co ji připravuje o její pohodlí, ji obtěžuje. Ano, kdybychom jednou týdně přijeli jí na půl hodiny děti ukázat, to by jí vyhovovalo, ale hlavně, aby nemusela cokoli dělat. Tak to ale okolí přece říkat nebude, to by nevypadala jako dokonalá babička s příšernou snachou.
Chci říct, soudit je snadné, když neznáte pohled druhé strany.
@rosalline no, dekuji za názor. Silně s nim nesouhlasím, to by tahle diskuze vůbec nebyla a musela bys odsoudit všechny, které zde píší o tchýni a myslím, ze daleko hůř než já. A v tom případě by vždy a všechny tchyně byly ty správně ženy a snachy ty, které by měly mlčet a držet krok jen z toho titulu, ze jsou snachy, mladší apod. Tento názor mimo jiné ma i ma tchyně. A ano, velmi dobře jste napsala, ze výchovu PŘEŽIL, protože to mohlo dopadnout daleko hůř. A sourozenci se všichni shodnou (a neni to opravdu asociální rodina) na tom, ze je chladná a ze je nechala žít jako dříví v lese. Já jsem výchovu své matky také přežila a s daleko horšími následky, ze kterých se celoživotne "léčím ".Mame velmi pochrouane vztahy, ale máma děti miluje a přesto, ze bydlí 400km, vidí je častěji než tchyně. Jezdí, pravidelně vola, posila balíčky. Dcera tam jezdí i na delší dobu a máma se ji strašně věnuje, děla program, snaží se ji na sebe navázat. Ano, děla věci, které mi taky vadí a snažím se ji to říkat. Je to taky težké, ale proste vím, ze děti ji miluji, nebudou brecet a bude o ne postaráno. 12 let jsem se věnovala dětem a taky o tom neco vím, tak proč třeba tohle tchyně nerespektuje? Ze jsem se mohla naučit neco ze zkušenosti jiných, psychologů, rodičů, různých modelu? Ona jela pouze ve svém stylu a výchově a nikdy v sobě nehledala chyby-a to já třeba dělám. Manžel ji bere jako matku, ale nemá s ni hugy/lovy vztah, já také ne. Myslíte, ze tohle je fajn výsledek výchovy?Pokud ano, je mi Vás trochu líto: já tedy chci trochu víc, abychom se milovali, respektovali, měli chuť se vidět, sdíleli věci.... tchyně nikdy nepřebalila, nepřinesla buchty, nepovozila. Když jsme byli nemocní, nepomohla. Když jsem šla do práce, nepomohla. Vám to přijde v pořádku, OK, každy chceme od života neco jiného. Kdyby byla milující babička, odpustila bych snad i zaprasene ruce, které třeba Vám by nevadily.. ostatně i zdravotnice v Podoli vrazila dennímu miminku špinavý prst do pusy, tak to asi normální bude 😀. Proto také praskaji domovy důchodců ve švech, protože rodiče, kteří se chovali k dětem slušně a hezky by tohle zpět nedostali, ze ne ? (teď zase čekám smršť a diskusi na toto téma-ano, muže se to stát v případě, ze rodice byli hodni...o bývalou tchýni bych se rada a s láskou starala. O tuhle ne)
@handulka40 Nečtu celou diskuzi, ale dala bych jednu radu - hlavně to neřeš ty přímo s tchýní za zády švagrové. Mohlo by to být takové fajn téma ke kafi, ale jednak nic nevyřešíte, jednak by se ti to mohlo vrátit - co ty víš, jak budeš svůj vztah ke tchýni prožívat, až budeš mít vlastní děti. Já si dokážu představit klidně tisíc a jeden důvoc, které k tomu tu švagrovou můžou vést. Ale spíš bych si o tom někdy u kafe promluvila s ní. Nenastavovala bych to jako řešení problému, spíše by mě zajímaly její pocity ve vztahu dítě-tchýně. Ono to fakt nemusí být snadné.