Tchýně

@anelamates Vy říkáte respektujeme se, ale když by vám snacha řekla, že nechce návštěvy , tak řeknete, že je sobec? To je podle vás respektování? Asi takhle, zkuste svoji snachu nechat být a pak poznáte, jestli vám ona SAMA zavolá, ať přijedete na návštevu, pak se uvidí, zda stojí o to, abyste přijela. Neberte to jako útok na tchyně, ale je opravdu hnusné říkat něco ve smyslu JÁ JSEM BABIČKA A JÁ MÁM PRÁVO. To můžeme říkat i my snachy zase JÁ JSEM MÁMA A JÁ NECHCI A TAK TO BUDE. Promiňte, ale vy si zaměťte před svým prahem. Je opravdu smutné, že nás tady berete jako potvory, ale některé tchyně zkrátka se ani nezeptají a rozkážou a to by se nelíbilo ani vám, kdyby vám snacha poručila kdy máte udělat tohle a kdy tamto. Zkuste se na to podívat z jejího úhlu pohledu, né ze svého, pak možná pochopíte, co se vám tady všechny snažíme říct. A nemyslete si, že svoje tchyně nechápeme, já se opravdu snažím jí vyjít vstříct ale pokaždé to také nejde a když to nevyjde, hned je naštvaná, ale to se nedá nic dělat. My snachy hold nemáme v zadku vrtuli.

@nanysek123 Nenamáhejte se, nemáte šanci přesvědčit někoho, kdo nechce být přesvědčen. My tady můžeme "do aleluja" opakovat, že se nám nelíbí konkrétně to a to, že každý má své hranice trošku jinde, že ne všechny snachy jsou takové a ne všechny tchyně makové a že nám jde v podstatě jen o vzájemné pochopení, toleranci a slušnost...ale paní si dál pojede svou jako kolovrátek, příspěvky ostatních si upravuje k obrazu svému atd. atp. A kdo se dopustí jiného názoru, nebo má odlišnou zkušenost, je nevychovanec a sobec...Hlavně myslím, že na to, jak to má v rodině ideálně zařízené, se tady trošičku moc čílí...Kdo to tak opravdu má, nemá zapotřebí to rozkaceně omílat v padesáti příspěvcích a na jakýkoli náznak pochyb či nesouhlasu se takhle čertit...Nehledě na melodramatické: "já přemluvím snachu, aby vám napsala..." No...myslím si o tom své, ale tím bych to pro sebe uzavřela, jakákoli další diskuse s pani mi připadá jako mrhání energií...ty příspěvky by stejně byly jak přes kopírák...

A ještě bych možná doplnila, že paní nám tu obdivuhodně názorně předvedla, jak laskavá a tolerantní by byla ke snaše jiného ražení. :D Pokud jí takhle zvedne tlak obyčejná diskuse na netu...ehm.

Mě se právě taky hlavně nezdají ty názory ohledně šestinedělí, a nebyla jsem líná si to najít..:D : "A věřte mi, že je mi líto těch neštastných babiček, které se provinily vlastně láskou k vnoučeti. Protože je chtějí co nejdříve vidět a pochovat - ale protože jsou to tchyně, musí čekat třeba až po šestinedělí. To je strašně kruté, a já se jim ani nedivím, že potom na snachy nasazují. Taky bych byla asi zlá."
Noo.. Tak to je přesně ono. Já dám teda úplně konkrétní pohled z druhý strany.. Pro mě těch 6 neděl bylo peklo.. Cítila jsem se špatně nejen fyzicky, ale i psychicky.. Ze dne na den se mi změnil život, najednou tu byl někdo na mě absolutně závislý, a ta tíha zodpovědnosti byla obrovská.. S malou jsem ven nemohla, byla jsem jako ve vězení, připadala jsem si ošklivá, neschopná, vyřízená.. Když malá spala, tak jsem často seděla na zemi v kuchyni a brečela.. ( než mě někdo nařknete, malou miluju a za nic bych ji nevyměnila, byl to jen chvilkový stav). Tak to bylo moje šestinedělí, vážně máte pocit, že jsem u toho potřebovala diváky? Nemluvím o tom, že jsem nestíhala a tak.. A protože jsem tvor nespolečenský, potřebovala jsem se z toho dostat sama! v klidu, nesnáším když mě někdo vidí zranitelnou.. Ale vám je líto nešťastné tchyně, kterou jsem tam nechtěla, taky byste podle svých slov asi byla zlá.. A nemusela čekat po šestinedělí PROTOŽE je to tchyně.. Musela čekat zrovna ona, protože nikoho jiného ani nenapadlo tam jít, dokud JÁ bych je nepozvala.. To šestinedělí asi nevymyslel nikdo ze srandy..🙂 Zároveň naprosto chápu ty, co návštěvy hned vítají s radostí a tak, ale já prostě ne.. Jsem zlá, no🙂

@nanysek123 No tak jo, ukecaly jste mě. Takže až snacha zase zavolá, že přijedou s dětma na návštěvu, tak jí vysvětlím, že ne. Že nechci být za mrchu a že z ní nechci dělat pokryteckou potvoru, která kvůli mě trpí. Prokristapána, jak vám vy trdla naivní - a pozor, o nikom tu neříkám že svině nebo co to tu padlo od kohosi , že prostě vycházíme, že moje snacha by mi nikdy neřekla nelez k nám, protože ví, že i babička je pořád ještě máma a že se na to vnouče těší. A hotovo. Prostě nejde vám to vysvětlit, jste vztahovačné a to je váš základní problém. Stále jenom já já já - unavená, já mám dítě, já mám právo. Tak jo, mějte si to co chcete vy. Ale prokrista přestante mi neustále podsouvat to, že nevycházíme, že moje snacha je utápnutá falešná ženská, že kecám, a že mne ráda nemá. Prostě si nemějte nebo mějte rády koho chcete, je to vaše volba, ale nám neradte, jak se máme chovat k sobě. A to, že nechápete, že jsme schopné se domluvit slušně a s láskou, to je váš problém. A tohle vaše porypování - že z vás dělám nepřející svině a krávy - no nevím, kde jste to vyčetly která. takže na to pozor, jediné, co můžu říci, že neumíte asi některá z vás číst a čtení pochopit. Máme se rády, stačí? A že vy nám to asi závidíte a nejste proto schopné to strávit, to je váš problém.

@carmilla Několikrát jsem uváděla, že si uvědomuji, že jsou tchyně takové i makové, dobréí i mrchy a stejně takové jsou i snachy. Takže nechápu, proč mi podsouváte, že tohle odmítám připustit? Ano, připouštím to, stokrát to připouštím. Ale nepřipouštím, že máte právo na sobeckost. A jak říkám - zřejmě platí vrána k vráně sedá - proto si syn vybral ženu stejné letory, jako jsme my,a proto dobře vycházíme, a proto si zřejmě vaši manželé vybrali vás - a ted proto máte potíže vyjít s tchyní. Tak to asi bude. Prostě je marné se tu snažit o jakékoliv pochopení, když se z věty-ano některé tchyně jsou fakt děs- udělá, že nejsem schopna pochopit, že některé tchyně jsou děs. nesnáším lidi, kteří nechápou jednoduchá sdělení, s tím jsem měla vždycky potíž. Proto mě tu zvedáte tlak. Protože nevím, jak vás přesvědčit o tom, že mohou existovat i velmi dobré vztahy. Podle vás nejdou a hotovo.
@nanysek123 A moje snacha mi sama klidně zavolá a řekne - my budeme na Vánoce zase u vás, jo? Nebo - my přijedeme dneska odpoledne, jo? Já telefonovat nemusím, to se neboj. A nikdy ode mne neslyšela - musíte. Možná ty to doma slyšíš, ona ne. Takže můžeš klidně závidět dál. A pěstovat si své zloby vůči těm, kdo mají jiný pohled na věc. Protože o toleranci se tu mele stále, ale tolerovat jednoduché sdělení - máme se rády a vycházíme - je jednoznačně nad vaše síly, jinak byste mne stále nepřesvědčovaly o tom, že lžu. Jenže tolerance pro vás jasně znamená - uznej mou pravdu a pokud ne, necpi se sem. Smutné, ale jasné.

@anelamates No... jak jsem předeslala, já už považuji diskusi s vámi na toto téma za vyčerpanou. Jenom bych na závěr podotkla, že u drtivé většiny toho, co tu zmiňujete, si nejsem vědoma, že by to tu padlo...alespoň ně v kontextu, v jakém píšete vy. Mnohé reakce úplně překrucujete, některé si dokonce vymýšlíte. A ohradila bych se vůči osobním útokům - "váš partner si vybral vás, a proto"...Jsme snad všechny dospělé...Je tohle opravdu nutné? Neznáte nás a víte o nás a o naší rodinné situaci s odpuštěním prd...Já s tchyní například tak vyhrocené vztahy jako některé pisatelky nemám, vycházíme spolu slušně a normálně si popovídáme, zajdeme na grilovačku, společně slavíme atd. Jenom jsem psala, jak bych to viděla já, až budu v té situaci a chtěla jsem se zastat některých holek...takže tyhle vaše analýzy a hodnocení naší morálky a osobnosti si laskavě nechte. Děkuji.

Já mám tchyni i oba tchány( vlastní a nevlastni otec manžela) super...bydlíme od sebe kousek a přesto se nám do ničeho nepletou, stejně jako moji rodiče, kteří bydlí 200 km daleko. Za to manželova babička, to je hotovej generál, se všemi to myslí dobře, všem ráda pomůže, ale bez ohledu na to, jestli je to potřeba a ten člověk o to stoji. Ale svou pomoc pak ráda připomíná...je zvyklá se svým dcerám hodně plest do života, ale ony jsou zvykle a často jim to i vyhovuje, ovšem u nás naráží, manžel to nesnáší, když se nám do něčeho motá a ja nemám problém slušně říct, ne nechceme...ale ona stejně nechápe a ještě je urazena...začali jsme stavět dům, je to naše rozhodnutu a nikoho jsme o pomoc neprosili, pokud ano, řekneme si a samozřejmě se revansujeme...ovšem babička ma pocit, že celá rodina by měla zit naší stavbou...ještě jsme nezačali a ona prisla s tím, že nám domluvila projektanta a ze ho zaplatí...poděkovali jsme, že už projektanta máme a že žádné finanční dary nechceme...no byla uraznea, pak nám začala shánět brigádníky...opět jsme odmítli...protože jak si člověk necha do něčeho mluvit, už to jede a musí být podle ni...takze by nám za chvili organizovala celou stavbu...však to zkoušela...a proč stavíte do patra, přízemní je lepší...proč střechu z plechu, Tonda říkal, že tašky jsou lepší a hypotéku by vam domluvila Mana....nastesti už pomalu chápe, že nám život ridit nemůže a obrací pozornost jinam...třeba jsme tam úplně přestali jezdit na oběd, protože nejím moc maso a po matném je mi špatně, mockrat jsem ji prosila, ať mi jidlo nepoleva omastkem a pod..nezajem, bylo by to suché, mastit je potřeba...no přeci nebudu po každé návštěvě zvracet a mít průjmy, tak jezdíme na odpoledni kafe 🙂 takže tchyni mám super, ale pratchyne stojí za to 🙂

@anelamates Nezlobte se, ale s vámi je to těžké a dohadovat se s vámi je zbytečné. Já vám nic nezávidím, naopak. Jasně, když mám jiný názor, je to závist, nebo jsme tady zlé a nepřející? To je vaše shrnutí? Zkrátka nechcete uznat, že máme v něčem tady pravdu. O tom šestinedělí nemá smysl s vámi diskutovat, stejně si pojedete svou, nedokážete pochopit, že některé ženy po porodu to zvládají hůř,než třeba vaše snacha a jak tady naznačujete, je asi svatá a my se budeme asi smažit za to, že chceme mít klid a pohodu doma. Jste možná uražená z toho, co tady čtete a já vám nebudu podsouvat něco, co stejně nepřijmete. Pro mě bylo šestinedělí opravdu těžké a jediné, co mi pomáhalo, byl klid a to není jenom od tchyně, myslím i moji rodinu,kamarádku atd. Kolikrát jsem za celý den se nestihla ani převléct a byla v noční košili a všude doma nepořádek, neumyté nádobí, ale pro mě bylo důležitější dítě a možná tady řeknete,že by to návštěva pochopila, ale jak bych se cítila já?O to jde, propadla bych se. Kruhy pod očima, nevyčištěné zuby, zkrátka hrůza, ale to vy nedokážete zřejmě pochopit.Nedovedu si představit, kdyby vám snacha řekla ne, protože proti našemu NE se tady perete docela slušně.

@alikam Přesně něco podobného bylo u mě. Já jsem sotva stíhala a byla ráda, že jsem ráda. Tchyně dělají, jako by po šestinedělí končil život vnoučat. Vždyť pak si je přece užijí dosytosti.Jenže je to těžké, protože ony samy na toto období zřejmě zapomněli, nebo měly někoho po ruce. Já vypadala fakt strašně i psychicky, protože jsem z toho, že mám málo mléka a přikrmuju umělým brala, jako selhání a teď vím, že to byla hloupost, ale když jsem spala každý den tak čtyři hodiny, viděla jsem všechno úplně jinak.

@nanysek123 spousta z nas to mela takove, a ja byla rada, ze za cele sestinedeli prisla tchyne jen dvakrat na pul hodky a moje rodina asi 4x na chvilku (s tim, ze mi mama naplnila lednici mrazak hotovým jidlem) pokochali se a jeli. tchan byl jen jednou asi deset minut. Je to hlavne o lidech, babičky si nepamatují už živě jaké to s novorozencem je, a snachy /dcery zase netuší jaké je to z pohledu babičky... tolerance/pochopení/respekt je hezká věc, ale mela by být vždy oboustranná.

Dobrý den dámy, tak já už jsem dvojnásobnou babičkou a co tady čtu je pro mě zasláním do minulosti.S tchyní jsem to měla těžké, protože jsme bydleli s manželem u ní a tchána. Nakonec jsme se museli odstěhovat, protože tchyně mi nedala pokoj a pořád poučovala a rozkazovala a říci slovo NE, bylo sprosté slovo, pro ni teda. Ale můžu říct za sebe, že já jsem si tenkrát řekla, že taková nebudu, protože vím moc dobře, jaké to je a opravdu se mi to podařilo. Moje snacha mi také zdělila, že chce mít klid a jestli by to nešlo po tom šestinedělí. Nebudu vám tu lhát, bylo mi to líto a smutno, ale řekla jsem si spokojená matka rovná se spokojené dítě. Jenom jsem ji řekla, že kdyby potřebovala pomoct s prádlem, že vyperu, vyžehlím, uvařím, zkrátka všechno, co bude potřebovat. Snacha si o pomoc řekla, ale svojí mamince, což jsem chápala, je jí blíž, než já, ale líto mi to bylo. Ale moje snaha se vyplatila a po šestinedělí hned snacha zavolala a sama mi nabídla, že klidně dvakrát do týdne, ať přijedu a povozím si malou a já byla šťastná a ona taky. Máme svá pravidla a dokonce jsme kamarádky. S druhou snachou to bylo složitější, přišli jsme 14dní po porodu, ale snacha nemluvila, byla zakřiknutá, zívala a já na ni poznala, že návštěva jí je nepříjemná. Vzala jsem si ji stranou a řekla, že se nemusí bát mi říct cokoliv a že okamžitě půjdeme pryč, jestli je unavená. Ona se usmála a kývla, že ano. Od té doby mi slušně řekne ne a budete se divit a nevěřit mi, ale já s oběma chodím na kafe jsme fakt kamarádky. Takže je to na obou stranách a sama dobře vím, že tchyně dokážou být potvory a mrchy. Já nebýt mé zkušenosti, nevím, jaká bych byla, ale díky té zkušenosti jsem získala dvě dcery, které jsem nikdy neměla.

@javurkovastela Tak to jste zlatá tchyně, kéž by jich bylo takhle víc chápajících, hned by byl ten svět veselejší a bez hádek. Tak to vám fandím a jsem ráda, že to máte takové. U nás bohužel ne, ale jak jste psala, že vám to bylo líto, když jste neviděla vnouče a přece jste vydržela, tak vám tleskám. U nás taková výdrž nebyla ☹

@javurkovastela to je fajn, ze jste takhle otevřená a hlavně upřímná bez povyšování z pohledu starší generace. Myslím, že tohle by si přála snad každá z nás. 🙂 já myslím že váš přístup se vám určitě u snach oplatí.

@nanysek123 Přesně tak..🙂 Já jsem teda ze začátku uklízet stíhala, ale pak jak se to přelomilo a malá začala víc vyžadovat mojí pozornost, tak občas fakt nemám naklizeno ani teď.. Se sprchou čekám až když přítel přijde z práce, a já malou mu předám.. No a s tím pyžamem to mám doteď..:D Takže nebývám moc reprezentativní ani já, ani byt, a právě jak mě někdo (nikdo jiný kromě tchýně s tchánem to nedělají) přepadne, je to fakt trapný.. Není to tak, že bych je tam nechtěla, ale že to chci vědět dopředu!! V tom šestinedělí jsem tam teda nechtěla nikoho, prd platný no.. Ale když jim přítel řekne : máte dát vědět předem, tak odpověď: ty bys ale řekl ať nechodím.. Tak když tam zrovna někdy někoho nechceme, tak to má asi nějaký důvod a nebudu dělat přepadovky, abych měl jistotu že na místě me už neodmítnou a já se tam dostanu..? Jinak se prostě řídím tím, že teď jsem placená za starání se o miminko, tak to taky dělám..:D Dcera už nikdy menší nebude, ale to nádobí, to tam počká..:D A přesně váš přístup bych si představovala, @javurkovastela sice jsou věci co vás zamrzí, ale zároveň chápete a respektujete druhou stranu... To je super!!🙂

@javurkovastela Palec nahoru - jste skvělá. Já vám úplně rozumím, že některé věci třeba zamrzí, ale je třeba to nebrat osobně - ze snachy může mluvit jen únava, vyčerpání, psychická nepohoda, splašené hormony... a to bývá naštěstí většinou stav přechodný. 😉 A vy jste fantastická, že jste se s tím dokázala takhle popasovat. Moc vám přeju, aby se vám to všechno vracelo jen v tom dobrém. Na takovou tchyni, jako jste vy, těžko může snacha nasazovat, leda by měla nějaký problém sama se sebou. 😉

@javurkovastela Jste úžasná, chápu, ze Vás to mrzelo, ale jste opravdu skvělá v tom, ze respektujete názor druhého. Palec na horu 🙂

@javurkovastela a tak by to melo bytm ja mam take stesti na tchyni,nastesti ;)

Holky, já mám super tchýni 🙂 Taky mi není všechno po chuti, co dělá, ale obě si to zvládneme vyříkat a když ne, vyšlu na jejího synka na vyjednávací misi 🙂 Ale kdo byl pro mě prototyp tchýně, byla přítelova babička, maminka mé tchýně, my u ní bydleli a to bylo tedy dílo. Ta mi dávala sežrat úplně všechno, od toho, že jsem si jejího vnoučka našla jen pro peníze až po to, že moc chovám svého syna a nechápe, proč ho nenechám v postýlce řvát. Ale musím říct, že taková byla i na svou dceru, na svého zetě i na svého vnuka - na ty, kdo se o ní starali. A druhá taková "tchýně" je moje máma. Ta má ohledů vůči okolí asi jako bagr. I když teď se trochu srovnala - měla velké zdravotní problémy, přežila zázrakem, takže si asi něco trošku uvědomila. Tak si říkám, že mám kliku, když vycházím dobře s tchýní. Za to tchán je zběsilec 😉

@vikibetak Určitě pokud oba dítě chcete, má smysl do toho jít. Já se začala snažit pozdě - tak kolem 35, je mi 40, běháme po IVF a zatím nic a kdo ví, jestli vůbec bude. A to mám mladšího chlapa, všechna vyšetření v pohodě, spermiogram suprový, ale věk prostě neukecáš. A kdybyste chtěli 2, nějaká ta komplikace či něco - a z 31 máš rázem 35 a tam to začíná být problém.

Mě je 25 a manželovi 29. Na dítě jsme se oba moc těšili a já těhotenství nechtěla nechávat na třicítku. Moje maminka to přijala se slzami v očích (precejen má své roky a bude to další vnouce po 25letech), ale z manželovi strany jsme čekali něco jiného než že seděli jak zarezani a nevěděli,co říct. Svagrové je 31 a těhotenství plánuje možná za 10 let... Děti kamarádek pohlída, ale nějaká dlouhodobá zodpovědnost ji neláká. Tchyně s tchanem zase prožívají krizi středního věku, takže jim to asi také není po chuti. Jedině babička (od muže) se těší a plete, jak zběsila. Aspoň ta. Mrzí nás to oba ☹ Jediné co tchán řeší je,že malé máme dát jméno Rozárka. Je krásné a u něj v práci mu ho všichni pochválili.... Na to jsem tak zvědavá! ☹

@eri399 myslím, že chápu, jak se cítíš. Já už mám děti dvě, a přehnaný zájem cítím ne od tchyně ale od tchána. A je to fakt masakr. Někdo, kdo má rodiče a tchánovce daleko, tak to asi těžko pochopí. Ten je za každou pomoc vděčný. TO já taky, ale nic se nemá přehánět. A tchánovi to těžko vysvětlím. Trápí mě to docela dost.
V těhotenství ( u toho prvního) byl zájem tak akorát, od rodičů nulový skoro, to mě trápilo, ale dneska je zájem našich normální a tchána přehnaný. Takže asi tak. Přišel by i ve dvě ráno, kdybych chtěla cokoliv. Když chci aspoň poděkovat za něco, co pro nás udělal, nemůžu, je to prý samozřejmost, neděkuj. Což takhle to já necítím, tak by to být nemělo. On nežije žádný život svůj ale pouze náš, každý prd ho zajímá, je schopen volat i 5x denně , i víckrát, naštěstí jen manželovi, ne mě. Naposled mě dostal minulý týden, když na nás čekal na cestě ze školky (bydlí kousek od nás i od školky), a to k nim měly děti za 2 hodiny na to jít a být u nich celé odpoledne. Asi to už nemohl vydržet, přitom je vídá tak 2x týdně, někdy i víckrát. A to ještě manželovi volal, že nějak nejdeme, a kde jsme, jestli nás neminul.... U nás doma se chová skoro jako u sebe doma, jakmile hlídá a já odejdu, hned tam všechno poopraví apod. (je blázen do lepení, spravování), bez zeptání sám za sebe mi zalepí starou knížku po mě, které si vážím, izolepou, což já enchtěla apod. A to bych mohla pokračovat ještě hodně dlouho. Tchyně zase naopak dětem dovolí úplně všechno, nerespektuje nic, čas návratu domů, čas večeře...

@alikam Má milá, to je mi líto, žes měla takový problém. A jistě, je to otázka povahy. My jsme prostě jiní, tohle by u nás vyřešil jediný telefon komukoliv - sourozencům, babičkám a prababbičkám. A bylo by to hotové - běž si lehnout, malou vezme někdo do kočáru a já zatím udělám pořádek. Takto to máme u nás a funguje to. Protože uštvaná a plačící máme je pro nás jenom trápení, je nám jí líto, a proč by se měla takto trápit, ne? Ale jistěže, každý jsme nejaký. A než bych viděla své blízké v tomto stavu, tak jim raději pomůžu, než by se do něj dostali. Komukoliv a v jakékoliv situaci. A takto to máme vybudované všichni. Proto ta zmínka vrána k vráně - vybraly si děti stejnou krevní skupinu, no. Nic víc v tom není.
Je neskutečné, jak moc se tu podsouvá, jenom proto, že mám jiný názor. Nikde jsem nepsala nic urážlivého, přesto jsou reakce dost hysterické.
A myslím si, že pokud já napíšu, že z MÉHO pohledu jste sobecké, pak je to mé právo, stejně jako když vy napíšete, že z vašeho pohledu je můj přístup sobecký. Prostě jiný názor a hotovo.
A že má každý jiné zkušenosti, to právě vede k vytvoření toho názoru, ale není to nic špatného. Vážně jste tu jen takové ženy, které jsou ochotny tolerovat jenom svůj názor? A z toho to nařčení, že je zbytečné, abych dál přispívala protože si vedu pořád svou? A vy snad svůj názor na základě mého příspěvku změníte? Taky ne. Takže, ponechme si své názory, svůj životní styl a žijme si tak, jak vyhovuje NÁM.

@anelamates Možná bych k tomu měla jednu poznámku: mně třeba trvá déle, než si na cizího člověka-tchyni zvyknu a dokážu ji o pomoc požádat. Ani ona se k nám nedostane vzhledem k tomu, že bydlí 150 km daleko tak často, aby mě lépe poznala. Takže pokud ona není extrémně otevřený člověk a já také ne, půjde nám tohle třeba za 10 let-a to už bude první vnouče velké.To jen abyste pochopila, že stačí jiné povahové vlastnosti a nemusí to být nějaká velká nenávist v té rodině. 🙂

Ale jo, tohle všechno já chápu, ta vzdálenost je hodně limitující. Prostě vazby a vztahy mezi lidmi ovlivnuje strašně moc věcí, tohle je jedna z nich. Povaha člověka je taky jen jedna z nich. No ale alikam mi je opravdu líto, takové šestinedělí, to bych nedala. Přece jen.

@alikam Já teda můžu říct, že až budeme mít druhé,tak zkrátka to udělám si po svém a není to zášť vůči tchyni či tchánovi, zkrátka šestinedělí chci mít klid i od našich a kamarádek. Taky mi poradila známá, že to udělala tak, že se s tchyní scházela v parku, sice 1x týdně, ale všechno v poho, domů jí nelezla a tak ani neviděla ten čurbes,co měla doma a byl klid. Je to věc názoru, z obou pohledů je to těžké, ale myslím, že unavená žena, která je rozbolavělá po porodu, která si myslí, že jí hlava praskne, z toho, jak se nevyspí, protože taky malý má prdíky a brečí neustále, má právo si říci NE návštěvám a ostatní by ji měli spíše pochopit a pomoci ji. Když jsem marodila, mamka mi vyprala i uvařila a to je pomoc,, ne ty přepadovky, o kterých tu mluvíš. Zkrátka příště musíme být důslednější a myslím si, že ostatní to pochopí.Ne asi hned, ale snad časem ano.

Jojo, to znám. :D A nemusí se jednat ani o tchyně... někteří lidé zkrátka odlišný názor totálně vyignorujou a zazdí, přání a prosby ostatních jako by neexistovaly...S takovými je ale těžké se domluvit, protože jakékoli vaše námitky, prosby a požadavky přejdou s klidem anglického lorda a stejně si to udělají po svém. A navíc mají hroší kůži, takže fakt, že jim okolí dává už i ostentativně najevo, že např. nejsou vítáni, že se s nimi nepočítalo apod. taky přejdou s klidem zenového budhisty a tváří se jakoby nic...Můžete se stavět na hlavu, ale je to prd platné. Tyhle typy manipulátorů jsou jedny z nejhorších...

@carmilla No přesně, ale rada, jak se s tím vypořádat? Já třeba zkusila, jí o našich plánech nic neříkat ( nakonec jí do toho nic není, co budeme dělat ), jenže manžel se prokecl nechtíc a to bylo ródeo teda. že chtěli jít s náma a že je třeba, aby manžel pomohl se dřevem, aby měli oni s čím topit atd....Tak jim manžel vynadal a chvíli byl klid a pak se otrkala a začalo vše na novo. Já nevím milé snachy, mám být pořád tolerantní, nebo mrcha a být tvrdší? Tolerance a vysvětlování nepomáhá a to druhé nevím, já taková nejsem, zase rozhádat se s nimi taky nechci, snažím se řešit věci po dobrém. Zkrátka lidi nezměníme a je pravda, že když se člověk chová přes padesát let stejně, těžko ho změníme ☹

@nanysek123 A co to zkusit říct na rovinu? Ve vší slušnosti, ale úplně otevřeně a razantně...Asi bude elent, ale podle mě to po čase tchyně vstřebá (tedy pokud to není nějaká mstivá ultramrcha)...Jak jsem naznačovala, s těmito typy lidí to po dobrém a ve vatičce prostě nejde. Takže na rovinku: "Maminko, my si vašeho zájmu samozřejmě moc vážíme, ale některé akce bychom prostě chtěli trávit sami jako rodina. Ano, je nám nepříjemné, když nerespektujete naše přání. A ne, není to téma k diskusi, tečka." A o některých akcích jim zkrátka neříkejte, nemusí vědět o každém prdu a manžel ať není příště takový amatér, aby se propálil. :D I když chápu, že tyhle typy stíhaček to dokáží obzvlášť z chlapů, kteří netuší zradu, rafinovaně vytáhnout. :D