Tchýně a problémy s nimi. Že nejsem jediná? Přidej se.

dludli
29. led 2007

Zdravim všechny,
sice se mi kapanek prici, zakladat toto tema v sekci rodina, no ale kde jinde, ze? Je tedy jasne ze se svou tchyni nemam dobre vztahy a tak trochu doufam (ale nikomu to nepreju) ze na tom nejsem tak sama a ze se nekdo najde s kym bych mohla o tomto zivocisnem druhu 🙂 pohovorit.
Dneska me zase nastvala a potrebovala jsem to ze sebe dostat, no takze to zase "odnesl" konik 🙂

Tak co kocky, je tu nekdo kdo take s tchyni nevychazi? Jak to resite? Jelikoz u tchyne s manzelem bydlime, tak to resit musime :-/

elvira
24. říj 2011

Holky - držte se, je to těžké... 😖
Chodím tu trochu šmírovat, abych dobila baterky, taky mám jeden takový exemplář - nejen tchýně, ale i tchán jsou pěkní dárečci...
Teď jsem se po mnoha letech a mnoha epizodách rozhodla, že tam nebudu chodit, oni k nám taky ne, takže půl roku mám jakž takž klid.
Jen taková malá vsuvka - manžel byl tchýni přát na narozeniny - já jsem vybrala a zabalila dárek - vždycky se snžím vybrat hezký a praktický dárek - dávali jsme poukaz do lékárny a hrníček s fotkou malého, to celé jsem dala do dárkové taštičky - prostě tak nějak to považuju za "normální"...
Ona mi poslala v ošoupané mastné igelitce láhev bohemky a rumové pralinky - prý když jsem cosi v tom květnu měla.... byla jsem tak nas...., že bych to nejraději celé hodila do koše.
Nebyla jsem vytočená ani tak z toho, jakou formou mi to poslala a v jakém obalu, ani z toho, že je to skoro s půlročním zpožděním, ale že si nevzpomenou, aby napsali aspoň blbou sms k narozeninám a potom dělají taková gesta... 😝
Na vánoce jim dárky nekupuju, nevybírám, ať si manžel poradí sám. Nemám na to nervy. 😀

ija1
24. říj 2011

@blandik - zavidim ti jednu vec, to ze manzela uz to otravuje, ten muj trouba ji to jeste vsechno vyklada, tak ho normalne pred ni do telefonu uz jsem parkrat okrikla ze jako by si mohl nechat veci pro sebe, tak pak uz to zmirnil,, ale nase zacatky byvaly fakt dost tezky, volala treba 3x denne, tedka vola snad uz jednou ale v dobe kdy je manzel v praci, ale stejne, je to opruz.............. hlavne tedka zarlivost na moje rodice........... pac hlidaji a vidaji malou castejs, i kdyz u tchanovcu dodrzujeme interval ty dva tydny...........
holky, to jsem fakt takova mrcha ze nenecham tchyni hlidat?.... nebo vy, co mate moznost nechat hlidat od vlastnich rodicu a nemusite nejak tchyni, se premuzete a nechate je hlidat?....

zdendula86
24. říj 2011

@ija1 ahoj, tak já se snad nikdy nepřemůžu k tomu aby hlídala tchýně 😀 , snad jen přes mou mrtvolu !

blandik
24. říj 2011

@ija1 - to ti věřím, že ti to vadí...na druhou stranu, když budu upřímná, tak já mámě taky hodně řeknu, ale vím, že ona je jako vrba, nic nejde ven a hlavně styl moji mámy a tchýně je totálně jiný - moje máma mi netlačí svoje názory a ani nevyzvídá, neptá se pořád proč to, proč tam to, co budeš dělat...máma počká, až s tím příjdu, je tady pro mě, ale ví, že ne všechno je pro ni a co pro ni není, to z nás nepáčí. A když si s mámou popovídám o tom, co mě trápí, tak se cítím moc dobře ...nedává mi nevyžádané rady, ani nemoralizuje, netlačí na řešení...Kdežto tchýně to je opak - chce všechno vědět, má samý dotaz a pak jakoby ji to stačí, nedá člověku prostor se v tom tématu poš%tourat, jakoby se pořádně vymluvit...utne tu diskuzi...

K tomu hlídání - na mě tchýně strašně tlačila s hlídáním, když se malý narodil, moc mi to vadilo...pořád k nám chodila, chtěla moc pomoct, ale chodila neohlášená, ráno - zazvonila, no vyhoď ji...Já už jsem potom skončila tak, že jsem před ní i odsávala mlíko....Tak jsme ji ve 3 týdnech nechali hlídat, a šli koupit kočár - příjdeme, ložnice uklizená, vysátá...a ptáme se, kde byl malý, když vysávala a ona - no v kuchyni na stole,ale neboj, já ho dala na přebalovák, aby nespadl...podotýkám, že kuchyň a celý zbytek bytu (krom toho 1 pokoje) byla v rekonstrukci, tedy všude suť, prach, jádrou vybourané (my neměli ani vanu ani umyvadlo v té době, jen starý záchod), vyřezané zdi....- tam ho nechala...a dobře věděla,že tam malého vůbec ani nenosíme, prostě tam nesmí...."Pak vyjela s kočárem schody, což jsem si nepřála, řekla ji to asi 20x, že na mě má zazvonit...Ne, udělala to...a pak mi ještě řekla, že se chovám jako malá holka - přede všemi. Zrovna jsme pokládali podlahu. byla jsem na ni naštvaná, protože jsem se potřebovala spolehnout, že když ji malého nechám, tak udělá to, co ji řeknu...venku mu dala plínku přes celý obličej, protože ji nedržela na korbičce, chtěla jsem ji půjčit šálu, že venku fouká a ona že ne...a že si říkala, že se staví domů pro šálu..já na to - ale co malý, nemáte tam výtah (bydlí v horním patře) - ona že si říkala, že řekne sousedce, ať ho na chvilku pohlídá - podotýkám, že se to stalo cca do 3 měsíců života maloho - takže pro mě to bylo několik akcí, které mě šokovaly...k tomu samé pozvání k nim, do šestinedělí ještě na nějakou oslavu, chodila nám tu denně, když jsme ji pak řekli, že potřebujeme více klidu, že i dětská jak mě viděla, tak řekla - žádné cizí lidi, mimi si potřebuje zvyknout na vás...a ona - jak cizí, aha to jako já...Já ji chápu, ona se tak strašně těšila, a já jsem ji nesplnila její představu, jak moc bude moci pečovat a starat se...Bohužel to na začátku tak přepískla, že pak už jsem solila pořád dokola - ne, děkuji, když tak se ozvu, když budu potřebovat hlídat...a v konečném důsledku samozřejmě hlídá, jen když je to nevyhnuttelné...protože ona prostě chce hlídat tak, aby s malým byla sama..i když byl mimi..ne u nás...a to mi na začátku moc vadilo...a já ji prostě nevěřím, celé tři roky mám strach /postupně slábne, jak malý roste/, že ji ho nemůžu dát ven (ji samotné), že něco nedomyslí a zanedbá (viz to autíčko v supermarketu, kde ho nechala samotného a šla nakupovat, v malého ani ne třech letech...). A jak ji chcete říct - babi, já ti nevěřím, strašně moc chci, ale bojím se - bylo už toho více, co podkopalo moji důvěru, že se můžu spolehnout - nesedí mi, jak vyhodnocuješ nebezpečí, navíc se mi ani nelíbí, jak s malým jednáš a nechceš ani slyšet, co má dostat k jídlu (řešili jsme ekzémy a hlídali potraviny...). Tam kde jsem potřebovala oporu, tam jsem se dozvěděla, že to moc řeším...
Já se trošku jako potvora cítím, protože dost dobře chápu, že ji moc ubližuji, že ji to moc bolí a já nechci působit rozvrat v rodině, samo se to i promítá do vztahů se švagrovou, ještě nemá děti, ale její přítel ano - děti vychovávají jinak než já (já malého nebiju, beru ho s úctou...) kdežto tam je je typický vztah - jsi děcko, budeš poslouchat...

lusy82
24. říj 2011

@blandik No když to tu čtu, tak nechápu. Ale chápu tebe. Určitě nejsi žádná mrcha a určitě moc neřešíš, jsi jen normální zodpovědná matka. Ona by si měla uvědomit, že ty jsi matka svýho dítěte, ty za něj zodpovídáš a máš o něj strach a ona by měla tvé požadavky respektovat a když si prostě stále dělá co chce ( obzvlášť to v té kuchyni, to je síla. Jako by odložila kus prkna a ne dítě ) tak má smůlu. Prostě strácí vaší důvěru a může si za to sama. A to že se na malého těšila a měla nějaké představy to je její smůla. Vlastně se na rozvracení vztahů také podílí. Zkoušeli jste si o tom třeba s tchýní v klidu promluvit? Máš Štěstí, že manžel jde s tebou, to ten můj by jí prostě nic neřekl i když tvrdí že až se něco stane tak že jí to řekne. Jenže když ta situace nastane tak mlčí a já jsem zase ta špatná. A doma se pak z toho vymluví, že se vlastně nic nestalo, že to tak nemyslela. Prostě z nich má až moc velký respekt.
To s tvojí švagrovou taky chápu, s přítelkyní mého bráchy jsme docela vycházeli, měla jsem jí i za kamarádku, ale co máme obě děti a každá jiný názor na výchovu a na péči tak je zle. Ona měla malého dřív, takže jsem ze začátku chodila za ní pro rady. Jenže pak jsem začla víc číst odborné články a rady jiných maminek a šla si svou cestou a tam to začalo.

kleopatra35
24. říj 2011

@ija1 no jo, jenže ona sem na návštěvy nejezdí!!! tenkrát jsem jí podekovala za návštěvu a ona mi řekla, že ona není návštěva,ale že je tu doma, protože manželovi dala ušmudlanej 50.000,- na koupi domu za 2,5milionu...no, to už mě omejvali....to je stále dokola, zabít jí nemůžu , nechat utratit taky ne, je to na prášky a flašku rumu.

ija1
24. říj 2011

@kleopatra35 - to jsi dobra, bych ji normalne rekla, ze ma svuj domov, stejne jako vy......... my taky bydlime v jejim byte ale tohle nikdy nezkousela, jo zezacatkusi odemykala.......tak jsem ji vyvedla z omylu, ze jako to je nase soukromi..........

@blandik - ja mam taky dobrej vztah s maminou, necha me at si veci udelam po svym, maximalne pomuze pokud o to stojim......... ale ja proste nesnasim takovy ty zasahy do soukromi...............
co se toho hlidani tyce, tak tady jako ona by asi byla zodpovedna, to co uvadis, to rozhodne by nedelala, ale ja proste ji neverim, to si radsi to cviceni odpustim, nez bych ji nechala s nasi beruskou.......... ja vim ze to je tezko pochopitelny, sama nad tim porad premyslim, ale proste z nejakyho iracionalniho pocitu nechci aby u nas byla tak casto, nedela mi to psychicky dobre..........

blandik
24. říj 2011

@ija1 - a jak často k vám chodí, nebo jak to u vás funguje? K nám nechodí téměř vůbec, ale bydlí deset min pěšky, teď co začala školka a moje práce, tak tam už vůbec nechodíme, ale dříve tak jednou týdně tam šel manžel s malým, někdy i častěji. ale předtím zase bylo dloooouuuuhé období, kdy tam téměř nechodili...ono se to mění i tím, že malý tam chce chodit...mají tam dvě krabice autíčkek po tátovi, tak to tam malého táhne..a za babi a dědou taky...á to celkem snesu, mě nejvíce vadí, když tam má být sám, že ho budou hlídat a hlavně pokud tam má být jen tchýně samotná...což nikdy přesně nevím, nemá klasické víkendy, a já když si říkám o hlídání, tak nevím, jestli zrovna bude nebo nebude pracovat...chjo. Taky mi to psychicky nedělá dobře...táhne se to už od mimi - kdy mi vadilo ,že cche přebalovat, že chce jít k postýlce, když se probudí (už v šestinedělí se tam cpala...), jen zaknikal, tak tam letěla, už stála na nohou, že tam jde - můžu? A tolikrát za sebou se pořád ptala, jakoby nestačilo naznačit, aby pochopila, že si to nepřeji. Musela jsem ji to říct několikrát natvrdo, že při probuzení tam budu chodit já nebo manžel, nikdo jiný....vadí mi, jak si s ním hraje a jak s ním mluví, od miminka...a přitom předtím jsme měly spolu hezký vztah, takže není to nějaké přenášení mých nebo jijích antipatíí z jiné oblasti..týká se to jen toho našeho kluka, že mi vadí její přístup...

ija1
24. říj 2011

@blandik - oni k nam nebo my k nim jednou za 14 dni............ mne nevadi kdyz vidim ze si s Alcou hraje, ale vadi mi ta predstava ze by s ni mela byt sama, tchan je v pohode, nevadi mi, k Alce se chova uplne v pohode...........
u nas ty velky trable taky zacly od tehu potazmo od narozeni berusky, pac do te doby jsem ji brala jako Alesovu mati, ano vadilo mi ze vyvolava 3x denne, ale vic jsem to neresila......... ale taky to bylo presne jak rikas, vsechno chtela delat, pomahat, a ja nechtela, preferovala jsem pomoc od moji vlastni mamky, pak mamina ji pozvala, a ona dvakrat v jednom tydnu se nechala slyset ze k nam nebude chodit dokud tam bude moje mamina (byla s nama prvnich 14 dni...... nez se zabehnem), a to jsme s manzelem resili ze bysme ji nechali jeden den v tydnu at prijde a pomuze ale po tom jejim prohlaseni ze prijde az bude mit Alenku sama pro sebe, jsem rekla ze nemusi chodit vubec.......... tak u nas cely dva mesice nebyla............. taky mi vadilo ze kdyz Alca zabreci porad za ni musi, tak jsem ji nekolikrat rekla ze chodim ja, jednou dokonce i pred Alesem........ pri prebalovani ji mam porad za zadkem, ale to jsem nejak zkousla.......... jeji hrani nejak neresim, pac to neni denne tak me to zatim moc neirituje, i kdyz je pravda ze my na Alcu nesislame, nedelame stupidni zkomoleniny, a na jeji vetu ty pujdes paaaaaaaaaaaaaa uz mam osypky.......... pritom Alca rozumi, ukazuje mi obrazky, jeste nemluvi ale rozumi skoro vsemu co je v tech knizkach namalovany takze rikam veci a ona ukazuje a spolu si o tom vypravime, tchyne tohle neumi, pak ji uci veci uplne jiny, a tuhle kdyz predvadela mimi, tak to znelo jak koza......... no ja nevim, je to asi komplikovany.................... my spolu predtim 9 let taky vychazely, popravde vychazime dodneska, kdyz ji nemam blizko ditka................

blandik
24. říj 2011

@ija1 - to je přesně ta věta - vycházíme spolu do dneška, když ji nemám u dítěte a když se nechce starat. TO sedí i u mě stoprocentně. Já ji znám už 16 let, myslím, že u nás je to i o tom, že mě znala od puberty, jako hodnou, nekonfliktní, usměvavou, kývající, culící...holčičku...která ale ve svých třiceti s narozením malého nabyla jistou dávku zodpovědnosti, vlastní rozhodnoti a přestala kývat...a to je šok. A jinak jak si to čtu, co píšeš, tak to je stejné přes kopírák..až na to, že ta naše mi občas dá takový skutečně legitimní důvod v mých očích, že se bojím dát ji malého kvůli bezpečnosti...Dneska jsem s malým blbla a tak ho točila různě ve vzduchu...má tři. a najednou sjem si vzpoměla, že když mu byl rok, na jeho oslavě, mu thcýně udělala takový veletoč - když dítě přetočiš v rukou kolem břicha, je tam i hlavou dolů...až ho máš za hlavou...a pak zase dolů, přetáčíš tam prostě přes břicho, celé tělo o 360stupnů...že jsem tenkrát totálně zalapala po dechu, a všichni kolem...a ona to viděla a i tak to provedla ještě dolů...ale už byla zmatená z toho, co to asi dělá, tak malému pěkně hnusně zalomila krk...

ija1
24. říj 2011

@blandik - jo, chapu, mas to tezsi s tim, ze ona jeste dela dost nebezpecny a nevhodny veci pro maleho........, s tim souhlasim............. stejne to je tezky s tema tchynema 🙂, budto jsme spatny ze jsme si vzaly jejich milacky, a nebo si myslej ze nam budou vsechno ovlivnovat...........

blandik
24. říj 2011

@ija1 - asi se nedá napsta, že to mám těžší, dost si to těžší i sama dělám..Ale obě to máme jinak, než chceme...nejspíš obě chceme babičky, na které se dá spolehnout a které nám nevadí...sci-fi. Někdy mě to uvnitř tak žere, vystanou mi všechny ty nesmysly, co udělala...a máš vdiět u nás ten pocit, když zavolá - volá na číslo, na které více méně nikdy jiný nevolá, protože už volají na nová čísla...a já i manžel oči v sloup...Mě je hlavně líto manžela, že má takový rozkol...je to jeho máma (my jsme taky mámy a nechci se dožít toho, že můj syn bude obracet oči v sloup, když zavolám...)...

anetka1701
24. říj 2011

Holky ani nevíte, jak jsem ráda, že v tomhle nejsem sama :o( Jak to tak čtu... Ano, jak přes kopírák :o( Moje tchýně dřív byla příšerná semetrika, bydleli jsme spolu tři roky, navíc stará matka (měla muže v pětatřiceti) jedináčka, od mužova narození s nima v bytě bydlela její maminka... To samo o sobě hodně napovídá o tom, jaká je... Pro syna žije, nemá žádný koníčky a minimum přátel, její synáček je smysl jejího života. No a teďka se snaží si udělat smysl života i ze svojí vnučky - tedy, což je horší Z MOJÍ DCERY!!!! Počáteční Itálie našeho vztahu tady řešit nebudu - byl to horor, snažila se o naprostou nadvládu nad našima životama, musela všechno vědět, o vše se dělit a nad vším vládnout pevnou rukou. To už je za mnou a já se k tomu nerada vracím a nerada vzpomínám. S mužem jsme se vzali, já jsem otěhotněla a odstěhovali jsme se konečně do svého. Muž tehdy pochopil, jaký dusno mu maminka vytvářela a užíval si pocitu svobody a toho, že může konečně volně dýchat. Tedy, až do narození naší dcerky...

Kdykoliv jsme se u nich objevili, přicválala ke mně a začala mi rvát dítě z rukou. Myslím, že všechny sami víte, jak je tohle příšerně nepříjemný - ráda bych jí dítě půjčila sama, ale ve chvíli, kdy mi ho začne škubat z rukou, hrabat na něj a oslintávat všechny části jeho těla, vidím rudě, mám chuť rozdávat facky a zdrhat... Kdykoliv si s ní hrála, tak už od malinka jenom "po jejím" - hračkama jí klepala nad hlavou a smála se Šárčině zoufalé snaze si je vzít do ruky. Na všechno měla názor, který se mi snažila vnutit - a když jsem jí řekla, že děkuji, ale budu si to dělat po svém, tak šla tlačit na syna. Problém jsem řešila razantně, jezdila jsem k nim co nejméně a když se mi něco nelíbilo, nahlas jsem se ozvala. Vztahy jsou lepší, k malý se chová tak, že jsem schopná jí na dobu nezbytně nutnou i půjčit, pokud potřebuju něco zařídit ve městě - moje máma bydlí přes celou Prahu a tchýně 10 minut autem. Ale já mám pořád ten šrám z toho, jak hrozně se chovala dřív a mám prostě problém jí to dítě dát :o( Trávit s ní čas je pro mně očistec, takže většinou přijedu, šoupnu jí dítě a zdrhám, než si to rozmyslím (nebo pošlu muže), ale zase nechci svojí dcerce brát babičku... Pere se to ve mně neskutečně - bohužel, hlídání potřebuju a jednou za týden, 14 dní jí prostě na pár hodin má... Nemyslím si, že by jí nějak ublížila, nebo se k ní chovala špatně - už teďka si malá umí celkem razantně říct, co se jí líbí nebo ne, ale problém je ve mně - tchýni nemám ráda a dávat k ní dítě pro mně je opravdu hodně nepříjemná záležitost...

bubbly
26. říj 2011

Ahojte vsichni, taky prispeju svym pribehem....Ziju v Anglii, pritel je Anglican, ziju tady uz dlouho tak jsem si podala prihlasku na Univerzitu. V CR mam maturitni vzdelani, na VS jsem mlada hloupa nesla a odjela do Anglie. Tahne mi na 30 a kdyz me prijali, brala jsem to jako druhou sanci, proste si rikam ted a nebo nikdy. Jenze v dobe kdy me prijali uz jsem byla tehotna, miminko jsme chteli a vzdycky bude na prvnim miste, skola se odlozila o rok az bude mala trosku vetsi. Mam obrovskou podporu partnera, pry se to zvladne, tchanovci budou hlidat, jsou to prece jen 2 - 3 dny v tydnu, stejne jsou pry v duchodu a maji houby na praci. Jenze co se narodila mala, tchanovci tu byli 2x a to bydli autem 5 minut od nas. Nikdy nehlidali, neporadili, ja po porodu na vsechno sama, moje mama daleko, no proste nezajem. Ja samozrejme neocekavam nici pomoc a chapu ze hlidat dite treba 3 dny v tydnu je hodne,ale nakonec z nich stejne vylezlo ze az pujdu do skoly malou hlidat nebudou, ruzne se vykrucujou, pritom fakt sedi doma na zadku a nemaji co na praci. Pani na hlidani si nemuzeme dovolit, pritel navrhoval ze jim za hlidani budeme platit, ale to uz mi prijde moc, aby si babi s dedou nechavali platit za hlidani vlatniho vnoucete. Moji rodice by se prave pro malou rozdali, jenze jsou daleko.Je mi z toho na nic, mam sto chuti se sebrat a odjet domu, kde by mala mela pravou rodinu a kde by nikomu nebyla na obtiz.

yamdena
29. říj 2011

@bubbly Ahoj, já bych s nimi zkusila ještě vyjednávat, možná jen nemají rádi změny nebo se bojí, že péči o tak malé dítě nezvládnou. Nepomohly by na prolomení bariér častější návštěvy (např. přijeďte vy), společné procházky nebo výlet? Kdybyste spolu trávili více času, tchánovci by si na holčičku možná zvykli a už by to pro ně nebyl takový zlom.

veroniccccca
14. lis 2011

ahoj

veroniccccca
14. lis 2011

jo ja

veroniccccca
14. lis 2011

@dludli je tu nekdo

blancudlinka
22. lis 2011

tchýně a uzený taky takovou jednu nesnesitelnou zlou a zákeřnou tchýni mám.je to peklo na zemi ☹

elvira
22. lis 2011

Holky - a nebojíte se toho, jaký budete mít vztah s budoucí snachou?
Já vím, že je to ještě hodně daleko, ale kolikrát mě to napadne.
Tak si říkám, musím si pamatovat, co mě štvalo a nedělat to mladým, ale zase určitě udělám chyby někde jinde...
Říká se, že děti kopírují od rodičů - momentálně nemá mladý co kopírovat, páč vztah s tchány není prakticky žádný...
Přemýšlela jste některá o tom?

llluckaaa
22. lis 2011

Taky přidám historky o mé tchýni. Dokud jsem ještě nebyla těhotná, tak mi furt opakovala, že bysme si už měli pořídit dítě, že mi už tikají biologické hodiny atd. (když mi tohle řekla jednou pár dní po prodělaném potratu, probrečela jsem pak celý den). Když jsem pak otěhotněla, měla samozřejmě plno připomínek, co můžu a nemůžu dělat. Ale pozor, jen samé rady, aby nám někdo přijel do rekonstruovaného bytu natřít topení, umýt okna nebo vydrhnout podlahu, to samozřejmě nikoho nenapadlo a musela jsem to těhotná dělat já. S narozením dítětem ještě přitvrdila a zásobovala mě pořád nevyžádanýma radama (přičemž některé z nich byly vyložené kraviny). Bohužel to přijímám o to hůř, že můj manžel stojí za svojí maminkou, nic proti jí neřekne (ono by asi stejně bylo k ničemu, protože zásadně nikoho neposlouchá) a většinou jsem z toho vycházela jako ta špatná já. Když po mně manžel chtěl, abych o jejích radách přemýšlela a nechala si "přece poradit od někoho zkušeného", už to skoro vypadalo na rozvod. Když už se situace vyhrotila (poté, co mě v noci vzbudila SMS s radou, že bych měla myslet na to, s jak nebezpečnými hračkami nechávám malého si hrát), řekla jsem manželovi, ať zařídí, že tohle byla poslední SMS, která mi přišla. Na další jí totiž už odpovím, ať si ty svoje rady strčí do p.... To by mělo za následek, že by se smrtelně urazila a už by mi nic neposlala (což by mi nevadilo). Takže teď všechny rady přebírá manžel, naštěstí mi je i přestal tlumočit (už jsem mu říkala, ať to nedělá, že mě tím leda vytočí) a hodně jsem i omezila svoje návštěvy tam. Bohužel s ní prostě neumím vycházet (což z rodiny neumí v podstatě nikdo), ikdyž je vlastně hrozně hodná a pro děti a vnoučata by se rozdala. Jenže problém je, že se jí prostě nemůže nic říct a nikoho neposlouchá. Ale protože nechci svoje děti připravit o babičku (druhou máme bohužel hrozně daleko), tak je tam pravidelně posílám na hlídání. Některé její metody se mi tedy moc nelíbí, ale vím, že dá na děti pozor, bude se jim věnovat a děti tam budou spokojené.

blancudlinka
23. lis 2011

@elvira taky si to často říkám,ale když budeme ctít to co teď samy chceme tak je snad úspěch zaručen 😀

lusy82
23. lis 2011

@elvira Taky si to říkám, Nejlepší je si vzpomenout, jak nám je teď. Snažím se tak vychovávat i malýho, snažím se do něj vcítit a vzpomenout si jak jsem přemýšlela já. Tak snad to zvládnu i za dvacet, třicet let taky. 🙂

dagina
29. lis 2011

Ahojky maminy,
je tady některá mamina, která má pocit, že špatný vztah s tchánovcema může negativně ovlivňvovat i vztah s manželem???

sunysara
29. lis 2011

@dagina ahojky jojo, ten pocit mám uplne přesně stejný .

llluckaaa
29. lis 2011

@dagina Tak to každopádně. Pořád jsme měli kvůli tcháni s manželem hádky.

sunysara
29. lis 2011

me hlavně štve, že at tchyne udelá cokoli tak manžel ji jakoby omlouvá už me s tím sejří 😠

llluckaaa
29. lis 2011

@sunysara Přesně jako u nás.

dagina
29. lis 2011

@sunysara míníš to nějak řešit??? Nebo jste o tom s manžou mluvili???? Manžel je při mnoha věcech se mnou, ale když dojde na lámání chleba, je při rodičích zrovna v ten né moc vhodný okamžik. Nás dost oba vyčerpává péče o holky, jsou po dvou letech, mladší je dost uřvaná, i starší je náročná osobnost...je toho na nás až příliš. Hovořit o celkové situaci není dvakrát kdy, není ani síla....blbá situace. 😖

dagina
29. lis 2011

holky, u nás to už dochází tak daleko, že manžu přirovnávám k jeho otci- vím, je to hrozné, ale jsou fakt chvíle, kdy nezvládám. A celkově mu často jeho rodinu dávám za špatný příklad....asi ho to dost mrzí.